Přejít na obsah

Krajina po lékařské bitvě

zpět
21.2.2011
nemocnice, pokoj, pacient, lékař, sestra
zvětšitnemocnice, pokoj, pacient, lékař, sestraZdroj: www.lindenhof-schule.ch

nemocnice, pokoj, pacient, lékař, sestra | Zdroj: www.lindenhof-schule.ch

 

Největší drama, jaké české zdravotnictví v posledních 20 letech zažilo, bylo zatím zažehnáno. Jaký je tedy výsledek?

Tarifní ohodnocení nemocničních lékařů je nepochybně nespravedlivé. Oprávněné jsou i stížnosti na plýtvání, korupci, lékovou politiku, systém postgraduálního vzdělávání apod.

Bude tedy plošně, leč nesystémově, přidáno všem nemocničním lékařům. Současný protest by mohl přinutit vládu, kraje i pojišťovny, aby hledaly řešení reformy zdravotnictví v systémových krocích, v omezení korupce a plýtvání, a ne jen ve zvyšování platů lékařů.

Bylo tedy racionální v čase, kdy se plošně snižují platy státních zaměstnanců o desetinu, akceptovat požadavek jedné profesní skupiny, reprezentující 14 tisíc nemocničních lékařů? Podrobnější pohled ukazuje, že spíš nikoli.

Příliš mnoho doktorů

V českém zdravotnictví je dlouhodobě přebytek lékařů i nemocnic. Jednotlivé segmenty netvoří dobře funkčně propojený celek. Chybí zařízení péče domácí, tzv. následné, ošetřovatelské, sociální i paliativní (hospice). V porovnání s vyspělými zeměmi EU máme naopak nadbytek akutních lůžek v nemocnicích - 60,6 : 38 na deset tisíc obyvatel.

U lékařů je poměr Česko vůči průměru západní Evropy 35,3 : 31,7. Praktických lékařů (pro dospělé, děti a speciálně ženy) máme jen mírný přebytek oproti EU 15, ovšem podstatný je přebytek odborných ambulantních lékařů (neurologů, ortopedů, očařů, kožařů a dalších).

Je to dáno tím, že máme dvě paralelní sítě odborných ambulancí: nemocniční a soukromé. Ty se vzájemně překrývají. Když se totiž v roce 1993 rozběhla privatizace, praktičtí lékaři pouze přešli ve stejném počtu z bývalých poliklinik (tzv. ústavů národního zdraví) do privátních praxí kontrahovaných VZP.

Specializovaná ambulantní péče se však začala přelévat z nemocnic do nově otevíraných praxí specialistů. Ti ale zároveň zůstali částí úvazku zaměstnanci nemocnic. VZP počet odborných praxí neregulovala.

Současně nebyly redukovány ani nemocniční ambulance. V porovnání s evropskou patnáctkou naši pacienti také navštěvují praktické lékaře a specialisty dvakrát častěji, aniž by důvodem bylo horší zdraví. Před 20 lety pracovala v nemocnicích polovina dnešního počtu lékařů a přitom se dokázali postarat o péči lůžkovou i ambulantní.

Za tu dobu se počet lůžek snížil o 20 %. Počet hospitalizací sice o pětinu stoupl, ale při zkrácení průměrné délky ošetřovací doby o 42 %. Přístrojová technika a metody jsou dnes podstatně sofistikovanější.

Je tedy možné předpokládat, že se zvýší potřeba lékařů v nemocnicích o 30-40 %. Kde je ale „přidaná hodnota“ dvojnásobného nárůstu počtu lékařů? Kapři si, jak známo, sami rybník nevypustí. Tak i specialisté (zejména privátní) tvrdí, že o jejich přebytku nelze hovořit.

Existuje však několik analýz z posledních 20 let (ministerstvo zdravotnictví, VZP), které dokládají přebytek privátních specialistů.

Podle normativů platných v současnosti v Německu máme v jednotlivých odbornostech nadbytek ambulantních specialistů podle oborů o 10-200 %. (To dokládá i fakt, že soukromí specialisté během nemocniční krize nabídli ministerstvu zdravotnictví, že převezmou nelůžkovou péči o většinu ambulantních pacientů nemocnic.)

Jeden z našich odborných konzultantů, lékař s letitou zkušeností na primariátu okresní, posléze oblastní krajské nemocnice, nám k tomu před časem napsal: „Zdravotnictví je předimenzováno, ale ambulance jsou přetížené, objednací doby dlouhé, čtyřikrát se přešetřují zcela jednoduché kauzy, které se neměly do odborné ambulance vůbec dostat. Dvěma sítím ambulancí se nelze vyhnout, ale ty nemocniční by měly být vysoce specializované, vázané na vyspělou techniku laboratoří a dalších vyšetřovacích složek (rentgen, počítačová tomografie, magnetická rezonance apod.), úzkou odbornost, dispenzarizaci opakovaně hospitalizovaných závažných chroniků apod. V nemocnici by neměla být bazální, standardní ambulance pro pouliční klientelu. Tu mohou úsporněji poskytovat neústavní ambulantní specialisté a praktičtí lékaři. Vtip nepoměrů ambulantních kapacit je ve způsobu práce a obsahu této péče. Ambulantní specialista v nemocnici dnes řeší v průměru nejméně třetinu pacientů, které by měl řešit praktický lékař primární péče.“

Nebát se a rušit

Za ministrů Stráského a Roithové (1997- 1998) vznikl dokument, podle něhož měla být do roku 2005 redukována lůžka akutní péče o 27 % - ze 70 tisíc na zhruba 44 tisíc v základních a na osm tisíc ve specializovaných oborech péče. Výběrová řízení nemocnic začala roku 1997. Za rok je ukončil a celou akci zrušil nový ministr David.

Celý článek si můžete přečíst v dnešním vydání týdeníku Respekt.


Autoři

Jan Jaroš, Aleš Miller, Milan Novák, Respekt

Komentovat článek: Krajina po lékařské bitvě

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Krajina po lékařské bitvě

Komentáře

další 4 komentáře
Jiří Wicherek Zajímavé  | 21. 02. 2011 20:48

Hmmm, cisel je..., jen ty lidi nejsou...

juraj nějak to nesedí  | 21. 02. 2011 18:03

Jestli je víc lékařů, než je zvykem , což se mi nezdá, pak někde spousta doktorů celkem nic nedělá. Fakt je, že na odborných ambulancích se objevují pacienti odléčitelní na obvodě u PRL, odhaduji to u nás na venkově tak na 50 a víc%.DRuhá věc je, že se toho pacienti dožadují..... nevím, jak z toho. Pak odborná ambulance nemá čas na řešení fakt zapeklitých případů, které taky bývají, je blízko k přehlédnutí a zanedbání, žádný konfort pro pacienty..... nic moc. V Preze a velkých městech je to snad jinak.......asi by se to taky mělo řešit jinak....

A Zajímavé  | 21. 02. 2011 16:18

čísla jsou přece k dispozici každému na webu ÚZIS.

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné