Přejít na obsah

Herr Doktor z Východu

zpět
20.12.2010
lékař, chirurg
zvětšitlékař, chirurgZdroj: businessweek.com

lékař, chirurg | Zdroj: businessweek.com

 

Univerzitní klinika v Drážďanech na první pohled připomíná pražskou Thomayerovu nemocnici. Na třicítce budov roztroušených v řídkém lesoparku je znát, že mají to nejlepší za sebou, klinika se ale chlubí i zbrusu novými pavilony a podobně jako ta pražská se specializuje na výuku medicíny a špičkový výzkum.

Drážďanský kolos zaměstnávající 3800 lékařů by se tak mohl jevit jako ideální útočiště pro české lékaře, kteří by chtěli splnit svou hrozbu odchodu a dát vale právě třeba nemocnici v Krči.

Nečekalo by je ostatně ani žádné velké dojíždění: cesta vlakem z Prahy do saské metropole zabere dvě a čtvrt hodiny a na kliniku je to z drážďanského nádraží slabá čtvrthodinka tramvají.

Zdání ale klame. O české lékaře totiž na špičkové klinice, která pravidelně boduje v německých žebříčcích nejlepších nemocnic, není zájem. „Máme dobré jméno, a vzhledem k výtečným možnostem na poli vědy a výzkumu tak můžeme vybírat z řady uchazečů. Nedostatek lékařů u nás nepociťujeme,“ říká diplomaticky mluvčí drážďanské kliniky Holger Ostermeyer na otázku, jestli se nějak připravují na údajný nápor českých nespokojených lékařů.

Ne, že by na tom samotné Sasko, které má z německých spolkových zemí vůbec nejlepší dopravní spojení s Českem, bylo tak dobře. Saská zemská lékařská komora eviduje celkem 300 volných míst v nemocnicích a dalších 150 lékařů chybí v soukromých ordinacích, kde navíc často praktikují penzisté, a to jen proto, že by svou praxi jinak museli definitivně zavřít.

Nenajde se totiž nikdo, komu by pacienty i ordinaci předali. Důvody akutního nedostatku lékařů jsou přitom paradoxně stejné jako v Česku, přestože saské nemocnice nabízejí v přepočtu třikrát vyšší nástupní platy než u nás. Mladí doktoři obvykle mizí za lepším.

A když už nejdou rovnou do Velké Británie nebo do Švýcarska, snaží se v prvé řadě o místo na prestižní klinice. Zapadlé nemocnice na kraji města je většinou zajímají až v poslední řadě. A to přesto, že Sasko nabízí kromě příspěvků na vzdělávání a rozsáhlého poradenství také až sto tisíc eur dotací pro lékaře, který se rozhodne otevřít si novou praxi na maloměstě nebo na vesnici.

STÁRNOUCÍ SASKO

I tak se ale trend vylidňování saských regionů nedaří obrátit. Zatímco velká města jako Drážďany nebo Chemnitz se pořád rozrůstají, z příhraničí lidé mizejí a stárnou. Saský statistický úřad propočítal, že do patnácti let bude Sasů o půl milionu méně a jejich průměrný věk se zvýší ze současných 46 let na 50. Lékařům ale práce neubude.

Naopak - demografický vývoj ukazuje, že počet pacientů se vzhledem k jejich stárnutí bude lehce navyšovat. Nepřekvapí proto, že o lékaře mají zájem spíše zapadlé okresy, jejichž jméno sotva něco řekne i samotným Sasům.

Prostřednictvím centrální databáze hledají lékaře oblastní kliniky v Glauchau, Schönecku, Werdau nebo Mittweidě. Malé nemocnice, spádovou oblastí i velikostí odpovídající například Benešovu nebo Berounu, přitom jen s vypětím sil zajišťují každodenní provoz. Chybí jim medici po škole i odborní lékaři. A nijak se netají tím, že čeští lékaři jsou žádaní.

Klinika z pětadvacetitisícového Glauchau na okraji německé části Krušnohorské pánve měla ostatně koncem října svůj stánek ve Slovanském domě, kde německé nemocnice lovily české doktory. Třicítka stánků tam nabízela víceméně totéž - výtečné platy, nové šance v oboru, osobní rozvoj a možnost autem nebo vlakem dojet kdykoliv domů.

Když týdeník EURO předložil tento výčet lákadel pětatřicetiletému Martinovi, který již dva roky pracuje na jedné z klinik nedaleko českých hranic, setkal se s vlažným úsměvem. „Ten plat můžu potvrdit. Ale jinak na nějaké vzdělávání nemám čas a služeb je tolik, že se beztak domů dostanu jednou měsíčně,“ říká původem brněnský doktor.

A hned dodává, že kdo láká na bezproblémový přestup za hranice, neříká českým doktorům pravdu. „Dřív jak za půl roku se to podle mě nedá stačit. Nejdřív objíždíte kliniky, absolvujete pohovory a vybíráte nabídky. Jen proces uznání diplomu zabere tak tři měsíce,“ vypočítává Martin.

„Především se ale nemá cenu do hledání práce pouštět bez opravdu dobré němčiny,“ dodává. Standard, který německé kliniky chtějí, se rovná úrovni označované podle měřítek Evropské unie jako B2. Na školní němčinu zapomeňte, diplom z jazykové školy předpokládá, že rozumíte kompletně zpravodajství v rádiu a televizi a dokážete svůj pohled vyargumentovat v diskusi s rodilým Němcem.

Názorům, že se každý lékař kdysi šprtal latinské pojmosloví, a tak se nějak s kolegy domluví, se Martin jen směje. „S ostatními doktory možná, ale pacientům a jejich rodinám nějaké ty holé věty nestačí. Musíte jim vysvětlit třeba postup operace a možnosti další léčby. Všichni východní Němci milují seriál Nemocnice na kraji města, ale kdybych se choval jak doktor Štrosmajer, takové to ,operace dopadla tak, jak dopadla, uvidíme za týden', tak jsem hned v ředitelně na koberečku,“ uzavírá český doktor.

Například jazyková škola v Hoyerswerdě sice nabízí kurzy němčiny pro zahraniční lékaře, vyplatí se to ale jen těm, kdo pracují v blízkém okolí. Na dojíždění jinak moc času není. Mimo jiné proto, že lékaři v Německu jsou zvyklí dělat i úkony, které u nás obstarávají sestřičky - třeba odebírat krev nebo dbát na rozdělování léků.

Na druhou stranu bývají Češi co do pracovní doby mnohem flexibilnější. „Myslím, že si nás tu váží i proto, že jsme zvyklí z Česka brát hodně nočních a víkendových služeb a příslužeb,“ dodává Martin.

EXOTICKÉ POSILY

Důraz na perfektní ovládnutí jazyka vyzdvihuje také Tilo Schmidt, manažer Zdravotnického centra Löbau-Zittau, které spravuje pár kilometrů od Hrádku nad Nisou rehabilitační kliniku a městskou nemocnici.

„Jako servis nabízíme našim zahraničním kolegům výuku němčiny. Kurzy probíhají individuálně na pracovišti a zaměřují se na komunikační schopnosti a zdravotnickou dokumentaci,“ upřesňuje. Ze strany nemocnice jde přitom nejen o bonus pro Čechy a Poláky, kterých v Žitavě (Zittau) pracují dohromady dvě desítky, ale dost možná i o obrannou reakci. Klinika totiž nemá moc dobré renomé a místní si na „pendlující doktory“ stěžují.

Pacient vystupující pod přezdívkou Opidopi píše na serveru Klinikbewertungen.de svůj zážitek, když musel letos v dubnu nemocnici v Žitavě navštívit kvůli úrazu. „Je možné, že tu zaměstnávají kvalifikované doktory, každopádně ale německy nerozumějí. Rentgenový snímek jsem dostal bez komentáře, němčina jim na to nestačila a ne každý mluví česky nebo polsky,“ stěžuje si nespokojený pacient.

A přidává další postřeh o tom, jak snadno se přenášejí pracovní návyky z domova: „Personál je na příjmu nepříjemný a vypadá, jako kdyby ho pacient vyrušil od sledování televize nebo vytrhl ze spánku.“

„Doktory z Východu“, jak často české nebo polské lékaře označují lidé, kteří většinu života prožili v socialistické NDR, ale Tilo Schmidt jinak vychvaluje. „Pokaždé, když někoho zaměstnáme, doufáme, že se bude jednat o dlouhou a trvalou spolupráci,“ zdůrazňuje s tím, že minimálně v příhraničí bude zaměstnávání zahraničních doktorů trendem následujících let.

Zkušenosti z Žitavy se ale těžko přenášejí jinam. Napovídá tomu i statistika. Zatímco článků o českých doktorech, kteří za hranicemi vydělávají balík, jsou plné noviny, ve skutečnosti je v Německu lékař z Čech stále exotickým druhem. Ke konci minulého roku jich Spolková komora lékařů registrovala 395, třetinu z nich právě v Sasku. A to je méně než Slováků, Maďarů nebo Bulharů. Nemluvě o čtyřikrát větším zastoupení Poláků a více než dvou a půl tisících doktorů z Ruska a Ukrajiny.

Ani Jan Schulze, předseda Saské lékařské komory (SLAEK), nepovažuje nějaký „Drang nach Westen“ v případě rozhořčených českých doktorů za reálný. Jde podle něj spíš o krátkodobý trend, který se zase usadí. „Lékaře Česko potřebuje a pracovní podmínky se u vás postupně zlepší. Na zkušenou do Evropy půjdou především mladí doktoři bez rodiny a i ti se stejně budou vracet domů,“ hodnotí situaci někdejší zástupce ředitele Univerzitní kliniky v Drážďanech.

Oborová lobby, které předsedá, beztak loví doktory v úplně jiných vodách - v Rakousku. Tam totiž již čtyři roky SLAEK pořádá burzy s nabídkami práce na saských klinikách. Jan Schulze se ovšem ohrazuje proti tomu, že by komora upřednostňovala Rakušany jen proto, že se s nimi pacienti v pohodě domluví.

„Lákání lékařů z východní Evropy jsem vždy odmítal, vždyť jsou tam potřeba, zatímco v Rakousku každým rokem medicínu absolvuje více lidí, než jich dokáže najít uplatnění,“ argumentuje. Jisté je to, že vůbec nejvíc „cizáků“ v německých ordinacích a operačních sálech není ani z Ruska, Balkánu nebo ostatní „východní“ Evropy, do níž Němci počítají také nás nebo Poláky či Slováky.

Na špici zahraničních lékařů se drží Rakušané, které Němci považovali vždy tak trochu za své. Dalo by se to vyjádřit i řečí televizních seriálů: zatímco Němci dodnes jásají nad každou reprízou Nemocnice na kraji města, v reálu dají raději přednost Doktorovi z hor.


Klíčová slova

Autoři

Blahoslav Hruška, EURO

Komentovat článek: Herr Doktor z Východu

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Herr Doktor z Východu

Komentáře

dalších 8 komentářů
Jiri Wicherek Starost  | 20. 12. 2010 15:16

Vzteky ci dojetim? :-)) Omylem muj prispevek "skocil" jinam.

Jiri Wicherek pracovní příležitosti  | 20. 12. 2010 15:15

Vzteky ci dojetim? :-))

penny pracovní příležitosti  | 20. 12. 2010 14:16

Základním pravidlem při odchodu do zahraničí je, aby člověk odcházel zhruba " do stejného ". Proto např. zkušený specialista z okresní nemocnice v Česku odpovídající pozici někde na menším městě v Německu většinou najde. Pro superspecialisty z fakultek to už samozřejmě může být trochu problém .

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné