Přejít na obsah

Už nemá šanci, řekne lékař a odpojí přístroje

zpět
4.3.2010
lékař, infuze, kapačka
zvětšitlékař, infuze, kapačkaZdroj: www.nevcoeducation.com

lékař, infuze, kapačka | Zdroj: www.nevcoeducation.com

 

Úředně jsou živí, jejich mozek ale nefunguje. Většinou dýchají pomocí přístroje a jejich jedinou spojnicí mezi světem a věčností často bývá jenom hadička od infuze. Česká medicína si až dosud příliš nevěděla rady s lidmi, kteří se vinou těžkého úrazu nebo onkologického onemocnění ocitli ve stavu, který už není život, ale ani smrt. Nyní však přichází zlom.

Ode dneška totiž v Česku začíná platit zcela nové doporučení České lékařské komory (ČLK). To apeluje na lékaře, aby se snažili o maximální záchranu života pacienta, ale pokud je jeho stav nezvratný, neměli by prodlužovat jeho utrpení zbytečným přežíváním na přístrojích.

„Je to doporučení, na kterém rok pracovala naše etická komise, v níž byli zastoupeni lékaři, právníci ale i filozofové. Je v něm napsáno, že každý pacient má právo na to, aby byl léčen dokud je naděje, a netrpěl, když už naděje není,“ řekl včera Deníku prezident ČLK Milan Kubek.

„Dá se hovořit o konečném stadiu onkologických chorob a selhání životně důležitých funkcí,“ dodává Kubek.

Víc než rodina

V praxi to znamená, že o odpojení z přístrojů by měl u beznadějných případů rozhodnout vždy vedoucí ošetřující lékař. O postupu by měla být informována rodina a vše by mělo být pečlivě zaznamenáno do lékařské dokumentace. Jak ale rozhodnout, že případ je opravdu beznadějný?

„Vždy je potřeba posuzovat příčinu, proč se pacient dostal do stavu, v jakém se nachází. I z hlubokého bezvědomí se můžete probudit. Musí se to posuzovat individuálně,“ zdůrazňuje Kubek.

Sporná situace nastane tehdy, pokud lékaři budou přesvědčeni o nezvratnosti osudu pacienta, ale rodina bude odmítat jeho odpojení z přístrojů. V takovém případě zvítězí názor vedoucího lékaře. „Lékař hájí zájem pacienta, nikoliv rodiny. Nadto přání jednotlivých rodinných příslušníků se mohou lišit,“ říká Kubek.

Jak dodává, nové doporučení pro lékaře rozhodně není výzvou k eutanazii. A rovněž není pokusem o to, jak finančně zlepšit stav českého zdravotnictví.

„V takových situacích jde vždycky o velmi složité rozhodnutí. Návrh je pouze snahou zamezit zbytečnému utrpení pacientů po dlouhou dobu. Rozhodně to není o tom, že by se lékaři stavěli do role jakýchsi polobohů, kteří by rozhodovali o tom, koho od přístrojů odpojí,“ říká Pavel Dostál, primář oddělení ARO ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Lékaři naopak chtějí rozproudit diskusi o tom, že u nás stále chybí dostatečná kapacita paliativní, neboli tišící medicíny.

„Doporučení ČLK vítáme, a i když zneužít lze samozřejmě cokoliv, věříme, že tím odpadl silný argument propagátorů eutanazie,“ říká lékařka a šéfka hospicové asociace Marie Svatošová.

V Česku je v tuto chvíli celkem 18 pevných nebo mobilních hospiců. K dispozici je v tuto chvíli 307 akutních lůžek. Na počet obyvatel by ale ČR potřebovala aspoň 515 míst.


Klíčová slova

Autoři

Jan Klička, Martin Dohnal, Regionální deník

Komentovat článek: Už nemá šanci, řekne lékař a odpojí přístroje

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Už nemá šanci, řekne lékař a odpojí přístroje

Komentáře

dalších 9 komentářů
Havelková Soňa Může rodina nějakým způsobem "uspíšit" rozhodnutí lékaře?  | 27. 02. 2011 15:03

Mám 72letého otce, který je již přes dvacet let ochrnutý na jedné polovině těla po první mozkové příhodě. Jeho kvalita života nebyla do nedávné doby nijak valná, nicméně, i když na vozíčku, semtam si i některé věci udělal sám. Vzhledem k tomu, že je již 18 let vdovec, a jakékoliv sociální zařízení striktně odmítal, kombinovaly jsme spolu se sestrou péči o něho, jak jen bylo možné. Zhruba před dvěma měsíci ho postihla další mozková příhoda, která spolu s ostatními komplikacemi zapříčinila, že skončil v bezvědomí na JIP, a podle názorů lékařů je šance, že by nezůstal i po "probuzení" jenom ležet, téměř nulová. Navíc hrozí i nebezpečí rozsáhlejšího poškození mozku. Když pominu skutečnost, že kvalita jeho života nebude žádná, a nejen my se sestrou trpíme, jako každý blízký, pocity, že pro něj nemůžeme nic udělat, je nám všem velice nepříjemné se ošetřujícímu lékaři o těchto věcech jenom zmínit. Co v takovém případě dělat?

Levap Olhásov Jo, jo.  | 5. 03. 2010 22:32

Zcela se ztotožňuji se stanoviskem paní Svatošové. Člověk je holt tvor smrtelný a jak lékaři, tak veřejnost by se měli naučit, že smrt člověka není prohra medicíny. A že je velmi důležité ani tak ne to, že zemře, ale jak zemře. Bez bolestí, doma v kruhu svých nejbližších nebo aspoň v nějakém přátelském hospicu.

člověk vzdej se vší naděje ,kdo vstupuješ  | 4. 03. 2010 16:51

A víra ?

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné