Přejít na obsah

Škrábnutí a konec kariéry

zpět
7.7.2010
sestra, nemocnice, léky
zvětšitsestra, nemocnice, lékyZdroj: businessweek.com

sestra, nemocnice, léky | Zdroj: businessweek.com

 

Před devíti lety se jistá zdravotní sestra z jižních Čech řízla o frézu, kterou umývala po operaci. "V noci nám přivezli tři mladíky po autohavárii. Byli to toxikomani, což nikdo z nás netušil," vysvětluje. I přesto, že měla ochranné rukavice, fréza jí sjela z ruky a prořízla je. Nakazila se hepatitidou typu C.

„Vypadaly mi vlasy, měla jsem velké kožní problémy, přecitlivělé sliznice, zhubla jsem asi o patnáct kilo a bylo mi špatně.“ A potíže trvají dodnes.

Tato sestřička není zdaleka jediná, komu se podobná věc přihodila. V poslední době se v médiích hodně mluvilo o bezpečnosti pacientů v nemocnicích, ale co takový nemocniční personál? Není výjimkou, že se zdravotní sestra při práci nakazí různými typy hepatitidy, a to kvůli nezodpovědnému přístupu k vlastní bezpečnosti.

Na našem trhu již spousta firem nabízí bezpečnostní prostředky, které mohou zdravotnímu personálu zkvalitnit a zpříjemnit pracovní prostředí. Zda tyto produkty nemocnice a zdravotnická zařízení používají, je věc druhá.

PRŮLOM Z EU

Letos v květnu došlo k zásadní změně, která přichází z Evropské unie. Nová směrnice zvyšuje ochranu pracovníků ve zdravotnictví a do 11. května 2013 má Česká republika, stejně jako všechny státy EU, povinnost zavést veškerá opatření k tomu, aby byli zdravotníci chráněni před zraněním ostrým předmětem.

Směrnice vznikla z rámcové dohody o prevenci mezi Evropským sdružením nemocničních a zdravotních zaměstnavatelů a Evropskou federací odborových svazů veřejných služeb.

„Je důležité, jak se k tomu postaví český stát, kdo směrnici zpracuje, do jaké míry a jak bude do naší legislativy zavedena. Zda v případě, že je na trhu dostupný bezpečnostní zdravotnický prostředek pro daný typ výkonu, bude povinnost ho používat, anebo jestli si s tím každý může naložit, jak sám považuje za vhodné,“ uvedl František Vojík, obchodní a marketingový manažer divize Hospital Care společnosti B. Braun Medical.

„Jedná se o významnou legislativní změnu, která nás přiblíží vyspělejším evropským státům, jelikož dosud neexistovala a neexistuje takto specifická právní norma, na jejímž základě zaměstnavatel musí chránit svého zaměstnance ve zdravotnictví,“ dodal Vojík. V určitých regionech Španělska a v celém Německu již je povinností bezpečnostní prostředky používat.

CO POMÁHÁ

Mezi bezpečnostní prostředky se řadí speciální kanyly, jehly a sety, ústenky, roušky nebo rukavice. „Donedávna byla praxe nechávat tyto pomůcky ve skříni a používat ty obyčejné. Jsou levnější a personál na ně byl zvyklý. Ty bezpečnostní byly použity pouze tehdy, když lékaři v pacientově dokumentaci stihli najít, že je například HIV pozitivní. V některých případech to pacient sdělí i sám, to ovšem bývá zřídka,“ popsal situaci chirurg z jižních Čech.

Existuje spousta případů, kdy se zdravotní sestry či lékaři nakazí po poranění ostrým předmětem, jako je jehla, kanyla či špička skalpelu, které jsou od krve. Stačí i vylitá léčivá látka, která je pro zdravého člověka nebezpečná.

Existují tři hlavní důvody, proč k poraněním na pracovišti a zároveň k možným nákazám dochází. Prvním jsou peníze; každé oddělení v nemocnici má určitý měsíční limit, do kterého se musí vejít. Situace v nemocnicích sice není stejná, každopádně šetřit potřebují všechny. Bezpečnostní prostředky jsou o trochu dražší než ty obyčejné.

„Dostat tyto věci na trh bylo těžké. Cena byla vyšší a většina nemocnic neměla zájem je objednávat. Dnes už se ale jedná o skoro stejné sumy ve srovnání s ostatním materiálem,“ vysvětlil Vojík.

