Dekubitus je nekróza z tlaku

Na povrchu je viditelný první stupeň dekubitu, ale situace je pouze odrazem vnitřního stavu. Pokud se správně neošetří, postupuje dál do vnitřních tkání a mezi kostí a svalem může rychle dojít k nekróze.

Na začátku je nutné zhodnotit riziko pacienta: Je mu více než 60 let? Má poruchu vědomí? Užívá léky ovlivňující kardiovaskulární systém? Je inkontinentní? A podle škály rizika vzniku dekubitů určené našimi předpisy a na základě identifikované míry rizika se stanoví správná prevence a ošetřování.

Příčiny vzniku dekubitů

Především je to tlak působící na kůži stlačenou mezi podložkou a kostmi, který vede k útlaku cév v postižené oblasti a tím k horšímu zásobení tkání živinami a kyslíkem. Kůže a někdy i hlouběji uložené tkáně postupně odumírají. Důvodem bývá i zvýšená vlhkost kůže pocením, nedostatečná hygiena při úniku moči nebo stolice. Ve vyšším riziku vzniku dekubitů jsou pacienti s nedostatkem bílkovin, minerálů a vitaminů, obézní pacienti a také starší lidé se ztenčenou, suchou a pergamenovou kůží. Proleženiny v poloze na zádech nejčastěji vznikají v oblasti křížové kosti, na loktech, na patách, pod lopatkami a pod linií páteře. První stadia dekubitů mohou vznikat již během několika hodin. Podle závažnosti se rozdělují do 4 stupňů.

Z informace Ministerstva zdravotnictví ČR

U příležitosti celosvětového dne Stop dekubitům, vyhlášeného na 20. listopad, se na MZ ČR pod záštitou hlavní sestry ČR uskutečnil diskusní panel (kulatý stůl) k problematice prevence, sledování a léčby dekubitů v České republice. Dekubitus neboli proleženina je poškození kůže nebo tkání kůže způsobené přímým tlakem nebo třecími silami. Poškození může být v rozsahu od trvalého začervenání až po odumřelou tkáň postihující svaly, šlachy a kosti.
Proleženiny dnes představují skutečný problém, se kterým se potýkají zdravotníci na celém světě. „O problematice dekubitů je proto třeba informovat širokou veřejnost, protože proleženiny vznikají velmi často i u pacientů v domácím prostředí. Ti se mnohdy do zdravotnického zařízení dostávají už v poměrně komplikovaném stavu,“ říká hlavní sestra ČR Mgr. Alena Šmídová. Podle údajů Národního referenčního centra je více než třetina pacientů přivezena do zdravotnického zařízení již s proleženinami.

Projekty do budoucna

Důležitým bodem kulatého stolu byl návrh na vytvoření celonárodního systému evidence a hodnocení nežádoucích událostí včetně problematiky rizika a výskytu dekubitů hlášených od poskytovatelů zdravotních služeb. Jednoduchý a uživatelsky přívětivý systém, který vzniká ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistky (ÚZIS), by neměl zdravotníky nadměrně zatěžovat. Poslouží přitom k získávání objektivních dat o počtu, prevenci i léčbě dekubitů. Díky tomu umožní upravit počty personálu a vybavení potřebných pro prevenci a léčbu na jednotlivých konkrétních odděleních. Větší důraz na problematiku dekubitů, především ve formě vzdělávání sester a dalšího zdravotnického personálu, by se měl projevit také v rámci akčního plánu Zdraví 2020, vyhlášeného ministerstvem zdravotnictví v polovině roku 2014.

Ohodnoťte tento článek!