Bude mít pacient kontrolu, že je s jeho zdravotnickými údaji nakládáno v souladu se zákonem, tedy že do informací nenahlížel nikdo jiný než lékař, který jej ošetřuje, a pouze v rozsahu, který mu umožňuje zákon?
To by mělo být samozřejmostí. I například v systému elektronické zdravotní knížky pacienta byla tato situace ošetřena a každý člověk, o kterém byla taková elektronická knížka vedena, dostal formou SMS upozornění, kdo a kdy do jeho knížky nahlížel. A pouze majitel zdravotní knížky, což je občan sám, měl a má právo udělit souhlas s nahlížením do jeho elektronické knížky. Takže ošetřit tuto situaci rozhodně lze a neříkám, že to musí být zrovna podle vzoru elektronické zdravotní knížky.
Naprosto nesouhlasím s tímto omezením práva pacienta na svobodnou volbu lékaře. Moje zkušenosti jsou takové, že většina pacientů chodí primárně přímo ke specialistům, např. na ORL. Proč by také při bolesti uší s dětmi čekali rodiče 3 hodiny v čekárnách PLPDD, kde dostanou stejně bez jakéhokoliv vyšetření bumážku na ORL ? Je to ztráta času a pohrdání časem lidí, pacientů i lékařů. Moje zkušenost je lepší. Maminka si hned ráno zavolá k nám na ORL, zjistí jaká je situace, okamžitě se domluví se sestrou a jede s dítkem k nám ihned. Je ošetřena během 30 minut. Toto považuji za rozumné řešení.
Do jisté míry lze s Vámi souhlasit. Popisujete jistě situaci, která není v dnešním systému neobvyklá. Zkusme se ale na tuto modelovou situaci podívat i jinak. Dítě bolí ouško, ale zároveň má příznaky kataru dýchacích cest, rýmu, kašel, teploty. V tomto případě máme dvě modelové situace:
Rodič s dítětem dostaví nejdříve k praktickému dětskému lékaři. Ten dítě vyšetří a zjistí:
A. Poslechově je dýchání čisté, má zánět v krku, je zahleněné s ucpaným nosem. V optimálním případě (tam se snažíme směřovat) vyšetří dítě otoskopicky (zevní zvukovod) s normálním nálezem: bubínky šedé, bez vyklenutí – jde o tzv. přenesené bolesti z nedostatečné komunikace středouší s nosohltanem, spojnice (Eustachova trubice) je neprůchodná pro hlenovou zátku. Praktický lékař zahájí běžnou léčbu a nemusí posílat dítě k ambulantní specializované péči, tam tím vzniká více času na ošetření těch, kteří to opravdu potřebují.
B. Poslechově dýchání není čisté, dítě má nález na průduškách, ostatní nález je stejný, tedy je normální otoskopický nález. Opět praktický lékař léčí standardním způsobem bez nutnosti odeslání ke specializované péči.
C. Obdoba s A., jen je pozitivní otoskopický nález, dítě odesíláno na ORL k další péči s tím, že dýchání je čisté – dítě je odléčeno ORL ambulancí
D. Obdoba B s pozitivním otoskopickým nálezem. Nasazena léčba související především s nálezem na dolních dýchacích cestách a dítě odesláno na ORL ambulanci. Léčba je pak vedena ve spolupráci obou ambulancí.
Rodič jde rovnou na ORL ambulanci, obdobně vznikají následující situace:
A. Otoskopický nález je normální, dítě je odesláno k léčbě u praktického dětského lékaře
B. Otoskopický nález je pozitivní, dítě navíc kašle, je zahájena ORL léčba a dítě odesláno k poslechu u praktického dětského lékaře, který případně doplní léčbu dle svého nálezu.
C. Otoskopický nález je pozitivní, dítě odléčeno ORL bez nutnosti zapojení praktického dětského lékaře, po odléčení dítě, resp. rodič poučen o nutnosti předání zprávy svému registrujícímu praktickému dětskému lékaři.
Další souvislosti – dítě může mít komplikující chronické onemocnění, které může limitovat možnou léčbu (běžné, ale i lékové alergie, jiná farmakoth.), může mít defekt imunity apod. Přes povinnost zjišťování anamnézy, tj. předchorobí při každém vyšetření, tedy i ORL, nemusí rodič interpretovat všechny skutečnosti zcela správně.
Zkuste tedy posoudit, která varianta je správná a která je pro dítě prospěšnější.
IZIP neuspěl, proč se domníváte, že by tento systém uspět měl?
Domnívám se, že jsem na tuto otázku částečně odpověděl ve svých předchozích odpovědích. Šlo a jde podle mého o nadčasový projekt, čemuž odpovídají i národní a mezinárodní ocenění. Projekt bohužel zatím neuspěl pro absenci důležitých a nezbytných nástrojů tzv. eHealth (registry, pravidla sdílení a ochrany dat, vybavení jednotlivých zdravotnických zařízení, možnosti trvalého napojení na síť atd.), navíc ani poskytovatelé nebyli systémem motivováni, aby na něčem takovém participovali. Dobrá a správná motivace je tím nejdůležitějším, co nás v následujících měsících a letech čeká. Jinak ani IZIP, ani žádný jiný podobný projekt, do budoucna neuspěje.
msvo, www.Zdravi.Euro.cz