NEJDE JEN O PENÍZE

Dalším důvodem je nezodpovědnost personálu. To potvrzuje laborantka, která přes 20 let pracuje v jedné brněnské laboratoři. „U nás na oddělení není problém s penězi. Máme možnost říct si o všechen materiál, který potřebujeme a jenž nám vyhovuje. Problém je v zodpovědnosti některých pracovníků, kterým vůbec nedochází, že svým neuváženým chováním mohou ublížit sobě i kolegům.“

Staniční sestra z jednoho pražského anesteziologického a resuscitačního oddělení má na oddělení sestřičku, která se při výkonu povolání nakazila hepatitidou typu B. „Stalo se to, ještě než přešla k nám na oddělení, ale má to v záznamech,“ uvedla staniční, která o situaci v nemocnicích ví.

„Problém je hlavně u starších zdravotních sester. Dělají to už dlouho a nechtějí cokoli měnit. Základem jsou ochranné rukavice. Sestrám nevyhovují, protože je dříve nemusely používat. Prý v nich nemají cit, a proto nemohou kvalitně odvádět svou práci. Tímto se ale riziko nákazy ohromně zvyšuje,“ upozorňuje staniční.

Třetím problémem jsou absolventi. „I když mají dostatečné znalosti, s praxí je to horší. Ještě nemají ten potřebný grif, aby bezpečně nabrali krev neklidnému pacientovi. V těchto případech také dochází ke zranění. Rozhodně je potřeba lepší vyškolení,“ sdělila sestřička z Prahy.

ČESKÁ PRAXE

V tuzemsku se bezpečnostní prostředky používají zhruba ve 40 procentech nemocnic. Ve dvou z nich se prostředky zavedly komplexně, ve FN Plzeň a FN Brno. Od společnosti B. Braun získaly Certifikát bezpečnosti a kvality. B. Braun takto oceňuje nemocnice, jež mají aktivní přístup k ochraně pacientů a zdravotníků používáním zdravotnických prostředků s bezpečnostními prvky.

Certifikáty jsou vydávány bezplatně a slouží zejména k upozornění na správné chování daného zdravotnického zařízení. Mohou nemocnici pomoci k akreditacím a také mají apelovat na ta zařízení, která nechávají bezpečnost svých pracovníků náhodě.

Společnost B. Braun spolu s Aesculap akademií zabývající se zdravotnickými kurzy a semináři a Českou asociací sester vytvořily loni pracovní skupinu Bezpečnost personálu, která se touto problematikou zabývá. Jedná se o odborníky z praxe jednotlivých oborů. Skupina na přelomu roku mapovala situaci v českých nemocnicích pomocí dotazníků, v nichž zdravotní sestry odpovídaly na otázky ohledně chování a zacházení se zdravotnickým materiálem.

Studie pojala zhruba 1055 účastníků a výsledky, které má týdeník EURO k dispozici, jsou velice zarážející. Přes čtyři pětiny dotázaných se při výkonu svého povolání poranily ostrým předmětem. Zranění si téměř každý z respondentů způsobil sám a nejčastěji se tak stalo na jednotce intenzivní péče. Tři čtvrtiny případů byly v nemocnicích písemně zaznamenány. Studie také ukázala, že pouze 54 procent personálu při jednotlivých výkonech používá ochranné rukavice.

ROK NEJISTOTY

V případě, že se personál při výkonu povolání řízne či „jen“ škrábne použitým ostrým předmětem, musí tuto událost nahlásit. Tři čtvrtě roku prochází spoustou vyšetření a teprve pak lze s jistotou říci, že k nakažení nedošlo. Jednou ze zdravotních sestřiček, které se tato nepříjemná událost stala, je Petra Pedreira Antunesová z FN Brno.

„Stalo se to loni na podzim. Při odběru krve sebou pacient cukl a mně se zapíchla použitá injekční stříkačka do ruky,“ popisuje situaci sestřička, která ukončila zdravotní školu v roce 2005. „Lékař mně i pacientovi provedl odběry, abychom zjistili, zda nejsme infikováni,“ popisuje Pedreira Antunesová.

