Malé zařízení je výhodnější pro klienty i jejich rodiny

10. 4. 2008 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Autorka v článku přibližuje čtenářům jeden z mnoha projektů Charity ČR, které se zaměřují na širokou pomoc potřebným. Jedná se o projekt charitních domovů pokojného stáří (CHDPS), ve kterých mohou trávit svůj podzim života naši senioři.


SUMMARY

The author describes one of many projects of Charity CR which are aimed at helping the needed. It is a project of charity houses for quiet aging (CHDPS) where our seniors can spend the rest of their life.

Dům pokojného stáří ve Valašské Bystřici vznikl v roce 1992, kdy Charita ČR svou činnost teprve začínala. Na úplném počátku to byl nenaplněný sen sestry, která i v dobách totality smýšlela charitativně a chtěla v obci vybudovat domov pro seniory, kteří by poslední léta svého života prožili v blízkosti svých rodin, přátel a známých, v místech, kde prožili celý svůj život.Díky paní Anně Majerové, neskutečnému nasazení několika dobrovolníků a za velké podpory obce, se podařilo ze staré obecní školy zbudovat první charitní dům pokojného stáří (CHDPS) na Moravě, po jehož vzoru začaly v republice růst další. V současné době jsme registrovaným poskytovatelem sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Dostanou nejpotřebnější

Jsme pobytové zařízení pro šestnáct obyvatel a naším cílem je podporovat původní životní styl v prostorách, které nahrazují domov. Usilujeme o zachování dosavadního způsobu života každého obyvatele a respektujeme jeho zvyklosti a zvláštnosti. Každý klient bydlí v samostatném pokoji a můžeme ubytovat i manželské páry. Provoz domova je nepřetržitý. Pracovní tým tvoří deset pracovníků, z nichž někteří mají částečné úvazky. Ředitelka má ve své pracovní náplni management, fundraising a prezentace organizace, vedoucí charitního domu je zároveň i sociálním pracovníkem. Péči o klienty zajišťují pečovatelé a sestry.

Jsme neziskové zařízení, závislé na dotacích, eventuálně sponzorských darech a v posledním roce i na příspěvcích na péči, které se staly i jedním z kritérií pro přijetí klienta do domova. Nemohli bychom však existovat bez velmi dobré spolupráce s obecním úřadem, který je vlastníkem budovy. Spolupracujeme i při obsazování domova klienty. O přijetí rozhoduje vedení Charity Valašská Bystřice spolu se sociální komisí obce Valašská Bystřice a ošetřující lékařkou, která klienty i jejich poměry zná dobře nejen z ordinace, ale především z návštěvní služby. Přednost při umísťování mají místní, z nichž někteří se shodou okolností ve stejné budově scházeli už jako školáci a na sklonku života se sem vracejí plni životních zkušeností. Pořadník žadatelů je ve stejné verzi na obci i v charitním domě. Výhodou spolupráce je, že místo dostane klient, který je v danou chvíli nejpotřebnější.

Počáteční nechuť a strach

Koncem loňského roku k nám přišla klientka, o kterou se již několik let starala pečovatelka. Paní bydlela sama, byla polymorbidní, trpěla diabetem 2. typu, závislá na inzulinu, který si aplikovala pomocí inzulinového pera, ale vzhledem k pokročilé Parkinsonově chorobě byla aplikace mnohdy nemožná a navíc se velmi těžko daly odhadnout skutečně aplikované dávky i návaznost přijímané stravy. Tento stav doprovázela také těžká srdeční dekompenzace.

Paní byla po několikanásobném bypassu a brala množství léků. Situace byla složitá. Několikrát ji například nalezla pečovatelka ráno na zemi, kde strávila značnou část noci, protože se po pádu nemohla sama zvednout, a ležela v hypoglykemickém kómatu podchlazená na zemi. Vždy pak následovaly záchranné akce spojené s odvrtáváním zámku dveří a pobyt na JIP, interním oddělení a oddělení následné péče. Po převozu domů se stav několikrát opakoval. O víkendech mohli péči zajistit jen sousedé nebo rodina, která ale bydlela daleko.

Po návratu z nemocnice se paní zdráhala do našeho charitního domu nastoupit. Měla pocit, že je to natrvalo a domov opustit nechtěla. Po vzájemné domluvě však přistoupila na přechodný pobyt u nás s možností vrátit se při zlepšení zdravotního stavu domů. Za měsíc se seznámila s prostředím, personálem a spoluobyvateli, které vesměs všechny znala, a rozhodla se zůstat a dodnes projevuje velkou spokojenost.

Především prevence

CHDPS ve Valašské Bystřici je zařízení, které připomíná domov a obyvatelé spolu s personálem tvoří úzké společenství. Kromě nezbytné pečovatelské a ošetřovatelské péče se klienti mohou účastnit pravidelné bohoslužby a setkání s knězem nebo jiným duchovním. Navštěvují nás také děti z MŠ i ZŠ. Rodinní příslušníci klientů je mohou kdykoli navštívit, vzít si je na víkendy, dovolené či svátky domů a pokud chtějí, mohou s nimi zůstat i v jejich posledních chvílích. Další výhodou našeho zařízení je, že si obyvatelé mohou pokoje vybavit vlastním nábytkem, vlastním lůžkem, televizí, rádiem, veškerou výzdobou či květinami. K dispozici mají zahradu a velkou terasu, které jsou v teplých měsících vyhledávanými místy společných setkání.

V rámci aktivizace chodí obyvatelé v chodítkách a relaxují na čerstvém povětří. Pokud to stav klientů dovoluje, snažíme je aktivizovat a vysazovat do křesel a invalidních vozíků, aby v lůžku trávili co nejméně času. Proto máme ležících klientů poměrně málo. S dekubity se setkáváme jen zřídka, při přijetí klienta z nemocnice nebo u ležících klientů v terminálních stadiích. Klademe důraz na prevenci, což umožňuje právě malý počet obyvatel.

Při péči o namáhanou pokožku používáme převážně přípravky řady Menalind, jako je ochranná pasta, čisticí pěna, koupelová emulze nebo tělové mléko. Na suchou až zrohovatělou kůži se nám stále nejlépe osvědčila klasická Indulona. Při ošetřování secernujících ran spolupracujeme s lékařem a používáme preparáty vázané na předpis. Dobré zkušenosti máme se Sorbalgonem, Actisorbem a krytím Inadine nebo Atrauman Ag.

Pod dohledem odborně školených sester mohou klienti rehabilitovat po úrazech a případných zlomeninách, CMP apod. Pravidelně a kdykoli je třeba nás navštěvuje ošetřující lékařka, kterou klienti vždy velmi rádi vidí. Velmi dobrou zkušenost máme i s návštěvami lékařky z psychiatrické ambulance, která vidí klienta v jeho přirozeném prostředí, a rozhovor tak může být naprosto neformální a přirozený. Pokud to vyžaduje zdravotní stav obyvatel, jsou podle potřeby odváženi na kontroly k odborným lékařům, jako je diabetolog, ortoped či oční.

Přestavba s pomocí evropských fondů Možnosti, které malé zařízení skýtá, jsou pro obyvatele i rodiny v obci velkým přínosem. Příchod nového obyvatele není anonymní a násilný, jako tomu bývá ve městech a neohrožuje klienty vznikem GMS (geriatrického maladaptačního syndromu), který ve větších domovech může končit totální rezignací, nezájmem, depresemi se sebevražednými sklony až orgánovými dekompenzacemi. Snažíme se naše klienty podporovat v jejich zálibách, jako je čtení, ruční práce apod. Společně s nimi i s jejich rodinnými příslušníky slavíme narozeniny, svátky či výročí, což je vždy příležitostí zavzpomínat na mladá léta a zazpívat si. Usilujeme o osobní přístup ke každému z našich obyvatel, který je založen na individuálním plánování, na němž se podílejí pečovatelé, sestry, vedení i údržba, jež se v rámci možností snaží vyjít klientům a jejich přáním vstříc.

Jak jsem již nastínila, jsme nejstarší zařízení tohoto typu a i když jsou u nás naši klienti spokojeni, čas se na několikrát opravované budově i vybavení podepsal. Některé prostory a vybavení jsou nevyhovující nebo chybějí úplně. Jako všechny neziskové organizace se těžce potýkáme s finančním zajišťováním provozu, postupně se snažíme dovybavovat pokoje elektricky polohovatelnými lůžky a jinými pomůckami.

Svépomocí jsme zbudovali dvě bezbariérové koupelny, výhodné pro nás i klienty. Proto jsme se spolu s vedením obce rozhodli pro kompletní rekonstrukci domova a jeho rozšíření tak, aby vyhovoval současným požadavkům a normám. Chceme žádat o dotaci z evropských strukturálních fondů. Přestavbou by se měl navýšit počet lůžek a také by vznikla lůžka pro odlehčovací službu rodinám, které mají v péči seniora a někdo z pečujících je hospitalizován nebo si prostě chtějí jen odpočinout.

Závěr

Zařízením prošlo za patnáct let 91 klientů. Někteří zde prožili pár hodin, týdnů či měsíců. Naše nejstarší obyvatelka s námi žila celých patnáct let. Myslím, že zařízení má svůj smysl a je vyhledáváno. Asi nejlepší vizitku nám dala sama zakladatelka Domu pokojného stáří Charita Valašská Bystřice, paní Majerová, která si sem krátce po oslavě svých 80. narozenin podala přihlášku.


Michaela Stavinohová, DiS. Dům pokojného stáří Charita Valašská Bystřice (valbystrice@caritas.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?