České ILCO a jeho dobrovolníci

9. 9. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
České ILCO přišlo s nápadem vyškolit problematiky znalé stomiky, kteří by dobrovolně poskytovali své zkušenosti budoucím nebo novým stomikům, a to s cílem co nejvíce těmto lidem usnadnit vstup do života se stomií. Vytvořením stomie život zdaleka nekončí a může být i poměrně dobrý a plnohodnotný. Existují samozřejmě jistá omezení, ale ta se dají při dobré vůli a s trochou zkušeností překonat.


SOUHRN: Stomasestra či lékař mohou stomikovi poskytnout cenné informace, které mu pomáhají zvládnout život se stomií zejména po technické stránce. Avšak profesionální rada se nikdy nevyrovná sdělené zkušenosti člověka, jenž vše zažil doslova na vlastní kůži. Tyto informace mohou noví stomici získat od zkušených pacientů, kteří jsou připraveni podat pomocnou ruku všem těm, kteří o ni požádají.
Klíčová slova: stomie, dobrovolníci, České ILCO, pacienti, podat pomocnou ruku

SUMMARY: Although a stoma nurse or a doctor can give valuable information that help the patient cope with the instrumental part of the life with stoma the professional advice is not the same as shared experience of a person who has lived the situation. Such information can be provided by experienced patients who are ready to assist all those who ask for help.
Key words: stoma, volunteers, Czech ILCO, patients, helping hand


České ILCO a jeho dobrovolníci

Nepochybujeme o tom, že lékaři jsou odborníci a odvádějí výbornou práci. V současné době je řada vyškolených stomasester, které předávají stomikům cenné informace a naučí je s pomůckami pracovat. Ale ne každý stomik se potká se stomasestrou. Ne každý stomik dokáže vnímat, co mu v nemocnici stomasestra radí a co doporučuje - je oslaben nemocí, svými problémy a nedokáže se soustředit. Přichází k němu veliké množství nových informací, ve kterých se často nedokáže orientovat. A protože sestra nemá na starosti pouze jednoho pacienta, může každému věnovat pouze omezený čas, který nemusí být pro nezkušeného stomika dostačující.
V České republice funguje řada klubů stomiků. Stomici zde mohou s ostatními sdílet nejen své životní příběhy, ale také cenné zkušenosti.

Každý stomik však necítí potřebu navázat úzký kontakt s ostatními a družit se v klubu. Někdy si potřebuje pouze něco ujasnit, doplnit některé informace a příležitostně se zeptat na to, co jej trápí - potřebuje vědět, jak se stomií žít; potřebuje se zeptat na to, co jej znepokojuje. Dobrovolníci z řad stomiků jsou na tyto otázky připraveni odpovídat a jsou tu od toho, aby pomáhali těm, kteří se na život se stomií ještě neadaptovali.

Kdo může být dobrovolníkem Českého ILCO?

Ne každý stomik může být dobrovolníkem -psychickou podporu druhým může přinášet pouze ten, kdo je sám psychicky vyrovnaný. Dále je zde několik předpokladů, které by měl splňovat každý, kdo se chce dobrovolnictví věnovat:
* dobrovolník musí mít zvládnutý vlastní život se stomií,
* dobrovolník musí být pozitivně naladěn,
* dobrovolník pomáhá druhým ze své vlastní vůle a všude tam, kde je jeho pomoc žádána,
* dobrovolník touží předávat dál své těžce nabyté zkušenosti a informace získané na školeních.

Nejsme sociální služba

Dobrovolníci rozhodně nenahrazují práci sociálních služeb, nemohou o stomiky pečovat, neboť jsou sami pacienty po těžkých výkonech břišní chirurgie a nesmějí vykonávat žádné fyzicky náročné práce.
Zvládli však život se stomií. Mají know-how - vědí, jak na to. Dovedou se radovat ze života, přestože se musejí každý den starat o svoji stomii a její okolí. Dobrovolníci jdou nováčkům příkladem a svými zkušenostmi jim mohou pomoci zvládnout novou životní situaci především po psychické stránce.

České ILCO a jeho dobrovolníci

Moje zkušenost

Ze své vlastní zkušenosti vím, že většině stomiků nejvíce chybí kontakt a rada člověka, který i se stomií dokáže žít plnohodnotný život. Přestože jsem se o život se stomií zajímala již před operací, o existenci klubů stomiků jsem se dozvěděla až více než rok po výkonu. Samozřejmě jsem ze života se stomií měla zpočátku strach, nevěděla jsem, jak se budu umět s novým způsobem života vyrovnat. Jsem alergická na většinu druhů náplastí a neuměla jsem si představit, že budu mít „něco“ nalepené na břiše. Absolutně jsem neměla představu, jak „to“ bude fungovat. Ještě půl roku po operaci jsem byla při zacházení s pomůckami značně nejistá. Moje spotřeba podložek při ošetřování stomie překračovala povolený limit. Protože jsem současně onkologický pacient, bála jsem se také, jak zvládnu léčbu i vlastní nemoc.

Když jsem poprvé telefonicky mluvila s vedoucí pražského klubu stomiků, moc mně to pomohlo. Po první schůzce jsem si již byla jistá, že to půjde. Brzy jsem nabídla vedení klubu svou pomoc a zapojila se do činnosti klubu. Pomáhat stomikům se stalo mým koníčkem.

Závěr

V případě potřeby se může každý obrátit na zástupce jednotlivých klubů, kteří mají cenné zkušenosti a informace. Radu zde mohou hledat i stomici, kteří sice nemají zájem o vstup do klubu, ale chtějí si o svém problému pohovořit se stomikem. Vedoucí klubů mají k dispozici databáze dobrovolníků a mohou tazateli doporučit zkušeného pacienta - dobrovolníka s obdobným problémem. Věříme, že novým pacientům dokážeme pomoci zvládat počáteční úskalí života se stomií.


O autorovi: Ing. Marie Ředinová předsedkyně FIT-ILCO a Českého ILCO (predseda@ILCO.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?