SOUHRN: Autoři ve svém příspěvku uvádějí podmínky bezpečnosti pacientů. Zabývají se péčí zaměřenou na pacienta před výkonem, během anestetického výkonu a po něm. Přibližují edukaci a komunikaci s pacientem směřující ke zmírnění komplikací a obav pacientů. Popisují jednotlivé fáze anestetické přípravy se zaměřením na potřeby moderního ošetřovatelství.
Klíčová slova: anestezie, bezpečnost, ošetřovatelská péče, pacient, edukace
SUMMARY: The authors list the conditions necessary for the safety of the patients. They address the patient care before, during, and after anesthesia. Describe patient education and communication which leads to alleviation of complications and the patient’s anxiety. The authors also describe the stages of anesthesia preparation from the point of modern nursing.
Key words: anesthesia, safety, nursing care, patient, education
Anesteziologická péče zajišťuje bezbolestné provádění diagnostických a léčebných výkonů operační i neoperační povahy. Při těchto výkonech je nezbytné vytvářet takové podmínky, aby se zákroky mohly bezpečně realizovat s co nejmenším nepříznivým ovlivněním zdravotního stavu nemocného. Pro pacienta je důležité zmírnění strachu a obav, uklidnění, trpělivé vyposlechnutí, porozumění, srozumitelný a přátelský rozhovor. Obavy, hrůza a strach narušují duševní rovnováhu pacienta, a tím nepříznivě ovlivňují úvod do anestezie, anestezii samotnou i pooperační průběh. Všichni pacienti mají před anestezií a před operací strach. Jsou však v rozličné míře připraveni sami před sebou nebo před jinými strach a obavy připustit a hovořit o nich.
Výstižně uvádí Ilievová (2009), že zdravotnická profese se zakládá na interakci s pacientem. V univerzálním kritériu platí, že osobnostní kvality jednotlivce předurčují, jak bude navazovat vztahy se svým okolím, zda komunikací přispěje k atmosféře důvěry, případně naopak ji bude brzdit. Přístup a komunikace sestry zanechávají v pacientově prožívání odezvu, která může být o to silnější, o co je pacientova zranitelnost větší. Pokud pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a situaci prožívá úzkost, nejistotu, strach, je vhodné navodit atmosféru bezpečí, porozumění a podpory. Pokud úzkost narůstá, ztěžuje se proces uzdravování.
Anesteziologická vizita
Larsen (2004) uvádí, že anesteziologická vizita by měla proběhnout nejpozději den před plánovaným výkonem, aby anesteziolog mohl naordinovat léčebná a diagnostická opatření významná z hlediska anestezie, která jsou určena ke zlepšení stavu pacienta. Mnoho pacientů se bojí být v průběhu operace při plném vědomí a vnímat, co se okolo nich děje. Proto je důležité, aby byl každý pacient před anestezií prohlédnut anesteziologem a jeho stav klinicky posouzen a zhodnocen. Všechna opatření jsou zaměřena na zmenšení předoperačního rizika pro pacienta. Před pohovorem s pacientem se anesteziolog informuje o anamnéze a o průběhu nynějšího onemocnění. Komorbiditu a jednotlivé přidružené choroby je důležité respektovat při volbě anesteziologického postupu. Druh a rozsah vyšetření se odvíjejí především od celkového stavu a věku pacienta, od charakteru a závažnosti výkonu, anesteziologického postupu a od předpokládaného trvání výkonu i anestezie (Larsen, 2004).
Hanzlíková (2006) uvádí, že pro pacienta je z psychologického hlediska komunikace jedním ze základních sociálně-psychologických procesů. Předoperační vyšetření pacienta anesteziologem je podstatnou součástí přípravy na anestezii, dává možnost zhodnotit celkový stav pacienta, odpovědět na jeho otázky a zbavit jej v průběhu rozhovoru obav (Thole, 1998). Pacient musí dát písemný souhlas s anesteziologickým postupem v rámci operace. Před podpisem je potřeba pacienta mimo jiné poučit o „typických“ rizicích. V popředí rozhovoru musí být pocit jistoty, že perioperační sledování přispěje k tomu, aby byly komplikace včas odhaleny a odpovídajícím způsobem léčeny (Thole, 1998).
