Co nového v kardiologii: ohlédnutí za výročním kardiologickým sjezdem

Výroční sjezd České kardiologické společnosti představuje nejvýznamnější kardiologickou událost v České republice. Stejně jako každoročně i letos proběhl v prostorách brněnského výstaviště, ve dnech 15.–18. května. V následujícím rozhovoru přinášíme ohlédnutí za kongresem a krátký vhled do aktuálního dění v kardiologii. Informace nám poskytl předseda programového výboru kongresu, přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., FESC, FCMA.

Jak hodnotíte letošní výroční XXIV. sjezd? A jaké novinky přinesl?

Kardiologický sjezd je jednou z největších medicínských kongresových akcí v České republice. Třítisícová účast hovoří sama za sebe. Naší snahou je přinášet informace jak pro mladé lékaře, tak pro zkušené specialisty v oboru. V letošním roce jsme věnovali velkou pozornost především mladým kolegům, pro které bylo připraveno několik specializovaných bloků zaměřujících se na opomíjené oblasti kardiologie. Jednalo se například o koagulační problematiku či arytmologii. Prezentována byla nová doporučení a jejich dopady do praxe. Významnou část odborného programu pak tvořila problematika srdečního selhání, které je žhavým tématem kardiologie – navíc byl letošní rok vyhlášen rokem srdečního selhání, takže jsme se snažili k problému přitáhnout pozornost odborníků i laické veřejnosti. Tématu se věnoval i „prezidentský blok“, který představoval v programové nabídce novinku. Důležitým aspektem je naše snaha propojit a rozšířit spolupráci s odborníky, s nimiž úzce spolupracujeme. Na přípravě programu se podílela Česká společnost pro hypertenzi, Česká společnost pro aterosklerózu, Slovenská kardiologická společnost, Česká společnost pro trombózu a hemostázu a řada dalších.

O multioborové spolupráci se hovoří napříč celou medicínou. Odráží se tato skutečnost v účasti odborníků? Přibývá specialistů z jiných oborů? A sester?

Sestrám věnujeme tradičně velkou pozornost, protože si uvědomujeme, že tvoří důležitou součást péče o naše pacienty. Kongres pro ně představuje možnost rozšířit si vědomosti v rámci celoživotního vzdělávání a je pro ně vyhrazena část specializovaných sekcí, jejichž program si samy sestavují. Do budoucna bychom pro ně chtěli připravovat i odborné vzdělávací bloky, na nichž by přednášeli kardiologové. Co se týče ostatních specialistů, narůstající zájem z jejich strany zatím nezaznamenáváme. Letos vznikla Česká asociace kardiovaskulárních zobrazovacích metod, která usiluje o integraci odborníků v dané oblasti – radiology, specialisty na nukleární medicínu a další. Jako důležité se ukazuje také propojení kardiologie s diabetologií. V letošním roce byly publikovány výsledky dvou velkých randomizovaných studií, jež přinesly velmi pozitivní dopady pro osud pacientů s diabetem a kardiovaskulárními chorobami. Neméně významné je propojení kardiologie s intenzivní medicínou, kde se zabýváme například oblastí akutních koronárních syndromů či péčí o akutní srdeční selhání. Pozornost věnujeme i technickým profesím v kardiologii, jako je elektrofyziologie. Pro tyto odborníky jsou rovněž určeny speciální bloky.

Jak vnímáte činnost mladých kardiologů, skupiny Kardio 35?

Osobně jsem činností této pracovní skupiny nadšen. Jejich drive a motivace ke vzdělávání jsou mimořádné a my se je snažíme v jejich aktivitách podporovat. V programu sjezdu jsou odborné bloky této skupiny pevně zakotveny a slouží nejen předatestační přípravě, ale jsou užitečné i pro zkušené kardiology, kteří si v daných oblastech chtějí osvěžit své vědomosti.

Hovoříme-li o předatestační přípravě, nemohu se nezeptat, jak se vás dotýkají ministerstvem zdravotnictví navrhované změny v tomto vzdělávání…

Česká kardiologická společnost se na ně dívá velmi kriticky. Reagovali jsme oficiálním dopisem, v němž jsme vyjádřili nesouhlas s délkou navrhované předatestační přípravy. Z původního návrhu vyplývá, že po absolvovaném dvouletém základním kmeni by se budoucí kardiolog specializoval v oboru pouze 2,5 roku. To je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi bezkonkurenčně nejméně a domníváme se, že by to bylo na úkor uchazečů. Nemyslíme si, že by zkrácení přípravy o půl roku přivedlo do praxe výrazně vyšší počet odborníků. Chtěli bychom proto buď ponechat základní kardiologický kmen, nebo prodloužit specializační přípravu alespoň na 3 roky. Budoucí lékař musí mít možnost seznámit se se všemi potřebnými technikami a vidět dostatek pacientů, což ve zkráceném období není možné realizovat.

Vrátila bych se ještě k srdečnímu selhání. Můžete přiblížit, kde jsou hlavní úskalí tohoto aktuálního problému?

Především narůstá počet pacientů se srdečním selháním. Umíme účinně léčit hypertenzi, infarkt myokardu a další akutní syndromy, takže přežívá mnoho pacientů, pro které by dříve byly tyto stavy smrtící, avšak s různými následky. Zároveň se ukazuje, že srdeční selhání vyžaduje velmi komplexní přístup. Zahrnuje ambulantní a sesterskou péči včetně péče v domácím prostředí, psychologickou podporu, management akutní dekompenzace, přístrojovou léčbu, transplantaci… Takto komplexní program však něco stojí a ukazuje se, že prostředky na péči o tyto pacienty nejsou dostatečné. Proto jsme v letošním roce chtěli na tuto problematiku upozornit.

Co lze zlepšit v oblasti prevence srdečního selhání?

I když jsme na tom v České republice velmi dobře a každoročně klesá mortalita a morbidita na kardiovaskulární onemocnění, jistě je stále co zlepšovat. Například diagnostiku a léčbu vysokého krevního tlaku, který je jednou z příčin srdečního selhání. Další příčinou je ateroskleróza, jejíž rozvoj lze ovlivnit úpravou životosprávy, především nekuřáctvím. Co je dále důležité, v ČR máme dobře zorganizovaný systém péče pro pacienty s akutními koronárními syndromy. Ten ale funguje jen tehdy, když se k nám pacient dostane včas. To znamená, že je třeba posílat tyto pacien ty ihned po zjištění diagnózy z EKG na katetrizační sál, nezdržovat se čekáním na laboratorní potvrzení a nepodceňovat nález u takzvaných nízce rizikových pacientů. Stále se jedná o potenciálně smrtící stav. Rád bych také upozornil na to, že nám narůstá populace pacien tů se srdečním selháním a zachovalou ejekční frakcí. I na tuto skutečnost je třeba myslet. V pozadí srdečního selhání totiž může být rozličná etiologie a z toho vyplývá odlišný terapeutický přístup.

Při vaší interní klinice fungují centra pro vzácná onemocnění, kardiomyopatii a myokarditidy. Můžete říci pár slov k problematice myokarditid, o kterých se příliš nemluví?

Myokarditida může být také příčinou srdečního selhání. S profesorem Palečkem jsme vytvořili diagnostický systém, který by měl zajistit včasné provedení endomyokardiální biopsie u podezřelých případů a možnost vyšetřit vzácné příčiny myokarditid. Ukazuje se například, že se často bagatelizuje rozvoj srdečního selhání u relativně mladých jedinců, kterým se diagnostikuje dilatační kardiomyopatie. Přitom nemusí jít o vrozenou vadu, ale důsledek myokarditidy, která má léčitelné příčiny. Zjistili jsme rovněž, že téměř pětina našich pacientů má boreliovou infekci, přičemž diagnostikovat ji nelze jinak než endomyokardiální biopsií, protože sérologicky je často negativní. Antibiotická léčba zde může zlepšit prognózu. Podobně jsme dospěli k závěrům, že u některých pacientů je vhodná imunosuprese, zatímco u jiných je spíše kontraindikovaná, například u virové myokarditidy. I tady platí, že je třeba, aby se pacienti dostali na správné místo – tedy do specializovaného centra – včas. Oblast myokarditid je stále hojně diskutována a neustále se vyvíjí.

Můžete zmínit výsledky významných studií, které byly na kongresu prezentovány?

V oblasti srdečního selhání to byla zejména studie Paradigm HF, která přinesla důkazy o zlepšení přežívání pacientů s novou terapií – kombinovaným preparátem obsahujícím valsartan a sacubitril. Doufáme, že se tento lék brzy dostane na český trh a bude dostupný i našim pacientům. Z dalších významných změn, které se promítly do aktuálních doporučení pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání, bych zmínil léčbu empagliflozinem, který původně nebyl určen pro srdeční selhání, ale pro diabetes mellitus. U diabetiků léčených tímto lékem došlo k poklesu mortality na srdeční selhání o třetinu. Do budoucna to bude jistě velké téma pro spolupráci mezi kardiology a diabetology.

Čím to je, že se poslední dobou tyto dva obory začínají výrazně prolínat?

Ještě asi před 10 lety se od antidiabetik očekávalo jen to, že zlepší glykemický profil. Následně se začal u těchto léků požadovat průkaz kardiovaskulární bezpečnosti. Velké studie jako EMPA REG OUTCOME ovšem prokázaly, že užívání nových antidiabetik vede k poklesu kardiovaskulární mortality a diabetici-kardiaci z toho mohou profitovat. Na druhé straně víme, že třetina pacientů se srdečním selháním či ICHS má diabetes a další třetina prediabetes. Vedle toho řada léků, které indikujeme, jako jsou betablokátory či diuretika, může podporovat rozvoj diabetu. Z toho vyplývá, že spolupráce mezi kardiology a diabetology musí být velmi těsná. Snažíme se proto zejména kardiology motivovat k většímu zájmu o diabetes.

V průběhu sjezdu byla pokřtěna kniha Novinky v kardiologii 2016, jejímž jste spoluautorem a která vyšla ve vydavatelství Mladá fronta v edici Postgraduální medicíny. Jak jste s publikací spokojen?

Publikací jsem nadšen, neboť obsahuje velmi recentní informace z oboru a současně poskytuje vysoce kvalitní soubor prací, díky nimž čtenář získá představu o tom, co se v současné kardiologii odehrává. Výhodou je i to, že Novinky v kardiologii vycházejí v této edici opakovaně a mohou se stát jak efektivním nástrojem pro kardiology, kteří se chtějí udržet up to date, tak užitečnou příručkou pro mladé kolegy připravující se na atestaci.

Jak se díváte obecně na spolupráci s médii? Co by se dalo udělat pro lepší informovanost odborné, ale i laické veřejnosti?

Samozřejmě jsme rádi, když se informace o kardiologii dostávají zejména k laické veřejnosti. Vidím tu ale dva problémy. První souvisí s tím, jak my sami umíme komunikovat potřebná sdělení směrem k laické veřejnosti. Jak to říci srozumitelně i záživně. Řada lidí má sklon pídit se spíše po atraktivních až tajemných metodách než po seriózních informacích. Dále je tu problém spojený se zaváděním všemožných rad do praktického života. Když je pacient dušný a dozví se, že má 4x týdně cvičit 40 minut, nebo je pracovně vytížený a řeknete mu, že má zhubnout 20 kilo a jíst 5x denně malé porce, tak to nebude mít žádný efekt. Doporučení musí být racionální. Tato skutečnost nás přivedla například k realizaci portálu 6000kroku.cz, který obsahuje informace o chůzi – počtu kroků, které by měl člověk ujít denně v rámci kardiovaskulární prevence.

Možná by stálo za to vzdělávat budoucí nebo i stávající lékaře v mediální komunikaci…

Je pravdou, že řada lékařů nechce komunikovat s pacientem, natož s médii. Navíc kvůli objemu práce a rychlosti, s jakou pacient prochází zdravotnickým systémem, je na něj stále méně času. Hospitalizace jsou krátké, pacient pobíhá po různých vyšetřeních… I čas na odebrání anamnézy je výrazně kratší než dříve. Medici pak přicházejí do praxe a mají ostych si s pacientem povídat. A jen málokteří mají vlohy didaktické a ještě méně jich patrně touží promlouvat do médií. Je ale velmi důležité, aby každý obor měl své zástupce, kteří budou schopni adekvátně komunikovat s médii a vystupovat jako tvář dané problematiky. To se někde daří více, někde méně. Určitě je zde do budoucna prostor pro zlepšení.

Profesor Linhart (vlevo) na sjezdu u příležitosti představení publikace Novinky v kardiologii 2016, jejímž je spoluautorem, ve společnosti recenzenta knihy prof. MUDr. Michaela Aschermanna, DrSc.

Ohodnoťte tento článek!