Českých intenzivistů si v zahraničí váží

Na 23. kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP (ČSARIM) v Praze zazněla kromě jiného čísla exaktně vypovídající o stavu anesteziologické a intenzivní péče v České republice.

„Pracovišť ARO je u nás 132 a nabízejí 793 lůžek resuscitační péče. V oboru pracuje 2100 lékařů, čtvrtina se jich připravuje na získání specializované způsobilosti. Ročně uděláme na 850 tisíc anesteziologických výkonů, z nichž se necelých 13 procent odehraje v místním znecitlivění, většina je v celkové anestezii. Oněch 13 procent je poměrně nízké číslo oproti vyspělým zemím a důvod je převážně organizační. Výkony v regionální anestezii vyžadují trochu jiný způsob práce a časového rozvržení,“ uvedl na kongresu předseda ČSARIM prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA.

Jednodenní chirurgie: u nás 11 % výkonů, v Británii 50 %

Dohled na probouzecích pokojích je poskytován přibližně 35 % anestezovaných, což je podle profesora Cvachovce málo. I když došlo k mírnému nárůstu, stále se nedaří prosadit představu, že každý anestezovaný pacient má být na probouzecím pokoji, aby byl při zotavování po výkonu pod odborným dohledem.

Výkony u nehospitalizovaných nemocných, tedy v ambulantní anestezii, tvoří jen asi 11 % anesteziologického provozu, což je podle Karla Cvachovce opět velmi málo; někde čísla navíc klesají. Naproti tomu ve Velké Británii připadá od roku 2003 na jednodenní chirurgii 50 % výkonů. „Důvodem rozdílu je, že síť zdravotnických zařízení u nás má maximalistickou podobu. V ní přežívá dodnes, přestože udržení náročného zdravotnického provozu, kvalitního personálu a přístrojového vybavení na špičkové úrovni všude není možné. Když se však podíváte na nějakou nemocnici v menším městě, zjistíte, že je největším zaměstnavatelem, největším odběratelem energií, potravin a nejrůznějších dalších služeb. Kdo by měl zájem toto redukovat? Nejspíš nikdo, a proto je systém udržován ve stávající podobě. Jedním ze současných důležitých ukazatelů funkčnosti nemocnic je právě obsazení lůžek. Ale jednodenní chirurgie lůžka nepotřebuje. A nakonec ani u pacientů není vidět velký zájem, záleží však na sociálním zařazení nemocného, na jeho ambicích. Mnohdy pacienti umístění na lůžko vítají,“ poznamenal Karel Cvachovec.

Pokud podle profesora Cvachovce chceme vysoce kvalifikované, dobře vybavené a kvalitní zdravotnictví, musíme přijmout, že způsob péče bude jiný než před padesáti lety. Rozvoj ambulantních služeb je toho jasným důkazem.

Více úmrtí na pohotovosti

Trvale u nás podle tvrzení Karla Cvachovce narůstá také počet anestezií podaných seniorům starším 65 let. Ty v současné době tvoří asi 23 % všech anestezií a tento vzestup představuje celosvětový trend. „K úmrtí v průběhu operace v anestezii dochází jednou za 5 tisíc výkonů. Musím zdůraznit, že toto číslo nemá žádnou výpovědní hodnotu, neříká nic o příčině úmrtí,“ konstatoval profesor Cvachovec. K úmrtí během ústavních pohotovostních služeb (ÚPS) podle jeho slov naopak dochází s trojnásobně vyšší frekvencí. Ukazuje to na fakt, že pacienti operovaní během ÚPS jsou méně vyšetření a mají urgentnější potřebu operačního výkonu. Toto číslo také svědčí o nutnosti kvalitního personálního zabezpečení provozu zdravotnických zařízení mimo běžnou pracovní dobu.

Lůžek následné péče není dost

Na resuscitační lůžka oborových pracovišť je každoročně přijato téměř 35 tisíc kriticky nemocných, protože jedním z kritérií přijetí je, že bez péče na ARO by pacient patrně zemřel. Z tohoto úhlu pohledu považuje profesor Cvachovec za úspěch skutečnost, že více než čtyři pětiny nemocných jsou ve zlepšeném stavu přeloženy k další zdravotní péči. Jako kontroverzní však vidí, že více než tisíc pacientů je každoročně překládáno k následné intenzivní péči a necelá polovina z nich (necelých 5 procent přijatých) k dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péči. „Myslím, že to číslo je zkreslené a odráží především kapacity pracovišť následné péče. Průměrná doba hospitalizace na ARO je u nás 6 až 7 dnů. Na evropských pracovištích jsou to 3 až 4 dny. Naši pacienti však nejsou jiní, neměli by stonat déle nebo hůře. Je to otázka organizační. Značná část našich pacientů kvůli nedostatku lůžek následné péče blokuje lůžka akutní. Není je kam přeložit,“ řekl Karel Cvachovec.

Připomněl půlroční studii ze Středočeského kraje a Prahy. Byli v ní sledováni pacienti, kteří byli na umělé plicní ventilaci déle než 30 dnů, což je velmi dlouhá doba (jako hraniční se uvádí 14 až 21 dnů). „Zjistili jsme, že z přijatých nemocných je těchto pacientů 5 procent. Ti ale blokovali 63 procent lůžkové kapacity akutní péče. Je to problém špatné organizace. Myslím si také, že nemocnice, do jejíhož rajonu nemocný patří, by měla mít povinnost se o něj postarat a na resuscitačním oddělení udělat opatření, aby mohl být přijatý,“ zdůraznil Karel Cvachovec.

Ocenit je třeba i sestry

Naopak dobrou zprávou podle Karla Cvachovce je, že máme 431 anesteziologických ambulancí, tedy průměrně 3 ambulance na ARO. Více než polovina anestezovaných je také v těchto ambulancích s předstihem prohlédnuta a vyšetřena, což je velký příspěvek k bezpečnosti nemocných. Oborová pracoviště provozují celkem 85 ambulancí léčby bolesti, kde je každoročně provedeno více než 223 tisíc výkonů a ošetření, což je podle Karla Cvachovce obdivuhodné. Přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF OU a FN Ostrava prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc., pak doplnil, že bez resuscitace, anesteziologie a intenzivní medicíny by nemohl fungovat transplantační program, protože naprostá většina dárců orgánů prochází pracovišti ARO a je tam diagnostikována.

Profesor Cvachovec také připomněl, že řada českých anesteziologů se dobře osvědčila a etablovala v Německu, Skandinávii, Velké Británii a Irsku. „Mají tam dobré podmínky a jsou to lékaři nejrůznějšího věku – od těch na začátku odborné přípravy až po nejzkušenější. Pokud se vrátí, přinášejí nové zkušenosti a nevyhnutelný konflikt s českou realitou může osvěžit zdejší zavedené postupy. Jejich odchod však pro nás představuje problém, protože intenzivistů odchází do zahraničí z našich lékařů nejvíc. Mají tam dobré podmínky a dostává se jim náležitého respektu. Je to pro nás svým způsobem dobré vysvědčení,“ řekl Karel Cvachovec. Připomněl také roli nelékařských pracovníků na ARO, hlavně sester, kterých není dostatek a jejichž práce není doceněna. Nevyřeší to podle něj ani staronový kratší způsob vzdělávání. „Pokud nebudou sestry dobře zaplaceny, nebudou-li mít potřebné pracovní podmínky a prestiž, pak tu práci dělat nebudou. Všechno ostatní jsou nesmysly,“ uzavřel Karel Cvachovec.

**

Pracujeme v nelehkých podmínkách „Lékaři našeho oboru působí všude, kde jsou pacienti operováni, vyšetřováni nebo těžce stonají. Bez nás by to nešlo. Chci také zdůraznit, že náš obor je činný v konkrétních podmínkách českého zdravotnictví. Ty nejsou úplně jednoduché a jejich dopad na náš obor je poměrně závažný. Můžeme se oprávněně ptát, v čem spočívala reforma zdravotnictví poté, co se zde v roce 1989 změnil politický systém. Musel bych mít hodně velkou lupu, abych tyto změny našel,“ řekl profesor Karel Cvachovec na tiskové konferenci na úvod kongresu ČSARIM.

prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA

Ohodnoťte tento článek!