Přejít na obsah

I veřejnou nemocnici je třeba řídit jako podnik

zpět
2.7.2013

Politická krize, ve kterou vyústila nedávná policejní razie na Úřadu vlády ČR, předznamenává změnu politické reprezentace. Jedním z možných nástupců současného ministra zdravotnictví Leoše Hegera je i stínový ministr zdravotnictví ČSSD a ředitel Fakultní nemocnice Ostrava MUDr. Svatopluk Němeček, MBA.

MUDr. Svatopluk Němeček, MBA
zvětšitMUDr. Svatopluk Němeček, MBA
Autor: Leoš Chodura

MUDr. Svatopluk Němeček, MBA | Autor: Leoš Chodura

 

Jako stínový ministr zdravotnictví ČSSD se – alespoň soudě dle volebních preferencí vaší strany – možná už brzy budete muset postavit do čela resortu. Jak jste na tuto funkci připraven?

Nepředbíhejme události. Přeměnit volební preference ve volební vítězství, to je práce, která nás všechny v ČSSD teprve čeká. Každopádně platí, že o každém nejlépe vypovídá práce, jež za ním stojí. Myslím, že mám za sebou mnohé zkušenosti, které by mi mohly pomoci tuto výzvu zvládnout.

Kromě své lékařské profese jsem několik let působil ve státní správě a velmi cennou školou pro mě bylo takřka 17 let v komunální politice, kdy jsem byl členem zastupitelstva i rady města Bohumína. Několik let jsem si zažil, co obnáší – v dobrém i zlém – „ředitelování“ menší městské nemocnice. A teď už to bude devátý rok, co mám tu čest stát v čele Fakultní nemocnice Ostrava.

Se všemi spolupracovníky se nám povedlo odvést kus práce, za který se rozhodně nemusíme stydět. Ať už je to vynikající ekonomika zařízení, skvělá péče, spokojení pacienti a velmi slušné platové podmínky našich zaměstnanců nebo týmová spolupráce. Samozřejmě, že záběr ministerstva je obrovský a s částí této agendy zkušenosti opravdu nemám. Ale věřím, že i s tím se úspěšně „poperu“.

Ve funkci stínového ministra zdravotnictví jsem zhruba dva měsíce a za tu dobu se mi podařilo sestavit politický i odborný tým spolupracovníků. S nimi zpracováváme analýzu stavu jednotlivých oblastí českého zdravotnictví a připravujeme zdravotnický program ČSSD pro blížící se volby.

Jak by vypadaly vaše první kroky v roli ministra zdravotnictví, co byste začal prosazovat jako své priority?

Vidím zhruba tři základní kroky. První a určitě nejdůležitější je vytvořit tým nejbližších spolupracovníků. Lidí profesně zdatných, nadšených a také s nezpochybnitelným morálním kreditem. Druhým krokem musí být komunikace a spolupráce s takovými institucemi, jako jsou Česká lékařská komora, odbory, odborné společnosti, ale i zdravotní pojišťovny.

A třetím klíčovým krokem je rychlá příprava legislativních kroků a jejich následná realizace. Záleží také na tom, kdy budou volby a jaká bude v té době ekonomická situace českého zdravotnictví, jež se neustále zhoršuje. Je proto možné, že mezi první kroky bude patřit jednání s premiérem a ministrem financí o tom, jak zdravotnictví rychle ekonomicky stabilizovat.

V některých zdravotněpolitických otázkách jste v minulosti zastával smířlivé (ortodoxní zastánci levice by možná řekli až heretické) názory. Projevil jste souhlas s některými poplatky ve zdravotnictví, akci „Děkujeme, odcházíme“ jste vnímal jako nelegální stávku a tak dále. To ovšem proběhlo, když jste ještě nebyl nominován do stínové vlády. Jak to vidíte dnes?

Možná bych napřed zdůraznil, že sociální demokracie rozhodně není žádná sekta, která nepřipouští odlišné názory. Naopak je to velmi otevřená strana, kde mnozí členové mají na mnohé věci různé názory. Je také pravda, že i já jsem měl a mám na některé otázky odlišný názor, než je ten většinový. To k demokratickým stranám patří.

A jsem určitě ovlivněn tím, že jsem člověk z praxe, že jsem manažerem a že se snažím nalézat praktická řešení. Svoje názory bych proto neoznačil za smířlivé, ale spíš za realistické, praktické… Asi proto jsem před několika lety nechtěl hned šmahem odmítat všechny poplatky a preferoval jsem spíše hledání nějakého kompromisu.

