OSE a RHB péče po artroskopických operacích kolena – náhradách vazu

6. 11. 2006 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V současné době je jednou ze základních diagnostických a terapeutických metod poranění kolenního kloubu artroskopie. Jedná se o metodu diagnostickou i léčebnou, která za posledních dvacet let zaznamenala obrovský posun.

56-16-orig

Artroskopie je spolehlivá cesta k diagnóze a také výhodná alternativa ke klasickým operacím větších kloubů. Jedná se o chirurgický zákrok prováděný na operačním sále, nejčastěji v celkové anestezii. Nevýhodou této metody je relativně finančně náročná vstupní investice – pořízení artroskopu a artroskopického instrumentária.

Rozdělení poranění kolene

I. poranění skeletu II. poranění měkkého kolene (distorze, kontuze, menisky, vazy)

Přímý pohled na kloub

Provést artroskopii, tedy „podívat se“, můžeme teoreticky do kteréhokoli kloubu lidského těla. Nejčastěji prohlížíme klouby kolenní a ramenní, méně často loketní, hlezenní a radiokarpální. Pomocí kamery a monitoru umožňuje artroskopie přímý pohled na kloubní povrch, vazy, menisky a pouzdro. Provádí se při podezření na poškození některé z těchto struktur. Minimální riziko a zátěž pro pacienta jsou dány možností použít pouze dvě asi centimetr dlouhé incize, což současně umožňuje výrazně zkrátit hospitalizaci a rekonvalescenci. Ve srovnání s operačními metodami, při nichž se musel kloub otevřít, se doba návratu k normální činnosti a sportu krátí na minimum.

OSE péče

Ošetřovatelská péče má nezastupitelné postavení v péči o zdraví člověka a tento termín zahrnuje soubor odborných činností zaměřených na prevenci, udržení, podporu a navrácení zdraví osob i skupin. Charakteristickými rysy ošetřovatelství je individualizovaná péče, založená na vyhledávání a plánovitém uspokojování potřeb člověka ve vztahu k jeho zdraví nebo potřebám vyvolaným onemocněním. Každá operace, plánovaná nebo urgentní, je nefyziologický zásah, na který organismus reaguje, a to jak před operací, tak po ní. Z tohoto důvodu je třeba věnovat zvýšenou pozornost psychickým i fyzickým potřebám klienta.

1. Předoperační fáze OSE – začíná rozhodnutím pro chirurgický zásah a končí převozem klienta na operační sál. 2. Peroperační fáze OSE – začíná uložením klienta na operační stůl a končí jeho přijetím na pooperační jednotku. 3. Pooperační fáze OSE – období po operaci, které začíná přijetím klienta na jednotku intenzivní péče nebo na pokoj oddělení a končí úplným zotavením z operace.

Předoperační příprava

Předoperační příprava zahrnuje následné základní fáze: 1. Poučení před operací 2. Psychickou přípravu 3. Fyzickou přípravu

Možné rozdělení předoperační přípravy:* všeobecná,* zvláštní (závislá na stavu klienta a druhu operačního výkonu).

Skladba předoperační přípravy:* psychická příprava (vhodnou komunikací a slovem zmírňovat obavy klienta,* seznámit jej s tím, kdo ho bude operovat a kde bude výkon prováděn),* seznámení pacienta s plánovanou dobou výkonu, vysvětlení průběhu přípravy,* zajištění jeho písemného souhlasu s léčbou a operací,* interní vyšetření (EKG, rtg aj.),* vyšetření moče, biochemické, hematologické a sérologické vyšetření krve,* měření základních fyziologických funkcí,* celková očista klienta,* příprava operačního pole (je nezbytné zkontrolovat pokožku, resp. zjistit případné narušení celistvosti kůže, kožní patologické léze apod. – zjištění nahlásit lékaři),* aplikace sedativa na noc (podle ordinace lékaře),* vysvětlení potřeby nepřijímat potravu a tekutiny perorálně nejméně 8 hodin před výkonem,* zdůvodnění odstranění šperků, nalíčení, kontaktních čoček, brýlí, zubní náhrady atd. bezprostředně před výkonem.

OSE péče v den operace vyžaduje:* vlídným slovem uklidňovat a komunikovat s klientem,* ještě na lůžku přiložit pacientovi antiembolické punčochy nebo bandáže na zdravou končetinu,* zkontrolovat, zda klient nepřijímal nic perorálně,* zajistit ranní hygienu,* odstranit a zkontrolovat odložení zubní protézy, hodinek, brýlí atd.,* zajistit uložení cenností na bezpečném místě,* aplikovat premedikaci podle ordinace lékaře před výkonem,* zajistit převoz klienta s veškerou dokumentací na operační sál.

Individuální přípravu před operací je nutné věnovat diabetikům. Tady péče zahrnuje:* odběr glykemie ráno,* zajištění žíly s příjmem intravenózní výživy,* přednostní zařazení do operačního programu.

Ošetřovatelská péče v době peroperační

Během peroperační fáze je ošetřování klienta zabezpečováno odborným personálem operačního sálu, kde je kladen důraz na ochranu klienta před zraněním a infekcí, monitorování klienta, vedení příslušné dokumentace.

Ošetřovatelská péče po operaci

Pooperační fáze začíná probuzením klienta z anestezie, která zhoršuje schopnost klienta reagovat na vnější stimuly. V této fázi se funkce organismu postupně vracejí k výchozí situaci, pacientovi je nutné přitom pomáhat. Ošetřovatelská péče je po operaci zaměřena na zotavení klienta z anestezie (klient je po stabilizaci stavu převezen z operačního sálu, sám volně dýchá a má stabilizovaný krevní oběh), sledování kardiovaskulárního stavu, dýchání, sledování možných příznaků komplikací šoku – tachykardie, neklidu, hypotenze, bledosti, chladné kůže, žízně, zajištění polohy klienta podle anestezie – po spinální anestezii leží klient 8–12 hodin na zádech, stav krytí operační rány, sledování rovnováhy v příjmu a výdeji tekutin – klient se má vymočit do 8 hodin po výkonu, analgetizace klienta – sledování bolesti, zaznamenávání barvy, konzistence, množství a odsávání z drénů, pravidelné zaznamenávání do dokumentace všech výkonů, vyšetření a změn stavu klienta, postupnou rehabilitaci. Zahájení rehabilitačního programu včas po operaci výrazně ovlivní její výsledek.

56-16-orig

V pooperačním období se zaměřujeme především na: * zhodnocení stavu svalové síly svalstva končetin se zaměřením na musculus quadriceps,* cviky pro posílení musculus quadriceps,* nácvik prohloubeného dýchání a vykašlávání,* izometrická cvičení,* relaxační techniky,* zlepšení kloubní pohyblivosti,* posílení oslabených svalů,* nácvik chůze o berlích (pokud je potřeba),* nácvik úkonů sebeobsluhy ve změněných podmínkách.

Již druhý den po operaci začínáme s rehabilitací na motorové dlaze – rozsah pohybu zhruba do extenze, od –10 stupňů do 30–40 stupňů, v dalších dnech zvyšujeme rozsah pohybu podle reakce pacienta. Dále se zaměřujeme na pohyby v hlezenním kloubu, izometrické posilování musculus quadriceps, cviky pro posílení abduktorů a adduktorů (vleže na boku), posilování extenzorů operované končetiny v lehu na břiše, polohování operované končetiny, kryoterapii, mobilizaci patelly, před odchodem pacienta domů nezapomeneme na instruktáž o dalším postupu a o zásadách péče o jizvu.

Návrat ke sportu

Šest měsíců po operaci nesmí pacient provozovat kontaktní sporty (hokej, squash, házenou), což je standardní postup u pacientů rekreačně sportujících. Standardní sportovní zátěž je povolena po šesti měsících, ovšem s ortézou. U aktivních sportovců lze, po prověření aktuálního stavu jejich svalového stabilizačního aparátu, dobu do povolení plné zátěže zkrátit na čtyři měsíce po operaci. Ortézu používají také.

Ortopedická sportovní ortéza by měla být nošena minimálně dvanáct měsíců od operace, tedy do předpokládaného dokončení přestavby plastiky LCA (leucocyte common antigen – obecný leukocytární antigen). Pacient propuštěný do domácí péče přichází na ambulantní kontrolu asi desátý den p o operaci. Podle nálezu je provedena extrakce stehů, punkce kolena, převaz operační rány. Kontroly opakujeme po týdnu a p o zklidnění kloubu, tzn. netvoří-li se výpotek a rána je klidná, přenecháme pacienta péči rehabilitačního pracovníka a kontroly provádíme asi v třítýdenních intervalech.

Závěr

Několikrát jsem slyšela názor, že lékař je nositelem bodu, a proto je jeho práce více oceňována. Zapomíná se přitom na sestru, která je nositelkou ošetřovatelské péče a zajišťuje první a bezprostřední kontakt mezi pacientem a zdravotním personálem. Pověst zdravotnického pracoviště s kvalitní péčí, empatickým personálem a příjemným prostředím je pro klienta, který volí kam jít, podstatně důležitějším faktorem, než informace o tom, kolik milionů nemocnice vydělala a kolik zákroků provedla.


SOUHRN

S poraněním kolenního kloubu a jeho následky se setkáváme velmi často v ambulanci i na lůžkovém oddělení. V některých případech chronických onemocnění nemůžeme spolehlivě vyloučit traumatický původ patologických změn. Kolenní kloub je nejsložitější kloub lidského těla. Vzhledem k jeho složitosti a námaze, kterou je nucen zvládat, dochází velmi často k jeho poranění a opotřebení.

SUMMARY

Injuries of the knee and their consequences are seen very often in out patient as well as inpatient units. In some cases of chronic diseases traumatic cause of the pathologic changes can not be completely ruled out. The knee joint is the most complicated joint in the human body which together with the workload put on it often leads to its injury and damage.


O autorovi: Alena Staroštíková, DiS. Vanda Majerská, Traumacentrum, Krajská nemocnice T. Bati, a. s., Zlín (Alena. Starostikova@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?