Náklady na léčbu diabetes mellitus typu 2

7. 4. 2011 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Diabetes mellitus představuje zdravotní a ekonomickou hrozbou budoucnosti. Je třeba analyzovat současnou kvalitu léčby pro co nejnižší výskyt dlouhodobých komplikací, které jsou nevětšími náklady pro zdravotní systém.


Summary

Doležal, T. Costs of type 2 diabetes mellitus treatment

Diabetes mellitus represents a health and economic threat for the future. It is necessary to analyze the current quality of treatment for the lowest possible incidence of long-term complications, which represent the largest costs for the health system.

Výskyt diabetu má vzestupnou tendenci – v roce 2025 bude podle odhadů celosvětově na 333 miliónů diabetiků, v České republice se počet diabetiků blíží číslu 700 000. Cílem terapie je dostatečnou kompenzací krátkodobých parametrů (hodnota glykémie, glykovaného hemoglobinu) zabránit vzniku dlouhodobých komplikací.

Diabetes je chronické celoživotní onemocnění, které vedle zkrácení očekávané délky života a snížení kvality života také generuje významné náklady pro zdravotní systém. Většina nákladů jde na léčbu komplikací diabetu (kolem 60 % v zahraničních farmakoekonomických analýzách). Náklady na zdravotní péči diabetika jsou ve srovnání s běžnou populací dvoj- až pětinásobkem výdajů.

Diabetes je možné považovat za model chronického celoživotního onemocnění, u kterého se postupně vyvíjejí komplikace (kardiovaskulární onemocnění, renální, neurologické či oční komplikace). Farmakoekonomika nabízí komplexní pohled na diabetes v dlouhodobém časovém horizontu a je schopna spočítat ekonomický dopad léčebných a preventivních postupů v dlouhodobém horizontu (desítky let). Nedávno byly odhadnuty náklady na diabetes pro Velkou Británii. Agentura Diabetes UK ukázala, že 10 % nákladů Národní zdravotní služby (NHS) jde právě na léčbu tohoto onemocnění. Za rok 2008 se jedná o částku ve výši 9 miliard liber ročně (jeden milión liber za hodinu!).

Náklady na diabetes mellitus v Evropě – studie CODE-2

Prvním krokem ve farmakoekonomické analýze je kalkulace přímých a nepřímých zdravotních nákladů v daném zdravotním systému. Tyto náklady jsou obtížně přenositelné mezi jednotlivými zeměmi, protože finanční toky, hodnota práce a vztah mezi zdravotním a sociálním systémem jsou odlišně nastaveny. Celá řada zahraničních studií ukazuje, že léčba komplikací diabetu převyšuje 50 % nákladů na léčbu této diagnózy (v USA cca 60 %; ve Švédsku 58 %, v UK 60 % apod.). To znamená, že nedostatečná kompenzace/léčba diabetu přinese v budoucnu značný nárůst nákladů na léčbu dlouhodobých komplikací a naopak nové léčebné metody a účinnější léky mohou přes svou vyšší cenu přinést v budoucnosti úspory.

Panevropská farmakoekonomická studie typu cost-of-illness CODE-2 ukázala, že náklady na jednoho průměrného diabetika 2. typu jsou 2843 eur ročně. Nejnižší náklady jsou vynaloženy na pacienta bez komplikací (1505 eur) a dále rostou v přítomnosti mikrovaskulární komplikace (2563 eur), makrovaskulární komplikace (3148 eur) nebo kombinace obou (5226 eur).

Náklady na diabetes mellitus v ČR

V podmínkách zdravotního systému České republiky byla koncem roku 2007 provedena farmakoekonomická analýza typu cost-of-illnes, která měla za cíl vyčíslit náklady na jednoho průměrného diabetika 2. typu v našich podmínkách. Zvolen byl tzv. „bottom-up“ přístup, který znamená, že byla anonymní data pacientů v ordinacích diabetologů. Jednalo se o retrospektivní analýzu za minulých šest měsíců od návštěvy v ordinaci lékaře. Perspektivou nákladové analýzy byl pohled plátce zdravotní péče, tedy zdravotních pojišťoven. Kalkulovány byly úhrady léčiv, ambulantní a nemocniční péče podle aktuálních číselníků.

Analýza byla provedena na základě souboru 495 pacientů s průměrným věkem 63 let, 52 % bylo mužů. Průměrná doba od diagnózy diabetu byla deset let. Ve starobním důchodu bylo 56,2 % sledované populace, invalidní důchod pobíralo 10 % sledovaných. Další základní parametry jsou uvedeny v Tab. 1.

Tab. 1 – Základní charakteristiky sledovaného souboru

Sledován byl rovněž výskyt diabetických komplikací, které jsme rozdělili na mikrovaskulární a makrovaskulární. Výsledky jsou uvedeny v Tab. 2, 3. Z tabulek je patrné, že v průměru po deseti letech od záchytu diagnózy diabetu 2. typu má již přes 49 % pacientů alespoň jednu mikrovaskulární a přes 44 % pacientů alespoň jednu makrovaskulární komplikaci diabetu.

Tab. 2 – Výskyt mikrovaskulárních komplikací

Tab. 3 – Výskyt makrovaskulárních komplikací

Pro odpovídající analýzu nákladů bylo nezbytné vyjádřit náklady na farmakoterapii, ambulantní léčbu, hospitalizace, diagnostiku a laboratorní vyšetření, fyzioterapii a lázně. Pouze dietou bylo léčeno 10,51 % pacientů, perorálními antidiabetiky 49,9 % a na inzulínech bylo 39,6 % pacientů. Analýzou perorálních antidiabetik bylo zjištěno, že 38 % diabetiků 2. typu je léčeno monoterapií metforminem, 36 % kombinací metforminu a derivátů sulfonylurey a 16 % monoterapií deriváty sulfonylurey. Dalších 8 % bylo na jiných kombinacích a po 1 % na monoterapii glitazony a repaglinidem. Struktura inzulinoterapie vypadala následovně – 45 % bylo léčeno humánními inzulíny, 25 % pacientů analogy, ostatní potom různými kombinacemi humánních inzulínů a analog. Hypolipidemika užívalo 63,4 % a antihypertenzíva 82,2 % pacientů.

Základním cílem sběru dat bylo vyjádřit náklady na ambulantní a nemocniční péči. V období šesti měsíců došlo k návštěvě diabetologa u 98,99 % pacientů s průměrnou frekvencí 2,3krát, 91,31 % navštívilo praktického lékaře s četností třikrát a časté byly i návštěvy u specialistů – očního lékaře (45,05 %), kardiologa (24,65 %) a neurologa (18,79 %). Na pohotovosti bylo 8,48 % diabetiků a rychlé záchranné služby využilo 3,23 %. Ve sledovaném období bylo hospitalizováno 16,16 % pacientů s průměrnou délkou hospitalizace 12,5 dne. Nejčastější příčinou byla terapie komplikací (akutní kardiologická – 42,4 %, plánovaná kardiologická – 20,2 %, oční – 13,1 %, neurologická – 11,1 %).
Na základě těchto údajů bylo možné kalkulovat přímé zdravotní náklady jednoho průměrného diabetika 2. typu. Výsledky jsou uvedeny v Tab. 4. Z výsledků jednoznačně vyplývá, že největší položku v nákladech tvoří hospitalizace pro diabetické komplikace. Náklady na ambulantní péči tvoří jen 4 % přímých zdravotních nákladů. Součástí dotazníku byla také otázka pro pacienta na výši jeho měsíčního doplatku na předepsané léky (235 Kč) a měsíční výdaje na volně prodejné léky (97 Kč).

Tab. 4 – Průměrné roční náklady na diabetika 2. typu v ČR

Závěr

Jaký je tedy celkový podíl přímých zdravotních nákladů na diabetiky 2. typu na celkových nákladech na zdravotnictví v České republice? Podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ČR bylo v České republice v roce 2006 celkem 678 760 diabetiků 2. typu. Při průměrných ročních nákladech 25 858 Kč na jednoho diabetika tak docházíme k částce 17,5 miliardy Kč ročně. Při základu 180 miliard ze zdravotního pojištění tak terapie diabetu 2. typu tvoří více než 10 % celkových zdravotních nákladů v naší republice. Tímto číslem se vyrovnáváme údajům z Velké Británie a je to více než v Německu (6,5 %), Itálii (6,6 %) nebo Francii (3,4 %). Zajímavé je také srovnání nákladových položek (hospitalizace, ambulantní péče, farmakoterapie) se zeměmi ve studii CODE-2, jak je uvedeno v Tab. 5.

Tab. 5 – Porovnání nákladů v ČR se zeměmi v CODE-2 (v eurech)

Výše uvedená a diskutovaná čísla jednoznačně ukazují, že diabetes je nejen zdravotní, ale také ekonomickou hrozbou budoucnosti a je třeba analyzovat současnou kvalitu léčby pro co nejnižší výskyt dlouhodobých komplikací, které jsou největšími náklady pro zdravotní systém.


O autorovi: MUDr. Tomáš Doležal Institut pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA)

e-mail: tomas.dolezal@lf3.cuni.cz

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?