Miliardová transfuze

17. 12. 2009 8:45
přidejte názor
Autor: Redakce
Milan Kindl a jeho kolegové z ostře sledované arbitráže začali pracovat. Trio rozhodců se sešlo na curyšském letišti.


ANALÝZA

Je to příběh přitahující rekordním »jackpotem«, kterému i po sedmnácti letech nechybí šťáva. Obrazně i doslova. Jde o českého reemigranta Josefa Štávu, jehož firma Diag Human je od roku 1992 ve sporu s českým státem a žádá po něm miliardy korun jako náhradu za údajně ušlý zisk.

Nyní je na pomyslném displeji znázorňujícím Štávovy požadavky přibližně patnáct miliard korun. Částka denně narůstá o 1,3 milionu korun úroků. Stát mu už ale nechce dát ani korunu. Jak tvrdí dobře informované zdroje týdeníku Ekonom z ministerstva zdravotnictví, klíčové rozhodnutí patrně padne během prvního pololetí příštího roku, to znamená ještě před volbami.

Nula s úrokem nula

Připomeňme, že Šťáva se cítí být poškozen jednáním ministerstva zdravotnictví, které jej dle jeho interpretace na začátku devadesátých let vytlačilo z obchodování s krevní plazmou a krevními deriváty a dopomohlo, aby český trh ovládly dvě konkurenční firmy - rakouská Immuno (jež se následně spojila s americkou firmou Baxter) a španělská Grifols.

Přezkumný rozhodčí senát by měl definitivně rozhodnout, jak vysoká škoda mu byla způsobena, byla-li vůbec nějaká.

»Už jedenáct let, od roku 1998, není spor o tom, že nějaká škoda vznikla, teď jde pouze o to určit její výši,« prohlašuje Šťávův advokát Jan Kalvoda.

Protistrana ani náhodou nesouhlasí s částkou patnácti miliard. »Naše pozice je zcela jasná, škoda je ve výši nula s úrokem nula,« říká zdroj z ministerstva zdravotnictví.

To, že stát v roce 2003 už Štávovi, na základě takzvaného částečného rozhodčího nálezu, vyplatil 327 milionů korun, považují reprezentanti státu za snesitelnou oběť.

»Mně to sice rve právní vnitřnosti, ale pokud to už bylo jednou vyplaceno, nedá se s tím asi nic dělat. Od tohoto okamžiku ale už ani korunu,« říká pro týdeník Ekonom advokát Tomáš Sokol, který je poradcem ministerstva.

V hotelu na letišti

Kdyby zůstalo u 327 milionů, mohli by si daňoví poplatníci skutečně pískat. Až doposud české úřady v této právní řežbě opakovaně prohrávaly. Rozhodčí nález z loňského srpna, který je nyní kvůli odvolání obou stran nově ustanoveným senátem přezkoumáván, přisoudil Diag Human odškodné ve výši 8,3 miliardy korun.

Jakým směrem se pomyslná ručička teď vychýlí? K nule, nebo k patnácti miliardám? Vše má v rukou trio nových rozhodců, z nichž jeden, Milan Kindl, se mezitím stal negativním hrdinou jiné kauzy. Ta souvisí s nestandardním udělování titulů na plzeňské právnické fakultě, kde byl Kindl donedávna proděkanem.

Rozhodci už jednají a čistě teoreticky by nervy drásající verdikt mohli vynést třeba zítra. Naposledy se podle informací týdeníku Ekonom sešli 30. listopadu. Ke schůzce došlo na netradičním místě, v hotelu Radisson Blu, který se nachází v areálu curyšského letiště Kloten.

Proč právě Švýcarsko, když nejde o mezinárodní arbitráž? Zřejmě proto, že členem rozhodčího senátu, nominovaným firmou Diag Human, je auditor Damiano Della Ca, šéf curyšské firmy Beret. Je třeba připomenout, že Šťáva po své emigraci v roce 1969 strávil podstatnou část života ve Švýcarsku. Právě on prý už nechtěl nominovat českého rozhodce, protože by z jeho pohledu byl snáze vydíratelný.

Jak se z Motejla stal Kužel

Rozhodně ale není málo lidí, kteří jsou přesvědčeni, že plzeňská kauza byla účelově rozdmýchána »šťávovci«, aby znevěrohodnila státem nominovaného rozhodce Kindla. Když se na veřejnosti objevila informace, že i třetí rozhodce, prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel, jinak též pražský zastupitel za ODS, je Kindlovým žákem, bylo jisté, že to nezůstane bez reakce.

Zatímco Diag v tom vidí jasný důkaz, že poměr sil je už dnes vychýlený 2:1 ve prospěch státu, i mnozí čelní političtí představitelé si naráz byli jisti, komu to všechno má posloužit. I bývalý premiér Mirek Topolánek (ODS) v České televizi označil spor s Diag Human za »prazáklad plzeňské kauzy«, za což si od Šťávovy firmy už vysloužil předžalobní upomínku.

