Alzheimerova demence

9. 2. 2007 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Slovo demence vzniklo spojením latinského slova DE -což znamená „bez“ a latinského slova „MENS“ - což znamená „mysl, vědomí, rozum“. Demence je průvodním jevem stáří mnoha lidí. Je to nejčastější a nejzávažnější duševní porucha ve stáří.


Jde o postižení kognitivních funkcí, to znamená paměti, intelektu, pozornosti, dále poruchy myšlení, emotivity, vnímání a chování, také poruchy orientace a narušení spánku. Může dojít až k degradaci osobnosti a vyúsťuje až ke ztrátě soběstačnosti. Je krásné dožít se spousty let, ale demence jim na kvalitě rozhodně nepřidá. Demenci můžeme rozdělit na primární, která je způsobená atrofickými a degenerativními změnami mozku bez jiné zjevné příčiny.

Patří sem Alzheimerova demence, která tvoří asi 50-70 procent všech demencí. Její příčina spočívá v tvorbě aterosklerotických plátů a vzniku následné ischemie. Dále může být demence sekundární, její příčinou je například alkoholismus, boxování, léky, drogy, AIDS.

Alzheimerova demence

Etiologie není zatím zcela známá. Můžeme ji rozdělit na presenilní, která se vyskytuje u lidí do 65 let, a senilní, která vzniká po 65. roku života. Alzheimerova demence je způsobená úbytkem neuronů a změnou neurochemických funkcí v různých oblastech mozku. Onemocnění poškozuje zejména krátkodobou paměť, která nám umožňuje ukládat to, co se děje teď a dovoluje udržet pozornost a koncentraci.

Lidé s touto chorobou po 5 minutách nevědí co jedli, nejsou schopni se zapojit do rozhovoru, protože neloží do paměti to, co říká někdo jiný a nedokáží smysluplně na to reagovat. Ztrácejí se tak nejdříve svému okolí a nakonec i sami sobě. Z lidí nad 85 let trpí Alzheimerovou chorobou nejméně polovina.

Tato choroba však není nezbytnou součástí stárnutí, nýbrž degenerativním onemocněním mozku, které ústí v progresivní zhoršování paměti, schopnosti myšlení, rozhodování i chování. Mozek postiženého člověka se „scvrkává jako suchý ořech“ a nervová spojení uvnitř chřadnou a mizejí. Onemocnění se vyskytuje ve dvou podobách, a to dědičné (asi 5 procent, velmi vzácné) a sporadické (vzniká náhodně, tvoří asi 80 %, typické onemocnění lidí staršího věku). Příčiny mohou být genetické, zánětlivé, virové nebo environmentální. Mezi rizikové faktory patří genetika, Downův syndrom, zevní vlivy, jako např. toxické látky, poškození mozku, traumata, poruchy imunity, srdeční arytmie, hypertenze, diabetes mellitus nebo působení pomalých virů. Důležité je včasné rozpoznání příznaků a stanovení diagnózy, protože dává šanci na brzké zahájení alespoň symptomatické léčby a oddálení nejzávažnějších postižení. Alzheimerova demence se od ostatních liší pomalým nástupem a postupným progresivním zhoršováním.

Deset základních příznaků onemocnění

1. Zhoršování paměti, kdy lidé zapomínají častěji a trvale. 2. Problémy s vykonáváním každodenních aktivit a roztržitost, např. si postaví jídlo na sporák a zapomenou na něj. 3. Zapomínání slov a nesrozumitelné vyjadřování, kdy člověk zapomíná i ta nejjednodušší slova nebo je nahrazuje slovy nesprávnými, takže věty pak nedávají smysl. 4. Neschopnost orientace v čase a prostoru, neví, který je rok, zabloudí ve známém městě apod. 5. Neschopnost racionálního uvažování, např. se snaží zapálit plynový sporák nůžkami, nebo je schopen vzít si na sebe několik vrstev oblečení. 6. Zhoršuje se abstraktní myšlení. 7. Ukládání věcí na nesprávných a naprosto nevhodných místech a následně neschopnost je najít, např. „schová“ žehličku do ledničky. 8. Změny nálad a chování, jako je třeba bezdůvodný pláč nebo výbuchy hněvu. 9. Změny osobnosti, např. zmatenost, ustrašenost, podezřívavost. 10. Ztráta životní energie, aktivity a chutě do života, někdy až naprostá pasivita a bez vnějšího podnětu naprostá neschopnost zapojení se do jakékoli aktivity.

Tři stadia nemoci

Mírná forma: vyskytují se zde pouze mírné a často přehlédnutelné příznaky, jako zhoršování paměti, přechodná časová dezorientace, prostorová dezorientace, ztráta iniciativy a průbojnosti, obtížné hledání slov. Toto období trvá asi 2-4 roky. Pacient se opakuje, ztrácí a zapomíná věci, má sklon k pasivitě a dochází u něj ke ztrátě zájmů.

Středně těžká forma: zde jsou již výraznější příznaky a problémy, které nemocnému znemožňují vykonávat řadu běžných každodenních aktivit. Mezi hlavní projevy patří např. významné výpadky v paměti, včetně jmen příbuzných, snížená schopnost postarat se sám o sebe, včetně hygieny, dále dezorientace, kdy zabloudí i na známém místě, zhoršují se řečové schopnosti a mohou se objevovat halucinace.

Toto stadium trvá od 2 do 10 let, je zde charakteristické zhoršování mentálních funkcí, nutný je trvalý dohled, nebo umístění do specializačních zařízení.

Těžká forma: stadium, kdy se nemocný stává úplně závislý na ostatních a ústí až v úplný rozpad osobnosti. Objevují se obtíže při příjmu potravy s nutností asistence a pomoci další osoby, neschopnost poznat přátele nebo členy rodiny, obtíže s chůzí, které mohou vyústit až k upoutání na lůžku, připojuje se inkontinence moči i stolice a dochází k významným poruchám chování.

Toto stadium trvá 1-3 roky. Nemocný není schopen hovořit ani vnímat mluvenou řeč, nepoznává nejen členy své rodiny, ale ani sám sebe v zrcadle. Je zcela závislý na svém pečovateli, často je nutné takto postiženého člověka umístit v ústavu s nepřetržitou péčí. Projevují se tendence k podvýživě, infekcím, zánětům plic a dalším komplikacím ohrožujícím život pacienta.

Diagnostika

Nejdůležitější, po stanovení diagnózy, je důkladná rodinná a osobní anamnéza, dále podrobné psychiatrické vyšetření, neurologické vyšetření: EEG, CT mozku, MR, PET, SPECT, psychologické vyšetření (např. MMSE), laboratorní vyšetření: hlavně hladina vitaminu B12, séroreakce na lues, vyšetření očního pozadí, kterým vylučujeme organické poškození mozku, a v neposlední řadě využíváme longitudinálního pozorování.

Terapie

Příčinná terapie není. Dříve, než je nutné použít léky, je dobré nasadit socioterapii a psychoterapii. Velmi důležité je rodinné zázemí a citlivý psychologický přístup. Dále trénujeme paměť, nacvičujeme základní dovednosti a procvičujeme ty, které nemocný zatím zvládá. Medikamentální terapii tvoří léčba kognitivních funkcí, tj. paměti, intelektu a motivace, a léčba nekognitivních funkcí, tj. např. deprese, úzkost, nespavost, paranoidně halucinační syndrom. Dále terapie spočívá v léčbě vzniklých komplikací.

Ošetřování nemocných s Alzheimerovou demencí

Nejdůležitější pravidlo ošetřování zní: čím déle může nemocný využívat vlastních tělesných a duševních schopností, tím déle bude zachována dostatečná kvalita jeho života, tzn. nedělat nic za nemocného, ale pomáhat mu, aby to udělal sám. Nutná je zde edukace rodiny, která může mimo jiné využít „Alzheimerovské společnosti“, jež umožňuje mimo jiné perspitní péči (službu částečně suplující ošetřovatelskou péči na několik hodin denně v bytě nemocného). Každá změna v životě nemocného člověka vede ke zhoršení jeho zdravotního stavu. K hospitalizaci přistupujeme až v případě selhání ambulantní a domácí péče. S čím se musí ošetřovatel vyrovnat, na co brát zřetel:

- Vyrovnat se se změnami chování, jako je zmatenost, podivné a neobvyklé chování.- Čelit agresivitě a podráždění, které mohou být namířeny proti ošetřovateli, řešit problémy s komunikací, používáme zejména mluvu obličeje, gesta, mimiku, hraní a veškerou neverbální komunikaci.- Vyrovnat se s poruchami spánku, obvykle jde o převrácený spánkový režim.- Vyřešit problémy s jídlem, jako je obtížné polykání, neschopnost koordinovat pohyby a používat příbor, nebo ztráta zájmu o jídlo.- Zabránit toulání.- Vyrovnat se se stálým ztrácením a hledáním věcí, kdy nemocní lidé mají neustále nutkání něco nebo někoho hledat. Nemocný něco někam schová, vzápětí zapomene kam, a tak později marně hledá a obviňuje lidi kolem sebe, že mu to ukradli.- Vyrovnat se se změnami nálady.

Ošetřovatelská péče se zaměřuje na uspokojování fyzických a emocionálních potřeb pacienta, tzn. udržení maximální možné úrovně soběstačnosti a zajištění co nejvyššího komfortu pro pacienta i jeho rodinu. Stresově na něj působí změna prostředí (např. hospitalizace), kdy nemocný není na změnu připravený a hůře se adaptuje.

Mohou vznikat poruchy spánku, trávení, stavy zmatenosti, dezorientace, podráždění a vztahovačnosti. Na toto je třeba brát zřetel, stanovit si individuální ošetřovatelský plán a taktéž jej individuálně řešit. Nemocný vyžaduje zvláštní, individuální a vysoce citlivý přístup, od ošetřujícího personálu se vyžaduje velká trpělivost a empatie. Důležité je také rozpoznat vzniklé komplikace a následné řešení.

Při hospitalizaci je nutno zajistit

- Důkladnou edukaci pacienta a rodiny, seznámení s onemocněním, léčbou, prognózou. - Sledovat nežádoucí účinky léků + kontrola správného užívání. - Zajistit smysluplné naplnění času pacienta vzhledem k jeho schopnostem a zálibám. - Předcházet možným úrazům, pádům. - Sledovat míru soběstačnosti a následné individuální řešení nastalých obtíží. - Sledovat a následně řešit možné poruchy spánku. - Dbát na dostatečnou hydrataci a dostatečný přísun stravy. - Sledovat vyprazdňování. - Umožnit co možná nejpřehlednější prostředí, kde by pacient zbytečně nebloudil, umístit tabule a ukazatele. - V neposlední řadě být pacientovi vždy poblíž, reagovat na jeho problémy citlivě a s pochopením.

Ukázky otázek pro stanovení ošetřovatelské diagnózy Oblast zhodnocení poškození kvalitativní paměti a orientace:

1. Kolik je vám let? 2. Kolik minut zbývá do nejbližší celé hodiny? 3. Říct pacientovi třeba nějaké jméno a na konci testu si jej nechat zopakovat. 4. Který je rok? 5. Adresa trvalého bydliště. 6. Zda si pamatuje ještě mé jméno a jméno například přijímacího lékaře, nebo jiné osoby, se kterou se seznámil před chvílí. 7. Datum narození nemocného. 8. Jméno současného prezidenta. 9. Nechat nemocného počítat od 20 do 1.

Oblast zjištění stavu soběstačnosti:

1. Do jaké míry je schopný zajišťovat sám hygienickou péči. 2. Do jaké míry zvládá používání toalety, zda má problémy s inkontinencí apod. 3. Zvládání uléhání, vstávání, zda trpí nějakými poruchami spánku. 4. Do jaké míry je schopný zajišťovat si sám stravování, přípravu jídla a konzumaci. 5. Do jaké míry je schopný zvládat sám oblékání. 6. Provádíme kontrolu vyprázdnění močového měchýře - tzv. reziduální moč.

Oblast zjištění stavu soběstačnosti a aktivit denního režimu

1. Telefonování, komunikace s okolím. 2. Nakupování. 3. Příprava jídla a jeho uvaření. 4. Úklid domácnosti. 5. Vyprání prádla. 6. Samostatné cestování. 7. Užívání léků - zda si sám léky správně nachystá apod. 8. Schopnost hospodařit s financemi.


SOUHRN

Alzheimerova demence je závažné a velmi časté onemocnění starších lidí. Můžeme se s touto nemocí setkat jak v soukromém, tak i v profesionálním životě. Proto je důležité jak včasné rozpoznání příznaků a brzké nastavení léčby, tak i komplexní ošetřovatelská péče.

SUMMARY

Alzheimer’s dementia is a serious and very common disease of older people. We encounter this disease in our private as well as professional life. That is why early detection of the symptoms, timely treatment and good nursing care are important.


O autorovi: Ivana Snopková, Ilona Gembická, Psychiatrická léčebna, Kroměříž (isnopkova@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?