Diabetes je třeba podchytit dříve, než se projeví

54. ročník diabetologických dnů, který proběhl 25.–28. dubna tradičně v Luhačovicích, přinesl vedle řady novinek také volbu nového předsedy České diabetologické společnosti ČLS JEP. Stal se jím prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., který ve funkci vystřídal prof. Terezii Pelikánovou, DrSc. Pan profesor poskytl časopisu Zdravotnictví a medicína krátké ohlédnutí za touto akcí.

Jaká témata přinesly letošní DIAdny?

Luhačovický kongres je zaměřen na celé spektrum diabetologie. V posledních letech totiž dochází k významnému rozvoji našeho oboru, a to jak v oblasti nových poznatků o patogenezi diabetu, tak v oblasti léčby. Stále významnější roli hrají nové technologie. Nové systémy umožňují dobrou monitoraci léčby a poskytují cennou zpětnou vazbu pacientovi i ošetřujícímu lékaři. Díky tomu se léčba diabetu posouvá dále a dosahuje se mnohem lepších výsledků. Zajímavá byla přednáška zahraničního hosta dr. George Grunbergera na toto téma. Nové technologie v léčbě diabetu jsou podle něj významnou metou budoucnosti. Na kongresu byly samozřejmě prezentovány také výsledky léčby odborníků z jednotlivých pracovišť a diabetologických center, kteří informovali o zkušenostech s diagnostikou a terapií diabetu. Další příspěvky byly věnovány diabetické neuropatii, diabetickému onemocnění ledvin, diabetické noze, diabetické retinopatii a dalším komplikacím diabetu. Zmínil bych i další zajímavý příspěvek, v němž MUDr. Nina Petrova z Londýna přiblížila účastníkům problematiku Charcotovy osteoartopatie z pohledu časné diagnostiky i léčby. Zazněly zde též aktualizované pohledy na současnou diabetologii včetně péče o pacienty s diabetem a význam edukace. Touto problematikou se intenzivně zabývá prof. Alexandra Jirkovská.

V souvislosti s léčbou diabetu se dlouhodobě hovoří o potřebě zlepšení adherence s léčbou. Které nástroje vám v tomto pomáhají?

Určitě hrají roli již zmíněné nové technologie monitorace glykemie a způsoby aplikace. Dále je to otázka lepší snášenlivosti nových léků, které mají méně vedlejších účinků, ale uplatňuje se i lepší informovanost o diabetu obecně. Pacienti si aktivně vyhledávají informace o své nemoci, více komunikují se svým lékařem, ptají se na vedlejší účinky léčby apod.

Pacienti se obávají také hypoglykemií způsobených léčbou. Jakými argumenty dnes může lékař uklidnit svého pacienta?

Tento problém má dvě roviny. Jednak jsou to opět nové technologie, které kontrolují, aby k hypoglykemiím nedocházelo, aby se eliminovaly noční hypoglykemie, z nichž má pacient velkou obavu. Monitorování glykemie umožňuje nastavit optimální dávkování podle zaznamenaných hodnot, případně zvolit lepší alternativu léčby.
K dispozici jsou různé inzuliny a režimy. Dále máme nová perorální antidiabetika, která na rozdíl od svých předchůdců, jako byly třeba deriváty sulfonylurey, nezpůsobují hypoglykemie.

V diabetologii, stejně jako v jiných oblastech léčby, se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Je obtížné na začátku vybrat tu nejlepší léčebnou variantu pro daného pacienta?

Jednoduché to není. V poslední době se dokonce ukazuje, že si nevystačíme s klasifikací, která rozlišuje diabetes typu I a II. U našich pacientů vidíme větší heterogenitu. A zařadit na začátku pacienta do správné kategorie tak, aby odpovídal na vybranou léčbu, opravdu není snadné. Zejména pro začínajícího diabetologa.

Jak to vypadá v diabetologii s využitím biomarkerů, které by pomohly vybrat optimální léčebné schéma? Budou se například využívat fenotypy podobně jako u astmatu?

To bychom si jistě přáli. Ale jak jsem naznačil, diabetes, zejména 2. typu, je natolik heterogenní onemocnění, že zatím není šance využít pro tyto účely genetiku. Určité pacienty, například ty, u nichž je vysoká inzulinová rezistence, nám pomáhá vytipovat spíše klinická praxe.
Naproti tomu jsou tu pacienti hubení, bez metabolického syndromu, citliví na inzulin, pro které je vhodná jiná léčba.

Jak je to s onou razantností počáteční léčby? Je to téma, o němž často na odborných akcích slýchám.

Posun, k němuž dochází v poslední době, spočívá v nasazení intenzivní léčby již v počátku onemocnění. Jde o naprostý odklon od toho, co jsme doporučovali ještě před 15 lety. Tehdy se začínalo dietou, postupně se přidávalo první a druhé antidiabetikum. Dnes se domníváme, že je třeba po zjištění diabetu nasadit razantní léčbu, která povede rychle ke zlepšení a kompenzaci onemocnění. Trendem do budoucna je snaha diagnostikovat diabetes ještě předtím, než se projeví. Zatímco dříve se diagnostikoval na základě příznaků, v současnosti se zaměřujeme na prediabetes. V tomto smyslu je třeba vyhledávat rizikové pacienty a zjišťovat, zda u nich není přítomný prediabetes.

Tito pacienti by měli užívat metformin?

Ano. Zatím není doporučené jiné perorální antidiabetikum, které by se u prediabetu podávalo. Myslím ale, že je to jen otázka času.

Chystají se zásadnější změny v doporučených postupech léčby diabetu?

Doporučené postupy se neustále obměňují – je to dynamický proces. Poslední aktualizace doporučení je z loňského roku, kdy byly začleněny nové poznatky ze studií, týkající se například podávání inkretinů, agonistů GLP-1 či gliflozinů.

V souvislosti s vaším čerstvým jmenováním předsedou ČDS by čtenáře jistě zajímalo, co máte v plánu?

Zejména se chci zaměřit na zlepšování kvality péče o pacienty s diabetem. Je to ovšem široký pojem, který zahrnuje nejen terapeutická opatření a zavádění nových technologií, ale i časný screening diabetu. Víme totiž, že diabetes mellitus začíná mnohem dříve, než se začne projevovat, a tímto směrem se musí upínat naše pozornost.

Ohodnoťte tento článek!