Domácí prostředí po transplantaci krvetvorných buněk

Pacienti po autologní transplantaci krvetvorných buněk zůstávají po celou dobu potransplantačního období hospitalizováni v nemocnici. Několik vybraných pacientů jsme na pár dní po transplantaci pustili domů a sledovali nejen jejich reakce, ale i případné komplikace.

Na Interní hematologické a onkologické klinice LF MU a FN Brno se ročně provádí více než sto autologních transplantací krvetvorných buněk, a to převážně u pacientů s mnohočetným myelomem, Hodgkinovým a non-Hodgkinovým lymfomem. Pacienti s těmito diagnózami podstupují několik cyklů chemoterapie a v některých případech jejich léčba vyžaduje nutnost podání vysokodávkované chemoterapie a periferních krvetvorných buněk – autologní transplantaci.
Pacienti, kteří dospějí k potřebě autologní transplantace, dostanou v průběhu léčby různé chemoterapie, jedna z nich se nazývá mobilizační. Po jejím podání dojde ke krátkodobému dřeňovému útlumu, po němž následuje obnova krvetvorby podpořená podáním růstových faktorů. V období bouřlivé obnovy krvetvorby provádíme sběr periferních kmenových buněk v separačním středisku. Sběr na separačním přístroji probíhá obvykle 1–3 dny a trvá 5 hodin. Po sběru se odebraná buněčná suspenze odešle do tkáňové banky, kde se zpracuje a zamrazí pomocí tekutého dusíku při -196 °C pro případné další využití.

Transplantace

Po několika týdnech dochází k podání vysokodávkované chemoterapie. Tato chemoterapie má za úkol zničit nádorové bujení v těle pacienta. Kromě nádorového onemocnění zničí i některé zárodečné buňky v těle nemocného a také krvetvorbu.
Z důvodu možnosti dlouhodobého dřeňového útlumu, který by mohl vést k fatálním následkům, se pacientům po absolvování vysokodávkované chemoterapie podávají jejich vlastní periferní krvetvorné buňky. Tyto buňky způsobí rychlejší obnovení krvetvorby. Nemají tedy za cíl vyléčit pacienta, ale podpořit jeho léčbu a rekonvalescenci.
Pacienti po autologní separaci periferních kmenových buněk jsou po dobu 14 dní ubytováni na „ostrovech života“ v izolačním režimu.

Co se děje v těle pacienta

Po podání vysokodávkované chemoterapie a následné aplikaci periferních krvetvorných buněk dochází pozvolna ode dne 0 (den transplantace) do dne přibližně +5 k poklesu krvetvorby. Z toho plyne, že obranyschopnost těchto pacientů je ještě pár dní po transplantaci zachována. Po dni +5 dojde k výraznému poklesu leukocytů, granulocytů a trombocytů až k nulovým hodnotám a vlivem přihojení krvetvorných buněk v těle pacienta nastává přibližně ode dne +11 vzestup těchto krevních řad.

Domácí vs. nemocniční prostředí

Na našem pracovišti jsme porovnali 21 pacientů s diagnózou mnohočetný myelom, které jsme propustili po transplantaci na 4–5 dní do domácího prostředí, s pacienty se stejnou diagnózou, kteří zůstali po celou dobu potransplantačního období v nemocnici.
• Propuštění pacienti Tito pacienti vnímali možnost jít domů velmi pozitivně, a to převážně proto, že jim potransplantační období rychleji ubíhá a v domácím prostředí se cítí lépe. Z 21 propuštěných pacientů pouze 4 měli doma zdravotní problémy (nevolnost, průjem). Ani jeden z těchto pacientů neměl žádné komplikace ze zavedeného centrálního žilního katétru, jelikož jim byl hned po transplantaci extrahován a již nebyl znovu zaváděn.
• Hospitalizovaní pacienti Na dotaz, zda by ti, kteří neměli možnost jít na pár dní domů, o tuto možnost stáli, reagovali převážně kladně. Pouze 4 pacienti by domů nechtěli (báli by se infekce nebo to mají domů daleko). U jednoho pacienta jsme se názor nedozvěděli. Tito pacienti měli po celou dobu zavedený centrální žilní katétr. Dva pacienti z 21 porovnávaných měli komplikaci v podobě hluboké žilní trombózy a jeden pacient měl hnisavou infekci v okolí vstupu katétru.
U obou skupin pacientů jsme srovnali délku hospitalizace, která má vliv nejen na psychiku pacienta, ale i na finanční stránku. Počet dní hospitalizace po transplantaci se u pacientů propuštěných domů podstatně snížil (viz graf 1).
Zajímavostí pro nás byla komplikace v podobě febrilií, dále pak potřeba umělé výživy a intravenózně podávaných antibiotik. První skupina propuštěných pacientů má ve všech případech lepší výsledky (viz graf 2).

Závěr

Srovnání bylo pro nás samotné překvapením. Pacienti byli vybráni náhodně, měli stejnou diagnózu, přibližně stejný počet transplantací a dávky vysokodávkované chemoterapie.
Tato problematika je velmi individuální, nelze bez rozmyslu posílat všechny pacienty po transplantaci domů (strach, špatné sociální zázemí atd.), avšak po pečlivém uvážení je to možnost pro zkvalitnění života v potransplantačním období, snížení komplikací a délky hospitalizace, a tím následně snížení finanční náročnosti této léčby.

O autorovi| Mgr. Helena Švábová, Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, whel@seznam.cz

Graf 1
Graf 2

Ohodnoťte tento článek!