Když jsou operační sály v troskách

8. 6. 2007 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Operační sály mají pro ortopedii jedinečný význam, neboť téměř 100 procent hospitalizovaných pacientů je zde posléze operováno. S ohledem na specifika kloubů, kostí, páteře a šlach musí vše probíhat za přísně aseptických podmínek, což samozřejmě platí i pro technické zázemí, jako je sterilizace a vzduchotechnika.


Na pražské Ortopedické klinice IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce je pět operačních sálů – operační trakt s třemi sály, kde proběhla kompletní rekonstrukce, a dva sály, které jsou od tohoto traktu oddělené.

Klinikou ročně projde na šedesát tisíc ambulantních pacientů a operaci podstoupí téměř šest tisíc z nich včetně dětí. Pracuje zde třicet čtyři lékařů, devadesát čtyři sester a třicet sanitářů. V budově jsou ještě rehabilitační a rentgenologické pracoviště, ARO, CT a MRI. Dále zde kontinuálně probíhá výuka posluchačů 1. LF UK, na praxi k nám dochází studenti bakalářského studia a střední zdravotnické školy. V rámci postgraduálního vzdělávání zde probíhají odborné doškolovací kurzy lékařů před atestací. V lednu 2006 jsme dostali první informaci o plánované rekonstrukci a o přidělených finančních prostředcích. Po schválení projektu byla stavba zahájena v květnu roku 2006.

NASTALO OBDOBÍ BEZNADĚJE

Před zahájením rekonstrukce muselo být z aseptických sálů a přilehlých prostor vystěhováno veškeré vybavení včetně nástrojů i přístrojů. Tento nelehký úkol zbyl samozřejmě na instrumentářky a pomocný personál operačních sálů. Pro zajištění chodu operativy byly vyčleněny dva operační sály mimo rekonstruovaný operační trakt. I přesto, že tři hlavní operační sály byly mimo provoz a operovalo se na dvou sálech, přičemž každý byl v jiném patře, nároky na počet personálu se nezmenšily, jak jsme si původně mysleli.

Operovalo se ve dvou směnách, chronický operační program končil večer a vzhledem k tomu, že jsme traumatologické centrum, pak teprve navazoval operační program traumatologický. Postupně se ale rozplynuly všechny naše představy. Operační sály se proměnily v jedno velké staveniště. Pro nás všechny nastalo období beznaděje. Ortopedickou klinikou se rozléhalo bušení pneumatických kladiv, sbíječek, vrtaček. Lékaři a sestry na vizitách uklidňovali pacienty, že nejde o zemětřesení, ale o to krásnější to bude, až bude hotovo.

Musím říci, že pacienti situaci pochopili a ani jednou si nestěžovali, a tak jim patří za jejich trpělivost poděkování. Možná že byli trpělivější než my, neboť naše velká snaha zajistit provoz bez nejmenšího omezení a velké pracovní vypětí vyvolávaly stresové situace.

JEDEN VÝTAH PRO KLINIKU

Situaci nám ztížily další probíhající práce – generální oprava všech pěti výtahů. Byly chvíle, kdy fungoval jen jeden výtah pro celou kliniku. Ale vše zlé je pro něco dobré. Mnozí z nás běhali sedm pater jako kamzíci. Staniční sestra operačních sálů Dana Kafková se jako mávnutím kouzelného proutku stala polírem na stavbě, poradcem instalatérů, zedníků a ještě stačila vést dva stávající operační sály, které byly v provozu. Domů chodila na chvíli v noci a její sny zcela určitě zůstávaly na sálech. Co tomu říkala její rodina, nechci ani komentovat.

Soustavně hlídala každý krok stavbařů a dělníků a neuvěřitelně rychle se zorientovala v nových technologiích. Nastávaly situace, kdy ona byla tím, kdo radil, kam umístit zásuvku, kabel apod.

Po zvládnutí hrubé stavby došlo na návrhy interiérů jednotlivých místností. A zase to byla ona, která navrhovala, schvalovala a objednávala, aby vše ladilo. A výsledek? Kdo neviděl naše operační sály při slavnostním otevření, podívejte se na fotografie. Dano, děkujeme!

Posledním úkolem před zahájením provozu bylo seznámení se a důkladné zaškolení všech pracovníků s novými přístroji a zázemím, které je na špičkové úrovni. Komu ještě poděkovat – všem sálovým sestrám, které v nepohodlném provozu pracovaly svědomitě a podařilo se jim udržet asepsi na vysokém standardu, lékařům pracujícím na dvě až tři směny, anesteziologům, protože se snažili minimalizovat prostoje.

Největší poděkování patří přednostovi ortopedické kliniky prof. MUDr. Pavlu Dunglovi, DrSc., jehož nesmírné úsilí a vitalita byly hnacím motorem rekonstrukce a spuštění operačních sálů a samozřejmě vedení FN Na Bulovce. Nám, zdravotníkům, moderní a příjemné prostředí pomáhá při práci, doufám, že našim pacientům přinesou nové operační sály veškerý komfort a zmenší strach a úzkost z operací.


SOUHRN

Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK Fakultní nemocnice v Praze Na Bulovce byla otevřena v roce 1978 (dříve Ortopedická klinika ILF). V rámci nemocnice Na Bulovce byla a je po celou dobu považována za novou a nebylo tedy investováno do zásadních oprav ani vybavení.

SUMMARY

The orthopedic clinic of IPVZ and the 1st faculty of medicine UK of University hospital Na Bulovce was opened 1978 (previously Orthopedics Clinic of ILF). The clinic has still been considered a new facility therefore there have not been any investments into major repairs or new equipment.


O autorovi: Eva Fořtová, vrchní sestra Ortopedické kliniky IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce Praha (fortovae@fnb.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?