Průběh anestezie a její ukončení
Správná premedikace snižuje strach a rozrušení pacienta, ale ulehčuje i úvod do celkové anestezie a často snižuje i spotřebu anestetik (Bohuš, 1992). Jak uvádí Thole (1998), postup při ukončování celkové anestezie se liší podle druhu operačního zákroku, zvoleného způsobu anestezie a celkového stavu pacienta. Principiálně je vyplavení farmak vyvolané postupným snižováním a konečně úplným zastavením jejich přívodů. Délka ukončování anestezie je determinovaná rychlostí vyplavování, popřípadě délkou použitého anestetika a celkovým stavem pacienta. Stadia celkové anestezie probíhající při jejich úvodu se v období ukončování anestezie objevují v obráceném pořadí. Při intubační anestezii má její ukončení za cíl extubovat spontánně dýchajícího pacienta.
Před započetím jednotlivých kroků je potřeba si zodpovědět základní otázku, zda je pacient extubace schopen. Nejdůležitějším předpokladem je stabilní stav krevního oběhu a tělesná teplota vyšší než 36 °C. Mezi poslední aplikací opiátů, relaxancií a extubací by měla být dostatečně dlouhá doba. Pro pacienta je ukončení anestezie stejně nebezpečné jako intubace. Problémy může způsobovat extubace nebo intubační kanyla. Mezi komplikace po extubaci pacienta patří zvracení, krvácení v ústech nebo laryngu, aspirace, broncholaryngospasmus, bolesti v krku a chrapot, krátkodobá afonie, poškození trachey a hlasivkových vazů, poruchy srdečního rytmu.
Rozsah intraoperačního pozorování je individuální podle celkového stavu pacienta a předpokládané závažnosti operace. Čím je metoda sledování invazivnější, tím větší jsou i její rizika. Anesteziologická příprava na zavedení a realizaci intraoperačního monitorování vyžaduje určitý čas. Bolestivá nebo nepříjemná opatření se vykonávají až u spícího pacienta, pokud jejich provedení není nezbytné pro uvedení do celkové anestezie. Všechny postupy související s monitorováním, jakož i výsledky vyšetření či měření, musí být přesné a spolehlivě zaznamenané.
Pooperační péče
Jedno- až dvouhodinový pobyt extubovaného, spontánně dýchajícího pacienta se stabilními funkcemi oběhového systému po ukončení anestezie na pooperačním pokoji snižuje výskyt časných pooperačních komplikací. Na pooperačním pokoji se u všech pacientů povinně sleduje dýchání, krevní oběh, srdeční činnost, vědomí a barva kůže. Na konci intubační anestezie se zpravidla u probuditelných normotermních pacientů se stabilním oběhem a přítomnými obrannými reflexy vykonává extubace. Od podání léků, které by mohly ovlivňovat dýchání (opiáty, svalová relaxancia) musí uplynout čas jejich specifické účinnosti. Bdělý orientovaný pacient se stabilními kardiovaskulárními funkcemi se může z pooperačního pokoje přeložit na oddělení.
Nedostatečná léčba pooperačních bolestí vyvolává kardiovaskulární a plicní komplikace. Pooperační léčbu bolesti nelze vynechat jednak z psychických důvodů pro negativní afektivní složku, jednak pro profylaxi kardiovaskulárních a plicních komplikací (Thole, 1998).
Závěr
Zásady moderního ošetřování vycházejí z předpokladu, že ne každý pacient vyžaduje v různém období svého onemocnění stejně intenzivní péči, tedy odstupňovanou lékařskou péči a ošetřovatelskou péči. Jde o systém diferencované péče a své opodstatnění má zejména z pohledu intenzivní péče (Vörösová, 2005). Základním předpokladem úspěchu efektivní informovanosti o anestezii s následným navozením celkové pohody jsou přiměřeně a srozumitelně podané informace s důrazem na kvalitu a kvantitu poskytovaných informací a následným rozšiřováním vědomostí.
O autorovi: PhDr. Andrea Bratová, MUDr. Ján Murgaš, Ph. D. Katedra klinických disciplín a urgentnej medicíny, Fakulta sociálnych vied a zdravotnictva, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre (abratova@ukf.sk, jmurgas@ukf.sk)