Přejít na obsah

Orgasmický porod

zpět
6.11.2008

Porodní asistentky prý Česko diskriminuje v tom, že jejich péči například u porodů doma nehradí veřejné zdravotní pojištění. Pokud si žena zvolí svou "průvodkyni těhotenstvím a porodem", musí platit tvrdě na dřevo. Zavřené finanční kohoutky porodní báby celkem pochopitelně štvou...

České porodnice týrají těhotné ženy. Lékaři v nich je ládují klystýry, vyholují jim přirození a psychicky s nimi manipulují, jen aby mohli vykonávat škodlivé zásahy, pro vlastní potěšení. Zarputile odmítají nejnovější poznatky vědy jen proto, aby nemuseli upouštět od svých totalitních praktik.

Žena vše musí jen tiše vytrpět. Ozve-li se, stejně jí šovinisté v bílých pláštích nevyjdou vstříc. Při poslechu těchto a podobných stesků aktivistek snažících se změnit české porodnictví má člověk pocit, že děti se u nás rodí v něčem, co připomíná koncentrační tábory. Pohár trpělivosti se stavem českého porodnictví přetekl dokonce do té míry, že uvědomělé ženy, a především jejich porodní báby svolaly protestní shromáždění před budovu ministerstva zdravotnictví.

DĚTI ODNÁŠEJÍ VŠUDE!

Je středa, začátek října, a před ministerstvem se šikuje okolo dvou set rozhořčených žen, většinou na mateřské dovolené. Mužů přišlo pět. V rukou třímají transparenty s hesly: Porod patří matkám nebo Svoboda volby. Mezi přítomnými chodí „těhotná obryně“ na chůdách a na zemi je vyhrazen improvizovaný odpočinkový porodní kout, v němž si hrají děti.

Demonstrace ze všeho nejvíc připomíná pouliční jesle se školkou dohromady. Prakticky každá žena je vybavena minimálně jedním dítětem, nebo alespoň těhotenským břichem.

„Za posledních patnáct let se péče o těhotné ženy výrazně zhoršila,“ vysvětluje mi Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek a vlajkonoška odporu proti panující lékařské zvůli. Podle ní, jakmile není žena dostatečně informovaná, a hlavně bojovná, čeká ji hned po příjezdu do porodnice klystýr, vyholení přirození a jiné drastické metody lékařského mučení.

Se stavem českých porodnic není spokojena ani Mirka, která dorazila se svými dvěma dětmi z Plzeňského kraje. „Lékaři se chovají jako bohové v bílých pláštích. Když jim žena předloží své požadavky, odmítnou se s ní bavit. Mně samotné nebyli schopni dát najevo respekt, a to jsem silná žena,“ zuří a při tom se snaží lapit své pobíhající potomky.

Jiná aktivistka mi nabízí podepsání petice za „Normální porod“. Vysvětluje mi, že se v Česku běžně po porodu odnášejí děti matkám a ty je nemohou vidět mnoho hodin. „Vám dítě museli taky odnést,“ obrací se směrem k mé malé půlroční dceři, kterou jsem vzala na demonstraci s sebou. Po pravdě odpovídám, že dítě mi nikdo nikam neodnášel.

„To není vůbec možné, děti přece odnášejí všude,“ diví se korpulentní dáma středního věku a dodává, že jsem nejspíš zažila zázrak, jenž se ale přitom každý den děje téměř v každé české porodnici. Po důvodech účasti na demonstraci se ptám také Pavly, zhruba třicetileté maminky s dítětem v šátku.

Sama kupodivu žádné trauma v porodnici nezažila. „Ke mně se chovali moc hezky, všechno mi vysvětlili a malou jsem měla pořád u sebe,“ říká. Přesto je přesvědčena o tom, že všude jinde se k ženám chovají hnusně a ony to musí nedobrovolně snášet. Demonstraci zorganizovaly organizace Hnutí za aktivní mateřství, Unie porodních asistentek, jež ale sdružuje jen asi padesát porodních bab, tedy pouze zlomek z celkového počtu, Aperio - společnost pro zdravé rodičovství, Acentrum a Česká asociace dul.

