Co přinesla 10. podzimní konference prezidia ČAS?

Přijala jsem pozvání České asociace sester (ČAS) a zúčastnila se odborného programu 10. podzimní konference zaměřené na kvalitu a úskalí ošetřovatelské péče, která se konala 8. prosince 2017 v kongresovém sále IKEM v Praze.

Doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., z 1. lékařské fakulty UK, která se zvláště zaměřuje na transplantační medicínu, pronesla velmi poutavou přednášku o úloze sestry při komunikaci s příbuznými obětí nejrůznější tragédií, na něž navazuje proces darování orgánů vhodných pro transplantaci. Sama se přípravami spojenými s transplantacemi orgánů v IKEM mnoho let zabývám, proto pro mne informace doc. Pokorné byly velmi aktuální a přínosné. Hovořila o poněkud rozdílné úloze lékařů a sester v celém procesu. Jakékoliv nepříjemné sdělení by měl prvotně sdělovat lékař, a to v důstojném prostředí a přijatelné atmosféře. Tuto nezáviděníhodnou úlohu vhodně doplňuje všeobecná sestra, která přináší slova útěchy a naděje. Je zároveň připravena zajistit časově náročné služby příbuzným, kteří mají mnoho obtížně splnitelných přání a žádostí.
V IKEM zavedli určité proškolování v etiketě a v komunikaci s příbuznými „dárců orgánů“, k níž je v moderní etapě medicíny zapotřebí specifického vzdělání.

Výživa, dekubity i kouření

Velmi aktuálně vyzněl příspěvek členky prezidia ČAS Mgr. Jany Zelenkové o prevenci kouření a edukaci, a to vzhledem k přijetí nového zákona, který kouření zakazuje ve veřejných prostorách, včetně těch nejmenších vesnických hospůdek. Zákon platí teprve půl roku, ale už se objevily petice, jež požadují zmírnění přísné zákonné normy. Přednáška Mgr. Zelenkové obsahovala nejen přehled rizik a následků spojených s kouřením, ale především shrnula výsledky ankety zaměřené na intervence sester v protikuřácké kampani, již ČAS iniciovala. Sdělení bylo podáno velmi vtipně, ale i s důrazem na skutečnost, že jsou to právě všeobecné sestry, které velmi důrazně a účinně mohou na kuřáka působit a nabídnout mu radu i pomoc při odvykání. Hlavním předpokladem však je, aby ony samy nebyly kuřačkami.
Tématem další přednášky byla výživa a její význam v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů s rizikem vzniku dekubitů. Také zde se prezentovaly výsledky ankety, již iniciovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR, které každým rokem podporuje aktivity k prevenci vzniku těchto ran.
Společně s profesními a odbornými dobrovolnickými organizacemi hledá příčiny a nové možnosti zlepšování péče o pacienty.

Do ankety se kromě všeobecných sester zapojili i nutriční terapeuté, které v diskusi reprezentovala předsedkyně této specializované sekce. Upozornila na fakt, že není vhodné, aby všeobecné sestry přebíraly jejich kompetence. To však rozpoutalo podnětnou diskusi, neboť argument je jasný – nutričních terapeutů je v praxi málo, a pokud by nutriční screening neprováděly sestry, neprováděl by se vůbec. Názorová shoda panuje v tom, že správná výživa s pečlivým dávkováním všech potřebných živin a vitaminů je nepochybně předpokladem pro relativně rychlé a úspěšné uzdravování.

Nesmí se zanedbávat ani polohování nemocných, neboť hrozí tvorba rozsáhlých dekubitů, které se prezentovaly na promítacím plátně. K tvorbě těchto nebezpečných komplikací velkou měrou přispívá hypoxie. Ta se vytváří relativně brzy, predilekčně v křížové oblasti, v trvalé poloze vleže, bez častějšího polohování.
Dochází totiž k vytěsnění cirkulující krve z kůže a podkoží při poloze na tvrdší podložce, byť jde jen o tužší matraci.
A tím zcela přirozeně vázne přísun kyslíku, neboť krev do těchto míst po nějaký čas neproudí.

Riziko poškození pacientů představují i překlady nemocných na jiná zdravotnická pracoviště, kde bývá nedostatek ošetřovatelského personálu anebo situaci komplikuje jiná ošetřovatelská „politika“.

Náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Mgr. Lenka Gutová, MBA, z ÚVN Praha otevřeně prezentovala téma zanedbání péče v nejmenovaném pracovišti dlouhodobé péče, které vedlo až k podání podnětu na přezkoumání péče. Zazněl i zajímavý pohled z úst soudního znalce na ošetřovatelskou péči PhDr. Jiřího Freie z Fakulty zdravotnických studií ZČU v Plzni, který upozorňoval na nedostatky v procesu ošetřovatelské péče a vedení zdravotnické dokumentace, jež pak mohou mít nepříznivý dopad na ošetřovatelský personál při soudním sporu.

Zájem vyvolala i zpráva ombudsmanky Mgr. Anny Šabatové, Ph. D., z neohlášených návštěv v zařízeních pro seniory. V těchto zařízeních jde o relativně velké rozdíly jak v materiálním, ale i v personálním vybavení. Snaha zdravotníků i pracovníků v sociálních službách (pečovatelů) je obdivuhodná, ale i tady je určující, jak je daná péče financována a do jakých podmínek při svém startu vstoupila.

Když mne členka prezidia vyzvala k zodpovězení některých dotazů a nastínění perspektiv při aktuální změně vlády, neodolala jsem užít výroku ze Shakespearova Hamleta: „Smrt mu oddálíš, ale život mu neprodloužíš“.
První část výroku plní naše zdravotnictví relativně dobře, dokonce ve vztahu k seniorům. Po stránce sociálního života, tj. prodloužení smysluplného života, však máme stále před sebou řadu úkolů. Nesmíme zapomínat na demografický vývoj, na tzv. stárnutí společnosti, a to nejen v ČR, ale nepochybně v celé EU a v dalších civilizovaných zemích světa. Nechci však přemýšlet o eutanazii, která bývá v některých případech sice zdůvodněná, avšak při morálce a etice u nás, ale i jinde, je obtížně proveditelná.

Zpráva o rumburské kauze

Na konferenci jsem přednesla přípěvek o rumburské kauze, již jsem se věnovala s PhDr. Martinem Šamajem, kolegou z FN Olomouc. Jedná se o případ zdravotní sestry, která byla v roce 2014 obžalována celkem ze šesti vražd, a to na základě podání nadměrné jednorázové dávky 7,5 % chloridu draselného. Pro případné otázky byla naší diskusi přítomna i advokátka, tehdejší obhájkyně ex offo, Mgr. et Bc. Iva Jónová.

Vyšetřování a znalecké posudky probíhaly od června 2014 do června 2015, tedy celý rok. Všechno bylo namířeno proti zdravotní sestře, která si daným postupem prý chtěla ušetřit práci. Hrozilo jí doživotí, o čemž po celý rok informovaly sdělovací prostředky.
V červnu 2015, tj. takřka přesně po roce od kritické události, jsem v televizním zpravodajství zachytila informaci, která představovala kruciální metodickou chybu ze strany tamějšího zkušeného lékaře. Ten při prvním hlavním líčení vypověděl u krajského soudu spontánně jako svědek, že odebral krev zemřelé nemocné asi 40 minut po jejím exitu a nechal ji vyšetřit v laboratoři na koncentraci draslíku. Samozřejmě, že vyšla patologická hodnota, dvojnásobek normálu (10,5 mmol/l)!

A to byl důvod, proč jsem se do případu vložila. Domnívala jsem se, že moje snaha bude nejspíš zbytečná, že takových lékařů bude jistě víc, a také s ohledem na skutečnost, že obviněnou zastupovala obhájkyně ex offo! Proto mne velmi překvapilo, když mne na základě mého dopisu soudu obhájkyně požádala o případné svědectví.

Díky naší intenzivní spolupráci a opakovanému prosazování přímého argumentu, že sestra neudělala nic protizákonného, se podařilo vypracovat tzv. revizní znalecký posudek v olomoucké fakultní nemocnici. Ten tzv. „seděl“ a při loňském lednovém líčení u Krajského soudu v Ústí nad Labem byl jasně usvědčující. Za půl roku zprostil zdravotní sestru, která ve vazbě strávila dlouhých 432 dnů, i Vrchní soud v Praze.

Podrobnější informace ohledně detailního rozboru dokumentace v dané kauze závěrem sdělil jeden z pěti olomouckých soudních znalců. Šlo také o šokující, ale přesvědčivé závěry.

Dne 8. listopadu 2017 vyšla v plzeňském nakladatelství kniha Případ Sestra smrt, kde jsem se souhlasem dotyčné zdravotní sestry a s přispěním obhájkyně celý případ od začátku do konce popsala. Kdo si ji nepřečte, nepochopí do důsledku, k jaké křivdě a justičnímu omylu mohlo dojít. V těchto dnech by sestra z okresní nemocnice byla ještě ve vězení.

Tolik můj příspěvek k desáté konferenci ČAS, která se mi moc líbila.
V přítomnosti mnoha všeobecných sester jsem se cítila jako na návštěvě u přátel.
Děkuji ČAS za pozvání, těším se na její příští akce.

Česká asociace sester Česká asociace sester (ČAS) představuje největší odbornou profesní organizaci sester a jiných odborných pracovníků. Je to nezisková, nepolitická organizace s právní subjektivitou, otevřená pro všechny sestry a ostatní nelékaře, kteří pracují ve zdravotnickém resortu, v oblastech sociální péče, školství a v soukromé sféře. Asociace působí po celé České republice. Prezidentkou ČAS je od roku 2015 PhDr. Martina Šochmanová, MBA.

O autorovi| doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., senátorka PČR, místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR

Ohodnoťte tento článek!