Díky tomu, že první testy vyšly dobře, může i nadále vykonávat své povolání. I přesto ale musí každý čtvrtrok podstupovat odběry krve a až na podzim se dozví, zda je opravdu všechno v pořádku. „Vždy jsem si dávala pozor. Naše nemocnice dnes již používá veškeré dostupné bezpečnostní prostředky, i přesto jsem ale teď ještě opatrnější.“

NA VÝKALY NEUMŘETE, NA KREV ANO

Horší scénář proběhl a stále probíhá u již zmíněné sestry z jižních Čech, která si nepřeje uveřejnit své jméno. Šlo sice o povrchovou ránu, i tak ji nadřízení donutili událost zapsat do nemocničních záznamů.

„Tři měsíce se nic nedělo. Necítila jsem se moc dobře. Příznaky byly podobné chřipce. Až na pravidelné preventivní prohlídce v lednu 2002 se zjistilo, že jsem se nakazila hepatitidou typu C,“ popisuje svůj příběh.

Na začátku se setkala s dosti zvláštním přístupem pražského lékaře, který celou věc bral na lehkou váhu. „Člověk je vystrašený, nevíte, co vás čeká, a lékař vám řekne, jestli si vůbec dokážete představit, kolik léčba bude pojišťovnu stát. Víckrát už jsem ho neviděla.“ Našla si jiného doktora a začala její první, rok trvající léčba.

„Netušila jsem, jak těžké to bude. Nikdo u nás o hepatitidě C nemluví. Když se člověk nenakazí AIDS, je vlastně všechno v pořádku.“ I přesto, že došlo k zlepšení, podala výpověď. Záhy zjistila, že nad nemocí zdaleka nevyhrála. „Vždy jsem byla opatrná a používala bezpečnostní prostředky. Dokonce i starší sestry jsem se snažila naučit, že je nezbytné mít vždy nasazené rukavice. I tak jsem se nakazila,“ říká sálová sestra.

„Nesete si to z prvního pracoviště. Když jsem jako mladá pracovala v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, jednou jsem bez rukavic sáhla do misky, kde byly něčí výkaly, a místní lékař na to: „Na hovno neumřete, na krev ano.“ Je to velká pravda, a tato problematika by se rozhodně neměla podceňovat,“ vzpomíná.

V jejím těle stále kolují zbytky viru a zdravotní stav se jí může kdykoli zhoršit. Pacienti nakažení hepatitidou typu C jsou náchylnější k onkologickým onemocněním, zejména jater. „Výsledky kontrol jsou dobré, ale ani lékaři neví, co se může stát.“ I proto se rozhodla nemít děti. „Nejdůležitější je optimismus a podpora rodiny. Podržel mě manžel, který to se mnou celé prožíval, děti ale mít nebudeme,“ dodává.

Tato sestřička neměla s nemocnicí potíže. Dostala odškodnění za úraz, který byl uznán jako nemoc z povolání, ve výši zhruba sto tisíc korun. Není ale samozřejmostí, že zaměstnavatel nakaženou sestru podpoří. „Zažil jsem případy, kdy sálové sestry měly hepatitidu, a nemocnice s nimi bojovala, že to není pracovní úraz, i přesto, že o tom byly záznamy,“ uvedl zdroj, který chce zůstat v anonymitě.

ZABERE JEN STRAŠENÍ

Vrchní a staniční sestry, které se k problému bezpečnosti zdravotního personálu nestaví zády, jsou toho názoru, že jediný způsob, jak „donutit“ své podřízené k zodpovědnosti, je strašit. „Nepomůže ani zvýšení platu. V tomto případě se sestry, a nejen ony, musejí bát. Strach o vlastní zdraví je donutí zamyslet se nad správným přístupem,“ shodly se.

Lesník do práce bez helmy nepůjde. Zdravotní sestra však pacientovi vezme krev i bez rukavic. Některé z nich si ani neuvědomují, že by se mohly nakazit. Spousta dalších si nebude stěžovat a urgovat nadřízeného, aby pro nemocnici zajistil bezpečnostní prostředky, s nimiž se riziko nakažení přenosné nemoci rapidně snižuje, ne-li zcela eliminuje. Česko se potýká s nezaměstnaností, ekonomickou krizí a se spoustou dalších faktorů, kvůli kterým se dnes lidé bojí o práci. Nechtějí se tak dostat do křížku se zaměstnavatelem.

„Chce to pevné rozhodnutí managementu, náměstkyně ošetřovatelské péče a také nový přístup sester, které svou práci vykonávají již dlouho a jsou zvyklé na starší typy materiálů,“ vysvětluje František Vojík.


Klíčová slova

Autoři

Alexandra Bartoňová, EURO

Komentovat článek: Škrábnutí a konec kariéry

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné