Přejít na obsah

Onemocnění pohybového aparátu

zpět
28.9.2009

Onemocnění pohybového aparátu patří mezi nejčastější zdravotní problémy, které se ošetřují v lékařských ordinacích. Je tedy rozhodně užitečné podívat se na hlavní příčiny vzniku těchto potíží a zejména na to, zda a jak jim můžeme předcházet.

Bolesti a otoky kloubů způsobují zpravidla větší či menší omezení jejich funkce. Tyto nepříjemné projevy zdravotního problému jsou tedy obvykle důvodem návštěvy lékaře. Pacient navštíví svého obvodního lékaře nebo přímo ortopeda, revmatologa, rehabilitačního lékaře, interního lékaře.

Tedy v podstatě jakéhokoli lékaře klinického zaměření. Nelze vyloučit ani kožního lékaře, protože některá kožní onemocnění mají projevy na kloubech, onkologa či imunologa. Lékař stanoví postup se zaměřením na zjištění příčiny příznaků a stanovuje diagnózu podle anamnézy, klinického vyšetření a rtg vyšetření.

Dorzální výhřez
zvětšitDorzální výhřez
Autor: PL

Dorzální výhřez | Autor: PL

 

U rtg vyšetření se používají snímky ve dvou projekcích, někdy i další speciální projekce. Pokud k tomu indikace směřují, používá lékař i další zobrazovací vyšetřovací metody, CT, počítačovou tomografii, pracující na principu rtg záření, ultrazvukové vyšetření, MRI – magnetickou rezonanci, pracující na principu změny spinu jádra atomu magnetickou energií, což je metoda tělu neškodná.

Využívá laboratorních vyšetření z krve tak, aby byl schopen odlišit zánětlivé onemocnění. V rámci diagnostiky se používá i operačních metod, zde hovoříme o artroskopii kloubů, přímo s prohlédnutím kloubu a zhodnocením všech změn uvnitř kloubu očima operatéra. Nejčastější příčinou bolestí kloubů, zejména těch váhonosných, tedy kyčelních a kolenních kloubů, je osteoartróza.

Není to onemocnění pouze kloubní chrupavky, ale i ostatních kloubních tkání. Hovoří se o postižení dvanácti až patnácti procent populace. Největší výskyt je ve věkové skupině nad šedesát pět let, kde se týká až padesáti procent populace.

Toto onemocnění má progresivní charakter a vede většinou k rychlému poklesu funkce kloubu – omezení hybnosti, zhoršení kvality života, kdy je nutné používání francouzských holí či jiných ortopedických pomůcek, často si vyžádá operační řešení, v těžkých stadiích totální endoprotézu.

Žádná z teorií, která se zabývá příčinami onemocnění, zcela přesně problematiku neobjasňuje. Prvotní a nejdůležitější změnou je složení chrupavky s úbytkem určitých látek, kdy dochází ke snížení pružnosti chrupavky. U artrózy se jedná o bolestivé funkční omezení v příslušném kloubu s náklonností ke kloubním zatvrdlinám, degenerativním změnám a chybnému postavení kloubu.

Bolesti jsou typické krátkodobým trváním na počátku pohybu, často kombinované se ztuhlostí kloubů. Vystavení chladu vede k zesílení bolestí. Nejčastěji jsou postiženy klouby kyčelní, kolenní (typické je postavení O, méně X), klouby prstů a rukou. U artróz chybí abnormální nálezy při krevním vyšetření.

Počáteční stadia onemocnění

Jedná se převážně o ponámahové bolesti. Ty se léčí zejména režimovými opatřeními, kterými chápeme snížení nároků na kloub – omezení nošení těžkých břemen, omezení chůze po nerovném terénu, dále omezení některých aktivit.

Jedná se například o práci vkleče či ve dřepu, dále skoky a běh. Vhodné je nošení obuvi s měkkou podrážkou a nízkým podpatkem, včasné použití hole na zdravé straně těla a omezení sportovních aktivit, jako je jízda na koni. Důležitá je též redukce váhy a samozřejmě fyzikální léčba – ultrazvuk, magnetoterapie, laser, akupunktura, vodoléčba, aplikace tepla a chladu ve snaze ovlivnit svalové stahy a bolest, dosáhnout zlepšení pohybu posilováním svalů a udržení rozsahu hybnosti kloubů.

Pohybová léčba se provádí za účelem snížení svalového stahu, odstranění spoušťových bolestivých bofoto: dů, posílení oslabených svalů a jejich zapojení do mechanismu chůze. Pokud se nedostaví úspěch, zahajuje se místní léčba – gely, masti a analgetika (většinou paralen). Při nedostatečném efektu analgetik pak nastupují tzv. nesteroidní antirevmatika – ibuprofen, diklofenak či další.

Onemocnění středního stupně

U středního stupně onemocnění, kdy bolest, většinou ještě ponámahová, ale už i klidová, přetrvává několik dní, s rtg zhoršením, se léčí všemi předchozími opatřeními, s doplněním či změnou nesteroidních antirevmatik. Provádíme nitrokloubní aplikace kortikosteroidu, počet aplikací by neměl přesahovat tři až čtyři ročně.

Pokud se v kloubech vyskytují chronické náplně, provádí se aplikace radioaktivní látky nitrokloubně k zastavení produkce zánětlivé tekutiny. V tomto stadiu lze provést artroskopickou operaci zejména kolenních kloubů, pokud jsou v koleni blokády nebo přeskakování, kdy lze očekávat zlepšení stavu odstraněním mechanické překážky. Využíváme artroskopii k přesnému stanovení stupně a rozsahu postižení kloubu.

V tomto stadiu lze doporučit periodickou léčbu léky pomalu působícími na chrupavku, takzvanými chondroprotektivy: glukosaminsulfát, chondroitinsulfát, diacerein, které mají bohaté zastoupení na našem trhu v různých preparátech s ještě různějším složením. Doporučujeme aplikovat dvě série do roka. Doporučená dávka glukosaminsulfátu je 1500 mg a u chondroitinsulfátu to je 800 mg denně.

Další z látek této skupiny je kyselina hyaluronová a její deriváty, tzv. hylany, které se aplikují v injekcích přímo do kloubu. Proč do kloubu? Protože hyaluronan je součástí synoviální tekutiny, která zaručuje jeho elastoviskozitu. Hovoříme o tzv. viskosuplementaci, která by měla vést ke snížení bolesti a zvětšení rozsahu hybnosti. Doménou těchto injekcí je kolenní kloub, ale dá se aplikovat do kteréhokoli kloubu postiženého artrózou či při poškození chrupavky.

Přípravek má vliv pouze na kloub, do něhož byl aplikován, nevyvolává obecný systémový účinek, pokud se aplikuje do kloubu. Preparáty částečně jsou, nebo vůbec nejsou, hrazeny pojišťovnami, záleží na rozsahu onemocnění kloubu. Preparátů je na trhu více, aplikují se různě, v jedné šestimililitrové injekci, ve třech injekcích, nebo v pěti jednomililitrových injekcích po týdnu.

Účinek působení je popisován na období šesti až dvanácti měsíců. Tyto injekční preparáty by se neměly používat, pokud je v kloubu nitrokloubní výpotek. Po injekci se vyvarujte jakékoli namáhavé činnosti, až po několika dnech se vraťte k plné aktivitě. Po injekci se může objevit v ošetřovaném kloubu krátkodobá bolest, otok nebo výpotek.

Vzhledem k tomu, že naše populace stárne, prodlužuje se délka života, logicky tak vzrůstá počet pacientů s osteoartrózou. Další exponenciální nárůst musí zdravotnictví očekávat, často se hovoří o epidemii jedenadvacátého století. K tomuto jsou zaměřeny i priority zdravotní péče, orientované na výzkum jak nových chondroprotektiv, protizánětlivých léků, tak operačních technik.

Roztržené pouzdro interverbálního kloubu
zvětšitRoztržené pouzdro interverbálního kloubu
Autor: PL

Roztržené pouzdro interverbálního kloubu | Autor: PL

 

Pokročilá artróza

U pokročilých forem artrózy, kde jsou již velké obtíže, klidové bolesti, otoky, náplně, omezení pohybu kloubu, tvarové úchylky, doporučujeme nesteroidní antirevmatika v plné dávce, analgetika, protetické pomůcky – ortézy, opěrné pomůcky – francouzské hole, berle a chodítka. Zde už je jasná indikace k operačnímu řešení – u kolenních kloubů artroskopické ošetření menisků, chrupavky, úpravy osy kloubní, částečné či totální náhrady a povrchové náhrady.

Za úspěšnou považujeme léčbu, kdy odstraníme klidové bolesti, námahové bolesti buď odstraníme, nebo jsou přítomny, ale nezhoršují kvalitu života. U tohoto onemocnění musíme přijmout určité zhoršování, protože nelze kompletně vyléčit. Zdůrazňuje se nutnost komplexní léčby s individuálním přístupem ke každému pacientovi.

Taktéž je nutné uvést, že artróza postihuje jeden či více kloubů. Rozdělujeme ji na fyziologickou, kdy jde o projevy artrózy při stárnutí, tedy úměrné věku, dále primární (idiopatickou) bez zjistitelné příčiny a sekundární, kde je zjistitelná příčina.

