Evropou obchází strašidlo jménem virus Zika

V únoru 2016 vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) celosvětový stav nouze kvůli viru Zika, spojovanému s vývojovými poruchami mozku lidských plodů.

Obdobně reagovalo operační centrum amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v Atlantě, které vyhlásilo nejvyšší stupeň pohotovosti a od té chvíle koordinuje snahu co nejrychleji potvrdit podezření týkající se vztahu mezi infekcí tímto virem, novorozeneckými defekty a dalšími podezřeními z hlediska ohrožení lidského zdraví na své straně oceánu.
Příslušné instituce a laboratoře se snaží v tuto chvíli vyvinout rychlý a spolehlivý diagnostický test pro detekci viru Zika, stejně jako urychleně realizovat studie, které nám řeknou maximum o vztahu mezi virem a mikrocefaliemi či Guillainovým-Barrého syndromem. WHO i CDC se snaží sesbírat dostupná data, vyhodnotit je a co nejrychleji prohloubit znalosti o trans misi viru, stejně jako zpracovat maximum informací o tom, jak se chovat a chránit před virem Zika, a rozšířit je všemi dostupnými informačními kanály. Probíhá urgentní dovybavování nejvíce zasažených zemí (Portoriko, Brazílie, Kolumbie, Americká Samoa, Panenské ostrovy, Panama) zdravotnickým materiálem, testovacími kity. V oblastech již působí mezinárodní týmy epidemiologů a laboratorních pracovníků, kteří pracují na předběžných datech pro surveillance a zavádějí preventivní opatření.

Etiologie a epidemiologie

Poprvé byl virus Zika identifikován 18. 4. 1947 u tří opic (Macaca mulata) v ugandském pralese Zika (odtud název viru). V roce 1952 byl objeven u lidí v Ugandě a v Tanzanii. Zika patří spolu s virem žluté zimnice, dengue, virem západonilské horečky a japonské encefalitidy mezi RNA viry skupiny flavivirů. Původně cirkuloval v Africe, jihovýchodní Asii, oblastech Pacifiku. V tuto chvíli WHO uvádí více než 40 zemí a regionů (např. Nikaragua, Kostarika, Panama, Panenské ostrovy, Dominikánská republika, Jamajka, Martinik, Nový Zéland) s autochtonním, tj. původním, výskytem Zika viru. Evropa zná dosud „jen“ importované nákazy.
Přenašečem (vektorem) viru Zika jsou komáři rodu Aedes (A. aegypti, A. albopictus, A. africanus, A. luteocephalus, A. vitattus, A. furcifer). Rezervoár dosud znám není. Největší obavy v souvislosti s globálním rozšířením viru vyvolávají komáři A. aegypti a A. albopictus. Jsou totiž schopni globální migrace a přizpůsobení se změnám klimatu.
A. aegypti přenáší kromě viru Zika např. žlutou zimnici, dengue a západonilskou horečku. Dospělí jedinci se vyznačují typickými bíločernými skvrnami jak na nohou, tak na těle. V minulosti tento druh komára upřednostňoval les a vodní plochy, v současnosti se dobře adaptuje ve městech. Nacházíme ho v nádržích na vodu, ve starých nepoužívaných pneumatikách, septicích, ale i uvnitř domácností, například ve vázách. Člověkem uměle vytvářené nádrže na dešťovou vodu, venkovní květníky, bazénky, ale i odhozené konzervy, skládky ojetých pneumatik jsou novým biotopem, který se pro šíření komárů stává v současnosti zásadním. Ukazuje se, že samičky kladou vajíčka co nejblíže lidským obydlím. V poslední době byl A. aegypti nalezen na Krétě, Kypru, ve Francii, včetně Korsiky, v Holandsku, Řecku, Izraeli, Itálii, Portugalsku, jižním Rusku, na Sardinii, ve Španělsku, v Turecku, v bývalé Jugoslávii, na Blízkém východě, v Alžíru, Egyptě, Libyii, Maroku a v Tunisu. Stejně tak je rozšířen v jihovýchodních USA, východní a jihovýchodní Asii, v Pacifiku, v severní Austrálii. Historicky se A. aegypti stěhoval z kontinentu na kontinent plachetnicemi. Dnes je transportován kamionovou a námořní dopravou. V Holandsku se detailně sleduje jeho výskyt na skládkách ojetých pneumatik, které jsou z tohoto důvodu ošetřovány chemickými postřiky.
Pro onemocnění virem Zika (stejně jako žlutou zimnicí, ale pro tu máme účinnou vakcínu) funguje A. aegypti jako tzv. přemosťující vektor umožňující přenos viru mezi různými živočišnými druhy. V praxi přenos funguje tak, že komár saje na jednom druhu zvířete, kde se nakazí, a později na jiném druhu či na člověku, na které virus přenese. To vede k mezidruhové cirkulaci patogenu. Infikovaný komár může přenést nákazu z člověka na člověka – původně nenakažený komár saje na dříve infikovaném člověku a tak může na dalšího, dosud zdravého člověka při opakovaném sání přenést virus. Je proto velmi důležité, aby se i již nakažení jedinci chránili před komáry.
A. albopictus patří mezi nejagresivněji se šířící druhy invazivních tropických komárů. Je velmi přizpůsobivý změnám klimatu, nicméně nevyhledává brakickou či slanou vodu. Saje na člověku, domácích zvířatech, plazech, ptácích, obojživelnících. V roce 1987 byl tento druh nalezen v Texasu, ale dnes osidluje prakticky celé USA. Pravděpodobně se sem dostal ze severní Asie, spolu s importovanými pneumatikami, a podle mapových záznamů se primárně šířil podél systému dálnic. Proto jsou od roku 1988 veškeré pneumatiky z oblastí, kde se vyskytují invazivní druhy komárů, před dovozem do USA ošetřeny chemickými postřiky. V Evropě se A. albopictus rozšířil pravděpodobně s distribucí bambusových rostlin dovážených z Číny. Komár byl již dříve zaznamenán i na našem území, konkrétně na jižní Moravě v oblasti Mikulova.

Klinický obraz a diagnostika

Inkubační doba onemocnění způsobeného virem Zika se odhaduje na několik dnů. Symptomy zahrnují (podobně jako u jiných arboviróz) horečku, kožní vyrážku, konjunktivitidu, bolesti kloubů a svalů, nevolnost, výrazné bolesti zad a hlavy. Obvykle tento stav přetrvává dva dny až týden. Typicky onemocní každý pátý virem infikovaný člověk. Z hlediska terapie je třeba nemocným zajistit dostatek odpočinku, pacienta hydratovat a snažit se snížit bolestivost a horečku klasickými medikacemi. Nicméně se nedoporučuje podávat aspirin a nesteroidní protizánětlivá farmaka (naopak velmi vhodné je podání acetaminofenu). Zmiňované léky by mohly při podání na počátku rozvíjející se infekce zamezit rozlišení mezi virem Zika a dengue. V případě nerozeznání dengue a nesprávné léčby by mohlo dojít k ohrožení pacienta na životě. Z tohoto důvodu je velmi důležitá včasná laboratorní diagnostika. Virus Zika lze detekovat v krvi pacienta během prvního týdne infekce. Vyšetření lze provést pomocí molekulárně genetického testu PCR, který detekuje přítomnost Zika virové RNA. V tuto chvíli není dostupný komerčně vyráběný test, vyšetření provádí specializovaná laboratoř CDC v americké Atlantě, kam lze vzorky zaslat. Pro vyšetření novorozenců požadují tamní vědci buď sérum, či plasmu z pupečníkové krve, eventuálně vzorek cerebrospinálního moku. Dokáží vyšetřit i placentu (imunohistochemickým barvením tkáně). Existují testy ELISA detekující IgM protilátky proti viru Zika, nicméně tato metoda vykazuje zkříženou reaktivitu s dengue, žlutou zimnici a západonilskou horečku. Vakcína proti viru Zika není k dispozici. V současné době panuje názor, že po prodělání tohoto onemocnění je člověk vůči další infekci imunní.

Mikrocefalie, Guillainův-Barrého syndrom

Poprvé, mimo Afriku či Asii, byly informace o tomto onemocnění dány do souvislosti s epidemií Zika na ostrově Yap (Mikronésie) v roce 2007. Zde bylo laboratorně potvrzeno celkem 185 nemocných. V letech 2013 a 2015 proběhly masivní epidemie viru Zika ve Francouzské Polynésii (32 tisíc infekcí v populaci o 270 tisících lidí, 80 % infekcí proběhlo asymptomaticky) a v Brazílii, stejně jako v Kolumbii a v Africe (Kapverdy). Nově byly zaznamenány neurologické a autoimunitní komplikace přičtené působení viru Zika.
V tuto chvíli je to Brazílie, která informuje o vyšším výskytu novorozenců trpících mikrocefalií, konkrétně ze severovýchodní části země. WHO se proto zaměřila na vztah mezi tímto výskytem a virem jako jeho původcem. Bylo vydáno doporučení těhotným ženám necestovat do zasažených oblastí. Virus Zika je považován za nebezpečný pro matku a plod po celou dobu těhotenství. Brazilské ministerstvo zdravotnictví vydalo další informaci o možnosti vztahu mezi infekcí virem Zika a zvýšeným výskytem Guillainova-Barrého syndromu (autoimunitní onemocnění, při včasné léčbě vyvolává dočasnou paralýzu). Jedná se ale pouze o hypotézu, jejíž potvrzení či vyvrácení prověřuje americké CDC. Vědci se domnívají, že virus se dostal do Brazílie z Francouzské Polynésie během mezinárodního závodu kánoí v srpnu 2014.

Možnosti přenosu

Postupně se rozšiřují znalosti o transmisi viru, kdy kromě již podrobně diskutovaného přenosu pomocí komářích vektorů byl Zika virus detekován v mateřském mléce, ale zatím nebyl tímto způsobem potvrzen přenos na kojené dítě. Spojené státy vydaly 2. února 2016 informaci o přenosu viru Zika pohlavním stykem u pacienta z Dallasu. Došlo k přenosu od partnera, který si přivezl Ziku z tropické oblasti po kousnutí komárem. CDC vydalo následně doporučení o používání kondomů u mužů, kteří cestovali či cestují do oblastí s výskytem infikovaných komárů, a doporučení k sexuální abstinenci s těhotnými partnerkami. Tento přenos pohlavní cestou není ve skutečnosti prvním známým případem. V roce 2008 infikoval americký vědec, zabývající se problematikou virů přenášených moskyty v Senegalu, svoji ženu a publikoval tuto informaci v rámci své studie vydané v roce 2011. Poslední dosud známý další druh přenosu oznámilo brazilské Sao Paulo 3. února letošního roku, a to krevní transfuzí. Dárci krve v Brazílii začali být proto okamžitě dotazováni na svoji cestovatelskou historii. Červený kříž zatím svoji kontrolní agendu vzhledem k viru Zika nemění, ale změny se očekávají.

Prevence nákazy

Základním preventivním opatřením je likvidace komárů a lokalit, ve kterých se mohou úspěšně množit, stejně jako maximální opatření pro zamezení kontaktu mezi komárem a člověkem (WHO vypracovala seznam chemikálií, které hubí i komáří larvy). To znamená aktivní používání repelentů, věnování dostatečné pozornosti oblečení (přednostně světlejších barev a s dlouhými rukávy a nohavicemi), používání moskytiér, sítí v oknech a ve dveřích. Pomáhá i zapnutá klimatizace, protože proudění vzduchu nemá tento hmyz v oblibě. Při pobytu v tropech se doporučuje nejprve aplikovat krémy na opalování a poté na tato místa nanést repelenty.
Děti vyžadují zvláštní opatření. Pokud jsou mladší dvou měsíců, není vhodné repelenty používat. Děti je třeba opět vhodně oblékat, zakrývat končetiny, sítí překrývat postýlky či kolébky. V případě, že je dítě starší dvou měsíců, aplikuje dospělý repelent na své ruce a rozetře vše na dětský obličej, s výjimkou úst a očních víček. Kojící ženy by měly používat pouze repelenty označené jako vhodné pro tuto skupinu. Virus Zika se dá spolehlivě zabít roztokem manganistanu draselného, teplotami nad 60 °C, naopak nulovou účinnost vykazuje 10% roztok etanolu.
Závěrem nelze než konstatovat, že viry nás nepřestávají ani v 21. století překvapovat. Po Ebole následuje Zika, nicméně vědci zdůrazňují, že není důvod k panice. Nebezpečí Ziky je velmi nízké a v případě dodržení základních výše uvedených pravidel není třeba obav.

Ohodnoťte tento článek!