Přestože jde nejčastěji o zástupce katolické církve, své služby nabízejí bez ohledu na to, zda je člověk věřící či bez vyznání. Řekli to dnes zástupci dvou asociací nemocničních kaplanů, které duchovní působící v tuzemských nemocnicích sdružují.
Ministerstvo zdravotnictví dnes představilo právní předpis, který by měl činnost duchovních v lůžkových zařízeních zakotvit. Dosud jejich působení záviselo na vstřícnosti vedení nemocnic.
Podle předsedy Asociace nemocničních kaplanů Vítězslava Vursta, který působí na urgentním oddělení olomoucké fakultní nemocnice, kaplani nejčastěji docházejí na onkologii, internu, chirurgii či psychiatrii. Věnují se rovněž paliativní péči, jejich místo je ale podle Vursta na každém oddělení.
Vurst působil v minulosti na spinální jednotce ve Fakultní nemocnici v Motole, kde jsou často hospitalizováni pacienti s úrazy páteře a poškozením míchy. „Je to místo, kde se lidem změnil život ze dne na den,“ uvedl Vurst. Pacienti se museli smířit s tím, že budou po zbytek života upoutáni na invalidní vozík. „Prochází si tím i příbuzní. Často je to spojeno i s pocitem viny, kdy například rodič řídil auto, které mělo nehodu. Také odpuštění viníkovi nehody, to jsou všechno témata, která se u nemocničního lůžka odehrávají,“ poznamenal Vurst.
Podle Vursta se pacienti duchovním svěřují s věcmi, které lékařům neřeknou. „Lékaři řeknou, kde je trápí tělo, ale tělo často není to jediné, co trápí,“ řekl Vurst. „Když dnes někdo přijde k nám do nemocnice a řekne, že ho bolí záda, ptám se, co má naloženo na zádech. Často z toho vyplynou vztahové věci, problémy v zaměstnání. To se potom odráží na celkovém stavu člověka,“ doplnil. Popsal vlastní zkušenost, kdy po rozhovoru s duchovním pacient už nepotřeboval antidepresiva, která dříve po lékaři požadoval.
Kromě práce s pacienty se duchovní věnují i pozůstalým, kterým v nemocnici někdo blízký zemřel. „Snažíme se, aby kaplani byli u sdělování úmrtí. Pozůstalí potřebují čas, aby se s tím mohli vyrovnat,“ doplnil předseda Katolické asociace nemocničních kaplanů a hlavní kaplan Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze Marek Drábek.
Kaplani ale slouží i nemocničnímu personálu, kterému pomáhají například překonávat syndrom vyhoření. „Několikrát jsem hovořil s personálem na onkologiích, kde jsme se bavili o tom, jak překonat, že nám často lidé umírají na odděleních,“ dodal Vurst.