Diety v době tlačítkové

„V médiích je celé spektrum komerčních diet. Svědčí pouze těm, kteří je vymysleli, implikovali a komerčně je rozšiřují,“ zahájila přednášku o „dietářství“ internistka a psychoterapeutka MUDr. Kateřina Cajthamlová. Její příspěvek, z něhož jsme vybrali alespoň části, zazněl na letošním sexuologickém sympatibulu.
odborné akce

Cílovou skupinou komerčně šířených diet jsou především ženy různých věkových skupin, ale nejen jich se týká výrazné zesložitění psychické existence a zjednodušení existence fyzické, jež prožívá už několikátá generace. „Topíme a máme klimatizaci a teplou vodu, nemusíme se otužovat, naše kůže ani dýchací cesty nepotřebují diferencovat roční období. Máme lednice k uschování tučné stravy i v letních vedrech, automobil a mobil – nemusíme se hnout ani zvednout. Jsme doba tlačítková,“ lehce si zaironizovala doktorka Cajthamlová a dodala, že oblíbený fast food dokonce nemusíme ani pořádně trávit, protože maso v něm je rozemleté a tuk trávíme velmi snadno.

Leccos se prostě nehodí

„Výrobci diet“ zpravidla neznají či ignorují faktory, které s pohybem hmotnosti u žen úzce souvisejí. Například menstruační cyklus působí i změny zastoupení vody v těle ženy; v rámci cyklu a během něj dochází i ke změnám potřeby složení potravy, od ovulace směrem k menstrua ci se zvyšuje potřeba zejména sacharidů. Progesteron má totiž termogenní efekt, jeho působením se zvyšuje i bazální teplota od ovulace k menstruaci – a tyto zvýšené nároky nejlépe pokryjí právě sacharidy. Změny postavy a psychiky vlivem mateřství a podle věku ženy jsou zcela normální psychofyziologické jevy, ale v současnosti se rovněž „jaksi nehodí“. Handicapem je pro ženy i pokles výkonnosti a změny psychiky v klimakteriu, jímž ženy nyní procházejí 15–20 let před důchodovým věkem, a také jejich specifické reakce na stres. Lidské tělo má značnou schopnost samoregulace, včetně hmotnosti, pocitů únavy i výběru potravy podle zátěže organismu, pokud ovšem tato jeho schopnost není porušena nedostatkem kontaktu nás samotných se sebou. Velmi často člověk, který se zbaví psychogenního stresu, více odpočívá a má víc času na jídlo i pohyb, získá svoji ideální hmotnost a postavu v podstatě bez většího úsilí. Nyní tak běžný rozpad rodin a virtualizace života přináší spoustu nových problémů a budování vztahu zejména k sobě je v této atmosféře zrychlování životního tempa pro ženu i muže velmi těžké. Se vztahem k sobě úzce souvisí i pohled na sebe a svoji postavu v zrcadle. Nejen ženy s poruchou příjmu potravy se v něm vidí zkresleně a nejen na ně působí obecně šířené bludy. Jeden z bludů zdravé výživy dospělé ženy se nazývá DDD, čili doporučená denní dávka (8000 kJ). Stanovena je pro asi 30letou ženu, která měří asi 170 cm, váží asi 70 kg, vykonává průměrné fyzické aktivity, má průměrný stres, přijímá průměrnou potravu a má průměrný počet dětí. „Těch ‚asi‘ a ‚průměrů‘ je tolik, že se v nich ztrácí realita a někdy i potřeby fungování bazálního metabolismu konkrétních strávníků DDD. Přitom právě počítání joulů či kalorií je nejčastějším návodem na hubnutí,“ upozornila lékařka.
Teoreticky stanovené přehledy udávají, že by žena ideálně měla jíst tak, aby přijímala cca 15 % energie z bílkovin, 51–55 % (podle psychických aktivit) ze sacharidů a zbytek ze živočišných tuků. Vlákniny by mělo být přijímáno denně 20–30 g. Fakticky se ale správné tabulky živin musejí odvíjet od pohlaví, věku, výšky, váhy, genetické zátěže, aktuálního psychického i fyzického vytížení a metabolických dějů včetně nároků bazálního metabolismu konkrétního jedince. Právě bazální metabolismus související se stavbou těla má největší podíl na potřebě energie, činí 55–75 % celkového energetického výdeje.

Teorie stejných žaludků

Některé komerční diety doporučují shazovat kilogramy konzumací jen polovin porcí jídla. Fakticky tím dostává člověk i jen polovinu živin, které skutečně potřebuje. „Pokud prý byla žena hodná a jedla dopoledne málo, může si dát odpoledne dortík, čímž výrazně stoupne hladina monosacharidů, disacharidů a tuků, zejména živočišných, klesá naopak množství vlákniny. Ženy, muži, senioři, teenageři, všichni mají jíst úplně stejně? Je zajímavé, že v době individualizace přístupu k lidem ve věci diet panuje teorie stejných žaludků,“ pozastavuje se nad logikou komerčních diet MUDr. Cajthamlová. Jak dodává, tyto návody nedbají ani na rozdíly zdravotního stavu, takže diabetik velmi často drží redukční dietu nebo čisticí hladovky podle internetového serveru či populární knihy napsané nějakou celebritou. Náhrada jídel je doporučována různými nápoji, proteinovými směsmi a podobně a děje se tak bez respektu k individua litě, k činnostem, aktuálnímu hormonálnímu i zdravotnímu stavu. Typická jsou i doporučení velmi nízkého příjmu energie, ačkoli dietologové už ustoupili od dříve obligátních 5000 kJ. Módním trendem je „paleostrava“, dieta založené na konzumaci potravy „paleolitu“ s vyloučením zemědělských plodin a mléčných výrobků. „Paleostrava“ je z hlediska tělesné stavby ženy nesmyslná dieta už tím, že doporučuje příliš velké množství masa. Paradoxní je i sám název diety odkazující na období paleolitu, protože ve starší době kamenné 80 % stravy zajišťovaly ženy sběrem, muži se vydávali na lov jen příležitostně a maso bylo spíše jen vítaným doplňkem jídelníčku. Prakticky šlo pravděpodobně o jakousi semivegetariánskou stravu s konzumací ryb, vajec, ptáků, hmyzu, bezobratlých živočichů a řady dnes ke stravě neužívaných rostlin. Nesmyslná je i dieta bez příloh, zejména u žen může mít za následek snížení výkonnosti a vývoj depresivní poruchy vlivem nedostatku polysacharidů ve stravě. Pokud ženy drží přísnou dietu, drží se jídelníčků bez ohledu na roční období a svou fázi cyklu a nejedí podle toho, jak potřebují, většinou začnou mít poslední týden před menses až obtěžující chutě na sladké, a jestliže jim nevyhoví, přibližně za 2–3 menstruační cykly se u nich zdůrazní, nebo dokonce vyvine premenstruální tenze. V souvislosti s premenstruální tenzí i depresemi MUDr. Cajthamlová podotkla, že serotonin bez pravidelné dodávky sacharidů se v podstatě neregeneruje.

Abys nevypadala jako tvoje matka

Velkým problémem začíná být „dietářství“ u dospívajících dívek. Už ve věku 9–10 let dívky drží samostatně diety, opět podle různých serverů nebo pod vlivem kamarádek či mediálních osobností. Dívky mezi 13. a 16. rokem to často dělají už systematicky. Energetické nároky mezi 13. a 16. rokem u dívek a mezi 15. a 18. rokem u chlapců jsou vlivem exponenciálního růstu a dospívání vyšší než u dospělých lidí, tedy představa, že se v rodině bude jíst stejně, je nesprávná. Sportující chlapci i dívky v energeticky náročných sportech mají až 1,5x vyšší spotřebu energie, než je tomu dospělých. Děti v tomto věku jsou i velmi emočně zranitelné a v okamžiku, kdy jim někdo ublíží, což bývá obvykle někdo z blízké rodiny, třeba poznámkou typu „hlavně abys nevypadala jako tvoje matka“ či podobně, začnou doslova „servávat“ hmotnost všemi možnými způsoby. To, co vídá pediatr, pokud k němu dítě ještě chodí, je retardace růstové křivky, dítě se začne přesouvat do jiné růstové kategorie. Pokud dožene svoji hmotnost později, kdy už je ukončen kostní růst, má pak trvale problém s nadváhou. Mezi 20 a 30 lety věku bývá jedním z problémů neplodnost u žen v souvislosti s podvýživou za účelem hubnutí. V tomto věku se také vyskytuje řada lidí, kteří touží po tom, aby vypadali jinak, než určuje jejich genetický daný somatotyp. „Řečeno velmi zjednodušeně: potomek dvou rotvajlerů by rád vypadal jako chrt, což není možné,“ přibližuje situaci internistka a psychoterapeutka. Specifická rizika diet jsou i ve středním věku, kdy nastupuje krize středního věku. Například v rozvodové situaci se ženy domnívají, že nejsou pro manžela atraktivní, a začnou chtít hubnout. Pro muže není nic jednoduššího než takovou „její vinu“ potvrdit, přestože důvody mohou být na jeho straně. Novou záležitostí je rozšiřující se výskyt histaminové intolerance. Zde je typická trias: starší žena, většinou klimakterická a trpící hypotyreózou, konzumuje potraviny, které jsou za normálních okolností součástí zdravé výživy (chřest, různé druhy ovoce, špenát, mléčné výrobky, tuňákové konzervy…) a objeví se histaminová intolerance, k níž má vrozenou dispozici. Relativně hodně pacientek, které se snaží snížit váhu, je ve věku 60+. I tyto ženy chtějí rychle zhubnout a neuvědomují si, že už to jde mnohem obtížněji, obzvlášť tehdy, jestliže po dlouhá léta držely redukční diety. Pokud to šlo celý život, jsou už zcela adaptovány na podvýživu, většinou bílkovinosacharidového typu. Ztrácejí kostní hmotu, mívají zrychlený vývoj osteoporózy, zhoršuje se jim pleť a mají úbytek mentální výkonnosti, ztrácí se jim chuť a s ní i pestrost stravy. V seniu navíc pacienti zpravidla užívají různá farmaka a málokdy se myslí na jejich interakci s potravinovými doplňky.

Všichni, tak i já?

I ve vztahu k dietám je velmi individuální výběr informací jednotlivými lidmi. S věkem se mění subjektivní faktory a v neposlední řadě tu působí prestižní kaskáda: co dělají všichni, je zcela jistě správně právě proto, že to dělají všichni kolem mě, a já to budu dělat také… To je silný brzdný faktor kritického myšlení. „Objektivními negativními faktory v přístupu k dietám jsou neznalost vaření, faktická dostupnost vhodné potravy, ne vždy pravdivé značení potravin, ‚móda‘ sportů, které jsou ve skutečnosti pro některý věk a ženu spíše škodlivé, a nedostatek informací, jakož i informační a příležitostní kaskáda,“ shrnula doktorka Cajthamlová.
Sám pojem „příležitostní kaskáda“ už naznačuje, že oné „příležitosti“ se chopí obchodník a pro sebe výhodné informace rozšiřuje účelově.

Ohodnoťte tento článek!