Co vlastně českým porodnicím vytýkají? „To, že ženě pořád něco nutíme. Říkáme jí: teď roďte, teď neroďte, a když se nám něco nezdá, hned jí píchneme nějaké léky, aniž bychom se jí zeptali, zda je vůbec chce,“ zlobí se Königsmarková.

Rodičkám jsou podle ní nuceny umělé léky na bolest, i když je samy odmítají. Příkladem toho je nabízení „škodlivé“ epidurální analgezie. Vůbec nejčastěji používanou frází protestujících žen ale je, že lékaři dostatečně nerespektovali jejich osobnost s celou její energií a ženskou silou. Jenže co to je ta ženská energie a jak ji definovat a respektovat, se už nedozvíte …

ROĎTE, TANČETE, ZPÍVEJTE

Protestující přijela podpořit i americká guru přirozených porodů Debra Pascali Bonarová. Proslavila se jako autorka dokumentárního filmu Orgasmic Birth (Orgasmický porod), v němž popisuje porod jako hluboký mystický zážitek, plný sexuální energie, při kterém opravdu mohou ženy zažít orgasmickou extázi.

„Doufám, že za deset let tu najdu samé silné ženy, jež se nebudou muset podrobovat lékařům,“ hlásala Bonarová prorocky k přítomným dámám. Podle ní je 80 % žen schopno prožít barevný a nádherný porod, jen jim do něj nesmějí fušovat doktoři.

„České porodnictví má sice dobré výsledky v novorozenecké úmrtnosti, ale za jakou cenu? Ženy u vás trpí a nemohou se při porodu projevit,“ zhodnocuje Bonarová stav našich porodnic. „Žena musí při porodu tančit, zpívat a nechat rozeznít celou duši, aby pocítila svou obrovskou ženskou sílu, kterou v sobě má, jen ji musí objevit,“ přesvědčuje mě s kouzelným leskem v očích.

Právě takový porod dá ženě zažít pouze porodní asistentka se svou ženskou vnímavostí a empatií. Naopak mužskýlékařský způsob péče o těhotnou je údajně příliš agresívní, což na citlivé ženské duši zanechává nemalá zranění. „Pokud ženy neprožijí přirozený porod, prožívají obrovská traumata, cítí pocity viny, že nedokázaly samy porodit, a selhávají jako matky,“ myslí si Ivana Königsmarková, sama porodní bába.

Vůbec nejhorší je z tohoto pohledu císařský řez, který zanechává nejen šrámy na těle i duši matky, ale i dítěte. „Člověk, jenž neprojde porodními cestami, bude celý život hledat okliky a nebude umět jednat přímo,“ varuje.

Proto by uvědomělá žena-matka měla dát přednost péči porodní asistentky. Taková péče je prý stejně bezpečná, a navíc mnohem více efektivní než péče poskytovaná lékaři. Navíc by se tak ročně u nás podle odhadů porodních bab ušetřilo přes 200 miliónů Kč. Jenže Česko na toto lákavé volání neslyší.

Porodní asistentky prý diskriminuje v tom, že jejich péči například u porodů doma nehradí veřejné zdravotní pojištění. Pokud si žena zvolí svou „průvodkyni těhotenstvím a porodem“, musí platit tvrdě na dřevo. Zavřené finanční kohoutky porodní báby celkem pochopitelně štvou. Svoji živnost na vlastní pěst v celé České republice provozuje jen 17 z nich a zatím, jak se zdá, žádná nezbohatla.

Za porod doma a následnou péči po něm si porodní báby řeknou o zhruba pět až 10 tisíc korun a vždy údajně vystaví účtenku. K jistě dobře míněné snaze přiživit své ekonomické zájmy přibyla i silná frustrace některých porodních asistentek. V současném systému se chtě nechtě musí přizpůsobit lékařům.

