V Dačicích Dostál odpověď na zásadní otázku neměl

17. 2. 2010 8:35
přidejte názor
Autor: Redakce
Na rozdíl od jiných manažerů a ředitelů nemluví Leoš Dostál neustále o penězích. Během rozhovoru několikrát připomene, že v nemocnici jsou důležití pacienti a jejich potřeby.


Přicházíte do Třebíče se zkušenostmi z řízení jiných zdravotnických zařízení. Jaký byl váš první dojem z třebíčské nemocnice?

Poměrně zajímavý. Jedná se o nemocnici relativně velkou, patří mezi ty, které jsou nad průměrem, co se týče počtu lůžek, zaměstnanců, objemu. Trochu mě překvapily některé souvislosti, které vyplývají z technického stavu, a na druhou stranu příjemně překvapily vztahy mezi lidmi. Jsou přátelské, což je pro zdravotnictví velmi důležité i ve vztahu k pacientům, kvůli kterým tady vlastně existujeme.

V oficiálním prohlášení kraje Vysočina, vydaném k vašemu nástupu, se říká, že - cituji - máte za úkol přesvědčit zdravotníky ke spolupráci vedoucí k rozvoji této krajské nemocnice. Znamená to v této souvislosti, že tenhle úkol může být poměrně snadný?

Mluvím o prvním dojmu a o prvních kontaktech, které jsem udělal. To samozřejmě neznamená, že to platí všeobecně. Začal jsem se detailně seznamovat se stavem nemocnice, obcházím jednotlivá oddělení a snažím se jim věnovat, abych poznal lidi, atmosféru a problémy. Podle kuloárních řečí tady určitě nebudou všechna oddělení v optimistickém naladění. Budu muset nejdřív zjistit, proč tomu tak je.

A narazil jste už na nějaké další potíže?

Poznal jsem zatím jednu významnou věc. Tato nemocnice má trochu problém v určitém generačním propadu. Byť máme kvalitně obsazené primářské posty, v některých odděleních - a není jich málo - je vakuum mezi primářem a sekundářem. Většinou by tam měl být lékař, který je perspektivní pro obsazení pozice primáře při změně, ke které dřív nebo později stejně dojít musí. Je možné, že tohle je i určitý záměr, jak bojovat s konkurencí. Já se trochu bojím, že to tak může být, což je velké negativum. Brání to kontinuitě a perspektivnímu plynulému vývoji příslušných oddělení. Může to hrozit i tím, že dojde ke snížení kvality poskytované péče při změně.Amožná snad v extrémním případě dokonce i likvidací, pokud to nebude jeden z hlavních oborů, které samozřejmě předpokládáme, že tady udržíme bez problémů.

Zmínil jste slovo likvidace. Opravdu u některých oborů hrozí?

Neřekl bych, že přímo hrozí. Vsoučasné době se hodně hovoří o centralizaci některých speciálních druhů péče.
Jsou tu snahy převádět je do center. Jako příklad mohu uvést vznik traumatologických center, onkologických center nebo kardiocenter. Je třeba začít nemocnici profilovat tak, aby získala na stabilitě. Někdy budeme zkrátka muset něco málo oželet, ale s tím, že na druhé straně zase získáme. Nemocnice Třebíč se musí chovat předvídavě, racionálně a musí umět nabídnout takové spektrum péče, které jí přísluší i pro budoucnost.

Řekl jste to velice diplomaticky. Zeptám se konkrétně: Je už teď nějaký tlak ze strany kraje, aby některý obor z Třebíče zmizel?

Zcela konkrétně ne, ale mohu říct, že tato myšlenka už v kraji běhá. Spíš je to jakýsi vztyčený prst, memento, abychom v nemocnicích s touto možností počítali a dopředu se na ni připravovali.
Znamená to říci, co jsme eventuálně ochotni položit na obětní stůl pro zachování zbytku ve stabilní poloze.

A co byste byl schopen obětovat?

V medicíně existují malé obory, které v této nemocnici zastoupeny také jsou. Byly tu problémy se získáváním akreditace pro vzdělávání lékařů. To všecko napovídá, o které obory by mohlo jít. Ze mě dnes ale určitě nedostanete název žádného takového oddělení, protože je nechci veřejně vystavovat jakýmsi dohadům. Skutečně v současné době nic nevíme, sám jsem zvědav, kudy se bude záměr centrálních orgánů ubírat. Já na to určitý názor mám, ale mohu vás ubezpečit, že mám zájem zachovat v nemocnici takový rozsah péče, jaký bude jen možný. Samozřejmě za podmínek, že péče bude kvalitní a efektivní.

Zeptám se ještě jinak. Jaké jsou vaše plány, co byste chtěl rozvíjet, co v Třebíči chybí?

Každá nemocnice má určitou perličku nebo několik perliček, které si chová, leští, které jsou jakýmsi doplňkem obrazu toho zařízení. Primáři ode mě dostávají v rozhovorech jasnou úlohu, aby i oni ve svém oboru kromě té základní palety výkonů vybrali něco, co je bude odlišovat. Aby prostě tahle nemocnice dokázala nabídnout něco, co sem bude stahovat lidi z větší oblasti, než je obvyklé. Myslím, že v každém oboru lze něco takového najít. Tato nemocnice nemá problémy ve spektru výkonů a v rozsahu péče, jsou tu jiné problémy.

Jaké?

Ne všechna oddělení fungují zcela efektivně. Bylo by vhodné racionalizovat lůžkové kapacity jednotlivých oddělení. Máme tu oddělení s patnácti lůžky. Patnácti lůžková stanice není efektivní.
Měli bychom sdružit lůžka třeba pro dva obory. Otázkou také je, jestli nemocnice má provozovat dvě LDN, jednu zde, jednu v Moravských Budějovicích. A například včera jsem byl na ORL. Má sice slušné dvoulůžkové pokoje, i se sociální buňkou, na druhou stranu ale značně stísněné prostory. Na stejném patře je chirurgická jipka, ambulantní část, naprosto nevyhovující prostor pro čekárnu klientů.

Vnímám to tak, že abychom z tohoto zařízení mohli udělat moderní nemocnici, potřebovalo by to astronomickou sumu peněz.

Pokud nemocnici vnímáme jen z hlediska technického stavu, stavebních dispozic, přístrojového vybavení, pak možná ano. Ale nemocnice taky může být založena na úrovni léčby, na organizaci práce a na přístupu k pacientům. Nemocnice za stávajícího systému odměňování zdravotní péče není schopná najít takové zdroje, které by umožnily například zrekonstruovat pavilon chirurgie.
Musí to být jiné zdroje, například z evropských fondů, ovšem ty se zatím ke zdravotnictví chovají trochu macešsky.
Mám zkušenosti ze svého minulého působení v Pardubickém kraji, že je například problém vyčerpat částky na zateplení zdravotnických zařízení.

V Pardubicích jste pracoval jako vedoucí krajského odboru zdravotnictví, předtím jako ředitel nemocnice v Dačicích. Je pro vás výhodou, že znáte obě stránky oboru?

Narozdíl od předchozích odpovědí říkám stručně ano.

Současný hejtman Vysočiny je lékařem. Je pro vás nepříjemným partnerem, když se vyzná v oboru?

Hejtman proměnení nepříjemný člověk, takže není ani nepříjemný partner. Oceňuji jeho přímočarost, jednání a musímjednoznačně uznat, že se v oboru vyzná. Z tohoto pohledu bych řekl, že je spíše příjemným partnerem.

V Dačicích to asi pro vás nebyla procházka růžovým sadem. Musel jste se potýkat s problémy, zavřít internu pro nedostatek lékařů. Kdy vám tam bylo nejhůř?

Ten okamžik jste v podstatě vyjmenoval. Nejhůř mně bylo, když jsem zjistil, že mi odchází lékaři a já je nemám kým nahradit. Objížděl jsem marně nejrůznější nemocnice, vytipované lékaře, byl jsem na východním Slovensku, na Ukrajině, všude možně a viděl jsem, že budu muset přijmout to zásadní rozhodnutí a uzavřít oddělení. To mi bylo skutečně nejhůř. Bylo to dokonce horší, než když jsem se musel postavit před dačickou veřejnost v rámci jednání zastupitelstva, kde mně byly kladeny velmi nepříjemné otázky, ale byly to otázky, na které existovaly odpovědi. Tady jsem bohužel odpověď na tu zásadní otázku neměl.

A co vám tohle dalo? Jakou zkušenost?

Zkušenost, že je potřeba přistupovat k nemocnici jako k celku. Musíte vnímat, co lékaři chtějí, co očekávají. Důležitá je spolupráce mezi interním oddělením a laboratořemi, mezi chirurgií a rentgeny, mezi obory vzájemně. Jeden obor bez druhého, alespoň u těch základních to platí jednoznačně, dost těžko přežívá. V Dačicích jsem si skutečně zažil hodně a myslím, že jsem vyrostl v oblasti jednání s lidmi. Naučil jsem se více vnímat, co potřebují, co žádají,kamjsou schopni ustoupit a co jsou schopni obětovat. A taky jsem se přesvědčil o tom, že i ty nejkrásněji proklamované myšlenky se dají zneužít ve prospěch jednotlivce nebo ve prospěch politiky a že zdravotnictví je obrovským politikem.

Teď jste nastoupil do třebíčské nemocnice, která nemá nejlepší pověst.
Jste si toho vědom?

Ano, ale to je velmi relativní. Jestli má, nebo nemá dobrou pověst, kolikrát záleží jen na jednom negativním, nebo pozitivním projevu. Tato nemocnice je neustále přetřásána v souvislosti s kauzou záměny děvčátek. To je věc, ke které nesmí dojít, ale ke které bohužel dochází. Velmi zřídka a téměř nikdy se na to nepřijde. Nechci nemocnici omlouvat, tady by nemělo docházet ani k drobnějším nesrovnalostem. Jsem však přesvědčený o tom, že pro nemocnici je to veliké poučení. Ta chyba naše zařízení poučila v tom, že se nic takového už nikdy nestane. Což je její výhodou. Já být rodičkou nebo být otcem čekatelem, tak bych naprosto bez zaváhání Třebíč zvolil. Já tuto nemocnici nevidím jako problémovou. Šel jsem do ní s přesvědčením, že zažila něco jako očkování. Nesklátilo to celé zařízení, spíš to jaksi aktivizovalo imunitní systém.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?