Management bolesti – charakteristika bolesti, její rozdělení

1. 8. 2011 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Bolest je subjektivní vjem. Zpočátku se hlásí jako příznak choroby či úrazu, v chronické fázi se sama stává chorobou. Je to komplexní biopsychosociální jev. Bolest je jedním z nejtypičtějších příznaků onemocnění, jehož biologickým smyslem je upozornit na vznikající chorobu.



SOUHRN: Bolest je zvláštní druh citlivosti odlišný od ostatních smyslových modalit. Bolest nelze popsat tak, aby si o ní mohl udělat představu člověk, který ji nepocítil.
Klíčová slova: bolest, informace, management bolesti, ošetřující personál

SUMMARY: Pain is a special kind of feeling, different than other sensations. Pain cannot be described such that the person who does not experience it can understand it.
Key words: pain, information, pain management, nursing staff


Mechanismus vzniku bolesti není zcela jasný. Uplatňují se zde některé chemické látky dráždící nervy, které potom vedou podněty do určitých oblastí mozku.

Základní druhy bolesti – rozdělení podle:

* místa vzniku
* trvání a výskytu
* intenzity a nepříjemnosti

Další dělení je možné podle charakteru:

Akutní bolest: Je charakteristická náhlým začátkem a nepředvídatelným koncem. Příznaky při akutní bolesti jsou rozšíření zornice, tachykardie, pocení a změny TK.

Chronická bolest: Je považována za syndrom onemocnění. Při ní rozlišujeme bolest na:

a) Maligní – provází onkologická onemocnění, má typické projevy, vyžaduje specifický přístup, výrazně zhoršuje kvalitu života.

b) Benigní – doprovází onemocnění, která nebývají život ohrožující, ale vždy svým působením mění kvalitu života. Tato bolest vyžaduje specifické vnímání problémů a potřeb nemocného, léčbu bolesti, individuální psychoterapeutický přístup.

c) Psychogenní – chápána jako bolestivé chování. Je projevem deprese, úzkosti nebo jiných psychických poruch.

Dále se bolest dělí podle původu na organickou a neorganickou:

a) nocicepční – vztahuje se k potenciálnímu nebo skutečnému poškození tkáně,

b) neuropatická – důsledek poškození nervového systému,

c) kombinace obou.

Organickou bolest dále dělíme na:

* somatickou, která vychází z oblastí zásobovaných míšními nebo hlavovými nervy; je to bolest lokalizovaná, přesně ohraničená,
* viscerální, která se týká vnitřních orgánů; je spíše tupá, nepřesně lokalizovaná.

Objektivní a subjektivní měření bolesti

1. Objektivní vyšetření zahrnuje osobní anamnézu (např. osobní data, zaměstnanost, rodinný život, vzdělání atd.).

2. Anamnéza bolesti zahrnuje lokalizaci bolesti, její trvání, původ, charakter, vztah bolesti k pohybu, průvodní znaky bolesti (pocení, edém, vzestup teploty).

K problematice měření bolesti patří dále laboratorní vyšetření (screening), zobrazovací techniky (rtg, počítačová tomografie, magnetická rezonance, termografie). Mezi subjektivní měření bolesti řadíme vizuální analogovou škálu bolesti, verbální škálu, mapu bolesti, administrativní metody (např. projekční testy).

Projevy bolesti verbální a neverbální

Verbální: bolest povrchová, hluboká, útrobní, přenesená, akutní, chronická, svědění, fantomová, průlomová, kolikovitá, ischemická a neurologická.

Neverbální: paralingvistické projevy (pláč, naříkání), mimické projevy (grimasy), pohyby končetin (ustrnutí, ucuknutí), posturologické projevy (schoulení se, nahrbení), aktivita autonomního nervového systému (zrudnutí kůže, lapání po dechu).

Mezi faktory ovlivňující bolest se řadí osobnostní rysy pacienta (emočně stabilní nebo naopak), dále si všímáme tolerance k bolesti, strachu a úzkosti, deprese, hysterie, ztráty orientace v nastalé bolestivé situaci.

Bolest dále ovlivňují negativní síly, tj. pacient nemá dostatek informací o své nemoci, má strach, trpí úzkostí, zlostí, smutkem, osamělostí, ale také hlukem a nešetrným zacházením. Mezi pozitivní síly, které mohou pacientovi pomoci ve zvládání bolesti, patří kvalitní informace, důvěra v ošetřující personál, porozumění, přátelství, víra v uzdravení, odpočinek, relaxace atd.

Hlavní zásady, kterými bychom se měli řídit v péči o nemocného s bolestí:

* brát vážně stesky nemocného, aktivně naslouchat, dát mu najevo, že na něj máme čas,
* nechat pacienta popsat, jaká bolest ho trápí, a taktně mu klást doplňující otázky,
* neříkáme pacientovi, že ho to přece nemůže takhle bolet,
* využíváme svých vědomostí a dovedností při potlačování bolesti (např. medikamentózní a psychoterapeutická léčba, orientace pozornosti jiným směrem),
* nabídneme pacientovi relaxační techniky a snažíme se o celkové uklidnění,
* nepodáváme léky rutinním způsobem, ale podle individuálního prožívání bolesti.

Závěr

Bolest není neznámá nikomu z nás, každý jsme ji už někdy prožili nebo prožíváme. S její léčbou se vyrovnáváme podle vlastních zkušeností nebo s pomocí prostředků, které nám již někdy pomohly. Jsme také rádi, když se můžeme někomu se svou bolestí svěřit a on nám naslouchá s porozuměním. Kladný vztah a porozumění mezi pacientem a ošetřujícím personálem napomáhá léčbě bolesti a tím přispívá ke zlepšení jeho kvality života. Vlídné slovo a zacházení dokážou více, než když pacientovi podáme léky a dále si ho nevšímáme.

Stačí se jen chvíli zastavit a s pacientem si popovídat. Tím mu dáváme najevo, že nám není lhostejný.
„Bolest je cokoli, co pacient za bolest označí, existuje vždy, když si na ni stěžuje.“


O autorovi: Lenka Piecková Palata, Praha (ca047242@tiscali.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?