Přejít na obsah

Operace na dluh

zpět
11.10.2010
operace, chirurgie, nástroje
zvětšitoperace, chirurgie, nástrojeZdroj: api.ning.com

operace, chirurgie, nástroje | Zdroj: api.ning.com

 

Problémy se zdravotnictvím sužují řadu vyspělých zemí světa. To české nyní čeká bolestivá léčba. Potřebuje ušetřit miliardy korun. Nepříjemné změny se dotknou nejenom pacientů, ale také stovek tisíc živnostníků.

Deset miliard bude chybět příští rok českému zdravotnictví. Nejde pouze o výsledek dopadů ekonomické krize, ale zejména o důsledek dlouhodobého vývoje péče o zdraví obyvatel České republiky po roce 1989.

Před sametovou revolucí u nás existoval takzvaný ruský model zdravotnictví; dnešními slovy mnohých lékařů na svou dobu jeden z vůbec nejkvalitnějších a nejsolidárnějších na celém světě. Jiní doktoři tvrdí naprosto pravý opak. Ať už je tomu tak či onak, faktem je, že podobu současnému modelu do značné míry vtiskly reformy z první poloviny 90. let.

V této době vznikl zdravotní systém se třemi hlavními rysy. Prvním je povinné zdravotní pojištění, které platí jednotlivci, zaměstnavatelé a stát. Další dva pilíře tvoří zdravotnická zařízení. Jednak soukromí lékaři nabízející především ambulantní péči, jednak veřejné nemocnice.

Každý, kdo má trvalý pobyt v České republice, je také oprávněn k tomu (kromě toho, že má nárok na zdravotní pojištění) si jednou za 12 měsíců zvolit kteroukoli zdravotní pojišťovnu. Díky členství Česka v Evropské unii má pak právo na zdravotní péči nejen v tuzemsku, ale také v dalších evropských zemích.

Pracovní neschopnost narostla na dvojnásobek

Přestože součástí první reformní vlny byla velmi mohutná privatizace zdravotnických zařízení, privátními se stala především drtivá většina ambulantních ordinací. Zdravotnický systém jako takový zůstal stále výrazně závislý na státním, respektive veřejném financování.

Zatímco v České republice činil v polovině 90. let, ze kdy už existují srovnatelná data i ze zahraničí, podíl veřejných financí na zajišťování chodu zdravotnictví celých 90 procent, ve Spojených státech to bylo ve stejné době 44 procent. Podobně jako Česko na tom bylo například Lucembursko (90 procent) nebo Slovensko (88 procent). V ostatních evropských státech pak byl nižší. V Německu činil podíl veřejných financí 78 procent, v Polsku 70, Rakousku 68 a v Řecku 51 procent.

Není také bez zajímavosti zmínit, že od té doby se postupně začíná zvyšovat počet nemocných a prodlužuje délka jejich pobytu v nemocnicích. Konkrétně v roce 1994 bylo hospitalizováno 1,99 milionu pacientů, v roce 2008 to již bylo 2,16 milionu nemocných. V roce 1990 byla průměrná délka pracovní neschopnosti celkem 18,4 dne, v roce 2008 to již bylo 39,1 dne.

Z toho v nemocnicích proleží každý český pacient v průměru 7,4 dne. V celé Evropské unii je přitom průměr o 1,5 dne kratší. Ministr zdravotnictví Leoš Heger proto chce dobu hospitalizace v českých zdravotnických zařízeních zkrátit.

„Například endoskopické operace kloubů se dnes u nás dělají při hospitalizaci, přitom ve většině zemí je už provádějí ambulantně,“ odůvodňuje svůj plán Heger.

Zkrácení průměrné délky pobytu v nemocnici je jedním z úsporných opatření, která chce ministr prosadit v rámci chystaných reforem ze své dílny. Cíl tohoto opatření je jasný. Ušetřit co nejvíce peněz, aby desetimiliardový finanční výpadek co nejméně bolel.


Autoři

Dalibor Dostál, Jaromír Bartůněk, Profit

Komentovat článek: Operace na dluh

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

1 nejnovější komentář k článku Operace na dluh

Komentáře

1 komentář
Bohumír Šimek Trochu zkrácené, že?  | 11. 10. 2010 17:29

Ad: Operace na dluh *** Vychvalovaný předlistopadový systém zdravotní péče byl postaven na státním pojištění a měl stejný problém jako náš současný systém veřejnoprávního pojištění. V obou případech nejde o skutečné pojištění u normálních zdravotních pojišťoven, ale o jakési pseudopojištění, ve kterém je zdravotní péče oddělena od toku finančních prostředků. To způsobuje relativní nedostupnost zdravotní péče a lékaři se musí rozhodovat, který z pacientů na ošetření ještě má nárok a který již dostane jen levnější a méně účinné ošetření. Tedy v samotné podstatě tohoto pseudopojištění je skrytě zakódována potenciální korupce a protekce. * Pokud bychom se tomu chtěli vyhnout, museli bychom nahradit toto pseudopojištění skutečným zdravotním pojištěním u skutečných zdravotních pojišťoven, které by teprve garantovalo skutečnou dostupnost kvalitní zdravotní péče pacientovi a lékaři proplacení zdravotní péče v plné výši. * Není politická vůle! Proč? *** Poplatková mánie. Poplatky jsou nejsnáze zaveditelné z celé reformy, ale také nositelem zbytečných politických bojů. Navíc v normálním zdravotním pojištění u normálních zdravotních pojišťoven při částečných cash platbách jsou zcela zbytečné, protože funkci regulační i doplňkové platby vykoná částečná cash platba. *** Kapitační platba je samozřejmě zhůvěřilost, protože lékaři umožňuje snížit kvalitu své práce. Ambulantní specialisté žehrají právem, protože oni jsou placeni také bez ohledu na vykonanou práci, ale ze své práce mají proplacen jen podíl předem stanovený. Jenže stejný přístup k praktickým lékařům jako k ostatním specialistům by vedl k vážnému ohrožení dostupnosti zdravotní péče. * Usilujeme-li o spravedlnost v odměňování, tak aby lékaři byli odměňováni podle množství a kvality provedené práce, musíme udělat reformu vycházející z přirozených vztahů (chcete-li z pokladenského systému financování), aby lékaři nebyli odměňování jen podle toho, co na ně z vybraných peněz zbude! *** Leoš Heger chce spravedlivější výběr pojistného, požaduje zvýšení plateb za živnostníky, které je v zájmu konkurenceschopnosti nižší než u zaměstnanců, kde platí nemalý podíl i podnikatel. Ale to, že stát platí nespravedlivě mnohem nižší podíl za své pojištěnce, to mu nevadí! *** Základní problém Američanů je v tom, že výše pojištění se odvíjí od rizikovosti stavu pacienta, neboli pojištění je bez solidárnosti mezi zdravými a nemocnými. A to je chyba, které bychom se také měli legislativní cestou vyhnout, až budeme stavět skutečné zdravotní pojištění. *** Porovnáváme-li náš systém a systém zdravotní péče ve Velké Britanii, pak zjistíme, že se tolik od sebe neliší. Oba jsou postaveny na levičáckém socialistickém konstruktivismu ústícím do nedostupnosti zdravotní péče a oba nejsou vstřícné ani k pacientům ani k lékařům. Proto i ve Velké Britanii chybí lékaři. *** Problém privátních nesmluvních zdravotnických zařízení tkví v tom, že pacient, který je ze zákona donucen platit svou zdravotní daň označovanou jako pojištění, nemá právo v těchto zařízeních dostat ani bezplatnou zdravotní péči, ani právo na proplacení léků či konsiliárních vyšetření a musí si tak nespravedlivě platit na své zdraví dvakrát. ***

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné