CDZ: Potkáme se u vás v kuchyni

„Kulatý stůl“ pracovníků CDZ

Dvojsmyslný titulek, který je heslem přerovského Centra duševního zdraví, není míněn jako výhrůžka. Člověk ale nikdy neví, kdy bude potřebovat psychiatrickou pomoc. Těm, kteří trpí některou z vážných duševních nemocí, návštěvy pracovníků centra u nich v kuchyni pomáhají. Přinášíme článek z rubriky Zajímavé pracoviště časopisu Zdravotnictví a medicína.

Uvádí se, že v roce 2016 bylo v České republice 8700 lůžek a počet hospitalizací dosahoval čísla 60 000. Česká republika v tom zaostává za vyspělými zeměmi, které úměrně svému blahobytu psychiatrickou péči už reformovaly a množství hospitalizací se jim tak podařilo razantně snížit.

Právě to je cílem center duševního zdraví –předcházet zhoršení zdravotního stavu psychiatrických pacientů a umožnit těm dobře „zaléčeným“ léčit se v přirozeném prostředí – takříkajíc z domova. To nejenže pomůže žít vážně nemocným v rámci možností „normální život“ v blízkosti svých rodiny a přátel, ale sekundárně to také přinese úspory zdravotnickému systému a hospodářství vůbec. Výdaje na psychiatrickou péči jsou totiž i kvůli množství hospitalizací neefektivní, a zároveň je tento segment chronicky podfinancovaný. Psychiatrů je málo a jsou přetížení, síť služeb je nerovnoměrná, nemocnice materiálně zastaralé. Na tom se v začarovaném kruhu podílí právě celková struktura a rozložení péče. Suma sumárum, náklady na psychiatrické nemoci – počítaje v to i sociální výdaje, výdaje spojené se ztrátou produktivity pacientů a podobně – se odhadují na 180 mld. korun ročně.

Přesun péče z nemocnic do terénu zlepší život pacientů, ale nepřímo zlepší i podmínky péče poskytované v nemocničních zařízeních, kterým se odlehčí a kterých ubyde. Centra duševního zdraví tak patří bezesporu mezi pilíře reformy psychiatrické péče, jejíž strategie byla ministerstvem schválena v roce 2013. Za první centrum bývá považováno to bohnické, které funguje už několik let. V minulém roce se k němu na různých místech republiky připojilo dalších pět, letos jich ministerstvo vybralo patnáct. Do roku 2021 by jich mělo vzniknout třicet, nakonec až 100. Tento plán má uspokojit předpokládanou potřebu vycházející z udávané prevalence vážných duševních onemocnění. Na jedno centrum by pak připadlo zhruba 200 pacientů / klientů.

Zpátky do dnů…

Centrum duševního zdraví (CDZ) při Psychosociálním centru Přerov se oficiálně stalo součástí reformy vstupem do strategického projektu v roce 2018, ale jako CDZ toto pracoviště funguje již od roku 2016. Jak nám však řekla psycholožka přerovského centra Blanka Rektorová, historii tohoto pracoviště lze vystopovat dokonce až do roku 1993. Tehdy vznikl pro pacienty psychosociálního centra denní stacionář se skupinou trpících psychózou. Když první skupina skončila, chtěli o ně terapeuti dále pečovat. „Nemohli jsme jim říct na shledanou, přijďte si pro léky. Založili jsme proto klub denního stacionáře, což bylo volné sdružení lidí, kteří prošli léčbou ve stacionáři. Každý, kdo stacionář opouštěl, se mohl zúčastnit aktivit klubu,“ přibližuje tehdejší dění PhDr. Rektorová.

Spektrum aktivit se rozšiřovalo, ale dlouho byly aktivity klubu zajišťovány na dobrovolnické bázi. Jak pacientů přibývalo, stávalo se takové nastavení neudržitelné. Proto v roce 2008 přišel první sociální pracovník.

Pracoviště si v následujícím roce zaregistrovalo u MPSV službu sociální rehabilitace, postupně přicházelo více sociálních pracovníků, nabídka se rozšiřovala. „Začali jsme jezdit na výlety, scházet se, podnikat celotýdenní aktivity a krok za krokem se tak rozvíjela jistá následná péče,“ vzpomíná Blanka Rektorová.

Okolo roku 2014 začali sociální pracovnice centra mluvit o tom, že je třeba za pacienty také docházet nebo je doprovázet na úřady či v jiných činnostech běžného života. Tuto činnost dělaly stále na dobrovolnické bázi, protože nebyla hrazená. Situaci pomohly vyřešit norské fondy. Díky grantu se podařilo pracoviště dále profilovat a rozvíjet směrem k dnešnímu modelu CDZ, pro nějž je charakteristické právě propojení zdravotní a sociální péče. Zkušební provoz přerovského CDZ na současné adrese mohl být zahájen v roce 2016. Na jeho vzniku se podílely dvě „instituce“ – Psychosociální centrum Přerov a Duševní zdraví o.p.s.

Týmová spolupráce

Od roku 2018 je centrum financováno v rámci projektu reformy psychiatrické péče z fondů evropské unie. Přerovské CDZ prošlo výběrovým řízením ministerstva bez problémů a princip svého fungování ani nemuselo příliš upravovat.

Tým poskytuje péči psychiatrickou, psychoterapeutickou, organizuje svépomocné skupiny a další terapeutické aktivity. Funguje ve vlastních prostorách – v denní pobytové místnosti – i v terénu – v případě plánovaných výjezdů za pacienty nebo v rámci společných organizovaných aktivit. Nedílnou součástí je i krizová služba, která je k dispozici sedm dní v týdnu od konce pracovní doby do deseti hodin. Pacienti by se dovolali i později, ale ještě se nestalo, že by volali třeba v noci.

Rejstřík terénních aktivit je široký. Pacienti se mohou zúčastnit i těch, které nabízí Duševní zdraví. Chodí do kina, do divadla, pořádají se dílny, arteterapeutické kurzy, kulinářské kurzy a podobně. Důraz je kladen na zdravotně-sociální charakter služeb. Kromě psychiatrické a psychoterapeutické péče zajišťuje centrum také sociální pomoc. Svým pacientům, respektive klientům pomáhá řešit situace v každodenním životě, ale i při jednání s úřady všeho druhu.

Složení týmu je multidisciplinární a tvoří ho psychiatrické sestry Ivana Dolejšová, Jana Kalusová, Andrea Nedbalová, Lenka Pavelková; sociální pracovnice Marcela Mertová, Veronika Slaninová, Lenka Volková, Barbora Plchotová; specialisté na CDZ Kateřina Mozrová a Juraj Rektor; psychiatr Ondřej Pilc; klinická psycholožka a psychoterapeutka Blanka Rektorová a peer konzultant Robert Bubela. V budoucnu by se měl vzhledem k častým komorbiditám psychiatrických pacientů – nadváze, cukrovce, vysokém cholesterolu – stát členem týmu také dietolog.

Mezi nejzkušenější členy patří kromě Blanky Rektorové psychiatr Ondřej Pilc, který dříve působil na podobném pracovišti v Dánsku. „V Dánsku jsem pracoval na tzv. Distriktpsykiatri, což se podobá konceptu naší velmi velmi rozšířené ambulance. Tedy diagnostické spektrum je tam výrazně širší (širší než v CDZ). Podobá se to naší ambulanci, ale práh přijetí do péče je tam výrazně vyšší. Obecně skandinávská psychiatrie je hodně odlišná od naší a psychiatr tam není chápán jako prvoliniový lékař, ale jako specialista – konzultant s důrazem na spolupráci a předávání kompetencí ostatním členům týmu,“ porovnává své zkušenosti MUDr. Pilc a dodává: „Pro týmovou spolupráci v CDZ byla pro mě dánská a před tím švédská zkušenost nedocenitelná. Chuť v pracovat v CDZ vyplynula přímo z této mé zkušenosti a možnosti zažít na vlastní  kůži výhody a efektivitu této mnohovrstevné péče. A čím je onemocnění závažnější, tím je tento přístup potřebnější.“

Dávat naději

Všichni se účastní pravidelných porad, na kterých se probírá aktuální stav pacientů, ale skoro všichni také vyráží za pacienty do terénu. Někdy je nutné improvizovat, a tak se z psychiatra může na chvíli stát i šofér, který za pacientem přiveze psychiatrické sestry, nebo kuchař, který pacientům v rámci společných aktivit uvaří oběd. „Náš kolektiv je mimořádně semknutý a dobře spolupracuje ve všech činnostech. O všem rozhodujeme společně,“ hodnotí fungování svého kolektivu Rektorová.

Také z hlediska psychiatrických sester má práce v centru svá specifika, jak ilustruje komentář jedné z nich: „Práce v CDZ je pro psychiatrickou sestru zvláštní zejména prostředím, ve kterém je zdravotnická péče poskytována. Za pacienty jezdíme domů, což nám dává možnost poznat je blíže z hlediska jejich fungování ve více oblastech. Sestra v těchto podmínkách musí umět zhodnotit stav pacienta a poskytnout náležitou pomoc nebo radu, jak pacientovi tak rodině,“ říká psychiatrická sestra Andrea Nedbalová a dodává, že si práce v centru velmi cení. „Terénní péče pro mě byla přirozenou cestou profesního růstu. Umožňuje mi zdokonalovat se v komunikačních dovednostech a posiluje mé sebevědomí při zvládání krizových situací. Oceňuji tu hlavně důraz na samostatnost.
Myslím, že děláme velmi prospěšnou a pěknou práci.“

Za nepostradatelného považuje psycholožka Blanka Rektorová také peer konzultanta Roberta Bubela, který je zcela plnohodnotným členem týmu. Má přístup do systémů i k informacím, když je potřeba, tak vyjíždí do terénu, nebo zůstává v denní místnosti, a pracuje i s rodinami. „Kdyby mi v době, kdy jsem začínala, někdo řekl, že pacienti se stanou mými kolegy, tak bych mu nevěřila.

Dnes je ale Robert Bubela pro fungování týmu zásadní. V minulosti dokázal se svojí nemocí bojovat, snažil se vždy pracovat a je schopen s nemocí něco dělat. Díky jeho zkušenostem se dokáže do pacientů lépe vcítit a my se s ním můžeme kdykoli poradit,“ míní PhDr. Rektorová.

„Před 20 lety jsem onemocněl nemocí, s jakou se setkáváme i v CDZ. Po nějaké době aktivní činnosti a zotavování a po praxi v chráněné dílně jsem se rozhodl, že své zkušenosti využiji, abych pomohl dalším lidem. Přihlásil jsem se proto do výběrového řízení na pozici peer konzultanta. Nyní se snažím pacientům a klientům dávat naději a víru, že mohou žít kvalitní, plnohodnotný a spokojený život i přes úskalí, které jejich nemoc přináší, “ říká Robert Bubela.

Koordinace a spolupráce

Centrum je koncipováno pro pacienty trpící schizofrenií, dále bipolární afektivní poruchou, těžkými depresemi nebo i vážnými formami obsedantně kompulzivní choroby. Nejčastější diagnózou je schizofrenie, ale typický pacient z hlediska toho, jak se do péče centra dostal, neexistuje. Klienty CDZ jsou pacienti z ochranné léčby, kteří se léčit musí; pacienti dlouhodobě hospitalizovaní, nespolupracující pacienti, kteří nechodili na depotní injekce a podobně. Mnozí pacienti jsou do centra přivedeni rodinnými příslušníky, kteří zaznamenají změny chování svého blízkého.

Důležitá je podle PhDr. Rektorové spolupráce s úřady. „Měli jsme třeba případ, kdy pacientka žila s maminkou. Matka dostala mrtvici a pacientka tak zůstala sama v bytě. Dostali jsme tip od sociálního odboru a začali tam jezdit. Kdybychom tam nejezdili, skončila by pacientka v pobytovém zařízení,“ říká psycholožka a dodává, že centrum musí mnohdy spolupracovat i s policií, úřadem práce, správou sociálního zabezpečení nebo i charitami. Centrum nemá k dispozici vlastní chráněné bydlení, ale po dohodě s magistrátem mají pacienti možnost využít domy s pečovatelskou službou.

Podle Blanky Rektorové bude mít další rozšiřování center a jejich koordinovaná spolupráce s dalšími institucemi na množství hospitalizací nevyhnutelně pozitivní vliv. Jak se budou rozšiřovat aktivity přerovského centra, však předem dané není. „Jedním z pozitiv naší práce zde je, že můžeme v rámci projektu CDZ 1 kreativně rozvíjet naši práci s klienty. Máme v současnosti dostatečný prostor pro to, chodit stále s novými nápady a dávat je v plénum centra,“ uzavírá psycholožka Rektorová.

CDZ: Potkáme se u vás v kuchyni
Ohodnoťte tento článek!