„Po měsíční stáži na porodním sále o mně, která má pětatřicetiletou praxi, rozhoduje kdejaký mladý doktor. Přitom já jsem je učila, jak si navléknout rukavice, aby vůbec věděli, jak se k porodu postavit,“ vzteká se Ivana Königsmarková, jež mimo jiné nesmí působit v pražských porodnicích, kvůli neschopnosti kompromisu při spolupráci s lékaři, a špatnému chování k rodícím ženám.

POROD S RIZIKEM SMRTI

Ukázkou bezpečné, laskavé a příjemné péče je porod doma, který podle údajů bojovnic za přirozené porody podstoupí několik stovek matek. Jejich počet podle Königsmarkové a Hnutí za aktivní mateřství neustále roste. I tak jde ale jen o pouhý zlomek z celkového počtu porodů.

V Česku se vloni narodilo téměř 115 tisíc dětí. Navíc jejich tvrzení o počtu porodů doma nelze nijak ověřit. Podle odhadů České gynekologickoporodnické společnosti začne doma zhruba jen 300 případů, přitom zhruba třetina žen se už na začátku porodu přesune do porodnice, nemluvě o dalších, jež volí přesun v průběhu porodu.

Tato čísla však porodní asistentky považují za vylhaná lékaři. Porody doma jsou však podle aktivistek nejen přívětivé k ženám, a navíc stejně, neli více bezpečné než porod v nemocnici. „Za mnoho let, kdy u nás probíhají porody doma, došlo pouze ke dvěma případům úmrtí, a to ještě shodnou nešťastných náhod. Lékaři přitom sami zamlčují rizika porodu v porodnici,“ tvrdí Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství, která čtyři ze svých šesti dětí porodila doma.

Realita je však podle lékařů mnohem drsnější, než jak ji prezentují aktivistky. Zhruba polovina domácích porodů v Česku proběhne dokonce bez asistence porodní báby, jež nejčastěji nestačí přijet, nebo rodiče plánovaně risknou porod bez ní.

Příkladem nebezpečnosti domácího porodu může být případ ženy, která byla v péči jedné z českých porodních bab. Ve 22.23 přijímá porodnice tísňové volání z domácnosti, kde došlo k výhřezu pupečníku. Dítě se přitom už 12 minut dusí. Porodní bába ve snaze zabránit porodu a smrtelně nebezpečnému stlačení pupeční šňůry drží ruku v pochvě rodící ženy a nevyndává ji. Ve 22.33 je již žena na cestě do nemocnice. Ve 22.53 je předána na porodní sál, dítě zatím žije. Při veškeré snaze trvá transport od zjištění nebezpečné komplikace do příjezdu do porodnice 42 minut. Celou dobu se plodu dostává minimálně kyslíku, jeho srdeční akce je velmi pomalá. Akutně je proveden císařský řez. Ve 23.03 je dítě na světě, prakticky nejeví známky života, má silně poškozený mozek, v důsledku čehož i nervový systém.

Příběh bohužel končí smutně. Dítě na novorozeneckém oddělení jednotky intenzívní péče umírá po roce „života“ s takřka nulovou aktivitou mozku a trvalým připojením na přístrojích.

Podle údajů ministerstva zdravotnictví se jen za letošní rok přešetřuje pět případů úmrtí dítěte v důsledku domácího porodu. Podobných případů je ale pravděpodobně více. Matky a porodní asistentky se však často brání tvrzením, že šlo o překotný porod a dítě se už narodilo mrtvé. Navíc pro porod doma naladění rodiče zatím v Česku žádnou porodní asistentku nežalovali.

Dosud tak ani jedna z porodních asistentek za své chyby nenesla trestní zodpovědnost. „Myslím, že se čeká na víc mrtvol. Ve chvíli, kdy při porodu doma zemře několik rodiček, tak snad konečně těm poblouzněným dámám dojde, že porod doma je hazard se životem,“ tvrdí prof. MUDr. Antonín Doležal, DrSc., nestor českého porodnictví, který za svůj život přivedl na svět desítky tisíc dětí. On sám se ještě narodil doma.

„Na mně to naštěstí nezanechalo následky, ale moje matka měla po porodu výrazné poranění hráze, oblasti mezi pochvou a konečníkem, a musela se pak podrobit náročné operaci,“ vzpomíná. A to u porodu asistovala vyhlášená porodní bába, ale i ona přes svou bohatou praxi přivedla za celý život na svět „jen“ tři sta dětí.

LASKAVÁ TOVÁRNA NA DĚTI

České porodnice kupodivu nevypadají jako masokombináty, ale spíše jako příjemné domy, v nichž se ženy cítí dobře. Česká gynekologickoporodnická společnost (ČGPS) jednoznačně kritiku porodních asistentek odmítá s tím, že jejich dojmy zůstaly ještě v hlubokém socialismu.

Holení i klystýr se v současnosti provádějí pouze se souhlasem rodičky nebo na její výslovné přání. Otcové nebo jiní blízcí jsou přítomni u porodu a porodní plány nejsou pro porodníky literaturou ze žánru sci-fi, ale celkem normálním požadavkem.

„Pokud k nám přijde zdravá žena, u které porod probíhá normálně a neobjeví se komplikace, a nechce, aby jí byly podávány léky nebo bylo do jejího porodu výrazně zasahováno, její přání respektujeme,“ popisuje běžnou praxi docentka Alena Měchurová, vedoucí porodního sálu v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD), předsedkyně Sekce perinatální medicíny ČGPS.

Normálně probíhající porody navíc vedou přímo porodní asistentky, a pokud nedojde ke komplikacím, lékaři nijak nezasahují. Naopak podle ní velmi často dochází k situaci, kdy si původně „přírodně“ naladěná žena vyžádá farmakologické tlumení bolesti. Samotné Podolí čelí v současnosti přetlaku těhotných žen.

Překvapivě se sem nestahují hlavně rizikové rodičky, ale zcela zdravé ženy nejen z Prahy, ale i ze Středočeského kraje, jež by bez problémů mohly porodit v malé porodnici. Evidentně si to volí ženy samy bez lékařské manipulace a nátlaku.

„Překvapivě“ se ani v Podolí, kde se vloni narodilo 4809 dětí, nedějí žádné hrůzy, jako oddělování dětí od matek nebo omezování kojení, pokud k tomu nejsou vážné zdravotní důvody. „Po porodu je dítě okamžitě položeno na matčinu hruď, aby se mohlo přisát a jeho tělo osídlily matčiny příznivé bakterie. Žádné drastické omývání se nekoná,“ říká doc. MUDr. Zbyněk Straňák, primář pediatrického oddělení ÚPMD, a uvádí také, že samy matky si přejí, aby si mohly po porodu odpočinout, a tak se o děti stará zdravotnický personál.

Kupodivu by mnohé maminky rády v porodnici zůstaly déle než obvyklé tři dny po spontánním porodu. Po sametové revoluci také přestala platit místní příslušnost k přidělenému gynekologovi a spádové porodnici. Je tedy zcela na ženě, jakou porodnici si vybere, a může klidně rodit na druhém konci republiky, žádný postih jí za to nehrozí. Naopak malé porodnice z toho velmi úspěšně profitují.

Příkladem je východočeská Nemocnice Litomyšl, kde dochází k neustálému nárůstu počtu porodů. „Klientky naší porodnice pro nás nejsou anonymními rodičkami v dlouhé řadě, nýbrž veškerý personál zná maminky jmenovitě a například volná doba návštěv během celého dne působí tak, že porodnice žije i s rodinnými příslušníky celodenním životem jako jeden organismus,“ vysvětluje MUDr. Harald Čadílek, primář gynekologicko-porodnického oddělení.

Podle něj není problém, aby si žena přivedla svou porodní asistentku nebo svého lékaře, pokud má smlouvu s nemocnicí. Sám považuje za naprosto samozřejmé, že si žena přivede celkem kohokoliv blízkého, na porodním sále zažil už i tchyni rodičky.

Sám profesor Doležal se setkal se zahraničními „misionářkami přirozených porodů“, ale nepřesvědčily jej. „Hrdě mi jedna z nich řekla, že má za sebou sto porodů. Ale po sto porodech jste ještě porodnické tele a nic nevíte,“ dodává.

Osobně s domácími porody problém nemá, ale k žádnému by nikdy dobrovolně nešel. „Lidstvo se úspěšně rozmnožovalo ještě v době, kdy neexistovaly ani porodní báby. Takže na porody doma bychom určitě nevymřeli, jen bychom měli mnohem vyšší novorozeneckou úmrtnost a mnoho žen by zkrátka nepřežilo. Přitom by to byly naprosto zbytečné ztráty,“ uzavírá.

Navíc Česko má díky svému propracovanému systému péče o těhotné, rodičky a novorozence druhou nejnižší perinatální úmrtnost na světě. Méně dětí před porodem a do sedmi dnů po narození umírá jen v Japonsku.

Ludmila Hamplová, Reflex


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Reflex

Komentovat článek: Orgasmický porod

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Orgasmický porod

Komentáře

dalších 61 komentářů
cizinka Re:Re:Re:Re:Re:Re:Re:Statistika a potraty  | 14. 11. 2008 08:04

Pane Romane, Ktera evropska spolecnost nenabizi zenam prenatalni screening jako moznost? Zadna mi nenapada. Jedna vec je nabizet, druha je provadet bez informovaneho souhlasu a tim spolu s natlakem manipulovat zenu k potratu. Je veci svedomi kazde, jak se rozhodne ohledne testu ci potratu, do toho nekecam. Ale vase argumentace ne pravem zeny, ale zajmem spolecnosti je nacisticka, uvedomujete se to? Az vasi deti (nedej Boze) tezce onemocni nebo zrani pri autonehode, nepovazujte se neco chtit po spolecnosti ci pojistovne. Rovnou je utratte. Sebe, jako nikcemneho nacka muzete utratit rovnou hned. (Pro nechapave: ten posledni odstavec je ironicky, vazne myslim jen s tim nackem, ne pravem na zivot jeho a jeho eventualne postizenych potomku).

roman Re:Re:Re:Re:Re:Re:Statistika a potraty  | 13. 11. 2008 21:26

Promiňte společnosti,že Vám umožnuje skreening na vývojové vady- triple test.Až se Vám narodí nepoznaný Down nebo dítě s vadou páteře,doufám,že nebude chtít sociální dávky na péči nebo léčbu na účet zdravotní pojištovny. O tom je ta zodpovědnost vzít to na sebe. Ne tady plkat ty Vaše teorie.

pepa novak Re:Porod podle Blesku  | 12. 11. 2008 16:31

Velmi pěkně napsáno, je to skutečně generační problém. V podstatě zde několik potřsštěných nudících se paniček z tzv. lepších kruhů přejalo psychicky vychýlené klasicky americké hlouposti a potřeštěně blbnou, neboť je to módní a vymýšlejí nová zaměstnání pro svoje praštěné předačky typu dula, laktační poradkyně atd. Porodní asistentky si pak lstivě chystají pole pro svůj opomíjený džob, který je ovšem krokem zpátky. A o tomto se vedou plané pseudodiskuze o zcela okrajovém pseudoproblému. Koho to baví? To by se mohly nastolit pseudodiskuze na téma zákaz transfúze krevní, zákaz očkování a podobných importovaných blbostí by se jistě našlo mnoho. Už toho nechte. A nudící se paničky ať nastoupí do nemocnice jako dobrovolné pomocnice, tedy zadarmo, ale často a po delší dobu. Ještě jsem se nedočetl, že třeba v tomto ohledu by si hodlaly nalézt americký mustr, i když tam je to běžná praxe a sester je tam na rozdíl od zdejších krajů v nemocnicích dost a dost. Měly by pak lepší vhled do zdravotnické problematiky a přestaly by přemýlet ty svoje pravdy o klystýrech a holení a analgeticích a nebezpečných císařských řezech. Taky jejich praštěné teorie o špatných komunikačních dovednostech zdravotnického personálu zde by dostaly regulérní, praktický rozměr.

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné