Ošetřovatelská péče o pacienty při akutních komplikacích během dialýzy

10. 9. 2008 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V průběhu hemodialýzy se můžeme setkat s výskytem nejrůznějších komplikací. Příčiny akutních komplikací jsou různé, někdy společné, někdy se nedají jednoznačně oddělit od obtíží, které provázejí pravidelnou dialyzační léčbu. Mezi takovéto komplikace patří hypotenze, svalové křeče, nauzea, zvracení, bolest hlavy, bolest na hrudi a zad, svědění, arytmie, intrakraniální krvácení, horečka.

SUMMARY

There are many complications that can occur during hemodialysis. The causes of acute complications are varied, sometimes cannot be distinguished from common problems that accompany long-term dialysis treatment. These include hypotension, muscle cramps, nausea, headache, chest pain ad back pain, itching, arrhythmias, intracranial hemorrhage, and fever. 

Hemodialýza je detoxikační léčba, která očisťuje krev od nahromaděných odpadních látek nebo je aspoň snižuje, aby nemohly vzniknout výraznější chorobné příznaky. Základem hemodialýzy je dialyzátor, který tvoří polopropustné membrány uzavřené do obalů. Membrána odděluje krevní prostor od roztokového prostoru. V dialyzátoru probíhají tři procesy: difuze – přestup molekul určité látky přes membránu z místa vyšší koncentrace do místa s nižší koncentrací, ultrafiltrace – přestup tekutiny přes membránu, který závisí na tlacích na obou dvou stranách membrány v dialyzátoru, a osmóza – rozpuštěné látky nasávají přes membránu tekutinu na stranu s vyšší koncentrací.

Kazuistika 1

34letá pacientka byla sedm let dispenzarizovaná na nefrologické ambulanci z důvodu vrozené vady ledvin. Postupně byla připravovaná na nutnost dialyzační léčby. Po sedmi letech se při kontrolních laboratorních vyšetřeních zjistily zvýšené hodnoty urey, kreatininu a celkové projevy zhoršení ledvinových funkcí. Pacientka byla ihned hospitalizovaná na interním oddělení za účelem započetí dialýzy. Po deseti dnech hospitalizace byla propuštěna do domácí péče.

Na léčbu se pacientka hůře adaptovala vzhledem ke svému věku. Často přicházela na dialýzu s pláčem a uváděla, že má strach z budoucnosti. Dále uvedla, že i samotná dialýza je pro ni deprimující. Pomocí zdravotnického personálu a ostatních pacientů se však postupně adaptovala na léčbu i prostředí. Uvědomuje si, že bez dialýzy by nemohla žít, že jí vlastně prodlužuje život.

Kazuistika 2

50letá pacientka, vdaná, matka jednoho dítěte, po 12 letech léčby dg. DM 2. typu a s obezitou byla hospitalizovaná na interním oddělení z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Pacientka udávala malátnost, bolest a otok DK. Na základe vyšetření jí bylo diagnostikováno terminální selhání ledvin. Pacientka navštěvuje dialýzu 3krát týdně v trvaní pět hodin. Dialýza probíhá pomocí katétru. Po roční léčbě vznikla u pacientky katétrová bakteremie.

Po serologickém vyšetření byla nasazena antibiotická léčba. Pacientka byla hospitalizována na interním oddělení, z kterého byla po deseti dnech propuštěna do domácí péče, nadále s antibiotickou léčbou. Pacientka se s léčbou nevyrovnala. Nespolupracuje se zdravotnickým personálem. I přes opakované rozhovory o důležitosti dodržovat dietu a pitný režim přichází na dialýzu s velkými váhovými přírůstky, které často přesahují 10 kg. Zároveň dochází ke zhoršení celkového zdravotního stavu. I přesto pacientka nerespektuje pokyny a nesnaží se o nápravu.

Ošetřovatelské diagnózy
Bolest dolních končetin: Cílem bylo zmírnit bolest a vytvořit tak pacientce pohodlí. Zjišťovali jsme lokalizaci, intenzitu, trvání a frekvenci výskytu bolesti. Byli jsme k pacientce empatičtí, dávali jsme jí najevo, že věříme v přítomnost její bolesti a snažili jsme se spolu s ní zaujmout úlevovou polohu, ve které by se cítila nejlépe. Akceptovali jsme pacientčiny emocionální projevy.

Podle ordinace jsme podávali analgetika. Přitom jsme pacientku informovali o nástupu analgetické léčby, sledovali efektivnost této léčby a vedli jsme záznam o podávaní analgetik. Poprosili jsme pacientku, aby nám verbalizovala zmírnění bolesti. Aby se pacientka nezaměřovala na bolest dolních končetin, poradili jsme jí zapnout si rádio nebo televizor, což jí může pomoci odpoutat se od bolesti a nevěnovat jí zvýšenou pozornost. Po dobu dialýzy bylo nutné udržovat s pacientkou stálý kontakt.

Deficit vědomostí v oblasti výživy: Cílem bylo vysvětlit pacientce, které potraviny jsou pro ni vhodné, a aby měla dostatek vědomostí v oblasti výživy se zaměřením na fosfor, který ve zvýšeném příjmu zapříčiňuje svědění kůže. V první řadě jsme se snažili poučit pacientku o potravinách bohatých na fosfor, spolu s dietní sestrou jsme sestavili vzorový jídelní lístek. Pacientce jsme doporučili i vhodnou literaturu. Co se týká kožních projevů, vysvětlili jsme jí příčinu svědění a poučili ji tom, jak se má o kůži starat – pacientka by měla upřednostňovat sprchování, místo mýdla by měla používat čisticí krémy nebo emulze, nosit volný oděv. Nakonec jsme si ověřili, zda pacientka všem poskytnutým informacím porozuměla.

Deficit vědomostí v péči o kanylu: Cílem je poskytnout pacientce informace, resp. zásady péče o kanylu. Důležité bylo obeznámit pacientku s lokálními projevy infekce. V průběhu dialýzy jsme poučili pacientku o důležitosti dodržování správné hygienické péče. Následně jsme jí předvedli správný postup péče o kanylu. Přitom jsme ji upozornili na nutnost omezení pohybů, které by mohly vést k poškození nebo vytažení kanyly. Pacientku jsme poučili, že má upřednostnit sprchování před koupelí. Před a po každé hemodialýze si má pacientka ošetřit kanylu i okolí za aseptických podmínek. Také jsme pacientku upozornili, aby si všímala změn na kůži v místě zavedení kanyly – začervenání, pocit svědění apod.

Strach z budoucnosti: Cílem bylo zmírnit strach a obavy. Proto jsme byli k pacientce empatičtí, vyposlechli jsme ji, uznali jsme její oprávněné obavy a strach. Na základě rozhovoru jsme ji nabádali, aby se zeptala, čemu nerozumí, v čem nemá jasno. Informovali jsme pacientku v mezích našich kompetencí o onemocnění, léčbě a možném vzniku dalších eventuální komplikací, jako i o možnostech jejich předcházení a odstranění. Po celou dobu jsme se snažili vytvářet pozitivní léčebně-ošetřovatelskou atmosféru a zapojovat pacientku do rozhovoru s jinými pacienty. Na závěr jsme navrhli pacientce zapojit do léčebného procesu i blízké osoby.

Závěr

Proces poskytování zdravotní péče v sobě spojuje velké množství činností, ve kterých své specifické a neoddělitelné místo zaujímají sestry jako nejpočetnější skupina zdravotnických pracovníků. Tuto změnu si vynucuje nejen rozvoj medicíny a vlastního ošetřovatelství, ale i to, že do odboru výrazně pronikají i nové poznatky společenských věd, jako jsou psychologie, pedagogika, sociologie, etika apod. Sestra se stává stále důležitější členkou zdravotnického týmu, protože právě ona je v nejbližším kontaktu s pacientem. Nečeká vždy jen na pokyny, ale rychle se přizpůsobuje tempu současného ošetřovatelství, které od ní žádá, aby posuzovala, předvídala a hodnotila stav pacientů a během krátkého času na něj reagovala tak, aby péče o pacienta byla maximálně účinná a koordinovaná.


PaedDr. Dáša Šusterová Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice, (dasa133@zoznam.sk)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?