Důvod být v Červeném kříži ztratili jen formální členové

Prezident ČČK doc. RNDr. Marek Jukl, Ph. D.

V českých zemích působí Červený kříž již skoro sto padesát let. Poslání a úkoly má stále stejné, ale v současnosti pracuje v mnohem svízelnějších podmínkách, než tomu bylo dříve. Na to, jak by mu dnes mohli pomoci lékaři (a co naopak může Červený kříž dělat pro ně), jsme se ptali prezidenta ČČK doc. RNDr. Marka Jukla, Ph. D.

V jakém vztahu jsou u nás nyní Červený kříž a české zdravotnictví?

Spíše ve vztahu koexistence než intenzivní spolupráce. Ale byli bychom rádi, kdyby spolupráce byla užší – zejména v menších obcích by podle mého názoru bylo možné ji do jisté míry ještě víc obnovit, navázat na tradici. Je to realizovatelné, například ve Spolkové republice Německo je velmi dobrá spolupráce mezi Červeným křížem a zdravotnictvím, konkrétně se záchrannou službou. V každé obci jsou tam vyškolení zdravotníci ČK, kteří dostanou na mobil zprávu, když se někdo dovolá na dispečink, a jsou schopni velmi rychle a kvalifikovaně poskytnout předlékařskou pomoc.

To je jedna z cest, kterými bychom se i u nás velmi rádi vydali. Uvažujeme o ní, ale zatím se to nepodařilo realizovat, protože je to vázáno jednak na dohodu s profesionálními zdravotníky, jednak na rozsah finančních investic. Museli bychom na to členy ČK vyškolit a také vybavit zdravotnickým materiálem. Ten pochopitelně normálně nakupujeme a jde o dost vysoké položky.

Profesionální záchranáři si často stěžují na všeobecně nízkou znalost zásad první pomoci mezi veřejností. Máte šanci reálně pomoci šířit tuto osvětu i mimo členy ČK?

Ano a děláme to. Máme širokou paletu kurzů, ročně jimi projde na 60 tisíc lidí. Asi třetina z nich jsou děti, v kroužcích pro mladé zdravotníky, a ti ostatní jsou dospělí lidé, kteří sami usoudili, že by pro ně bylo užitečné projít zdravotnickým kurzem a se získanými znalostmi případně někomu značně zvýšit šanci na přežití v kritické situaci. Dospělé lidi školíme i v rámci podniků, pokud se na nás obrátí, abychom jim vyškolili zaměstnance v dovednostech první pomoci.

O jaké vámi pořádané kurzy má veřejnost největší zájem?

Velký zájem je o kurz „Základy první pomoci“, máme pro něj dokonce evropskou akreditaci. Certifikát za jeho úspěšné absolvování je platný i v zahraničí, velmi se proto hodí například studentkám, které jezdí na brigády dělat au pair. Zlepšuje jim i vyhlídky na získání dobrého pracovního uplatnění při jednání se zprostředkovatelskými agenturami, které jim tuto práci zajišťují.

Velmi populární jsou naše zdravotnické kurzy pro zdravotníky na táborech a školách v přírodě. Máme rovněž výukové programy speciálně pro děti, podporujeme činnost zájmových kroužků „mladých zdravotníků“ při školách, které se na nás mohou kdykoli obrátit. Dále nabízíme kurzy první pomoci pro lidi, kteří chtějí získat řidičské oprávnění, ale mezi nimi je zájem menší.

Není to škoda? Na silnicích přeci jen dochází k největšímu množství úrazů a povinnost poskytnout první pomoc má každý…

Je to tak. Léta usilujeme o to, aby se první pomoc přestala vyučovat v autoškolách, kde je sice povinně zařazena do výuky, ale rozhodně tam v ní nehraje roli adekvátní skutečnému významu. Pro autoškoly je povinnost mít v osnovách i první pomoc především zátěží, kvůli níž musí sehnat a zaplatit lektora a vybavení, které tam pak většinou leží nevyužité.

Třeba v Rakousku je to zavedeno tak, že se první pomoc nevyučuje v autoškolách, ale naopak uchazeči o řidičské oprávnění se v nich musejí prokázat dokladem o úspěšném absolvování kurzu první pomoci u někoho, kdo je oprávněn ji vyučovat. Tím nemusí být nutně Červený kříž, mohou to být i další akreditované osoby. Takového stavu bychom rádi dosáhli i u nás, výsledek by pomohl nejen na silnicích.

Řidičský průkaz má zřejmě nepoměrně větší část populace, než je lidí, kteří bezpečně zvládají první pomoc. Co stojí, kromě času, naučit se ji ve vašich kurzech?

Na našich oficiálních webových stránkách www.cervenykriz.eu je přehled nabízených kurzů i ceník. Například základní kurz stojí 900 Kč, což se mi za dvoudenní školení nezdá drahé. Finanční dostupnost je samozřejmě pro každého důležitý faktor, proto se snažíme získávat sponzory či granty, což se některým našim okresním spolkům daří a kurzy tam nabízejí ještě levněji, nebo dokonce i zdarma. Za zdravotnický kurz také zpravidla nic neplatí naši členové.

Hovoříte o členech Červeného kříže z řad laiků. Historicky však v této organizaci bývalo i hodně lékařů, a to nejen formálně. Jak je tomu nyní?

