Ergoterapie v následné péči

Článek se zabývá popisem role ergoterapeuta v oblasti následné zdravotní péče. Poukazuje na příklady, u kterých je ergoterapie aplikována, a poskytuje přehled specifických oblastí ergoterapie používaných ke zlepšení zdravotního stavu pacienta.

Již samotný pojem následná péče jasně informuje o tom, u jakých pacientů se tato péče aplikuje. Jedná se o oblast lůžkové péče, jež je poskytována u pacientů, kteří nejsou akutně ohroženi na životě, tedy se jedná o pacienty se stabilizovaným zdravotním stavem, u nichž není předpoklad zhoršení jejich zdravotního stavu.

Uplatnění ergoterapie

Ergoterapie je léčebná metoda, při které se pracovník – ergoterapeut – dostává do kontaktu s osobami trpícími nejrůznějším znevýhodněním. V následné péči se jedná o pacienty vyžadující zejména terapeutickou pomoc ve fázi doléčení. Ergoterapie se uplatňuje při úrazech, frakturách, u degenerativních chorob, Parkinsonově nemoci nebo u cévních mozkových onemocnění. Dále u poruch řeči a symbolických funkcí, kde ergoterapeut spolupracuje s klinickým logopedem. S těmito chorobami často souvisejí stavy s poruchou mobility a snížení celkové soběstačnosti. Do charakteristických prvků poskytované následné péče obecně spadá léčebná, léčebně rehabilitační a ošetřovatelská péče. Tyto jednotlivé poskytované služby mají své představitele, kterými jsou lékař, sestra, ošetřovatel, fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický logoped, klinický psycholog a v případě potřeby i jiní odborníci.

Role ergoterapeuta

Náplní práce ergoterapeuta v tomto úseku zdravotní péče je v prvé řadě ergoterapie cílená na postiženou oblast. Do ní jsou zahrnuty prvky směřující k funkčnosti postižené oblasti, jako cvičení navržená na zvýšení rozsahu pohybu v daném kloubním místě, cvičení na podporu svalové síly, nácvik vertikalizace, mobility na lůžku, rovnovážných funkcí, stability, antispastické, antiedematózní postupy, prvky na neurofyziologickém podkladě, měkké techniky, míčkování, prvky bazální stimulace, nácvik grafomotoriky, úchopových funkcí, zhodnocení citlivosti, bimanuálních schopností, nácvik koordinace oko-ruka, jemné motoriky a další. Tréninku kognitivních, smyslových a komunikačních dovedností – paměti, orientace, fluence (plynulost) řeči a jiným – náleží značná část ergoterapeutické intervence. V této doméně ergoterapeut provádí často i skupinovou ergoterapii na podporu kognitivních funkcí, ale také je touto cestou působeno na sociální aspekt u jednotlivých pacientů.
Další složkou ergoterapeutické profese je ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti – podle ergoterapeutické terminologie ADL (activities of daily living Z aktivity všedního dne). K těmto aktivitám spadá nácvik tzv. bazálních/personálních ADL (pADL), jako nácvik oblékání horní a dolní poloviny těla, příjmu potravy, koupání, osobní hygieny, kontinence, přesunu a lokomoce. Ve sféře tzv. instrumentálních/rozšířených ADL (iADL) se jedná hlavně o nácvik přípravy pokrmů a telefonování.
Významnou složkou ergoterapie, která má své uplatnění v následné péči, je ergoterapie kondiční. Tato doména je cílena na zlepšení celkové kondice pacienta, jako prevence imobilizačního syndromu, odpoutání pacienta od hospitalizace, k podpoře psychických funkcí, celkové aktivizaci a motivaci pacienta k pohybu.
Nezbytnou náplní práce ergoterapeuta je taktéž edukace pacienta a jeho rodiny ohledně zavedení kompenzačních pomůcek do domácího prostředí, edukace minimalizující rizika pádu v domácím prostředí. Pro ucelený pohled na pacienta je nezbytné zhodnotit jeho sociální anamnézu.

Ergoterapeutické intervence

V rámci ergoterapeutické intervence dochází dále k nácviku modelových činností ve cvičné koupelně a v kuchyni, jež se prolínají s nácvikem ADL. Pacienti si mohou na vlastní kůži vyzkoušet aktivity, které je čekají v jejich domácím prostředí po propuštění z hospitalizace. V nácviku jsou zahrnuty přesuny na vanovou sedačku, na sedačky do sprchového koutu, trénink sprchování, přesun na toaletu, na toaletní křeslo, použití madel, trénink přípravy jednoduchých pokrmů ve cvičné kuchyni, nácvik přípravy teplých a studených nápojů, manipulace s rychlovarnou konvicí, sporákem, mikrovlnnou troubou, mytí nádobí a další. Význam těchto modelových činností tkví v tom, že umožňují objevit části jednotlivých aktivit, které mohou činit potíže, na něž by pacient přišel až v domácím prostředí. Již tedy v nemocnici se může začít řešit náprava těchto potíží – v pravidelném nácviku těchto aktivit se dále navrhují kompenzační pomůcky, které mohou přispět k nezávislosti pacienta, a to často ve spolupráci i s jeho rodinou či s ohledem na současnou rodinnou a bytovou situaci. Ergoterapeut pečlivě doporučuje další vhodný postup po propuštění z nemocnice tak, aby byla zajištěna co nejvyšší kvalita života pacientů. Jednotlivé postupy a výběr pomůcek se často děje i ve spolupráci s konkrétními firmami distribuujícími pomůcky těmto pacientům či s institucemi, které se zabývají další pomocí v domácím prostředí. Jsou zde dále možnosti doporučení dalších odborníků a institucí, které mohou také dopomoci k potřebné samostatnosti, kdy ergoterapeut zprostředkovává kontakt mezi zúčastněnými. Všechny tyto činnosti mohou jednotlivým pacientům zvýšit sebevědomí před odchodem zpět do jejich domovů a zlepšit jejich kvalitu života. Všechny prvky ergoterapie jsou integrovány s ohledem na aktuální fyzický a psychický stav pacientů, s ohledem k jejich celkovým možnostem a jejich individualitě.

Smysl ergoterapeutických prvků

Ergoterapeut v rámci následné péče spolupracuje převážně s osobami ve vyšším věku. Téměř vždy je právě v tomto věku určitá disabilita pacienta spojena se sníženou soběstačností. Je tedy nezbytné, aby ergoterapeut terapeuticky ovlivňoval nejenom jednotlivé postižené oblasti, ale aby skrze ergoterapeutické intervence pracoval s pacientem uceleně a komplexně a taktéž propojeně podle potřeby aplikoval vybrané oblasti ergoterapie. Pacienti, kteří se dostanou do kontaktu s následnou péčí, často žijí sami ve svých domovech po dlouhá léta a samostatně pečují o svou domácnost. Vlivem úrazu či choroby, kdy se náhle změní jejich stav, dochází ke změně v provádění běžné rutiny. Právě ergoterapie umožňuje nácviky těchto činností, tím přispívá k nezávislosti pacientů, a to vždy individuálně zaměřené na konkrétního pacienta s ohledem na jeho celkový potenciál.
Systematičnost konceptu terapie je stěžejní pro dosažení požadovaného cíle. Nezbytností k jeho dosažení je intervence všech složek pacienta, ale také spolupráce multidisciplinárního týmu jednotlivých profesí.
Literatura u autorky

O autorovi| Ing. Bc. Michaela Čermáková, Městská nemocnice následné péče, Praha-Vysočany, mich.cermakova@gmail.com

Ohodnoťte tento článek!