Ta se dále dělí na metabolickou, způsobenou určitými metabolity (sem patří dna, pseudodna, ochronóza, akromegalie a hemochromatóza), na anatomickou či mechanickou, vzniklou na podkladě vrozených vývojových vad, ale i nestejné délky končetin, na poúrazovou a pooperační (po úrazu kloubních ploch nebo po odstranění menisku), dále na zánětlivou, kdy jde o změny na podkladě kloubních zánětů, poté ještě na genetickou a na neurogenní.

Onemocnění zad

Funkcí páteře je ochrana nervových struktur, které jsou uvnitř těla, a dále funkce podpůrná k udržení jeho rovnováhy. Zajišťuje velký rozsah pohybů našeho těla a tvoří jeho osu. V průběhu vývoje člověka prodělala obrovskou přeměnu. Zatímco savci chodí po čtyřech a veškerá hmotnost je rozložena na čtyři končetiny, člověk zaujal vzpřímený postoj, čímž došlo k vytvoření esovitého zakřivení páteře z obloukovitého.

Z toho plyne, že onemocnění meziobratlových plotének je vlastně daň za naše vzpřímené držení těla. Páteř tvoří jeden funkční celek, proto porucha jednoho úseku ovlivní úseky další. Nejvíce je namáhána krční a bederní páteř, ve kterých probíhá největší rozsah pohybu.

Důležitý význam pro stabilitu páteře má svalstvo trupu. Zakřivení páteře je tedy způsobeno vývojovým vzpřímením polohy, tím je vystavena gravitačním zákonům. Jestliže pak zvedáme nějaký těžký předmět, výrazně se zvětšuje zátěž meziobratlových plotének. Meziobratlová ploténka tvoří asi 33 % délky páteře, je to pružná tkáň, která se dobře přizpůsobuje zátěži a deformuje se podle potřeby.

Postupně s narůstajícím věkem však ztrácí pružnost úbytkem vody, objevují se drobné trhliny, tkáň se stává méně pevná, ploténka se snižuje a na okrajích vznikají kostní nárůsty. Takto je popsán normální proces stárnutí. Může dojít k výhřezu ploténky, a to směrem nejmenšího odporu, nikoli dopředu, kde je silný vaz, ale dozadu do páteřního kanálu, do stran směrem k meziobratlovému otvoru, který je pak zúžen, čímž dochází k dráždění meziobratlového nervu – míšního kořenu.

Pohyb neprobíhá jen v meziobratlové ploténce, ale ještě v meziobratlových kloubech, v pravém a levém. Ty mohou být postiženy stejně jako každý kloub v lidském těle. Tyto klouby s přilehlými částmi obratlových oblouků a zadní hranou obratlového těla tvoří meziobratlový otvor, kterým z páteřního kanálu proniká příslušný nervový kořen. Tento otvor je několikrát větší než nerv.

Láterální výhřez, pohled shora. Dorzální výhřez, pohled shora. Láterální výhřez.
zvětšitLáterální výhřez, pohled shora. Dorzální výhřez, pohled shora. Láterální výhřez.
Autor: PL

Láterální výhřez, pohled shora. Dorzální výhřez, pohled shora.… | Autor: PL

 

Za normálních podmínek má nerv dostatek prostoru. Pokud dojde k výhřezu ploténky, reflexně dochází k úlevové poloze, fixaci svalovým stahem, nastávají druhotné změny v drážděných nervech, rozvíjí se otok. Meziobratlový prostor je zúžený, nervový kořen je ohnut přes překážku. Vnímáme pak bolest, která je odpovědí organismu na funkční a strukturální poškození.

Nesmíme vynechat psychiku nemocného. Existují například dlouhodobé bolesti zad, kdy nezjistíme poškození, ale zjistíme emoční doprovod. Každý prožívá svoji bolest jinak. Zajímavé bylo zjištění, že sedmdesát až sto procent těchto nemocných trpí depresemi.

Co je důležité ?

Bezpochyby životní styl. Všichni se shodujeme, že problém bolesti zad je mimo jiné i problémem civilizačním. Máme čím dál méně pohybu, zvyšuje se podíl sezení, obezita, chabé svalstvo. Lidé se špatnou fyzickou kondicí mají desetkrát více bolesti v kříži než skupina s dobrou kondicí. Naprostá většina bolestí zad má lehký průběh. Většinou proběhnou a k lékaři vůbec nepřijdete.

Řada pacientů vyhledává odbornou pomoc tehdy, když jsou potíže výraznější nebo trvají déle. Lékař si pak musí položit otázku, zda bolesti jsou skutečně od zad, kde je tedy příčina projevů bolesti. Některá onemocnění jsou nesmírně vzácná. Ve stáří pak dochází častěji k degenerativním změnám páteře a řídnutí skeletu.

Častěji se vyskytují metastázy nádorů z jiných orgánů. Naproti tomu děti záda nebolí, ale je třeba dát pozor, pokud se u nich vyskytne bolest, je vždy nutné vyloučit závažnější nemoci. Na krční páteři se vyskytují vývojové poruchy, zejména srůsty obratlů, poloobratle a rozštěpy páteřního oblouku.

To má za následek funkční poruchy, kdy při čtení a psaní s předkloněnou hlavou se zesiluje bolest hlavy, dále blokády, chronické i akutní, jako takzvaný torticollis (krutihlávek), tedy akutní blokádu v krční páteři, která vzniká náhle se strnulým držením hlavy v úklonu nebo rotaci, kdy je zkrácen kývač. Hlava se uklání ke straně nemocné a otáčí ke straně zdravé.

Další jsou typy intenzivních bolestí spojených s blokádou některých páteřních kloubů s vyzařováním bolesti do hlavy, migrény. Souborně hovoříme o cervikálním syndromu. Oproti bederní páteři je výhřez disku v krční páteři vzácný, asi v poměru 1:80.

Mnohem častěji se zde setkáváme s degenerativními změnami, tvorbou novotvořené kosti, která se tvoří na okrajích horních a dolních ploch obratlových těl, i v přední a zadní části (spondylóza), a dále na okrajích drobných meziobratlových kloubů (spondyloartróza). Tento proces trvá léta. Bolest může vyzařovat do ramena a horní končetiny, většinou jednostranně, pak hovoříme o cervikobrachiálním syndromu.

Při autonehodě se hlava při nárazu vrací prudce zpět, nemusí dojít ke zlomenině, ale dochází k roztržení svalů a vazů, poškození ploténky s krvácením do měkkých tkání. Zde potíže mohou být trvalého rázu. V hrudní páteři se výjimečně setkáváme s projevy výhřezu disku. Daleko častěji jsou zde bolesti podmíněné funkčními poruchami, dále změnami normálního zakřivení páteře v obou směrech.

U starší populace se projevuje řídnutí kostí, kdy dochází ke zlomeninám obratlů se snížením jejich výšky a s následnou poruchou pohybových stereotypů. Bederní a křížová oblast patří k nejvíce postiženým úsekům. Setkáváme se rovněž s vývojovými změnami obratlů. Dále s funkčními poruchami, které jsou nejčastější příčinou bolestí v kříži, tzv. lumbalgiemi.

Při nich pozorujeme zvýšenou pohyblivost páteře a kloubů, vadné držení těla, obvykle je přítomna statická bolest, která se lepší pohybem. Časté jsou blokády, kdy je naopak přítomno snížení pohybu. Popisujeme je jako lokalizovanou bolest s omezením hybnosti v různých úsecích páteře. Průběh bývá chronický s různě dlouhými bezbolestivými obdobími, kdy následuje období s bolestí různé intenzity a různě dlouhé. Bolest av izuje onemocnění

V případě ischias (lidově išias, odvozeno od latinského nervus ischiadicus, tedy nerv sedací) hovoříme o tzv. prolapsu meziobratlové ploténky – disku. Popisujeme tzv. protruzi ploténky, což je nejméně výrazná změna disku, kdy dochází k pouhému vyklenutí ploténky. Prolaps znamená již výhřez ploténky. Extruze ploténky znamená, že je zcela oddělená část ploténky v páteřním kanálu. Sekvestr je část ploténky, která může putovat v páteřním kanále.

Pokud je v páteřním kanále dost prostoru a nervové struktury mají dost místa, nemusíme mít žádné obtíže, porucha ploténky je bezpříznaková. Avšak výhřez se většinou projevuje náhlou bolestí, dostavující se zcela nečekaně po činnosti často spojené se zvedáním těžkých předmětů, ale může jít i o pohyby běžné, které provádíme třeba stokrát denně.

Bolest je charakterizována jako bodnutí v zádech, teprve po určité době mění charakter na tupější a ohraničenou s vyzařováním do dolní končetiny. Může to být ale i opačně, nejprve s bolestmi v dolní končetině. Je tedy vidět, že projevy jsou značně proměnlivé.

Samostatnou kapitolou je zúžení páteřního kanálu, tedy nedostatek prostoru pro nervovou tkáň v páteřním kanále. Tady převládá dlouhodobě se vyvíjející bolest, s drážděním do dolních končetin. Aby byl výčet kompletní, nelze opomenout zánětlivé choroby páteře a okolí způsobené bakteriální infekcí zanesenou krví, které postihují hlavně části obratle přiléhající k meziobratlové ploténce.

Zapomenout nemůžeme ani na tuberkulózní zánět páteře, který je nejčastější mimoplicní formou tuberkulózy, a zánět páteře při revmatoidní artritidě, s častým postižením skloubení mezi pánví a páteří. Již uváděná Bechtěrevova choroba je poměrně časté onemocnění, které patří do skupiny revmatických zánětlivých chorob s poruchou autoimunity.

Uvedu i pásový opar, který je způsoben sice virem, ale onemocnění začíná silnou bolestí v oblasti zad a hrudníku, pokud se přidá výsev puchýřů, je diagnóza jasná, ale puchýře se neobjevují vždy. I problém v kyčelním kloubu může napodobit bolest v kříži. Častým onemocněním bederní páteře jsou posuny obratlového těla i s jeho horním kloubním výběžkem dopředu před křížovou kost.

Toto vzniká při nadměrné fyzické zátěži či při sportu. Nádory páteře a páteřního kanálu nejsou časté, častěji se setkáváme s metastázami, kdy se bolesti projeví většinou dříve, než jsou viditelné na rentgenových snímcích. Při úrazech páteře a míchy může dojít ke zlomeninám výběžků, trnů, oblouků, těl, k poruchám vazivového aparátu obratlů. Stlačení či přerušení míchy patří mezi závažné poranění, které může vést k trvalým následkům.

Osteoporóza

Osteoporóza je onemocnění skeletu, které je charakterizováno úbytkem množství kostního minerálu, poklesem kostní hutnoty a změnou kostní mikroarchitektury. Důsledkem je snížená kvalita kostí a zvýšené riziko zlomenin. Řídnutí kostí je skutečně velmi časté onemocnění. Uvádí se, že v ČR různými stupni tohoto onemocnění trpí asi tři čtvrtě milionu obyvatel.

Ilustrace ukazují poškození páteře vzniklé při autonehodě a pohyb hlavy při nárazu do vozidla.
zvětšitIlustrace ukazují poškození páteře vzniklé při autonehodě a pohyb hlavy při nárazu do vozidla.
Autor: PL

Ilustrace ukazují poškození páteře vzniklé při autonehodě a pohyb… | Autor: PL

 

Tím přesahuje četnost většiny jiných chorob. Dá se říci, že osteoporózou může trpět každý, včetně mužů a dětí. Nejvíce však postihuje ženy po přechodu, kdy nastává rychlý úbytek kostní hmoty. Osteoporóza, která se vyskytuje po sedmdesátém roce věku, je normálním projevem stárnutí. Od něho musíme odlišit veškerý úbytek kostí související s jiným onemocněním u osob, které trpí poruchou vstřebávání vápníku a vitaminu D pro závažné choroby zažívacího traktu.

Vyskytuje se taktéž u chronických zánětlivých onemocnění, například u revmatoidní artritidy, onemocnění jater, ledvin, krvetvorných orgánů, štítné žlázy a dalších. Také vzniká jako důsledek nepříznivého účinku některých léků. Nemusí se projevit vůbec žádnými obtížemi. Prvním projevem může být až některá z typických zlomenin. Většina pacientů však přichází s obtížemi, kdy udávají dlouhodobé, necharakteristicky lokalizované bolesti v zádech nebo v končetinách.

S přibývajícím prořídnutím kostí dochází ke vzniku zlomenin, které nastávají často i při banálních úrazech. Je zde zcela očividný nepoměr mezi malým úrazem a těžkou zlomeninou. Nejčastější jsou zlomeniny kyčelního kloubu, zápěstí, obratlů. Představíme-li si, že zlomenina většinou vzniká ve starším věku, kdy již člověk nemá dobrou kondici a trpí dalšími interními onemocněními, je pochopitelné, že někdy je řešení velmi obtížně.

Nejrizikovější jsou zlomeniny krčku stehenní kosti, které se ve většině případů operují, aby pacient mohl okamžitě po operaci rehabilitovat. Využíváme těch nejnovějších poznatků – moderních dlah, hřebů a výplní tak, abychom křehkou, měkkou kost zpevnili a odoperovali, aby snesla zlomenina okamžitou pooperační zátěž.

Přesto se celosvětově uvádí, že kolem deseti až patnácti procent starších pacientů po zlomenině krčku do jednoho roku umírá na komplikace. Pro zajímavost uveďme, že na zlomeninu krčku zemřel také císař Karel IV. Závažným faktem zůstává, že až polovina pacientů zůstává odkázaná na lůžko či sociální péči.

Asi kolem 40 % dříve pohyblivých jedinců dále chodí bez cizí pomoci do jednoho roku po prodělání zlomeniny kyčle samostatně, zatímco 30 % chodí s oporou hole a 20 % s chodítkem. Dnes již víme, že asi ze dvou třetin je tato choroba podmíněna geneticky. Ale je třeba zdůraznit, že tyto předpoklady můžeme výrazně ovlivnit dostatkem pohybu a životosprávou.

Riziko zlomenin

Nejčastěji používaným způsobem, jak poznat osteoporózu a stanovit riziko zlomenin, je kostní denzitometrie. K posouzení aktivity procesu stanovujeme laboratorní testy z krve a moče. Základní podmínkou úspěšné prevence a léčby je správná životospráva a výživa bohatá na vápník a vitamin D. Zcela zásadní je tělesná aktivita přiměřená věku.

Nezbytnou tělesnou zátěží a denním cvičením podporujete tvorbu kosti a brzdíte její odbourávání. Důležitý je pobyt na čerstvém vzduchu a rozumné slunění, vynechejte nebo omezte kouření a alkohol, pití kávy, jezte dostatek zeleniny a samozřejmě pozor na pády. Pokud musíme přistoupit k použití léků, užíváme ty, které brání odbourávání kosti či podporují novotvorbu kosti.

Platí, že dostatek pohybu v dětství a hlavně dospívání, zejména pak u dívek (bez cigaret, drog a alkoholu) může snížit rizika zlomeniny v dospělosti až o polovinu. Sportující děti mají v kostech až o deset procent více minerálu než neaktivní děti. Dnes stoupá počet hodin dětí a dospívajících strávených před počítačem a televizí, snižuje se doba, kterou mladá generace věnuje fyzické aktivitě.

To je stav pro zdravý rozvoj skeletu do budoucna velmi problematický. Nedoporučujeme extrémní fyzickou zátěž danou intenzivním tréninkem u vrcholových sportovců, ale pravidelnou a věku přiměřenou aktivitu. U dětí výskyt této nemoci vždy doprovází jiné chronické onemocnění, které ovlivňuje rozvoj kostní hmoty. Osteoporóza je jednou z nejvíce podhodnocených chorob, pokud jde o zátěž, která toto onemocnění provází.

Fraktura
zvětšitFraktura
Autor: PL

Fraktura | Autor: PL

 

Jak léčíme zlomeniny ?

Nejprve něco o zlomeninách kostí a kloubů, kdy dochází k porušení kontinuity kosti působením síly, která překračuje pevnost a pružnost kosti. Dělí se z různých hledisek. U zdravé kosti vlivem násilí může vzniknout zlomenina, přitom bychom nikdy neměli opomenout, že jakákoli zlomená kost značí i poškození měkkých tkání, a to v závislosti na velikosti síly působící na danou oblast.

Rozsahu zlomeniny od nalomení až roztříštění tak odpovídá i rozsah zhmoždění, od minimálního až po výrazné pohmoždění a poranění měkkých tkání. Dále existují zlomeniny, které vznikají po minimálním násilí v místě kostního onemocnění – kostních nádorů, metastáz nádorů, chronických zánětů, odvápnění kosti. Zlomenina může vzniknout i dlouhodobým, jednostranným, opakovaným přetěžováním – pochodová zlomenina.

Rozlišujeme zlomeniny zavřené, při neporušeném kožním krytu, a otevřené, kdy může dojít k rozsáhlé devastaci měkkých tkání. Zde musíme řešit nejen kost, měkké tkáně, ale i potenciální vysoké riziko infekce. Stav měkkých tkání je přitom klíčem pro celkové hojení. Pokud se setkáte s otevřenou zlomeninou, pouze ji sterilně zakryjte, nic do ní nelijte, nesypte; jestliže bude silně krvácet, opatrně zatáhněte nad ránou.

Kost se může zahojit primárně – prorůstáním tkáně, když je srovnána úplně přesně jako před vznikem zlomeniny. Jistě si uvědomujete, že toto není vždy možné, pro příklad – rozlousknutý vlašský ořech nejspíše také neslepíte úplně přesně, i když čeští ortopedi a kostní traumatologové jsou na světové úrovni, ne vždy se daří hojit primárně. Sekundární hojení je jiné a hovoříme o takzvaném hojení svalkem.

U těch zlomenin, u kterých to lze a víme, že se dobře zahojí konzervativně, tedy bez operace, provádíme srovnání kosti, a pokud to stav vyžaduje, pak její zafixování podle přesně stanovených pravidel. Tato metoda je bezpečná s ohledem na infekci, ale kost nemusí být přesně srovnána. Je zde nutná určitá doba fixace, podle lokality zlomeniny to jsou minimálně čtyři týdny. Samozřejmá je nutnost rehabilitace.