Nicméně situace se od té doby hodně změnila. Jednak došlo bez jakéhokoli zdůvodnění ke zvýšení poplatku za hospitalizaci a jednak byla zásluhou politiky pravicových vlád zbídačena – a za tím slovem si stojím (!) – značná část obyvatelstva. Poplatky jsou tak dnes pro mnohé opravdu tíživou zátěží. A já se dnes vnitřně plně ztotožňuji s naším záměrem tyto platby – s výjimkou poplatku za stravu při hospitalizaci – zrušit.

Leoš Heger se rozhodně nemůže pyšnit dobrými vztahy s Českou lékařskou komorou. Jeden protest stíhá druhý a současný ministr je neustále terčem kritiky ze strany velké části odborné společnosti, o opozici nemluvě. Co byste na místě ministra udělal pro vylepšení vztahů s touto rozlícenou částí odborné veřejnosti?

Dobrou spolupráci s ČLK považuji za jednu ze svých priorit. Komora zastupuje lékaře a bez spolupráce s lékaři se zdravotnictví řídit nedá. Vnímám proto Českou lékařskou komoru jako svého přirozeného partnera, jehož názorům bych určitě pozorně naslouchal.

Které zákony a vyhlášky z dílny současného ministra zdravotnictví by po vašem případném jmenování do funkce ministra zdravotnictví přežily v nezměněné formě a které naopak určitě budete chtít zrušit či změnit?

Zde musím konstatovat, že ministerstvo v tomto volebním období příliš nových zákonů nevyprodukovalo, což ovšem nemusí být na škodu. Za největší legislativní hrozbu považuji chystaný zákon o univerzitních nemocnicích, který pod heslem odstátnění představuje obrovské riziko nejen ekonomické destabilizace sítě těch největších a nejdůležitějších nemocnic v zemi. Naštěstí to vypadá, že tento zákon už parlamentem neprojde.

Ale nesouhlasím například s již schválenou povinnou elektronickou preskripcí. V zájmu záchrany českých lázní bych pak zrevidoval příslušný indikační seznam. Drobnějších úprav bude ale určitě mnohem více. Rádi bychom také zjednodušili systém dalšího vzdělávání lékařů. A samozřejmě bych úplně jinak koncipoval úhradovou vyhlášku!

Vezměme si tedy jeden konkrétní příklad – restrukturalizace a optimalizace péče a redukce akutních lůžek. Přestože ČSSD proti tomuto kroku Leoše Hegera společně s odbory a AČMN aktivně vystupovala, ve svém dlouhodobém programu obecně definuje obdobný postup…

Víte, každému je jasné, že nemocniční síť se bude trvale měnit a vyvíjet, tak jako se rychle vyvíjí i medicína. Akutní lůžka budou i dále postupně ubývat, bude pokračovat koncentrace a centralizace nejnákladnější péče. Ale mělo by jít spíše o promyšlenou evoluci než o nějakou revoluci. Vystřelit od boku, že během jednoho roku zrušíme 10 tisíc lůžek, a nemít to nijak podložené ani připravené vůbec k ničemu nevede.

Naopak! Všichni se vylekají a zaujmou obranné pozice, zaktivizují veřejnost. A nakonec se nezredukuje vůbec nic, ani to, co by za jiných okolností nemocnice udělaly samy. Já jsem spíše zastáncem pozitivní motivace i pobídek. Pokud poskytovatelé budou mít záruky, že když zruší přebytečné kapacity a ušetřené finance budou moci použít na jiný, moderní typ léčby, tak to udělají. A udělají to lépe než ministerstvo od „zeleného stolu“. Neznám lepší pobídky než ty ekonomické. A chtěl bych se ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami o nastavení takového systému pokusit.

Když už jsme mluvili o „herezi“ vůči vžité sociálnědemokratické rétorice, před třemi lety jste v rozhovoru pro deník E15 uvedl, že nemocnici vnímáte stejně jako kterýkoli jiný podnik. Jak se stavíte k možnosti privatizace některých nemocnic?

Když příjmu vaši „církevní“ terminologii, tak se domnívám, že v tomto jsem v rámci ČSSD naprosto pravověrný. Víte, program ČSSD rozhodně není postaven na tom, že by veřejné služby měly být poskytovány neefektivně, mělo by se zde plýtvat a podobně.

Tuto psí hlavu se nám snaží nasazovat naši protivníci. My chceme, aby klíčové veřejné služby – a mezi ty zdravotnictví rozhodně patří – byly řízeny efektivně a byly tak dlouhodobě udržitelné. Proto i veřejnou nemocnici musíme řídit jako podnik. Ano, má své nenahraditelné a specifické poslání. Ale to neznamená, že by neměla být alespoň v mírném zisku a ekonomicky stabilní, mít dobře zaplacené zaměstnance, investovat do svého rozvoje a mít spokojené klienty.

A je také samozřejmé, že příjmy musejí odpovídat kvalitě a množství poskytovaných služeb. Není tedy možné vydat úhradovou vyhlášku, která většině nemocnic v této zemi někdy až dramaticky krátí příjmy, a očekávat, že se to nedotkne poskytované péče. To by nemocnice nebyla podnik, ale perpetuum mobile! A s tím souvisí i odpověď na otázku k možnosti další privatizace nemocnic.

Rozhodně ji nepodporujeme. Základem nemocniční péče musí zůstat veřejná síť. A koneckonců pokud se veřejné nemocnice budou chovat jako efektivní podniky, není k tomu žádný důvod.

Zatímco ČSSD přičítá aktuální problémy zdravotnictví zejména jeho podfinancovanosti, Leoš Heger vždy kladl důraz zejména na zvyšování efektivity. Do jaké míry lze ještě zvyšovat efektivitu ve zdravotnictví a kde vy vidíte největší rezervy?

Myslím, že až na některé výjimky (kupříkladu fungování SÚKL v nastavování úhrad léčiv) jsou rezervy systému zcela vyčerpány. Naopak, začínáme žít na vnitřní dluh. Systém v posledních letech pracuje každý rok s deficitem 8–10 miliard korun. Stát už pátým rokem nenavýšil úhradu za takzvané státní pojištěnce a nezohlednil tak inflaci. Ale nejen to. Děje se pravý opak.

Stát „vysává“ české zdravotnictví růstem DPH bez jakékoli kompenzace. Ve srovnání s předloňským rokem platí české zdravotnictví na této dani o 6–7 miliard více. Myslím, že tady měl pan ministr Heger na vládě bojovat za náš resort mnohem tvrději. A jsem rád, že v tomto cítím podporu ČSSD, pro niž zdravotnictví představuje prioritu a která chce jeho podfinancování řešit.

Na závěr se nelze vyhnout aktuálnímu dění. Jak byste komentoval současnou politickou situaci? Co říkáte na zadržení a vazební stíhání dvou členů správní rady VZP a spekulace o souvislostech této kauzy s podezřelými toky peněz z největší zdravotní pojišťovny?

Mám tak jako všichni informace pouze z médií. Nemohu je proto příliš komentovat. Ale věřím v právní stát i v to, že bude měřeno každému stejně, dle zásady „padni komu padni“.

Zdravotnictví ročně spolyká přibližně čtvrt bilionu korun. Pokusům některých jedinců či skupin o vyvádění peněz z tohoto obrovského pytle se asi nevyhne žádný ministr. Jak lze účinně bojovat proti rozkrádání těchto prostředků?

Každá úspěšná prevence musí být postavena na dvou věcech. V první řadě na precizně nastaveném systému vzájemně vyvážených kontrol. Jde například o to, aby se v rámci jedné instituce nesoustředilo příliš mnoho rozhodovacích pravomocí v jedněch rukou, ale aby se takové rozhodování naopak rozdělovalo. A samozřejmě všechno vždy stojí a padá se schopnými a slušnými lidmi. Bohužel ochota řady osobností angažovat se ve veřejné správě začíná exponenciálně klesat.

Mnohým připadá taková mise příliš sebevražedná. Máte pravdu, peněz se ve zdravotnictví točí opravdu hodně. A když těm mocným skupinám a korporacím šlápnete na kuří oko, vždycky si najdou způsob jak takového „škůdce“ mediálně či jinak „odstřelit“.

Asi není náhoda, že funkční období ministrů zdravotnictví u nás patří k těm nejkratším… V nastávajícím období nepůjde jen o dílčí změny v jednotlivých resortech, ale o celkovou změnu atmosféry ve společnosti. Vrátit lidem naději, že má smysl poctivě se o něco snažit.

Filip Kůt Citores, zdravi.E15.cz

Komentovat článek: I veřejnou nemocnici je třeba řídit jako podnik

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné

Medical Services

Komplexní edukační servis ve zdravotnictví

více informací

NOVÝ E-SHOP s medicínskou literaturou