NOVOROČNÍ PŘÍLOHA: Jaký bude rok 2014 očima zdravotníků

13. 1. 2014 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Čeho se v našem zdravotnictví v roce 2014 nejvíc obáváte? A na co se těšíte?“ Tyto dvě otázky jsme položili šéfům profesních sdružení i manažerům zdravotnických zařízení. Zde jsou jejich odpovědi.


Černé díry nebyly ucpány

MUDr. Ilona Hülleová předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR (SPLDD)

Mám obavy, že i přes zvýšení příjmů do systému zdravotnictví dojde v roce 2014 k dalšímu prohloubení nedostatečného financování poskytovatelů zdravotnických služeb a především ambulantního sektoru. Kvůli nerovnému přístupu v úhradách pro jednotlivé segmenty, který přináší návrh úhradové vyhlášky pro rok 2014, hrozí radikalizace v segmentech ambulantní péče, které v posledních letech stagnovaly v úhradách a byly také zatíženy regulacemi. Preferován je lůžkový segment, a to za situace, kdy doposud nedošlo k vyřešení racionálního a odpovídajícího financování lůžkových zařízení, respektive restrukturalizaci jejich sítě. Černé díry nebyly ucpány a finance tečou dále bez odpovídající kontroly.

Bez vtažení pacienta do systému financování je další vývoj neudržitelný. Obávám se, že pacient nadále nebude tím, kdo může zkontrolovat účet za poskytnuté zdravotnické služby, a nebude mít možnost ani sebemenší spoluúčasti. Obávám se, že bude nedostupná i některá akutní péče kvůli limitům a regulacím, kterými je systém korigován. Konkrétně u praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD) mám obavy z reálného poklesu příjmů, který je umocněn dopady zvýšeného DPH, vývojem porodnosti v Česku a nemožností rozšířit kompetence lékařů například novými výkony. Také musím připomenout, že do dnešního dne nebyly přes sliby ze strany politiků či ministerstva zdravotnictví praktickým lékařům pro děti a dorost kompenzovány zrušené regulační poplatky u dětí do 18 let věku. Tím naše praxe přišly o nemalé finanční prostředky.

Obávám se také zatížení praktických lékařů neověřenými požadavky na elektronické zdravotnictví. Elektronický recept, který by byl jedinou možnou variantou předpisu léku, by se mohl stát katalyzátorem úbytku praxí praktických lékařů pro děti a dorost, a to bez náhrady.

Se znepokojením sleduji rostoucí průměrný věk praktických lékařů pro děti a dorost a nedostatečnou podporu státu k zajištění dobře fungující primární péče a generační výměny praktiků. Týká se to nejen podmínek vzdělávání, nedostatečného počtu rezidenčních míst, ale opět i zajištění odpovídajícího financování PLDD. Hrozí tak ve svém důsledku situace, že po odchodu některých kolegů na zasloužilý odpočinek nebude při současném nedostatku PLDD možnost převzetí ordinace jiným lékařem s příslušným vzděláním. Zhorší se tím dostupnost péče pro rodiče a děti a riskujeme tak rozpad fungující sítě ordinací PLDD.

Obavy mám i z dalšího odosobnění vztahu lékař – pacient. Z medicíny se tak vytrácí jedna z nejcennějších devíz, která je svým způsobem nenahraditelná. Důvěrný vztah ošetřujícího lékaře a pacienta s maximální znalostí a návazností péče o něj je více než žádoucí. Nedostatek informací o pacientech a časté střídání lékařů, zejména v primární péči, mohou ve svém důsledku prodražovat léčbu pacientů a zatěžovat je zbytnými vyšetřeními a léky. V neposlední řadě mám obavy i ze zavedení nového občanského zákoníku, jehož dopady jsou pro nás zatím velkou neznámou a výklady změn této základní právní normy různými právníky se často liší.

Na co se těším? Musím říci, že odpověď jsem dlouho nemohla najít. Na co se po dlouhých letech kosmetických úprav ve zdravotnictví mohu těšit? Snad na nové složení zdravotního výboru v poslanecké sněmovně, který by mohl naplnit nám známé přísloví, že nové koště dobře mete. Nebo na zdravý selský rozum, který snad bude korigovat nové zákony a novely zákonů starých? Nejsem si jista. Určitě mne bude těšit i v roce 2014 má práce v ordinaci, neboť práce s dětmi mě naplňuje pozitivními pocity a těší mě. A budu doufat, že nám ji nebudou znepříjemňovat další a další administrativní nařízení. Těším se, že se najdou další mladí lékaři, kteří nás budou v tomto poslání následovat.
Nicméně v této politicko-ekonomické situaci prozatím nevidím valný důvod k optimismu.

Zamotané vzorce a výpočty

MUDr. Zorjan Jojko předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR (SAS)

Otázku dostávám ve chvíli, kdy je v plném běhu připomínkové řízení o hodnotě bodu a výši úhrad pro rok 2014. Nejvíce se obávám, že se nám nepodaří ministerstvo zdravotnictví přesvědčit o škodlivosti jeho návrhu a daná podoba vyhlášky vejde v platnost se všemi svými zamotanými vzorci a výpočty, které nám jen zkomplikují život a uberou peněz, přičemž většina lékařů si nebude umět vypočítat proč. Při zkušenosti z dosavadního průběhu se také nijak netěším na jednání o tzv. kultivaci seznamu výkonů. Jen doufám, že vše bude odloženo, tj. že ministerstvo splní slib a vydání velké novely seznamu výkonů posune nejdříve na rok 2015.

A na co se těším? Omlouvám se, ale na tuto otázku v dnešní politicky nestabilní době odpovědět neumím. Chci ale věřit, že na konci roku 2014 bude možné se ohlédnout a potěšit se alespoň tím, co se našemu sdružení podaří udělat. Letos je to ohlédnutí přes veškerá úskalí našeho života docela příjemné.

Ve stínu úspěchů unikátních metod

PharmDr. Lubomír Chudoba prezident České lékárnické komory

V roce 2014 jistě zintenzivní úsilí zástupců pacientských organizací a lobby výrobců o maximální dostupnost a úhradu nejmodernější medicínské diagnostiky, terapie, léčiv či zdravotnických prostředků. Obávám se ale, aby se ve světle úspěchů unikátních diagnostik, operací a léčby vzácných onemocnění určené jednotlivcům či desítkám pacientů nezapomnělo na statisíce těch ostatních, u nichž je nutné podpořit aktivitu v oblasti prevence, screeningových vyšetření a účelné farmakoterapie tzv. civilizačních onemocnění a nadále udržet jejich stávající léčbu finančně dostupnou. Platbu cca 48 milionů korun za jeden typ léku pro jednoho pacienta během jednoho roku nepovažuji za úspěšný příklad vyjednané ceny a kontroly vynaložených prostředků. Eskalace nákladů tímto směrem by české zdravotnictví v budoucnu spolehlivě položila.

Obávám se také, že chod zejména menších zdravotnických zařízení a práce jednotlivých zdravotníků budou vystaveny urputnějším nájezdům právních kanceláří. Nepovažuji za šťastné, aby zdravotníci byli „stíháni“ právníky za každou nepřesnost, za každé „špatné slovo“. Vítám proto vše, co zvýší bezpečnost a kvalitu terapie a omezí nedbalostní či trestní pochybení. Jednou z cest vedoucích k tomuto cíli je i postupná elektronizace zdravotnictví, která by však měla být především uživatelsky přívětivá pro zdravotníky i pacienty a přinášet mimo pouhou evidenci dat především jejich bezpečné využití pro zajištění kvalitnější terapie.

Na základě svých dlouholetých zkušeností s různými připomínkovými řízeními se obávám také zkratkovité a „populární“ legislativní činnosti části našich zákonodárců. Velmi bych si přál, aby byla účinněji eliminována korupce a protežování „všeho„schopných“. Za faul českým daňovým poplatníkům považuji nedočerpání dotací EU a jejich liknavé zúřadování. Desítky miliard v nedohlednu, stamilionové pokuty, „smysluplné“ projekty, to přímo vybízí k otázce, kolik let mohli naši pacienti získávat třeba léky na předpis s minimální finanční spoluúčastí?

A na co se těším? Že medicína a farmacie budou i nadále dynamicky se rozvíjející obory. A že diskuse k tématům důležitým, systémově orientovaným, bude podnětná a zajímavá díky chytrým a obětavým jedincům, pro které jejich práce i v dnešní době zůstává posláním a životní naplní. Doufám, že se nám v příštím roce mj. podaří prosadit změnu systému odměňování poskytované lékárenské péče a zároveň rozšířit spektrum odborných činností lékáren.

Lití peněz bez zásadních kroků nemá smysl

MUDr. Pavel Chrz prezident České stomatologické komory
Pokud se nezmění způsob rozdělování finančních prostředků z veřejného zdravotního pojištění a i nadále bude jeden sektor zvýhodňován na úkor druhého, potom se obávám velké nestability celého zdravotnického systému. Nemocnice absorbují jakékoli množství peněz a v ambulantním sektoru jejich nedostatek postupně povede k omezování dostupnosti péče.

Nic nenasvědčuje tomu, že by se bylo na co těšit. Dokud do křesla ministra zdravotnictví neusedne dostatečně zodpovědný odborník s vůlí konečně prosadit dlouho slibovanou a stále odkládanou reformu zdravotnictví a politici nepochopí, že bez ní nemá žádné dodatečné nalévání peněz do systému smysl, nebudu mít důvod k radosti já ani žádný z mých kolegů.

Jediné „pozitivum“

MUDr. Martin Engel předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů

Ačkoli se otázka jeví jako vyvážená, v mé odpovědi jasně dominují pouze obavy. Jak jistě všichni vědí, letošní rok byl především z ekonomického hlediska pro většinu nemocnic téměř likvidační. Úhrady nemocnicím klesly cca o 15 %, přesto měly zachovat stávající rozsah zdravotní péče. Pouze nemocnice v Náchodě otevřeně vyhlásila omezení příjmu chronických pacientů koncem roku, ostatní zařízení nenašla odvahu veřejně deklarovat stejný postup.

Návrh úhradové vyhlášky pro rok 2014 není pro drtivou většinu nemocnic akceptovatelný, zvláště ne pro ty, které poskytují běžnou zdravotní péči, nikoli superspecializovanou. Tomuto typu pracovišť je totiž vyhláška šita na míru.

Dalším velkým problémem bude aplikace evropské direktivy omezující přesčasovou práci ze 16 na 8 hodin týdně. Drtivá většina nemocnic nevyužila přechodné období k zajištění péče v nových podmínkách z důvodu velkého personálního deficitu. Proto příští rok bude zřejmě ještě kritičtější než ten letošní a novému ministrovi zdravotnictví není vůbec co závidět.

Jediným předpokládaným „pozitivem“ může být fakt, že pokud zdravotnická zařízení přežijí další pokusy v roce 2014 jako funkční, další finanční restrikce již nebudou možné, pokud má být systém zdravotní péče vůbec zachován.

Tlak na nemocnice zřizované kraji

MUDr. Lukáš Velev ředitel Nemocnice Jihlava

V roce 2014 se obávám další politizace zdravotnictví a především vytváření dalšího ekonomického tlaku na likvidaci nemocnic, které nejsou zřizovány státem. Tedy především nemocnic zřizovaných kraji. Obávám se další dezintegrace sítě lůžkových zdravotnických zařízení, bez stanovení páteřní sítě nemocnic. Obávám se dalšího snižování výdajů na zdravotnictví, zejména úhrad lůžkové péče, dalšího odklonu od systému DRG úhrad a jeho degenerace na systém paušálních úhrad. Hrozí eskalace dlouhodobě neřešených problémů, včetně pracovněprávních. Neschopnost dohody o podobě českého zdravotnictví a stanovení jeho výhledu, včetně výhledu úhrad, na dobu delší než jeden kalendářní rok bude dále zhoršovat výkonnost systému a povede k neefektivní alokaci zdrojů.
Těšit se mohu nejspíše na rok 2015. Ten je z pohledu zdravotnictví tak daleko, že o něm prakticky nic nevíme.

Celý systém se může dále komplikovat

doc. MUDr. Roman Havlík, Ph. D. ředitel Fakultní nemocnice Olomouc

Nejvíce se v nadcházejícím období obávám toho, že se celý systém českého zdravotnictví může dále komplikovat. Mám tím na mysli například složitost úhradové vyhlášky, legislativu ve zdravotnictví nebo zásahy ústavního soudu. Potom to ve výsledku může znamenat, že se bude zbytečně vynakládat energie a také prostředky na řešení administrativních či jiných komplikací místo toho, aby se všichni koncentrovali na poskytování kvalitní péče. Nejvíce se těším na to, čemu se v naší nemocnici intenzivně věnujeme už několik posledních let. Je to smysluplná práce, kterou se snažíme (a jsem přesvědčen, že úspěšně) zařízení rozvíjet a poskytovat stále kvalitnější péči našim pacientům.

Ničeho se neobávám, na nic se netěším

MUDr. Roman Kraus, MBA ředitel Fakultní nemocnice Brno

Dlouho jsem přemýšlel a psal koncepty odpovědi, ale vzhledem k současnému stavu naší společnosti a politiky je má odpověď nakonec velmi jednoduchá, nejednoznačná a pro chápající výstižná: neobávám se ničeho (zatím), ale též se na nic netěším.

Dezorganizace, populismus, byrokracie

MUDr. Petr Turek, CSc. primář transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice Praha

Bojím se především tří věcí:

1. Postupující dezorganizace a tříštění sil, kdy zčásti kvůli nedomyšleným regulačním opatřením, zčásti kvůli příliš „svobodné volbě“ pacienti pobíhají od čerta k ďáblu a jejich výsledky nebo vzorky k vyšetření obíhají půlku republiky (často bez toho, že by na směr pohybu měli vliv sám pacient a jeho ošetřující lékař), a to aniž by bylo dosaženo kýženého efektu. Pokud je tedy „kýženým efektem“ prospěch pacienta za rozumnou cenu.

2. Populistického přitvrzování nedomyšlených protikorupčních opatření a podmínek veřejné soutěže, v jejichž důsledku není možné ve správnou chvíli získat vhodné a kvalitní věci za přiměřenou cenu (od zdravotnických prostředků až po léky), místo toho, aby byla důsledně uplatňována odpovědnost za jednotlivá rozhodnutí.

3. Nekritického spoléhání se na sílu úředního papíru, kdy se místo skutečné kvality a bezpečnosti pacienta stále více spoléhá na kvalitu a bezpečnost „orazítkovanou“, přičemž posuzování se opírá zejména o splnění formálních požadavků („Máte směrnici? Tak to je vše v pořádku…“). A na co se těším? S přibývajícími léty je stále obtížnější „těšit se“ (na Ježíška už nevěřím). Doufám ale, že se našim zdravotníkům (a manažerům nemocnic) podaří navzdory výše uvedeným problémům udržet úroveň zdravotnictví na přijatelné úrovni a alespoň občas přijít s nějakým vylepšením. Držím jim (a nám všem) palce…

Naše minulost má ještě dlouhou budoucnost

MUDr. Milan Novák komentátor našeho listu

Čeho se v našem zdravotnictví v roce 2014 nejvíce obávám? Hlavně toho, že se ani v roce 2014 nezhroutí, aby už konečně bylo každému rukolapně zřejmé, co přesně je v něm špatně a jak moc. To jediné by dodalo patřičnou motivaci k efektivním změnám. Místo toho se stane hříčkou v rukách demagogů, kteří voluntaristicky pojedou v protisměru, nejlépe metodou náhodných výkřiků. Za potlesku davů poklesne spoluúčast občanů. Na všechno bude nárok, ale čím dál víc teoretický. Kdo se však vyzná, ten i dostane. Totéž se týká platby zdravotnickým zařízením. Tím se dále prohloubí vícerychlostní zdravotnictví. Systém se bude stále více opírat o skupinové a individuální výhody, dohody a speciální koeficienty.

Všelijakými valorizacemi a záchranami se zvýší podíl státu a krajů na financování zdravotní péče. Další skok od pojištění k daňovým zdrojům a rozpočtům, protože zvýšit pojistné není možné, ale zadlužit stát i kraje je nesnesitelně snadné. Ve zpolitizované veřejné správě bude pro silné subjekty snadné lobbovat. Investiční politika zůstane nulová, tj. pro nezasvěceného chaotická, pro vědoucího zvláštně selektivní.

Obávám se proto růstu nepředvídatelnosti zdravotnického systému, který se nachází v aktivovaném metastabilním stavu a může se v krátké době zvrtnout jakkoli, čímž věrně sleduje politické prostředí. Plánovat déle než měsíc dopředu se bude jevit jako horečnaté blouznění. Nastane ráj kuloárů i křiku ulice, ráj tichých šíbrů i hlasitých komor a odborů. Problémy budou mít jenom pacienti a řadová zdravotnická zařízení, předem poražení v boji o zrno. Zkrátka socialismus ve své zdivočelé podobě. Podstata potíží zůstane voličstvu i nadále úspěšně zastřena, což činí prognózu beznadějnou. V nejobecnější rovině se obávám, že naše minulost má ještě dlouhou budoucnost.

A na co se těším? Že ani v tomto nepřejícím prostředí výrazněji nepoklesne zájem o kvalitu a bezpečí zdravotní péče. Přibude ostrovů pozitivní deviace a dobré praxe navzdory mnohým zpátečnickým autoritám i deviantnímu systému, který kvalitu nijak nehonoruje. Zdravotnictví je ve své podstatě dost iracionální systém, kde je leccos naopak. Už jste viděli nějaký značkový výrobek s certifikátem kvality, který by byl stejně levný jako šunt z tržnice? Mějme však trpělivost, jednou tahle myšlenka pronikne i těmi nejsilnějšími lebečními kostmi. Mnozí poskytovatelé dnes dokonce obětují peníze, aby si tuto kvalitu dali akreditovat, přestože z toho nebudou mít žádný přímý a bezprostřední zisk. Investice do vzdálenější budoucnosti je obvykle neklamným příznakem optimismu a důvěry. Někdo by řekl, že i šílenství. Leč doufejme v první možnost.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?