Do této skupiny konzervativního léčení zařazujeme i metodu kostního tahu, takzvané extenze, kdy například při zlomené pánvi dlouhodobým tahem v ose končetiny dochází ke srovnání úlomků a postupnému hojení. Na druhé straně operační léčba zahrnuje srovnání a zpevnění kosti pomocí dlah, šroubů, nitrodřeňových hřebů, speciálních drátů či zevních fixátorů.

ruka
zvětšitruka
Autor: PL

ruka | Autor: PL

 

Vždy je přítomna rána a hrozí všechna rizika operačního výkonu. Po operaci, pokud lze kost dostatečně zpevnit, nemusí, ale může být použita ještě fixace, většinou krátkodobě. Tendence je taková, že pokud se zlomenina operuje, je třeba opravu udělat co nejpečlivěji, pokud možno stabilně, což znamená možnost ihned po operaci rozcvičovat a tím celý proces léčby zkrátit. Hojení pak probíhá při běžném způsobu života. To ale znamená, že musíme mít k dispozici takové operační instrumentace, které jsou schopny toto dodržet.

Nepodceňujte prevenci

Případů onemocnění pohybového aparátu narůstá, stává se stále větším celospolečenským problémem. Tato onemocnění jsou příčinou dlouhodobé bolesti a znemožňují jedinci vykonávat činnost způsobem nebo v rozsahu, jaký se považuje za normální. Navíc lze předpokládat výrazný nárůst počtu kloubních onemocnění, která tak mohou představovat až více než polovinu všech chronických onemocnění u osob ve věkové kategorii nad šedesát pět let.

Onemocnění páteře se zařadí mezi jednu z nejčastějších příčin nemocnosti. Zlomeniny v důsledku řídnutí kostí trvale narůstají a jejich počet bude nadále přibývat. V boji s těmito zdravotními hrozbami je proto třeba klást důraz na prevenci.

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida neboli také chronická polyartritida je závažné, zánětlivé, systémové onemocnění pojivové tkáně s účastí imunitního systému, které postihuje všechny věkové skupiny s maximálním výskytem u mladých lidí. Většinou jde o postižení více kloubů najednou, symetricky, nejčastěji s prvotním postižením drobných kloubů rukou.

Později dochází k mimokloubním a orgánovým změnám. Výskyt onemocnění je nejčastější do 40 let života, ženy jsou postiženy třikrát častěji. Onemocnění není vyléčitelné, celkově se průběh postupně zhoršuje a často vede až k invaliditě. Začíná dvakrát častěji v zimě než v létě, většinou plíživě.

Cílem léčby je dosažení zklidnění a zmírnění již vzniklých komplikací. Terapie je založena na všeobecných principech, mezi které patří režimová opatření, rehabilitace, lázeňství, opěrné pomůcky, dále na speciálních léčebných procesech léky a na operační léčbě. Toto onemocnění je zatím neznámého původu, proto také není v současnosti primární prevence možná.

noha
zvětšitnoha
Autor: PL

noha | Autor: PL

 


Revmatická horečka a kloubní onemocnění

Pro onemocnění způsobené revmatickou horečkou je typická bolest a otok obvykle většího počtu kloubů. Zpravidla je též přítomna vysoká tělesná teplota, často se zánětem osrdečníku. V posledních letech tohoto onemocnění ubylo.

Bolesti a změny v kloubech souvisí i s jinými onemocněními, jako je takzvaná arthritis psoriatica – zánět kloubu při lupénce, přičemž kožní onemocnění, tedy lupénka samotná, může zcela chybět nebo se projevit teprve dodatečně.

Onemocnění může postihovat i páteř. Bechtěrevova nemoc je zánětlivé postižení pojivové tkáně s převážným postižením páteře. Zde může docházet k výrazným deformacím páteře a v důsledku genetické dispozice je nutné vyšetřit i potomky nemocného. Reiterův syndrom představuje onemocnění převážně mladých mužů, při němž se vyskytuje zánět močové trubice, zánět kloubu a zánět oční spojivky.

Polymyalgia rheumatica je pak systémové onemocnění dostavující se většinou ve vyšším věku, spojené zejména s převahou bolestí svalů. Řada nemocí, například onemocnění střevního traktu, svalů, cév a dalších, může být provázena zánětem kloubů.

Nelze zapomenout na zánět kloubů při metabolických a endokrinních onemocněních, kam řadíme například dnu; dále onemocnění spojená s poruchou výměny purinů, která vedou postupně k usazeninám v kloubech a mimokloubních prostorách.


Mimokloubní revmatismus

Toto onemocnění nazýváme také revmatismus měkkých tkání, řadíme k němu bolestivé stavy pohybové soustavy lokalizované převážně mimo vlastní klouby a kosti. Rozdělujeme je na lokální a celkové.

Lokální formou jsou postiženy vazivové struktury v okolí kloubů, šlachy (tendinopatie), šlachové pochvy (tendosynovitidy), úpony šlach a vazů (entezopatie), šlachové tíhové váčky (burzitidy), kloubní pouzdra (kapsulitidy), svaly (myózy a myogelózy) a podkožní a tukové vazivo (fibrozitidy a panikulózy). I přes většinou nezávažný průběh těchto postižení a sklon k jejich samovolnému ústupu stále představují závažný problém.

Jsou velmi častým důvodem pracovní neschopnosti. Odhadem každá třetí osoba má některou z těchto obtíží. Příčiny bývají různé, na prvním místě je to přetížení, zejména opakované přetěžování stále stejného místa, ale patří sem také poruchy cévní, metabolické či žláz s vnitřní sekrecí.

Nejčastěji se vyskytují mezi čtyřicátým a čtyřicátým pátým rokem věku u sportovců a manuálně pracujících lidí. Jedna z nejčastějších obtíží je mimokloubní onemocnění v oblasti ramena (syndrom bolestivého ramena), dále úponové bolesti lokte (tenisový loket) a nervové útlaky neboli úžinové syndromy, kde je příčinou stlačení nervu v kanálku na určitých místech.

Řadíme sem častý syndrom karpálního tunelu a ulnárního tunelu v oblasti zápěstí a ruky, kde se vyskytují záněty šlach, takzvaná De Quervainova nemoc z opakovaného přetížení šlach palce. V oblasti prstů rukou může docházet k lupání prstů při jejich pohybu.

Jedná se o ztluštění šlachové pochvy ohýbače prstů, nejčastěji u třetího a čtvrtého prstu ruky. Příčinou je Dupuytrenova kontraktura, onemocnění povrchové povázky dlaně ruky, která vede svým ztluštěním k ohýbání prstů a bolestivým uzlíkům v dlani. V místě kyčelního kloubu se vyskytuje bolest vycházející ze zánětu šlachových váčků (v oblasti kyčle je jich osmnáct), zvláště u sportovců se vyskytuje často popisované bolestivé tříslo.

V oblasti kolena se velmi často vyskytují záněty šlachových váčků, hlavně v oblasti čéšky, příčinou bývá naplněná Bacerova cysta v podkolenní jamce. V oblasti nohy dochází též k dráždění obalů Achillovy šlachy, častá je pak bolestivá pata a bolestivá ploska nohy.

Jako mnohem větší problém oproti lokálnímu postižení vidíme generalizované postižení měkkých tkání, tedy takzvaný fibromyalgický syndrom, který je charakteristický výraznými bolestmi v oblasti ramena a kyčle. Typická je pro toto onemocnění plošná svalová bolest. Jsou přítomny poruchy spánku, pocity úzkosti, zvýšená citlivost na tlak, bolestivá ztuhlost či ponámahová bolest ve svalu.

Většina nemocných jsou ženy. Nápadný je pocit chronické únavy až vyčerpanosti, často bolest hlavy, závratě, brnění, pocity chladu, může být přítomen i syndrom dráždivého střeva. Mezi tyto generalizované formy patří i chronický únavový syndrom, který je popisován jako stav těžké únavy nevysvětlitelné příčiny, která trvá šest měsíců nebo déle a neustupuje po odpočinku ani po spánku.

Autoři

MUDr. Martin Švagr, Ortopedicko-traumatologické odělení, Oblastní nemocnice Příbram a. s.

Komentovat článek: Onemocnění pohybového aparátu

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Onemocnění pohybového aparátu

Komentáře

další 3 komentáře
jarek revma  | 17. 10. 2016 15:38

asi nenmoc

Čermáková bolest stehna  | 29. 06. 2015 12:23

Dobrý den, v r. 2009 mi byla provedena TEP levého kyčel,kloubu - artroza. Vše bez obtíží až dosud,kdy mě skoro 2 měsíce trápí bolest na přední straně stehna při chuzi,která mě nutí k ulevovému kulhaní. Vyšetřena jsem byla na neurologii,bez nálezu. Může tato bolest souviset s TEP ? Předem děkuji za odpověd. S pozdravem L. Čermáková

Soňa přeskakování loubů u palce  | 13. 06. 2015 14:00

Přeskakujeme palec u pravé ruky v dolní části kloubu, jde řešit opichem , nebo jiným zákrokem než operací ?

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné

Medical Services

Komplexní edukační servis ve zdravotnictví

více informací

NOVÝ E-SHOP s medicínskou literaturou