Nevedeme centrální evidenci profesního složení našich členů, ale z kontaktů s nimi o něm samozřejmě určitou představu máme. Je pravda, že v dobách „socialistického zdravotnictví“ bylo členy ČK více lékařů. Otázkou je, kolik z nich tam bylo skutečně dobrovolně a kolik jich muselo být „nepovinně povinně“ organizováno v některé společenské organizaci a právě tato jim nejvíc vyhovovala, protože nebyla politická. Mnoho jich tam ale pracovalo s upřímným přesvědčením, že pomáhají dobré věci.

Myslím si, že by lékaři v Červeném kříži ve větší míře rádi pracovali i v současné době. Tím, co jim reálně brání, je především mnohem větší nedostatek času, který by mohli věnovat dobrovolnické práci. Ale není to tak zlé, jak by se mohlo zdát, i nyní se nám je docela daří získat jako autory našich publikací a přednášející pro naše kurzy. Dobrá spolupráce pokračuje i v menších obcích, tam lékaři často ve spolupráci s námi pořádají různé zdravotně výchovné přednášky pro veřejnost. Uvítali bychom jich samozřejmě více, uplatnit by se naším prostřednictvím mohli například i přednáškami na školách. Zájemci se mohou přihlásit na kterékoli pobočce ČK, máme je v každém okrese. Vítáme lékaře všech odborností.

Co se týče výuky ve zdravotnických kurzech, pro lékaře asi nebude problémem obsahová stránka, ale ne každý je rozený pedagog. Poskytujete i nějakou metodickou pomoc? A lze počítat s kompenzací nákladů, případně alespoň se symbolickým honorářem?

Metodické materiály pro jednotlivé kurzy samozřejmě vypracované máme a rádi je instruktorům poskytneme. A pokud jde o odměňování, nemáme pro něj nějaké speciální ústřední směrnice, výše honoráře záleží na možnostech pořádající organizace.

Pokud už hovoříme o penězích, ubývají vám členové kvůli nutnosti platit příspěvky?

Členský příspěvek se platil vždy a sám o sobě ubývání členů způsobuje jen stěží, jde asi o 200 korun ročně. Je pravda, že kdysi jsme mívali členů statisíce, teď jsou jich pouze desetitisíce, ale v těchto počtech hraje jistou roli i to, jak k nim docházíte. My teď do statistik zahrnujeme jen ty, kteří zaplatili členský příspěvek. Ale členů ubývá i objektivně.

Proč tomu tak je? Dnešní lidé se vůbec neradi někde organizují. My si rozhodně nemůžeme stěžovat na nedostatek dobrovolníků, a to ani mezi mladými lidmi. Často je to ale tak, že nám student pomáhá na škole jako dobrovolník, aniž by se zaregistroval, protože organizovat se pro svou práci nemusí, není to pro něj podstatné. Také dávno není samozřejmostí, aby do ČK vstupovali posluchači lékařských fakult, a automatické to není ani pro žáky zdravotnických škol.

Přibližně 60 procent členstva ČK tvoří lidé ve věku nad 60 let. O čem podle vás tento fakt vypovídá?

Určitě ne o účelnosti práce této nadpoloviční většiny našich členů. Vůbec není špatně mít základ organizace v lidech této věkové skupiny. Po odchodu do důchodu totiž konečně mají čas na zájmovou činnost. Takový člověk nám přinese více práce než třeba pětačtyřicetiletý, který je v zaměstnání od osmi ráno do šesti do večera. Nezapomeňte, že dnes už není tlak na proorganizovanost kvůli „čárce“. Ne každý, kdo si opatří legitimaci nějaké organizace, v ní něco dělá, formální členové ztratili důvod být v Červeném kříži.

Co však rozhodně neklesá, je celkový objem naší činnosti. Stačí si vzpomenout na pomoc, kterou poskytujeme při katastrofách, na roli, jakou měly naše humanitární jednotky například při povodních. Červený kříž je díky svému rozvětvení schopen pomáhat kdekoli po republice, celorepublikové pokrytí je velkou výhodou – nejen proto, že můžeme být relativně rychle na místě, ale také proto, že katastrofou nezasažená část území zajišťuje materiální i personální zázemí pro zasaženou oblast.

Zpět ke stávajícímu počtu členů – rádi bychom uvítali další aktivní lidi, ale to, kolik nás teď je, nás v činnostech zatím nijak neomezuje. Stíháme dělat, co je potřeba a na co nám stačí peníze.

Lékaři mohou přednášet, psát, školit v kurzech… S čím ještě mohou Červenému kříži pomoci?

Byli bychom rádi třeba i za takovou maličkost, že by zejména lékaři první linie častěji nahlašovali příslušným spolkům ČČK případy, kdy někdo z laiků správně poskytne pomoc vedoucí k záchraně života. My tyto záchránce každoročně oceňujeme. Plaketu „Za záchranu života“ považuji za důležitou nejenom z morálních důvodů, není to jen poděkování, ale i poselství, že první pomoc může a má poskytnout opravdu každý.

A praktičtí lékaři by nám mohli pomoci více šířit povědomí o významu dárcovství krve, bylo by to užitečné a pomohli by tak se získáváním dárců. Každopádně by užší spolupráce mohla být oboustranně prospěšná.

Ohodnoťte tento článek!