Aleš Krebs: Lékárník není obchodník, ale zdravotník

Prezident ČLnK Aleš Krebs a jeho předchůdce Lubomír Chudoba

Časopis Zdravotnictví a medicína položil novému prezidentovi České lékarnické komory při příležitosti jeho zvolení několik otázek. Aleš Krebs nás seznámil se svými postoji k úhradovým tématům, k tématu vzdělávání lékárníků a k aktuálním legislativním úpravám lékárnické praxe. Zeptali jsme se také, jak vnímá současný přístup ministra k farmaceutům.

Jaké legislativní změny byste v nadcházejícím volebním období rád pomohl prosadit?

V první řadě bude potřeba se zabývat systémem odměňování poskytované lékárenské péče. Ten stávající, založený většinově na obchodní přirážce, je do značné míry přežitý a i vzhledem k rozložení preskripce lékařů vyvolává poměrně výraznou nerovnost na straně příjmů lékáren, respektive v odměně za práci lékárníků. Proto je na místě uvažovat o převodu části příjmů do fixní platby za poskytnutou péči. V minulosti jsme již některé modelace prováděli, takže určitou představu máme. Souvisí s tím ovšem i vážná diskuze nad způsobem financování některých dalších povinností či činností lékárníků dosud financovaných lékárnami křížově z jiných příjmů, protože stávající situace je z dlouhodobého hlediska jen těžko udržitelná. Vše bude samozřejmě záležet především na jednání v rámci našeho segmentu, s ministerstvem a plátci.

Druhým velkým tématem je dostupnost léků, nejen fyzická v místě a čase, ale i za stejných finančních podmínek pro pacienty, bez ohledu na velikost obce nebo lékárny. V tomto bodě je Česká republika v rámci Evropské unie poněkud abnormální, když je v naprosté většině ostatních zemí spoluúčast pacienta předvídatelná a stejná, takže základním motivem v rámci soutěže se stává kvalita poskytnuté péče a rozsah odborných služeb. To pak musí mít logicky vliv i na adherenci pacienta k léčbě.

Podle mého názoru by měli mít faktičtí plátci, tedy pacienti, zajištěnu péči ve všech lékárnách za stejných podmínek. S touto otázkou se pojí i jeden velký mýtus o zvýšení doplatků při jejich sjednocení. Ve skutečnosti jde jen a pouze o nastavení regulace státními autoritami tak, aby k něčemu takovému nedošlo. Protože se tímto tématem v rámci komory zabývám velmi dlouho, tak vím, že to za příslušné legislativní úpravy možné je, dokonce je možné doplatky i snížit.

Máte nějaké vysvětlení pro to, že ministr nereagoval na požadavek České lékárnické komory na navýšení platby za signální výkon, tak jako u jiných zdravotníků?

To je otázka spíše směrem k ministerstvu. My jsme jako komora reagovali nad rámec výsledků dohodovacího řízení požadavkem na zvýšení hodnoty signálního výkonu (SiV) o tři koruny vzhledem k avizovanému zvýšení příjmu zdravotníků, které nemáme bez úpravy SiV jak provést. Fakticky to je jediná možnost, která předvídatelně a trvale zajistí tento příjem. Příjem lékárníků v porovnání s ostatními zdravotnickými profesemi dlouhodobě stagnuje, přitom jsou jim ukládány další a další povinnosti týkající se například elektronizace nebo FMD.

Jak hodnotíte kroky současného ministra zdravotnictví ve vztahu k lékárnickému segmentu obecně? Ministr opakovaně tvrdí, že právě on se po letech lékárníkům začal věnovat.

Komunikace současného ministra zdravotnictví s lékárníky je skutečně výrazně lepší, než tomu bylo u jeho předchůdců, ať už se jedná o účast na našich akcích nebo přímo o oficiální i neoficiální rovinu komunikace. Tady je skutečně vidět velmi výrazný pokrok a tak doufám, že se nám díky tomu podaří posunout důležitá témata, s nimiž se pravidelně setkávám v diskuzích mezi lékárníky, směrem k řešení.

Jaké máte cíle v oblasti financování lékáren?

V podstatě to je zmíněno již v jedné z předchozích odpovědí. Základním úkolem je ve spolupráci s ostatními články segmentu zajistit udržitelné financování s odměnou za práci lékárníka. Ta by neměla být do tak velké míry jako v současnosti závislá na příjmu z obchodní přirážky, tedy na ceně vydávaných léčivých přípravků, ale měla by být ohodnocena i péče lékárníka o pacienta. Cílem je logicky stabilizovat náš segment finančně, abychom mohli našim pacientům i nadále poskytovat maximálně kvalitní péči.

Považujete protipadělkovou směrnici za smysluplnou?

Na území České republiky nebyl dosud v oficiální síti zajištěn ani jeden padělek léčivých přípravků. O skutečném účelu tohoto nařízení se vedou občas zajímavé diskuze, ale v současné podobě a zatím ne zcela optimální funkčnosti je pro mnoho kolegů velkou zátěží, časovou i finanční. My jsme si nechali zpracovat studii nákladů, která pro provozovatele lékáren vyčíslila náklady jen v prvním roce na cca 640 milionů korun. A na tomto místě je nutné připomenout, že my si nemůžeme, na rozdíl od většiny subjektů v jiných oblastech podnikání, tyto náklady promítnout do cen regulovaných přípravků ani úhrad ze zdravotního pojištění. Myslím, že tato skutečnost je obecně málo známá a zapomíná se na ni. Máme-li pro pojištěnce zajišťovat i v tomto směru bezpečná léčiva na základě nařízení, kdy jiná varianta neexistuje, je požadavek lékárníků financovat tuto součást péče prostřednictvím pojišťoven logický.

Jak hodnotíte výslednou podobu novely zákona o léčivech, zejména zavedení lékového záznamu a úpravu distribuce léčiv pozměněnou na základě návrhu Daniela Pawlase?

O tuto novelu byl sváděn poměrně lítý boj a osobně jsem rád, že jsme v rámci lékového záznamu pacienta ve stejném nastavení, jaké platí pro lékaře. Možnost přístupu lékárníka v rámci dispenzace i směrem k hlubšímu posouzení v rámci konzultace dává smysl a bude zajišťovat při správném používání bezpečnější léčbu a má také potenciál šetřit prostředky zdravotního pojištění.

Novela pana poslance Pawlase mění určité věci v dostupnosti léčiv pro lékárny a distributory v rámci závazku veřejné služby a povinnosti dodávek. Uvidíme, jak bude aplikována do praxe, každopádně pokud se jedná o výpadky dodávek způsobené výrobními problémy, tak na takovou situaci je bohužel krátká každá novela. Každopádně by tato novela mohla zvýšit dostupnost léčiv pro lékárny a pacienty napříč distributory.

Co pro vás znamená dostupná lékárenské péče? Je to pouze kamenná lékárna, nebo také online prodej?

Pro mě jako „venkovského“ lékárníka je osobní kontakt s pacientem naprosto nenahraditelný. Stejně jako je pro pacienty nenahraditelný kontakt s lékárníkem. Nejsem nadšený ani z dostupnosti některých OTC v režimu vyhrazených léčiv, protože to mimo jiné vyvolává pocit, že jsou léky běžným zbožím. Nejsou a vzhledem ke své povaze ani být nemohou. Někdy mohou způsobit i za běžného způsobu užívání velmi vážné komplikace, v kombinacích, dávkách, určitých zdravotních stavech nebo i zanedbáním důkladného vyšetření a oddalováním kontroly lékařem.

Mimo mnoho jiných věcí je právě toto úkolem lékárníků – provést pacienta úskalími samoléčby, zorientovat ho vhodnými informacemi a doporučeními v tom, jak má postupovat či zda vyhledat lékařské vyšetření. Lékárník má racionalizovat terapii, nikoli zvyšovat spotřebu léčiv a s tím související rizika. Lékárník není obchodník, ale zdravotník. Nezřídka se v lékárně setkávám s vlivem reklamy i nutností vysvětlovat, jak má pacient dále postupovat se svými obtížemi. Že jím požadovaný lék pro řešení jeho obtíží není vhodný a měl by postupovat jinak. Osobní kontakt s pacienty proto považuji za základní pilíř naší péče.

Mění se nějak zásadně role lékárníka v dnešní době? Jak si představujete ideálního farmaceuta?

Lékárník se stává stále více poradcem a průvodcem pacienta v jeho léčbě. Na každého z nás se ze všech stran řítí stále větší a větší množství informací, v oblasti léčiv tak musí být právě lékárník garantem správného zhodnocení informací o léčivech, bez ohledu na to, zda se jedná o pacienty ve venkovské lékárně nebo spolupráci s lékaři na špičkových pracovištích. Naprosto to odpovídá našemu vzdělání, které je v této rovině nejkomplexnější ze všech zdravotníků. Je také pravděpodobné, že se bude postupně rozšiřovat portfolio odborných činností lékárníka, směrem k hlubšímu poradenství, screeningu některých onemocnění nebo individualizaci péče o pacienty. Souvisí to i s tím, že jsou lékárny často prvním a nejsnáze dostupným zdravotnickým zařízením, které pacienti navštíví v případě některých zdravotních obtíží. A tak by mohl být právě lékárník velmi nápomocen při včasném záchytu některých onemocnění a ve výsledku i tím, kdo celému systému pojištění šetří prostředky. Není tajemstvím, že se rozvinuté onemocnění s komplikacemi systému prodraží.

Jste spokojen se současným systémem vzdělávání lékárníků?

Zaměření a možnosti absolventů farmaceutických fakult jsou velmi široké a uplatnění najdou i mimo lékárenskou praxi. Na to je také vhodné myslet. Pro bližší hodnocení je důležitá zpětná vazba především od studentů či mladších kolegů, kteří jsou čerstvými absolventy. To se pak následně týká i specializačního vzdělávání, protože se v čase mění legislativa, technologie, způsoby terapie. A tomu je třeba se průběžně přizpůsobovat a případně upravovat studijní programy. I proto se velmi rád účastním akcí, na nichž lze právě s čerstvými absolventy či atestanty diskutovat, na mnoho věcí mají trochu jiný pohled nebo dokáží přinést úplně nové myšlenky. Tím je možné mnoho věcí posunout dále nebo vymyslet nová řešení. Spíše proto považuji za vhodné si jednou za čas sednout se všemi zúčastněnými a vzájemně probrat zkušenosti.

Pavlína Perlíková,
Lukáš Malý

Aleš Krebs: Lékárník není obchodník, ale zdravotník
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů