Ergonomie v práci porodní asistentky

Práce ve zdravotnictví je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. V práci strávíme značnou část života, a proto si stále více uvědomujeme, že jeho kvalita je úzce spjata s úrovní pracovních podmínek. Důležitou roli zde sehrává ergonomie pracovního místa, která dokáže odhalit často velmi komplikované vztahy mezi člověkem a prostředím a identifikovat možné nebezpečí poškození zdraví.

Nejsou-li některé z parametrů pracovního systému optimální, zejména při dlouhodobé expozici rizikovým faktorům, jsme ohroženi novodobými „civilizačními“ nemocemi z povolání, jako jsou muskuloskeletální choroby neboli onemocnění podpůrně-pohybového aparátu (musculoskeletal disorders, MSD), poškození zraku či duševní poruchy.
Muskuloskeletální onemocnění představují v současnosti jeden z nejzávažnějších problémů. Jeho počátek je postupný a symptomy se mohou objevit nepozorovaně. Riziko vzniku MSD je vyšší i u zaměstnanců, kteří pracují v rychlém tempu, práce jim přináší malé uspokojení, jsou na ně kladeny vysoké pracovní požadavky, či u lidí vystavených stresu. Je proto na každém pracovníku ve zdravotnictví, aby sám svým chováním přispěl k zachování svého zdraví. Pečovat o zdraví svých zaměstnanců a zřizovat takové pracovní podmínky, které budou ergonomicky odpovídat výkonu práce, je v zájmu i každého zaměstnavatele.

Práce a její náročnost

Povolání zdravotníka má výrazný vliv na životní styl. Vlivem práce na směny (včetně sobot, nedělí a svátků) vzniká nepravidelný denní režim. Noční směny negativně ovlivňují pravidelnost spánku a jeho kvalitu zejména během dne a působí nedostatek odpočinku. Připravenost člověka k pracovnímu výkonu během dne není stálá, ale kolísá. Fyziologická připravenost k výkonu je nejvyšší ráno a klesá postupně v průběhu dne (v noci klesne na minimum). Bohužel v povolání porodní asistentky se velké množství práce odehrává právě v nočních a brzkých ranních hodinách (vyjma plánovaných porodů). Porodní asistentky pracující na porodním sále jsou často vystaveny nelehkým pracovním podmínkám, které nelze vždy odhadnout předem. Pracovní výkon a zátěž si nelze dopředu rozvrhnout. V práci na porodním sále často dochází k výkonnostním výkyvům způsobeným nerovnoměrným počtem porodů během pracovních směn a různorodosti v průběhu porodního děje. Některé rodičky vyžadují méně intervencí od zdravotnického personálu, jiné více a u některých musí porodní asistentka trávit téměř celou svou pracovní směnu. Takové vypětí se časem může odrazit na jejím zdraví (otoky dolních končetin, bolesti zad, dolních končetin či šíje). Stoupá také počet rodiček žijících na okraji společnosti, a tak nejsou výjimkou slovní a fyzická napadení v průběhu porodu. Působení rizikových faktorů

Podle nařízení vlády č. 93/2012 Sb. mezi rizikové faktory z hlediska podmínek řadíme: nepříznivé mikroklimatické podmínky (zátěž teplem, chladem), chemické faktory (chemické karcinogeny, mutageny, olovo…), biologické činitele, fyziologickou zátěž a fyzikální faktory (hluk, záření…). Podle vyhlášky č. 107/2013 Sb. se dále mezi rizikové faktory, jejichž expozici či zátěž je nutné hodnotit, řadí prach, psychická zátěž, zraková zátěž a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.
V práci porodní asistentky je vysoké riziko kontaktu s toxickými látkami, léky či dezinfekčními přípravky. Oproti jiným oborům jsou asistentky významně více vystaveny riziku přenosu infekce při styku s infekčním materiálem, krví, sekrety, stolicí a močí. I přes veškerou ochranu a dodržování všech hygienicko-epidemiologických předpisů a používáním správných ochranných pomůcek se nezřídka stává, že pod vlivem bolesti se rodičky „chovají neadekvátně“ či porodní asistentka pod tlakem nedostatku času musí porod odvést bez rukavic. Bohužel i v dnešní době nejsou výjimkou rodičky TPHA poz., VHB či VBC poz., s pozitivní anamnézou TBC, narkomanky a rodičky ze zemí s nedostatečnou návštěvou prenatální poradny a z toho plynoucích rizik pro matku, plod, ale i zdravotnický personál.

Zátěže „krásného“ povolání

Mnohé porodní sály jsou navrženy tak, že v pracovně a denní místnosti porodních asistentek se přímé sluneční světlo vyskytuje zřídka. Ke zrakové zátěži při práci při umělém osvětlení přes den se přidává i častá práce v noci. Následky na zdraví jsou pak pálení očí, zraková únava, bolest hlavy včetně deformací zrakového vnímání (dvojité či rozmazané vidění).
V rámci psychické zátěže rozlišujeme senzorickou zátěž (požadavky na činnost periferních smyslových orgánů a odpovědných struktur CNS), mentální zátěž (požadavky na zpracování informací) a emocionální zátěž (požadavky vyvolávající afektivní odpověď). Základem prožívání zátěže je percepce (vnímání, cítění a vyhodnocení situace). Každý z nás ale procesy při zátěži vyhodnocuje a prožívá jinak a to i různě v závislosti na působení vnějších vlivů. Práce porodní asistentky je společností vnímána jako „krásné“ povolání, s těšením se na příchod děťátka na svět. Realita je však taková, že většina poskytované péče na porodním sále je zatížena stresem a nutností umět se vyrovnat s mnohými nepříznivými situacemi (porod mrtvého plodu či potrat). Negativní faktory se vzájemně kumulují. Střetnou-li se výše zmíněná rizika s nevyhovujícími pracovními podmínkami, pracovním přetížením z důvodu nedostatku personálu, v kombinaci s nepravidelným čerpáním přestávek v práci či případnou časovou tísní, může taková situace vyústit v lidskou chybu či poranění zdravotníka.

Pracovní místo

Porodní asistentky při práci často jednostranně zatěžují stejné svalové skupiny. Jejich pracovní polohu při porodu či vyšetřování lze označit jako nevhodnou. V důsledku problému přetrvávajícího více než 400 let se často řeší anatomicky nejvhodnější poloha porodů a pohodlí matky. Ergonomické parametry se však dostávají do ústraní. K získání co nejlepší viditelnosti v pracovním prostoru jsou porodní asistentky často nuceny zaujímat „trapné“ pracovní postoje mající vliv na špatné držení těla a minimální (někdy prakticky žádný) oční kontakt s rodičkou. Jak již bylo uvedeno, při pracovních činnostech je výraznou měrou ovlivňován muskuloskeletální systém. Na jeho stav má kromě fyzické zátěže značný vliv i pracovní poloha, v níž zdravotník obvykle setrvává většinu doby potřebné pro plnění pracovních úkolů. Pracovní pozice porodní asistentky na porodním sále je značně odvislá od zatížení pracoviště počtem rodiček za směnu. Činnosti související s péčí o rodící ženu jsou většinou konány ve fyziologicky nevhodné pracovní pozici s nesymetrickým držením těla (pozice charakterizované výraznou změnou polohy trupu, jako jsou předklon, úklon, dřep, klek; nebo končetin – práce se zvednutýma rukama, otáčení trupu kolem osy těla, dlouhodobý sklon hlavy a trupu).
Vybavení porodních sálů v ČR je různorodé a většinou odráží finanční situaci zřizovatele zdravotnického zařízení. Pracovní poloha porodních asistentek se za poslední dobu změnila minimálně, většina činností je stále prováděna v předklonu.

Závěr

Při procesu ošetřování pacientů je třeba vzít v úvahu celou řadu faktorů – vyšetření, plánování a samotný způsob ošetření včetně dostupných pomůcek. Hlavním cílem ošetření je vždy poskytnutí optimálního komfortu pro pacienta/ klienta. Z dlouhodobého hlediska je jeho dosažení nezřídka doprovázeno nepříznivými důsledky pro zdraví samotného ošetřujícího. Realizace preventivních opatření v oblasti zdravotnictví je v porovnání s jinými profesními odvětvími stále odkládána, navzdory faktu, že riziko je dobře známo.

O autorovi| Mgr. Andrea Lorenz, MSc., gynekologicko-porodnické oddělení, Krajská nemocnice Liberec, a. s., andrea.lorenz@nemlib.cz

Ohodnoťte tento článek!