Domácí péče o pacienty v terminálním stadiu

9. 7. 2009 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Souhrn Tragicky smutné bývá umírání člověka, kterého jeho okolí odepsalo, nikdo se s ním nebaví, nikdo jej nebere vážně. Těžce nemocného, a zvláště umírajícího člověka je třeba brát vážně a věnovat mu veškerou naši pozornost. Jenom tak dáme dozrát jeho osobnosti a jenom tak dozrajeme i sami.


SUMMARY
Tragically sad is dying of a person who has been abandoned, nobody talks to him, no one pays attention. We have to take critically ill and especially dying patient, seriously and pay uninterrupted attention. Only this way his personality will mature and so will we.

Nejsi sám. Jsem tu pro tebe, jsem ti nablízku, můžeš se na mne spolehnout. Někdo je tu pro tebe. Kdo chce pomáhat lidem, měl by si uvědomit, že to znamená být tu pro ně, naslouchat jim, dodávat jim odvahy, být jim nakloněn. Od roku 2001 je při Hospici Štrasburk v Praze-Bohnicích realizován projekt domácí hospicové péče. Za dobu svého trvání tento projekt poskytl péči více než 300 klientům v terminálním stavu, jednalo se převážně o klienty onkologicky nemocné. Tento projekt nás dovedl k nashromáždění cenných praktických zkušeností s terminálně nemocnými klienty, které jsou v praxi obecně použitelné. Proto se o ně chceme podělit s dalšími, aby mohlo být pomoženo co nejvíce klientům.

Vymezení pojmů

Preterminální stav je stav tzv. vzdáleného umírání, jinými slovy objevují se symptomy signalizující nevyléčitelnost klienta a postupného vyhasínání organismu ve všech rovinách, tj. fyzické, psychické i sociální. Jedná se většinou o delší časové období. Terminální stav je stav, kdy dochází k postupnému vyhasínání funkcí organismu ve všech jeho rovinách. Jedná se o krátké časové období, většinou o dny. Smrt znamená zánik všech životních funkcí, konec fyzické a psychické stránky lidské bytosti. Paliativní lékařská péče je lékařská péče o pacienta v preterminálním a terminálním stavu, která má za použití všech dostupných lékařských metod minimalizovat průvodní jevy umírání. Paliativní ošetřovatelská péče je sesterská a ošetřovatelská péče, která má klientovi co nejvíce zmírnit za použití všech dostupných ošetřovatelských metod proces umírání. Současně tato péče zahrnuje i pomoc psychickou jak klientovi samotnému, tak jeho rodinným příslušníkům.

Domácí péče o klienty v preterminálním a terminálním stavu je odlišná od běžné domácí péče. Je limitována zdravotním stavem klienta (některé stavy v domácím prostředí z medicínského hlediska zvládnout nelze) a rodinou klienta. Je nutné uvědomit si, že většina klientů v preterminálním a terminálním stavu potřebuje od rodinných příslušníků péči dvacet čtyři hodin denně. Dále je limitována i poskytující agenturou domácí péče, protože u těchto klientů většinou bývá zapotřebí velice odborná péče včetně poskytování např. infuzní terapie apod. a ne ve všech agenturách je k tomuto po odborné stránce způsobilý personál.

Domácí péče o pacienta v preterminálním a terminálním stavu je poskytování komplexní ošetřovatelské péče klientovi, péče o jeho rodinu, menší část zahrnuje pomoc psychologickou, sociální, poradenskou a spirituální. Tato péče by pacientovi a jeho rodině měla být poskytována tak, aby jeho rodině co nejvíce usnadnila každodenní péči. S běžnou ošetřovatelskou péčí by sestra domácí péče měla rodině pomáhat. Některé těžce zvládnutelné úkony vykonávat sama (celková koupel, převlékání lůžka apod.), v úkonech, jako je opakované mytí pacienta či přebalování, rodinu zaškolit. Pro usnadnění péče je dobré, aby měla možnost rodině zapůjčit potřebné pomůcky, které by rodině usnadnily běžnou péči.

Tato péče je poskytována v několika rovinách: * biologická: péče o tělo, symptomatická léčba, paliativní terapie jak lékařská, tak ošetřovatelská. Spolupráce sestry jak s praktickým lékařem, tak s ostatními odbornými lékaři (u onkologických klientů to nejčastěji bývá oddělení léčby bolesti), * psychická: pomáhat klientovi a jeho rodině se zvládnutím těžké situace, snažit se do rodiny vnášet klid a pohodu, pomáhat vhodným rozhovorem jak klientovi, tak rodinným příslušníkům, * sociální: snažit se, aby klient kvůli své pokračující nemoci a bezmocnosti nebyl sociálně izolován, * spirituální: tam, kde o to klient požádá, zajistit duchovní péči.

Domácí péče o preterminálně nemocné klienty má být z hlediska ošetřovatelského zaměřena na zajištění takových ošetřovatelských postupů, aby k vlastní nemoci nepřistoupily další komplikace zaviněné zanedbáním některé následující oblasti péče: * prevence pneumonie, * prevence dekubitů, * prevence kontraktur, * prevence sooru, * prevence trombóz, Do péče o tyto klienty patří i péče a pomoc členům rodiny a ostatním pečujícím osobám. Ujištění, že klient netrpí, zajištění dostatečných informací jak o nemoci vlastní, tak o tom, jak s klientem zacházet i komunikovat. Poskytnout veškeré odborné rady a poskytovat emotivní podporu.

Sestry, které péči poskytují, by měly poskytovat opravdu komplexní péči. Měly by se zabývat celým klientem po ošetřovatelské stránce, nejen úkonem, pro který byly ke klientovi poslány. Při každé návštěvě zhodnotit celkový stav klienta a vzniklé problémy okamžitě řešit. Měly by také vědět o možnosti zapojení ostatních složek, zvláště složek sociálních, a spolupracovat s nimi na ošetřovatelském procesu (pečovatelská služba, dobrovolníci). Dále by také měly provádět zaškolení rodinných příslušníků pro běžnou péči o klienta a konkrétní dané problémy s nimi řešit a pomáhat jim. Spirituální péči zajišťovat tam, kde o to rodina požádá. Více než spirituální pomoc klienti a jejich rodina u sester vyhledávají psychickou podporu pro zvládání dané konkrétní situace.

Poskytování domácí péče

Klient je přijímán do péče na základě vyžádání buď praktického lékaře, nebo konkrétních oddělení nemocnic. Péče je poskytována podle vyplněného poukazu na ošetření DP, s běžnou preskripcí z nemocnice na dva týdny, ta je pak prodlužována praktickým lékařem. Záleží na odborných a praktických zkušenostech sester poskytujících tuto péči, kterou se dá předejít jak řadě komplikací, tak nechtěným hospitalizacím.

Důležité je respektovat soukromí klientů a jejich rodinných příslušníků. Měli bychom si uvědomit, že toto je velmi důležité, a posoudit sami, jak nám by bylo milé, kdyby někdo cizí, byť za účelem pomoci, zasahoval do našeho soukromí. Velmi důležitý je i ten aspekt, aby u klienta poskytovala službu pokud možno jedna osoba, a to nejen kvůli soukromí klienta a jeho rodiny, ale zvláště proto, že někteří klienti trpí i přes analgetickou léčbu bolestmi, jejich defekty jsou velké a převazy i přes velkou opatrnost bolí. Jestliže sestra klienta zná, pak ví, jak se zachovat, ví takzvaně kam sáhnout, kde se dotknout, jak uchopit a jak ne. Osobní přístup může klientovi velmi ulehčit a i zmírnit bolest.

Sestra by se měla snažit klientům pomáhat zvládat složitou životní situaci a využíváním všech dostupných moderních ošetřovatelských postupů, co nejvíce prodloužit dobu, kdy mohou být v domácím prostředí. Běžným důvodem k hospitalizaci u preterminálních stavů bývá nedostatečná výživa a dehydratace. Pomalu se daří zahánět mýtus, že infuzní terapie patří na nemocniční lůžko, což není pravda. Infuzní terapie se dá velmi dobře provádět v domácím prostředí, navíc čas, který infuzní terapie vyžaduje, se dá velmi dobře využít k psychické podpoře klienta a jeho rodiny.

Jedním z velkých problémů, který musí sestra stále řešit, bývá velká neinformovanost klientů a jejich rodinných příslušníků, která zbytečně navozuje strach. Důvod je prostý. Klienti sice projdou řadou odborných pracovišť, ale nikdo jim ani rodině dostatečně nevysvětlil co a jak, nejsou často informováni o vedlejších účincích léčby, natož aby jim a rodině někdo vysvětlil, jak takové problémy řešit.

Jak vypadá pomoc rodině

Musíme být od začátku připraveni na to, že situace klienta i jeho rodiny není jednoduchá. Nestačí pacientovi zajistit kvalitní zdravotní péči, ale je třeba vytvořit takové podmínky, aby se cítil dobře. Doporučit rodině vhodnou úpravu bytu tak, aby bylo domácí prostředí pro klienta možné využít co nejdéle (někdy stačí pro usnadnění péče jen zpřístupnit lůžko ze všech stran).

Jednou z méně příjemných povinností je připravit rodinu na možné komplikace, které mohou nastat, např. zvracení, vysoké teploty, dušnost, krvácení apod. Rodina by měla být informována o konkrétních kontaktech, na které se mohou v takové situaci obrátit. Je dobré co nejdříve navodit pocit důvěry a bezpečí pro klienta i rodinu, což přispěje k tomu, že se v domácím prostředí dají zvládat i velmi složité situace. Klient a rodina se nesmí bát, že něco je špatně a něco se zanedbalo právě tím, že klient je doma. Je nutné navodit stav, kdy rodina žije ve vědomí, že to, že se o klienta starají spolu s námi doma, je pro klienta to nejcennější, co pro něj mohou v dané chvíli udělat.

U doprovázejících rodinných příslušníků je nutné dbát na to, aby péčí o klienta nebyli úplně vyčerpáni. Všímat si toho, jestli mají dostatek spánku, jestli se v péči o klienta, pokud to jde, střídají a jestli čas, který netráví s klientem, využívají k relaxaci. Je to velmi důležité, protože péče o takového klienta je běh na dlouhou trať. Je důležité uvědomit si, že vhodnou péčí lze kvalitní život prodloužit a mnoho nepříjemných věcí oddálit, např. vystihnout vhodnou dobu, kdy pacienta není vhodné nutit do jídla, a doporučit klasickou stravu nahradit tekutou.

U klientů v terminálním stavu je nutné sledování pitného režimu vzhledem k tomu, že většina klientů užívá silná analgetika, která ovlivňují stav vědomí a pocit žízně. Je třeba doporučit vhodná opatření, aby ústa nevysychala. Tam, kde to klient a rodina vyžaduje, provádíme pasivní rehabilitaci. Rodina musí být poučena, že aktivní rehabilitace by mohla klientovi více uškodit než pomoci, zvláště u pokročilých onemocnění s kostními metastázami. Snažit se cvičení s nemocným provádět sami, abychom předešli možným komplikacím. Pro účinnou prevenci dekubitů důsledně pečujeme o pokožku klienta, což je důležité i jako prevence drobných kožních poranění, která se v tomto stavu špatně hojí a klientovi by značně znepříjemňovala život. V tomto smyslu je poučena i rodina.

Na co nesmíme zapomínat

Plně respektovat přání a rozhodnutí umírajícího, kromě věcí, které by mu mohly zhoršit jeho zdravotní stav. Klient i rodina většinou potřebují o svých problémech hovořit, je vhodné najít potřebnou míru a citlivost. Klient musí vědět, že jsme mu nablízku, ale hovořit s ním budeme jen v případě, že si to bude přát. Otázky, na které potřebujeme znát odpověď, abychom mohli klientovi pomoci, musíme klást velmi citlivě a s respektem, nikdy se nesmíme vnucovat. Toto platí dvojnásob o poskytování spirituální péče, neuvážené počínání v tomto ohledu může klientovi i jeho rodině, dokonce ublížit. Klient je informován, že mu tato péče může být poskytnuta, ale rozhodnutí je jen na něm samotném.

Domácí péče by měla být poskytována tak, aby nemohlo dojít k situaci, kdy klient bude na poslední hodiny svého života převážen záchrannou službou do zdravotnického zařízení. V tomto směru musí být domácí péče dostatečně erudovaná, je nutné spolupracovat natolik s rodinou, aby dokázala odhadnout své možnosti, aby k takovým situacím nedocházelo.

Stav klienta by měla sestra stále monitorovat, všímat si především jeho duševního stavu, polohy na lůžku, výživy, sledovat pitný režim, fyziologické funkce, měla by mít povědomí o spánku klienta. Na základě těchto poznatků by měla řešit konkrétní problémy ihned a bez odkladu, ošetřovatelské sama, lékařské s ošetřujícím lékařem. Čas zde hraje důležitou roli v tom, aby pomoc měla pro klienta smysl.

Blížící se smrt

Známky blížící smrti jsou následující: kůže je bledá, mramorová s nádechem domodra, na pohmat studená, opocená, tělesná teplota klesá, tep je slabě hmatný, vytrácí se vědomí. Při pozorování těchto příznaků bychom klienta neměli nechávat samotného a rodinné příslušníky poučit, aby u klienta seděli a drželi jej za ruku. Je-li sestra přítomna smrti klienta, zajistí uvědomění lékaře, péči o tělo zesnulého a poskytne alespoň základní psychickou podporu rodinným příslušníkům a doprovázejícím.

Mnoho lidí umírá v nemocnicích osamoceno, ačkoli by si přáli umírat pokud možno doma, a hlavně se svými blízkými. Rodiny by měly být více vychovávány ke zvládání obtížných životních situací. Žádný člověk by neměl umírat sám, vždyť důstojné umírání by mělo být ve vyspělé společnosti větší samozřejmostí než legalizování eutanazie.


O autorovi: Marie Denková, vedoucí domácí ošetřovatelské péče, Hospic Štrasburk (sestradenkova@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?