Bude zákon o postgraduálním vzdělávání lékařů?

V debatách o zdravotnické legislativě v roce 2016 jasně dominovaly zákony o vzdělávání zdravotníků. Z nich nejdále pokročil návrh novely zákona č. 95/2016 Sb., o vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. V listopadu prošel více než ústavní většinou 131 hlasů Poslaneckou sněmovnou, ale byl v prosinci překvapivě zamítnut Senátem. Začátkem roku 2017 tak bude zákon ve sněmovně hlasován znovu.

Více kompetencí mladým lékařům

Co aktuálně brzdí přijetí zákona, je především struktura základních specializačních oborů, která by měla zachovat dostatečně široký záběr jednotlivých oborů a bránit atomizaci medicíny. Paradoxně u všech jiných změn došlo k rozumnému konsenzu, který může řadu problémů mladých lékařů výrazně zlepšit. Zákon totiž mimo jiné: * upřesňuje složení a úkoly akreditačních komisí, které mají klíčové slovo v racionální konfiguraci vzdělávacích programů, * zavádí vzdělávací radu jako arbitra v mezioborových

sporech, které někdy bývají velmi devastující, * legalizuje růst kompetencí mladých lékařů, které se

přirozeně zvyšují během vzdělávání, * definuje možnost vícestupňové akreditace vzdělávacích pracovišť, zejména pro základní kmen a pro vlastní specializovaný výcvik, což může podnítit rezidenty začínat výuku na malých pracovištích, motivovat je po kmeni ke změně pracoviště a výrazně tak redukovat potřebu externích, velmi kritizovaných stáží.

Z vyhlášky zpět do zákona

Jediné, na čem vznikla shoda ohledně členění základních oborů, bylo vrácení jejich výčtu z vyhlášky do zákona. Vládou byl naopak schválen návrh jen 33 základních oborů oproti současným 46, což vyvolalo nebývalou smršť protestů kvůli rušení tradičních oborů, zavedených v Evropě, navíc došlo i k prodloužení délky vzdělávání u oborů přeřazených do nástaveb. Přímo výbušnými se staly dva největší obory interny, kardiologie a gastroenterologie, kdy první zůstal základním a druhý „jen“ nástavbou. Oba jsou přitom srovnatelné svojí velikostí a jsou uznávány jako základní obory téměř ve všech zemích EU, ostatně podobně jako dalších 11 nových nástaveb, např. pneumologie či nukleární medicína. Poslanci ve spolupráci s MZ proto následně vypracovali pozměňovací návrh s 43 základními obory. Právě ten se stal předmětem kritiky v Senátu, i když jde o návrh, který tvoří asi nejlepší možný kompromis mezi zvyklostmi v EU a u nás.

Posílení základních oborů

Je potřeba férově říci, že přílišná atomizace medicíny skutečně existuje.
Pravděpodobně má ale jinou příčinu než velké množství našich základních oborů. Problémy začaly být zjevné v roce 2004, kdy nově vzniklý zákon definoval 83(!) specializačních lékařských oborů bez jakékoliv hierarchie. Základní obory byly sice později redukovány, ale přebytečné byly ponechávány jako nástavbové specializace, které EU nereguluje. U nás si nástavbové obory zachovaly díky popsanému vývoji svoji silnou autonomii a příslušným základním oborům se nevrátila možnost rozumně ovlivňovat činnosti lékařů v závislosti na rozsahu jejich vzdělání. Proto je nyní potřeba základní obory posílit, zachovat jejich vliv na existenci nástaveb a těm zase přenechat jen úzké spektrum činností, které základní obory nemají ve svém povinném curriculu. Takový vývoj bude současná verze zákona umožňovat, a je proto třeba doufat, že k přehlasování senátního veta ve sněmovně dojde.

O autorovi| Leoš Heger (autor je poslancem Poslanecké sněmovny PČR a místopředsedou TOP 09)

Ohodnoťte tento článek!