Bezdomovectví – závažný společenský problém dnešní doby

Článek popisuje současnou situaci v oblasti jednoho ze sociálně patologických jevů, kterým je bezdomovectví. Poukazuje na okolnosti vzniku bezdomovectví a popisuje jeho formy. Na závěr nastiňuje možnou pomoc českých a evropských institucí.

Pojem bezdomovectví

Sociálně patologických jevů je ve společnosti řada. Je jisté, že společnosti nejenže neprospívají, ale stávají se velkým problémem finančním, etickým, politickým a především sociálním. Jedním z nich je bezesporu fenomén bezdomovectví, který zde byl sice od pradávna, ale velký rozmach zaznamenal po politických změnách v roce 1989. Za bezdomovce je označována osoba nemající domov či možnost dlouhodobě vy užívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu.
Bezdomovectví je nejvíce patrné ve velkých městech a většinou je spolu s dalšími negativními faktory doprovázeno sociální izolovaností a psychickým i fyzickým strádáním. Právně se pojmem bezdomovec či bezdomovkyně označuje osoba, která nemá státní občanství žádného státu.
Dle manželů Hradeckých, kteří se tímto problémem zabývají hlouběji, se pojem bezdomovec dá velmi těžko charakterizovat, a to hned z několika důvodů. Zaprvé tato definice pracuje pouze s tzv. bezdomovci „zjevnými“ (viz dále). Zadruhé se daleko větší skupinou bezdomovců v poslední době zdá být skupina bezdomovců „skrytých“ a „potenciálních“ (viz dále) a ti v této definici nejsou vůbec zahrnuti. Existuje však mnoho životních situací, které mohou člověka zařadit do některých ze skupin bezdomovců, přestože by jen těžko naplnil oficiální definici.

Okolnosti vzniku a faktory bezdomovectví

Okolnosti, které vedou člověka k bezdomovectví, můžeme rozdělit do několika skupin: a) absence střechy nad hlavou (spaní na ulici či jiných veřejných místech), b) absence domova (život v instituci nebo v dlouhodobém či krátkodobém podnájmu nebo ubytovnách různého typu), c) bydlení nejisté (squat, bydlení

bez smlouvy).

Faktory bezdomovectví:

1. objektivní (ovlivněny sociální politikou a právním systémem daného státu), 2. subjektivní (ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami).

Faktory můžeme dále dělit dle povahy na:

a) faktory materiální – ztráta bydlení, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné příjmy, zadluženost, ztráta živitele či ztráta majetku, b) faktory vztahové – manželské nebo partnerské problémy, rozvod, problémy mezi rodiči a dětmi, rozpad rodiny, násilí v rodině, sexuální zneužívání aj., c) faktory osobní – mentální retardace, duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, invalidita, stáří, alkoholismus aj., d) faktory institucionální – propuštění z ústavu, vězení, opuštění dětského domova, dlouhé čekací doby na umístění v domově důchodců apod.
Podle výzkumů je nejčastější příčinou bezdomovectví ztráta zaměstnání, následuje rozvod, odchod z rodiny, výkon trestu, špatné hospodaření a výstup z ústavního zařízení. Jiné příčiny tvoří 29 % a pouze u 7 % bezdomovců má jít o dobrovolné rozhodnutí (ovšem i zde je třeba vzít v úvahu jejich psychický stav a další okolnosti).

Formy bezdomovectví

a) Zjevní bezdomovci – osoby žijící na ulicích, na nádražích, ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními organizacemi. b) Skrytí bezdomovci – lidé bez přístřeší, kteří se z nějakého, jen jim známého důvodu neobracejí na veřejné či charitativní služby, aby nalezli nocleh. c) Potenciální bezdomovci – osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Žijí v nejistých podmínkách, v domech určených k asanaci či k demolici, v bytech sociálních, v holobytech, v podnájmech. Do této skupiny řadíme i ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na odchod z dětského domova, a dále ty, kteří aktuálně tvoří velkou skupinu migrační a exilní.

Bezdomovecká populace v Česku

Podle Českého helsinského výboru žije v ČR přibližně 110 tisíc bezdomovců a odhaduje se, že každým rokem jich 10 % přibývá. V budoucnosti tento problém může být ještě palčivější vzhledem k deregulacím nájemného a možnému nárůstu nezaměstnanosti. Podle údajů ze sčítání lidí, domů a bytů v roce 2011 žilo v České republice 10 230 060 lidí. Z toho v bytech žilo 10 101 302 lidí. A co těch zbylých 128 758 lidí? 71 181 žilo v různých zařízeních (dětských domovech, nápravných zařízeních, ústavech sociální péče). Mnozí z takto žijících jsou potenciálními bezdomovci. Dalších 41 604 lidí žilo mimo byt a zařízení, ale v nějakém domě (v chatě, na pracovišti, v ubytovně či jinak různě provizorně). I to jsou potenciální bezdomovci. Skutečně zjevných bezdomovců (osob žijících mimo dům) bylo sečteno 11 500. Podle údajů ze sčítání lidí, domů a bytů máme tedy v ČR více než 300 tisíc zjevných, skrytých či potenciálních bezdomovců. S bezdomovectvím souvisí i další problém, jímž je nezaměstnanost. Průměrný počet nezaměstnaných v roce 2015 za prvních 5 měsíců činí více než 517 000 osob. Přitom volných pracovních míst bylo např. v měsíci březen 2015 více než 76 tisíc. Již tato poměrně vysoká čísla naznačují, že problém bezdomovectví má společenské příčiny a že se nejedná převážně o osobní selhání jednotlivců.

Sociologické údaje

1. Pohlaví – ženy u nás tvoří 10–15 % bezdomovců (v USA a EU je to celých 25 %).
2. Věková struktura – 4 % bezdomovců jsou ve věku 0–18 let, 9 % ve věku 18–25 let, 19 % ve věku 25–40 let, 28 % ve věku 40–50 let, 25 % ve věku 50–62 let a 15 % bezdomovců jsou starší 62 let.
3. Předchozí patologická zkušenost – 25 % českých bezdomovců jsou invalidní důchodci, cca 25 % z nich má zkušenost s dětským domovem, 15 % s psychiatrickou léčebnou a 35 % s vězením.
4. Dosažené vzdělání – 34 % bezdomovců jsou vyučeni, 30 % má základní vzdělání, 7 % středoškolské s maturitou, 6 % středoškolské bez maturity, 1 % vyšší než středoškolské vzdělání, 1 % nedokončené základní vzdělání. U 21 % nebylo vzdělání zjištěno.
5. Přespávání bezdomovců – 21 % na ubytovně, v noclehárně či azylovém domě, 15 % na nádraží, 13 % u někoho v bytě, 2 % v podnájmu, 1 % ve squatu, 48 % jiné, nestálé nocování.

Pojem „nádražní populace“

Podle francouzského sociologa Serge Paugama lze charakterizovat tři typy jedinců přicházejících na nádraží: a) Oslabení (ti, kteří přicházejí na nádraží poprvé, méně odolní) Pod pojmem „oslabení“ si představíme člověka, který přichází po prvém nezdaru ve svém životě a začíná kariéru bloudícího člověka. Jsou to „nově chudí“, bez domova, jimž je určeno vyloučení. Zprvu těžce poznatelní v davu dávají posléze svým zanedbaným zevnějškem najevo trápení a potíže svého nového postavení.
b) Navyklí (ti, kteří zde pobývají delší dobu) „Navyklí“ jsou ti, kteří jsou z různých příčin sociálně vyloučeni. Tito lidé (bezdomovci i jiní) navštěvují nádraží kvůli možnosti vyhledání blízkých osob či možnost získání finančních prostředků. c) Marginální (zvláštní, nesourodá vrstva) „Marginální“ je skupina osob, která je různá a velmi nesourodá. Patří sem skupiny skinheadů, příznivců punku, ale i bezdomovců. Jsou to lidé opuštění, bez přístřeší a bez domova, nechtění, kteří domov opustili i z vlastní vůle z nejrůznějších možných příčin. Všechny tři skupiny spojuje bída, so ciální problémy, násilí a na nádraží přichází z důvodu pocitu vyloučenosti, zranitelnosti fyzické i psychické a objektivní desocializace.

Život na nádraží

Pokusíme se nyní vysvětlit přitažlivost nádraží pro bezdomovce na korigované pyramidě potřeb člověka. Autorem původní pyramidy potřeb člověka je americký humanistický psycholog Abraham Harold Maslow. Ten zastává názor, že životní styl každého z nás je úzce napojen na hodnotové orientace a motivace, které jsou mnohdy nevědomé a proměnlivé. Za nejdůležitější považuje vztah mezi vnitřním vyladěním člověka a jeho vnější situací. Podle Maslowa dělíme potřeby na základní a metapotřeby. Základní potřeby jsou pak děleny na fyziologické (hlad, žízeň, sex, spánek) a psychologické (pocit bezpečí a jistoty, láska a sounáležitost, sebeúcta). Pokud nejsou základní potřeby (byť z části) uspokojeny, nedochází k uspokojení vyšších potřeb. Metapotřeby jsou výsledkem učení, mohou být málo rozvinuty nebo zcela chybí. Patří k nim např. potřeba spravedlnosti, krásy, pořádku, cti, seberealizace, ocenění, uznání apod. Pascale Pichon (francouzský sociolog) tuto základní pyramidu potřeb upravil a vysvětluje přitažlivost nádraží pro vyloučené osoby. Dle něj je patrný jev, kdy se nejubožejší desocializovaní jedinci snaží uspokojit své potřeby v určité hierarchii. Na prvním místě budou potřeby fyziologické, dále i pocit bezpečí a potřeby sociální. Dále se pyramida nedostává, metapotřeby uspokojovány nejsou. Nádraží danému jedinci pomáhá uspokojovat jeho novou pyramidu potřeb a dotyčný zde nalézá pocit bezpečí, který na ulici nemá. Zároveň může nádraží sloužit i skupinám marginálním, např. desocializovaným rodinám, ale i jako určité prostředí společnosti, družnosti, ruku v ruce s prostředím vysoce nebezpečným. Závěrem lze shrnout, že u osob sociálně destrukturalizovaných jsou jakékoli seberealizační potřeby v naléhavých, kritických a nevyřešených existenčních situacích potlačeny.

Pomoc bezdomovcům

Od května letošního roku po restrukturalizačních změnách v ČR existuje při Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR (MPSV) specializované pracoviště, které se otázkou bezdomovectví zabývá (oddělení sociálního bydlení a začleňování). Již jeho předchůdce, oddělení sociálního bydlení, předložilo vládě první ucelený návrh na řešení neutěšené situace v této oblasti. V roce 2013 schválila vláda (poprvé v historii) tzv. K oncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. V současné době je předložena její novela. MPSV přispívá svými dotacemi na azylové domy a jiné ubytovny pro bezdomovce (převážně provozované křesťanskými organizacemi), ale tyto dotace zdaleka nezabezpečují jejich provoz. Například za rok 2000 činily 76 535 664 Kč, což je částka zhruba 2,5x menší, než byly dotace požadované. Města se problémem bezdomovců zabývají jen okrajově. Pouze třetina měst provozuje levnou ubytovnu pro bezdomovce, a to ještě většinou s velmi nízkou kapacitou (pod 25 lůžek). V roce 2008 byl v Praze vyhlášen pilotní program, díky kterému 50 bezdomovců získalo práci na hlavní pracovní poměr. Účastníci projektu našli uplatnění v zahradnictví, pásové výrobě nebo na stavbách. Jednalo se o první, zcela jistě záslužnou vlaštovku tohoto druhu a o příklad hodný následování. Azylové domy a ubytovny pro bezdomovce v ČR provozují převážně charitativní organizace (Armáda spásy, Charita, Naděje, Sestry matky Terezy), nicméně tato pomoc se nedostává zdaleka všem. Bezdomovcům pomáhá také pouliční časopis Nový prostor (původně Patron), který od konce roku 1999 vydává občanské sdružení Nový prostor. Od února 2001 vychází druhý pouliční časopis (vydává občanské sdružení Mezipatro).

Celoevropský závazek

Ve dnech 9.–10. prosince 2010 se v Bruselu konala průlomová evropská konsenzuální konference o bezdomovectví. Jelikož Evropská unie vnímá fenomén bezdomovectví jako problém celé Evropy a jelikož předsedající belgický stát měl tento problém za hlavní prioritu sociální oblasti, bylo stanoveno několik cílů jak dosáhnout značného pokroku v této oblasti. Jedním ze závěrů byla myšlenka ukončení pouličního bezdomovectví do roku 2015.
Za tímto cílem bylo stanoveno 6 klíčových otázek (co znamená bezdomovectví, je jeho ukončení reálným cílem, jsou přístupy zaměřené na získání bydlení nejúčinnějším nástrojem, jak zajistit, aby se lidé bez domova mohli podílet na rozvoji politiky, jakou měrou by měl být těmto lidem zajištěn přístup ke službám pro bezdomovce, co by měla zahrnovat celková strategie EU). Byla sestavena skupina odborníků, kteří jsou zodpovědní za závěry, jež vzešly z této konference, a kteří se společně budou podílet na řešení tohoto problému.

O autorovi| Mgr. Bára Kvapilová, ZZS ZK, výjezdové stanoviště Rožnov pod Radhoštěm, ybaray@gmail.com

Bezdomovectví – závažný společenský problém dnešní doby
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů