Přejít na obsah

Integrace ještě nemusí znamenat rovnost

zpět
15.8.2008

Integrovaný záchranný systém vznikl z potřeby spolupráce hasičů, policistů a zdravotnických záchranářů. Mezi složkami však začíná panovat napětí. Zatímco hasiči a policisté požívají různých sociálních výhod, zdravotníci o ně žádají marně...

Vybojujte si své výhody, radí zdravotníkům hasiči, ale zdravotničtí záchranáři se mohou opřít zatím jen o přestárlý a realitě neodpovídající zákon, který jim určuje, jak mají pečovat o zdraví lidu, ovšem neřeší jejich sociální jistoty.

Složky IZS

Integrovaný záchranný systém (IZS) podle zákona č. 239/2000 Sb. koordinuje postup jednotlivých složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Vznikl jako nástroj pro každodenní spolupráci hasičů, zdravotníků, policie a dalších složek při řešení mimořádných událostí, požárů, havárií, dopravních nehod a podobně. Vždy, když bylo nutné řešit větší událost, byl zájem spolupracovat a tuto spolupráci využívat pro dosažení rychlé a účinné záchrany nebo likvidace mimořádné události. Spolupráce uvedených složek na místě zásahu v určité formě existovala vždy. Avšak odlišná pracovní náplň i pravomoci jednotlivých složek zakládaly a zakládají nutnost určité koordinace postupů.

Základními složkami IZS jsou Hasičský záchranný sbor ČR, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí okresu, zdravotnická záchranná služba a Policie ČR. Tyto základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tím účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území ČR.

Ostatními složkami IZS jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic, pro poskytování specializované péče.

Integrace, co to je?

„Ale co to vlastně znamená integrace? Podle mého soudu je to stav, kdy si jsou všichni členové zařazení do určitého systému rovni a mají stejné šance i stejné podmínky pro financování své činnosti. Tak tomu však není,“ zdůrazňuje ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy (ZZS HMP) MUDr. Zdeněk Schwarz. „Kolega ředitel z jedné záchranky měl na tohle téma zajímavou přednášku, ve které upozornil na to, že integrovaný záchranný systém v našem pojetí nemá nikde ve světě obdobu a je nesmyslný.

Už samotný název vychází ze slova ‚integrace‘, tedy sjednocení, splynutí nebo začlenění. Při návštěvě Nizozemska jsem si všiml, jak nepřijatelná může ‚integrace‘ být. Tehdy Nizozemci plamenně hovořili o integraci cizinců, pod kterou skrývali svou představu, že z cizinců udělají Nizozemce. Jenže cizinci naopak integraci chápali tak, že zůstanou cizinci se svými zvyky v Nizozemsku, které se jim přizpůsobí,“ dodává Schwarz.

Podle jeho soudu si každá složka musí zachovávat svou identitu a samostatnost, ale také respektovat ostatní složky, které musí brát jakožto rovnocenné. Nadřazenost kterékoli je nepřípustná. Zdravotnická záchranná služba je ale podle něho v soustavě IZS pomyslnou popelkou, která je léta v nerovnocenném postavení již třeba pokud jde o financování. Nemluvě o sociálních jistotách a výhodách, které standardně užívají další složky IZS či státní úředníci, např. výsluhy, odchodné, lázeňské pobyty, placené odborné kurzy nebo dřívější odchod do důchodu. O takových výhodách si zdravotničtí záchranáři mohou nechat jenom zdát. Například řidič záchranářské sanitky si musí odborné školení hradit z vlastní kapsy. Zákon 239/2000 Sb. je příliš obecný, tyto podstatné záležitosti vůbec neřeší a především řadoví záchranáři to postupem doby chápou jako určitou formu diskriminace.

Dvanáct hořkých bonbónků

Jako příklad uvádí ředitel Schwarz brožuru nazvanou žertovně „Dvanáct bonbónků“ neboli priority Ministerstva vnitra ČR pro rok 2008. Smutné je podle něj, že zdravotníci ze záchranek si z této pestré nabídky sladkostí ani „nezobnou“. „Modernizace policejních služeben, nová policie, investice do policejních vozidel, lepší hasičská technika, ale kde jsou naši záchranáři?“ ptá se ředitel Schwarz. Je pravda, že zřizovatelem záchranných služeb je vždy příslušný kraj, ale ředitel připomíná, že jednou tady existuje určitý integrovaný záchranný systém, jehož je zdravotnická záchranná služba právoplatným a plnohodnotným členem, a tak by podle jeho názoru mělo být alespoň minimální snahou ministerstva na tuto složku v nabídce priorit nějak pamatovat.

Klasickým příkladem je nákladná informační kampaň, kterou policisté zvou další zájemce do svých řad. Přestože záchranná služba má již mnoho let stejný nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, žádný billboard nebo reklamní spot nezve nové nadšence, aby se stali „parťáky“ záchranářů z povolání. Proč nemají záchranáři reklamu? Problém je, kdo by takovou kampaň platil. Záchranáři by se měli obracet na zřizovatele, to jest kraje, ale ty nemají na podobné aktivity dost peněz.

Pokud zde ale existuje integrovaný záchranný systém, mělo by být podle zdravotníků zájmem ministerstev, aby svůj resort podpořili. „Jestliže ministerstvo vnitra přijde s kampaní na získání nových policistů, mělo by být snahou například ministerstva zdravotnictví, aby záchranáři měli stejnou reklamu. Stát a pacienti přeci potřebují kvalitní a fungující základní složky IZS více než IZS samotný. Argument, že by si zdravotnické záchranné služby neměly dělat reklamu, protože to není etické, je k ničemu, protože kde chybí zdravotníci a je ohrožena činnost zdravotnických záchranných služeb, jde už o zdraví a život pacientů,“ zdůrazňuje Schwarz.

Zdravotníci, pomozte si sami

„IZS je systém spolupráce, nikoli instituce, která by hovořila za jednotlivé členy ve smyslu jejich organizace, platů a sociálního zajištění,“ brání se generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR. V § 4 zákona o IZS (239/2000 Sb.) se podle náměstka generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Františka Zadiny uvádí, že působením základních a ostatních složek v integrovaném záchranném systému není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy. To samé platí i o jejich financování (viz § 31).

Způsob finančního zabezpečení jednotlivých složek integrovaného záchranného systému při výkonu činností stanovených těmto složkám zvláštními právními předpisy není tímto zákonem dotčen. „To odráží zásadní smysl integrace – nikoli po nizozemském způsobu, jak uvádí ředitel ZZS HMP; jde o využití toho, co je pro záchranné a likvidační práce potřeba (sil, prostředků, kompetencí) u různých subjektů. Kritizovat tedy ministerstvo vnitra za nečinnost ve vztahu ke ZZS je dosti pochybné,“ domnívá se plukovník Zadina.

Zdravotnické záchranné služby bohužel dodnes neměly v ČR uspokojující legislativu, která by jim zaručovala to, co ředitel ZZS HMP postrádá, ale také jednotnost výkonu správné praxe, garanci občanům a další. „Nedávno ministr zdravotnictví představil návrh paragrafovaného znění zákona o ZZS, které je určeno k připomínkám, je tedy možné hodně věcí u ZZS změnit,“ doporučuje plukovník Zadina nespokojeným záchranářům.

Jak vzniká pnutí

I podle MUDr. Luďka Kašparovského ze ZZS Jihomoravského kraje je třeba zdůraznit, že Integrovaný záchranný systém není institucí, ale formou spolupráce jednotlivých složek při hromadném neštěstí či mimořádné události, kdy je třeba koordinovat zásah všech zúčastněných. V běžném provozu si složky IZS také pomáhají na vyžádání, ale jinak pracuje každá samostatně ve svém poli působnosti.

„V postavení jednotlivých složek existuje nerovnováha. Její příčiny jsou zejména legislativní a ekonomické. Policie ČR a Hasičský záchranný sbor ČR jsou zřizovány ministerstvem vnitra. Jejich činnost se opírá o příslušné zákony a je hrazena ze státního rozpočtu. Naproti tomu zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) zřizují jednotlivé kraje, financování se děje částečně formou veřejného zdravotního pojištění, hlavní břemeno nákladů však nesou rozpočty krajů. Ještě horší je to v otázce legislativní.

Dosud se zdravotnické záchranné služby mohou opřít pouze o přestárlý a realitě neodpovídající zákon o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb.) a dnes již také obsoletní resortní vyhlášku ministerstva zdravotnictví (č. 434/1992 Sb.),“ konstatuje ředitel jihomoravských zdravotnických záchranářů. Z výše popsaného je podle jeho soudu nerovnováha zřejmá a nese s sebou problémy a „pnutí“ při spolupráci jednotlivých složek.

Základem kvalitní spolupráce je tedy zákonné ukotvení činnosti ZZS. „Celá plejáda ministrů zdravotnictví za poslední roky sice o zákonu hovořila, ale nepodařilo se jej formulovat do životaschopné podoby. Nyní návrh existuje a je v připomínkovém řízení paragrafového znění. To vnímám jako krok vpřed, je však třeba návrh zákona pečlivě (a bohužel rychle) prodiskutovat, aby jasně kodifikoval práci ZZS a nepřinášel víc provozních problémů než užitku,“ připomíná doktor Kašparovský. Jak věří, dojde i ke změnám ve způsobu financování. Dostupné informace jsou spíše rámcové a nezbývá než doufat, že změny budou znamenat zlepšení finanční situace záchranných služeb.

Na vině je systém

Nerovnováha, o které se zmiňuje nejen MUDr. Schwarz, tedy může vytvářet napětí a problémy mezi managementem jednotlivých složek. Záchranáři a hasiči si v terénu naštěstí stále rozumějí a spolupracují. Otázka je, jak dlouho. V IZS totiž podle názoru Zdeňka Schwarze nerovnost je a dále se pomalu zhoršuje. „Mluvme konkrétně například o hasičích. Situace se kraj od kraje výrazně liší, což je samo o sobě divné.

Rozhodně nechci zpochybňovat jejich význam a práci, jak jsou má slova často mylně vnímána nebo i překrucována. Nechápu ani ostré reakce na mé zveřejněné názory a prohlášení, jež se často spojují jen s mojí osobou, přestože vyjadřuji shodné názory a společná stanoviska lidí ze záchranných služeb nebo dalších odborníků a kolegů,“ konstatuje ředitel Schwarz s tím, že jeho kritická slova nejsou v žádném případě namířena proti hasičům, ale proti špatně nastavenému systému. „Uvítal bych, kdyby zdravotničtí záchranáři měli alespoň nějaké sociální jistoty v podobě výsluh a odchodného, jako mají hasiči a policisté.

Neumím si představit, že budu ještě ve 62letech běhat k nemocnému do pátého patra bez výtahu nebo k havárce do pole a při tom se bát, co se mnou bude, když se mi něco přihodí,“ podporuje názor Zdeňka Schwarze například lékař Jaroslav Pučalík z Vysočiny, který u záchranné služby pracoval řadu let. Podle jeho mínění by ministerstvo zdravotnictví takovým vstřícným krokem určitě vyřešilo vleklé problémy s nedostatkem zaměstnanců u záchranných služeb.

Univerzální hasič

„Naposledy jsem zaznamenal negativní reakce na prohlášení, že požadujeme stejné sociální výhody, jako mají hasiči a policisté. Ptám se proč ne? Nemáme snad nárok na stejné výhody? Neděláme náročnou, potřebnou a nenahraditelnou a práci? Jsme snad méněcennou složkou IZS, která jen dělá nejvíce případů? Několik let se také v tichosti šíří obava, že hasiči chtějí dělat i záchranku. Naši zaměstnanci s nelibostí vnímají, že se tak snaží zasahovat i do odborné zdravotnické péče. Možná to je tím, že chtějí ještě více využít svůj lidský potenciál,“ uvažuje doktor Schwarz.

Inspirací ke zmíněnému modelu má být německý nebo americký systém, kde jsou hasiči zároveň záchranáři a zajišťují záchrannou službu. Jenže to se zdravotníkům nelíbí a zdůrazňují, že každý by měl být odborníkem na svém poli v rámci svého vzdělání a držet se svého řemesla. Vrcholem nekolegiálnosti byla podle zdravotníků počáteční snaha zavést v ČR pouze tísňovou linku 112, kde na dispečinku měli sedět univerzální operátoři a přijímat výzvy pro záchrannou službu. Naštěstí se podařilo přesvědčit zodpovědné osoby, že takovéto řešení není nejvhodnější a bylo by cestou zpět. „Takže nám zůstala pro volání záchranky nadále tísňová linka 155,“ konstatuje s úlevou vedení zdravotnických záchranných služeb v jednotlivých krajích.

O tom, zda hasiči chtějí při zásahu nahradit zdravotníky, pochybuje ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje MUDr. Robert Zelenák pochybuje. Nemají na to dle jeho soudu potřebnou techniku a zkušenosti. „Otázka je, co bude za deset nebo dvacet let, ale to nás teď trápit nemusí. Pro mě je nejdůležitější, že se podařilo přesvědčit zodpovědné osoby, že plánované plošné zavádění linky 112 s univerzálním dispečerem je nesmysl, takže nám zůstala tísňová linka 155. A že po dlouhé době se zdravotnickými záchranáři vůbec někdo diskutuje a chce znát jejich připomínky a potřeby. Dříve nám jen položili na stůl příslušnou vyhlášku, kterou jsme měli za úkol splnit. Doufejme jen, že se Tomáši Julínkovi podaří dovést reformy do konce s ohledem na to, jak se právě v tomto resortu střídají ministři,“ uvažuje Robert Zelenák.

Odchodné a výsluhy

Jak je to s pracovní činností a také s uváděnými sociálními výhodami u hasičů, upřesnila Zdravotnictví a medicína tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru kraje Vysočina kpt. Ing. Petra Musilová. Hasičský záchranný sbor kraje Vysočina má celkem 21 stanic, které jsou rozmístěny po celém kraji, na Jihlavsku, Havlíčkobrodsku, Pelhřimovsku, Třebíčsku a Žďársku. „U HZS kraje Vysočina jsou dva typy zaměstnanců. Jednak jsou to příslušníci ve služebním poměru, jednak občanští zaměstnanci v pracovněprávním vztahu. Pro doplnění – výjezdový hasič je vždy ve služebním poměru. K dnešnímu dni je u HZS kraje Vysočina zaměstnáno 37 občanských zaměstnanců a 563 příslušníků ve služebním poměru,“ upřesňuje Petra Musilová.

Zaměstnanci a příslušníci HZS kraje Vysočina absolvují školení a kurzy dle svého zařazení (funkce), příkladně školení pro práci s motorovou pilou, školení strojníků, techniků ad. „Školení a kurzy hradí HZS kraje Vysočina. Většinou však hasiči absolvují školení, která jsou organizována MV ČR nebo GŘ HZS ČR a ta potom nehradíme,“ doplňuje kapitánka Musilová. Nároky při skončení služebního poměru se podle kpt. Musilové řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Příslušník má nárok na odchodné a výsluhový příspěvek (§ 155–163) za podmínek stanovených zákonem. Pokud příslušník dle lékařského posudku zdravotnického zařízení dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilosti k výkonu služby, je to důvodem k jeho propuštění (§ 42 zákona). Bývalý příslušník se pak samozřejmě může ucházet o volné pracovní místo u HZS – pokud HZS tímto místem disponuje a uchazeč splňuje podmínky, může být přijat, avšak již ne do služebního, ale do pracovního poměru.

Vše záleží na dohodě

Další ředitelé záchranek nehovoří o rozdílech v IZS tak otevřeně jako MUDr. Schwarz, ale přiznávají, že některé složky jsou na tom lépe než ostatní a záleží jen na místních podmínkách a kolegiálních vztazích, jak spolu dokáží vycházet. „Možnosti jednotlivých složek jsou zákonitě rozdílné, ať už se jedná o investice, platové podmínky nebo pravomoci. Je pravidlem, že všude na světě mají silové resorty, tedy i ministerstvo vnitra, větší finanční možnosti než resort zdravotnictví. To někdy bývá zdrojem ukřivděnosti a zášti záchranných služeb zejména vůči hasičům, kteří si zdroje sehnat dokáží.

Jsem si naprosto jist, že to není případ kraje Vysočina,“ říká ředitel Zdravotnické záchranné služby kraje Vysočina MUDr. Lukáš Kettner. Na Vysočině jsou dle jeho slov vztahy mezi ZZS a ostatními složkami IZS dobré, vždy totiž nejvíce záleží na konkrétních lidech a na tom, zda se snaží dohodnout. „Velmi vítáme, že ministerstvo zdravotnictví se nyní snaží vyrovnat určitý handicap záchranných služeb a v rámci připravovaného zákona počítá s přímým financováním krizové připravenosti zdravotnických záchranných služeb z prostředků státu,“ doufá doktor Kettner.

Sociální nerovnováha

„Nerovnováha v oblasti sociální je neoddiskutovatelný fakt. Příčina je dána formou organizace. Jediná ZZS je příspěvkovou organizací krajů, zřízená podle zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních (č. 160/1992 Sb.). Z této pozice nelze na výhody státních organizací dosáhnout. Připravovaný zákon o ZZS sociální problematiku neřeší,“ říká ředitel jihomoravské ZZS Luděk Kašparovský.

Je proto nutné, aby ji řešily jiné předpisy (je-li to u této formy organizace legislativně možné) nebo se změnila právě forma. „Do budoucna není únosné, aby tuto náročnou práci vykonávali zaměstnanci do 65 let nebo museli odejít bez jakékoli kompenzace. To vše za situace, kdy se záchranným službám nedostává zaměstnanců – zejména lékařů – a záchranky nemají možnost nabídnout jistoty ani financovat kvalitní reklamu a nábor,“ připomíná ředitel Kašparovský.

Název IZS je dle MUDr. Kašparovského možná trochu nešťastný, protože neznamená integraci, tj. spojení. Dříve takové představy byly, ale to je, jak doufá, minulost. Tři základní složky IZS jsou profesionální organizace, každá má dělat svou profesi a zákon o integrovaném záchranném systému pouze stanoví koordinovanou formu spolupráce při mimořádných událostech. Jednotlivé složky Integrovaného záchranného systému mají různé zřizovatele a různou strukturu. IZS tedy není jednotně řízenou organizací, ale skutečně spíše „volným sdružením partnerů“.

Podle osobního názoru ředitele ZZS Středočeského kraje MUDr. Roberta Zelenáka lze ale asi jen těžko doufat, že si zdravotničtí záchranáři v rámci IZS někdy dobudou sociální výhody. „Výhody zaměstnancům může zajistit především ekonomicky silná organizace. Taková, kde si její zaměstnanec na základě dobré kolektivní smlouvy vydělá tolik, aby se nemusel obávat stáří a nemoci, případně aby mohl klidně odejít do předčasného důchodu, pokud to bude považovat za nutné, a to zatím u záchranných služeb nebylo,“ zdůrazňuje MUDr. Zelenák. Možnost stát se ekonomicky silnou organizací mají zdravotnické záchranné služby, jak doufá doktor Zelenák, teprve nyní, v rámci nově připravovaného zákona o zdravotnických službách, který chce uvést do praxe ministerstvo zdravotnictví.

Kolektivní smlouvy opět ve hře

Prosazení různých sociálních výhod, po kterých zaměstnanci záchranek volají, ovšem zdravotničtí záchranáři nebudou mít jednoduché ani do budoucna. Prosadit je budou moci zřejmě opravdu jen v rámci silné organizace, za podpory kolektivních smluv a odborářských diskusí. „Sociální podmínky záchranářů předmětem zdravotnického zákona o zdravotnické záchranné službě nejsou.

S tímto dotazem se doporučuji obrátit na ministerstvo práce a sociálních věcí,“ upozorňuje David Přinesdom z odboru komunikace s veřejností ministerstva zdravotnictví. Jak doplňuje, obavy, že by hasiči chtěli při zásazích převzít práci záchranářů, jsou neopodstatněné. „Hasiči zřejmě uvažují o laické první pomoci, protože profesionální zdravotnická pomoc je jinak plně a pouze v kompetenci zdravotnické záchranné služby,“ zdůrazňuje Přinesdom.

Štěpánka Saadouni, Zdravotnictví a medicína

Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Zdravotnické noviny

Komentovat článek: Integrace ještě nemusí znamenat rovnost

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Integrace ještě nemusí znamenat rovnost

Komentáře

dalších 8 komentářů
doctor Re:Re:IZS nejlépe bez lékařů  | 19. 08. 2008 22:58

Zde je ukázka zcela chybné představy, protože se jedná o cestu zpět. Evropa je dále než Amerika v zajištění PNP.

Brněnský lékař Pane řediteli Schwarzi !  | 18. 08. 2008 21:13

Když jste tak nespokojen a velmi konstruktivně (a racionálně) kritizujete, proč tedy v senátních volbách v Praze kandidujete za ODS? Uvědomujete si, že jste jenom jejich figurka, co má nalákat voliče?

pozorovatel re: csta  | 18. 08. 2008 13:37

Velmi dobrý postřeh z reálné praxe v ZZS, platí jiný kraj jiný mrav včetně financování a nastavení priorit hejtmanů

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné

Medical Services

Komplexní edukační servis ve zdravotnictví

více informací

NOVÝ E-SHOP s medicínskou literaturou