Čínská hra ministra Vojtěcha

Klinika tradiční čínské medicíny zřejmě nakonec v areálu hradecké fakultní nemocnice nebude. Jedním z prvních kroků nového ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha bylo zastavení podivného projektu. Vzhledem k tomu, že šlo o plánovanou investici přesahující čtvrt miliardy korun, vzbudil krok pochopitelně rozruch. A protože projekt už měl v běhu různé potřebné papírování, zdvihla se z některých míst i vlna nevole. Přesto jde z Vojtěchovy strany o rozumný tah, který celou problematiku vrací do zdravější roviny.

Projekt čínské kliniky v hradecké fakultce byl jedním z plodů ministrování Svatopluka Němečka z ČSSD.
Neochvějný podporovatel Miloše Zemana podlehl prezidentskému okouzlení Říší středu a zejména haldám peněz, jimiž si tamní komunističtí vládci kupují vliv v Evropě. Němečkova fascinace Čínou se projevila právě náhlou vášní pro tradiční čínskou medicínu. V říjnu roku 2015 se v prostorách hradecké fakultní nemocnice otevřela čínská ambulance a dlužno dodat, že má od té doby plno, ačkoli se v ní platí výhradně na dřevo.
Prolobbovat tradiční čínské metody do systému veřejného zdravotního pojištění se totiž zatím stále nepodařilo, i když i takové nápady se čas od času objevují. Poptávka pacientů byla ostatně i argumentem, s nímž se za projekt postavil i Němečkův nástupce Miloslav Ludvík, byť zdaleka nehořel takovým nadšením.

Rovnou v témže roce byl představen i projekt čínské kliniky. Dá se pochopit, že velkorysost, s níž čínští investoři ze společnosti CEFC vytasili rozpočet přes čtvrt miliardy korun, okouzlila některé postavy v českém zdravotnictví zvyklém obracet v ruce každou korunu. A možná jim v tom oslnění ani nepřišly divné podmínky smlouvy s partnerskou čínskou nemocnicí v Šanghaji. Jak zjistila Česká televize, hradecká fakultka měla hradit provozní náklady kliniky, přispívat z poloviny na platy čínských lékařů (příspěvek na plat byl mimochodem 80 tisíc korun měsíčně pro jednoho čínského lékaře) a v prvních dvou letech také krýt případné ztráty, teprve ve třetím roce by se ztráty rozdělily půl na půl mezi Hradec a Šanghaj. Tyto plány mají zatím díky Vojtěchovu zásahu utrum, i když hotovo ještě není.
Dalším pozoruhodným krokem po velkých plánech čínské kliniky byla iniciativa poslance hnutí ANO Rostislava Vyzuly, který zkraje roku 2017 navrhl zařadit mezi nelékařská povolání dva nové obory – terapeuta a specialistu východního lékařství. Návrh nakonec, nutno dodat, že bez většího zájmu vysokých a vyšších odborných škol, prošel a v současnosti se v Senátu horko těžko sbírá iniciativa za jeho zrušení.

Nadšení pro kulturní a medicínské výdobytky Dálného východu, jemuž během několika let propadla dlouhá řada důležitých lidí, dodnes budí podivné pocity. Jako sláma z bot z toho čouhá nezdravé okouzlení rozhazovačností, s níž si čínské struktury budují vliv a společenskou důležitost v západních zemích.

Vraťme se k samému meritu věci a připomeňme, že všech podivných a velkorysých podmínek, nadmíru vstřícného zacházení, prostor v areálu špičkové fakultní nemocnice a politického krytí z těch nejvyšších míst se od samého počátku dostávalo léčebným metodám, které z pohledu české legislativy nemají o nic silnější postavení než nejpochybnější zaříkávači, kořenářky a čarodějky či šamani.

Čeští politici bez skrupulí lobbují za čínskou tradiční medicínu, ale dosud si nedokázali legislativně poradit s podvodnými léčiteli, kteří jsou schopni onkologickým pacientům beztrestně doporučitvysazení léčby.

Proto je další dobrou zprávou z Vojtěchovy dílny, že kromě stopky čínské klinice v Hradci se rozhodl také oprášit návrh zákona o léčitelích, který za jeho předchůdců spadl do šuplíku shodou okolností právě v době, kdy se mezi politiky začalo šířit nadšení z čínského léčitelství. Debata kolem zákona jistě nebude jednoduchá, ale je navýsost potřebná a čím méně do ní bude zasahovat oslnění čínskými investicemi, tím lépe.

Sluší se připomenout, že čínská tradiční medicína se sice na jedné straně těší oblibě nejen českých pacientů, ale současně jde o velmi lukrativní vývozní artikl, který čínské ekonomice přináší miliardy exportních dolarů ročně.
V Číně samotné se naopak už léta a stále intenzivněji kopírují západní léky i zdravotnické technologie a Říše středu se pomalu stává světovou továrnou na generika.

Tradiční čínská medicína, jakkoli jsou za ní spokojení klienti i neskutečná marketingová a politická mašinerie, není podepřena vědeckými důkazy, které uznává západní svět. Někteří kritici, například prezident ČLK Milan Kubek, proto dokonce odmítají mluvit o medicíně a důsledně se drží termínu léčitelství, případně rovnou šarlatánství. Cpát podobně sporný fenomén na půdu fakultní nemocnice byl od začátku špatný nápad.

Proto je dobře, že stávající ministr zdravotnictví v demisi problému uchopil za mnohem rozumnější konec. Kvůli té čtvrtmiliardě korun z toho ještě bude docela velké mrzení, o tom není pochyb. A ještě větší, pokud také chystaný zákon o léčitelích nebude k čínské tradiční medicíně shovívavý. Nicméně při stávající úrovni rozvoje technologií a poznání je opatrnost nepochybně na místě spíše než bezmezné nadšení a rozrážení dveří zdravotnického systému dokořán.

O autorovi| Martin Čaban, autor je komentátorem deníku E15

Ohodnoťte tento článek!