Jmenování rozhodců každopádně neprobíhalo zcela běžným způsobem. Kindl se švýcarským kolegou se totiž - jak velí pravidla rozhodčího řízení - původně mezi sebou dokázali dohodnout na úplně jiném člověku, který měl být oním »třetím do party«. Šlo o švédského právníka slovenského původu Michaela Bogdana.

Problémem bylo, že k této dohodě došlo až po zákonné třicetidenní lhůtě, což by nemuselo vadit, ale stát nelenil a přešel do protiútoku. Obvodnímu soudu v Praze 6 jmenovitě navrhl za třetího rozhodce Petra Kužela. A příslušná soudkyně jej jmenovala. Švéd Bogdan v reakci na to rezignoval.

Kindl se svým švýcarským kolegou navzdory tomu našel náhradníka, třetím rozhodcem se měl stát český ombudsman Otakar Motejl. Ten nominaci přijal, ale bylo to k ničemu. Odvolací Městský soud v Praze jmenování Kužela letos v dubnu potvrdil.

Kdo dal práci Kindlovi Diag Human se nevzdává. Kuželovo jmenování napadl dovoláním k Nejvyššímu správnímu soudu a zároveň i ústavní stížností. Teď se čeká, až co řekne správní soud. Ten si zatím dává na čas. Ať tak či onak, dovolání už nemá odkladný účinek. Nic nebrání, aby přezkumný rozhodčí senát i s Kuželem začal pracovat.

Je pouze otázkou, co by se stalo, kdyby se správní soud ztotožnil s názorem Diag Human, přičemž trio rozhodců by mezitím už vydalo rozhodčí nález. Petr Kužel se tak stal virem, který může rozhodčí řízení ještě dodatečně zvrátit.

I kvůli výše zmíněnému riziku se nabízí otázka, kdo vlastně se jmény Kindl a Kužel přišel. Mnohé nasvědčuje tomu, že rozhodnutí se zrodilo v nejvyšších patrech ministerstva zdravotnictví.

»Mně docent Kindl potvrdil, že tuto práci mu nabídli ministerský náměstek Marek Šnajdr a bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. I s Kuželem přišel Šnajdr,« tvrdí novinář Jan Urban, autor knihy Tunel plný krve, která rekapituluje celý Šťávův byznys od dob, kdy vydělával na krvi jako smluvní partner Bavorského červeného kříže.

Kindl skrze svého mluvčího Lubora Kohouta ale striktně odmítá, že by s Urbanem na toto téma někdy mluvil. Týdeník Ekonom se na věc ptal i náměstka Šnajdra, který je dnes považován za klíčovou osobu celé ODS, za »hlavního logistika«.

I Šnajdr ale odmítá, že by jmenování Kindla a Kužela byla jeho práce. »Tyto záměrně šířené spekulace lze snadno vyvrátit. Pana Kindla osobně vůbec neznám. A co se týče pana Kužela, ten byl právoplatně jmenován soudem, nikoli ministerstvem!« uvádí rozzlobeně. Domnívá se, že »někomu asi hodně vadí, že arbitráž má dynamiku a po mnoha letech se stát chová razantně a neustupuje«.

Exministr Pavel Němec, který má též velmi blízko k šéfovi ODS Mirku Topolánkovi, se k Urbanovu obvinění vůbec nevyjádřil.

Rozpaky nad odvoláním

I daňový poplatník by samozřejmě nejraději neplatil nic, ale daleko nejhorší by pro něj bylo, kdyby musel zaplatit miliardy jen kvůli formálním chybám na straně státu.

Takovou chybou by se mohlo ukázat samo odvolání, které rozhodčímu senátu stát loni zaslal. Snad aby věci bylo dodáno patřičné důležitosti, byla přezkumná žádost sepsána na hlavičkovém papíře ministerstva zdravotnictví s podpisem tehdejšího ministra Tomáše Julínka, k němuž se připodepsal generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Miloslav Vaněk.

Šťávův advokát Jan Kalvoda takto podané odvolání napadl a tvrdí, že bylo podáno neoprávněnými osobami. Podle Kalvody je mohl podat pouze pověřený pracovník pražského územního pracoviště ÚZSVM, v tomto konkrétním případě byl touto osobou právník Jan Herda.

Nezainteresovaní právníci, s nimiž týdeník Ekonom případ konzultoval, například advokát Miroslav Pokorný z kanceláře Schoenherr, si přitom zdaleka nemyslí, že je Kalvoda se svou interpretací bez šance.

Zástupci státu jsou si ale jisti, že nepochybili. A i kdyby, považovali by prý za absurdní, kdyby se kvůli prkotině rozhodci jejich odvoláním odmítli zabývat.

»Nedovedu si představit, že by mohl vyvstat nějaký problém, když to podepsaly hlavy obou státních úřadů,« říká ministerský poradce Tomáš Sokol.

Soudní dohra

I když Kindl a jeho dva kolegové rozhodnou, stále to ještě nemusí znamenat definitivní konec případu. Zákon totiž ještě dává šanci zrušit rozhodčí nález soudem. Důvody pro takový postup jsou ale striktně vymezeny, nestačí jen, že jedna ze stran je s výrokem nespokojena.

Jedním z přípustných důvodů je, že se jednání zúčastnil »nezpůsobilý rozhodce«. Z dostupných informací lze dedukovat, že Šťáva je připraven, pokud nyní neuspěje, tuto cestu použít a znovu zaútočit na rozhodce Kužela. Protistrana se ale soudu nebojí. Naopak by jej podle všeho uvítala.

Už parlamentní vyšetřovací komise došla k závěru, že bylo obrovskou chybou, když se stát v roce 1996 rozhodl přistoupit na rozhodčí smlouvu a zavrhl cestu soudní. Bylo to v době, kdy ministerstvu zdravotnictví šéfoval Jan Stráský. »To tehdy rozhodl můj náměstek Aleš Dvouletý. Chtěli jsme, aby se to vyřešilo co nejrychleji. Samozřejmě se s odstupem času ukazuje, že to byla pouhá iluze,« říká k tomu Stráský, dnes předseda Klubu českých turistů.

Ve Šťávově rodné Bechyni zřídili turisté v roce 2006 své muzeum. Stráský se sám dokonce přiznává, že se zúčastnil i některých akcí na Šťávově zámku, přesto ale striktně odmítá, že by s podnikatelem byl v kontaktu. »Po celá ta léta dělám vše pro to, abych se s ním nepotkal. Zatím se mi to daří,« tvrdí exministr. Stále si prý myslí, že Šťávovo podnikání nebylo zcela korektní a škoda zdaleka nebyla v takové výši, jakou podnikatel vyčíslil.

Šťávova vendeta

Kauza Diag Human je paralelním příběhem české transformace. Vidíme v něm hlavně naivitu a nezkušenost na jejím počátku, v roce 1992. Jeden dopis, či spíše hanopis někdejšího ministra Bojara, zpochybňující Josefa Šťávu před jeho dánskými partnery z firmy Novo Nordisk, způsobil nedozírné škody. Do této story se promítly postoje i zájmy celé jedné generace českých politiků.

Sám Šťáva poslední léta spor komentuje jen výjimečně. Týdeníku Ekonom po urgencích nakonec odpověděl na otázky e-mailem (viz rozhovor str. 40). Uvedl například, že po celou dobu usiluje o to, věc vyřešit smírem. Otázkou je, jak si jej představuje, kolik miliard by dnes bylo onou smírnou částkou.

Svou »pohledávku« by mohl i odprodat, což vůbec nevylučuje, ale je otázkou, nakolik se v celé věci ještě chová jako byznysmen.

»Jak jsem ho poznal, on usiluje o vendetu, chce to hrát až do samého konce. Během toho sporu mu zemřela manželka, což přičítá na vrub českým politikům,« myslí si novinář Jan Urban, kterého mnozí podezírají, že pracuje také pro Šťávu, protože jeho kniha vyzněla ve Šťávův prospěch. On se však brání tím, že ve Šťávův prospěch vyzněly zatím všechny rozhodčí nálezy. »Ti, co tu knížku nečetli, říkají, že jsem zaplacený hajzl. Ti, co si ji přečtou, si tento názor obvykle poopraví,« dodává.

V knize jsou i materiály tajných služeb, které dokládají, že státní úřady celé věci věnují mimořádnou pozornost. Urban musel kvůli tomu i na policejní výslech, jeho internetové stránky byly načas zablokovány.

Kde k materiálům přišel? Prý pocházejí z ministerstva zdravotnictví, kde je zkopíroval exnáměstek Vladimír Dryml, dnes senátor.

»Jsou na to i důkazy. On si myslel, že to zpeněží, a já jsem mu to překazil,« tvrdí Urban. Dryml to popírá. »Na takové nesmysly nemá cenu ani reagovat,« říká.

Jen přítel Kalousek

Přestože spor dnes zaměstnává hlavně úředníky a jejich poradce, strategie dalšího postupu je ryzí politikum. O pokračování či nepokračování kauzy tak nepochybně mohou rozhodnout i výsledky příštích voleb.

Celý článek si můžete přečíst na serveru týdeníku Ekonom nebo zde:
http://ekonom.ihned.cz/c1-39511060-miliardova-transfuze

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?