Gastroenterologie – dialog mezi Evropou a Asií

Praha hostila ve dnech 12.–14. června účastníky 10. mezinárodního gastroenterologického sympozia (ISG). Hlavními tématy konference byly kontroverze v gastrointestinální onkologii, nový pohled na klinický management nespecifických střevních zánětů, novinky v léčbě jaterních onemocnění a živé přenosy z endoskopických sálů.

Cílem sympozií je zprostředkovat výměnu poznatků v oblasti gastroenterologie a hepatologie zejména mezi odborníky ze střední a východní Evropy a střední Asie. Do pražského hotelu InterContinental přijelo diskutovat 285 účastníků ze Španělska, Německa, Česka, Slovenska, Polska, Slovinska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Moldávie, Estonska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny, Uzbekistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Ruské federace. „Atmosféra kongresu umožňuje přátelskou a neformální výměnu informací, které jsou pro nás inspirující. Je pravda, že některé východní země jsou méně rozvinuté než my, ale máme ještě v živé paměti situaci před 20 lety a víme, že si musíme vůči chudším státům uchovat respekt,“ vysvětlil prezident kongresu a předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Z historie sympozií

Tradici Mezinárodních gastroenterologických sympozií založil před 20 lety tehdejší generální ředitel firmy PRO. MED. CS Dr. Rudolf Bares ve spolupráci se zástupci Evropské společnosti gastrointestinální endoskopie (ESGE) – profesorem Armengolem Miró ze Španělska a profesorem Nowakem z Polska, s podporou tehdejšího prezidenta České gastroenterologické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Jana Kotrlíka, CSc. První sympozium se konalo v Andoře a zúčastnily se jej dvě stovky lékařů z Česka a Slovenska, Polska, Španělska a Andory.
S úspěšnou expanzí společnosti PRO. MED. CS na farmaceutický trh ve východní Evropě a střední Asii v novém tisíciletí se měnilo jak zastoupení účastníků a řečníků, tak místo konání kongresů. Sedmé sympozium tak proběhlo v Tallinnu, osmé v Kyjevě a deváté v Taškentu. Výroční desáté sympozium přineslo ohlédnutí za minulými akcemi v úvodní přednášce docenta Kotrlíka. Po něm pak navázal tzv. Baresovou přednáškou na téma „Endoskopická léčba komplikací endoskopické terapie“ profesor José Ramón Armengol Miró, jenž je považován za jednoho z předních světových endoskopistů a průkopníka mnoha experimentálních endoskopických výkonů.

Onkologické výzvy a kontroverze

„V oblasti gastrointestinální onkologie jsou pro nás v současnosti stěžejní dvě oblasti, a to individualizovaný léčebný přístup, který se stal středem zájmu především v souvislosti s nástupem biologické léčby, a dále otázka radikality chirurgických zákroků. Chirurgická léčba, která se tradičně využívala při odstraňování tumorů, se postupně vyvíjí směrem k laparoskopickým a endoskopickým miniinvazivním výkonům,“ uvedl profesor Špičák. Zmíněná témata byla obsahem prvního bloku sympozia, které se zaměřilo na léčbu gastrointestinálních malignit, význam screeningu kolorektálního karcinomu, refluxní ezofagitidu a stále velice nepříznivou prognózu rakoviny pankreatu.
Problematice Barrettova jícnu, který vzniká jako komplikace zánětu v důsledku refluxní choroby jícnu, se věnoval profesor Joachim Mössner z Německa. Ve svém příspěvku shrnul výsledky recentních studií a vyslovil závěry týkající se významu surveillance a endoskopické léčby této prekancerózy. Právě endoskopická léčba se u Barrettova jícnu významně uplatňuje. Za nejefektivnější terapii u pacientů s vysokým stupněm dysplazie se však považuje kombinace endoskopické resekce a radiofrekvenční ablace, která by podle prof. Mössnera měla mít přednost před chirurgickým zákrokem.
Karcinom pankreatu je v posledních letech na 4. místě, co se týče mortality na onkologická onemocnění. V roce 2013 bylo v České republice podle údajů Institutu biostatiky a analýz diagnostikováno 2200 nových případů s 56% mortalitou. Tumor bývá diagnostikován většinou v rozvinutém stadiu onemocnění a jen u pětiny pacientů je resekovatelný. „Prognóza ca pankreatu je bohužel stále nepříznivá, nedaří se nalézt specifický mechanismus onkogeneze, na který by se dala zacílit potenciální léčba. Vypadá to, že v organismu volně kolují nádorové buňky již v počátečním stadiu rozvoje zhoubného onemocnění, takže ani radikální odstranění nádoru nemoc nevyléčí,“ posteskl si profesor Špičák. Doporučení a závěry týkající se léčby tohoto zhoubného nádoru přednesl na sympoziu prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc., z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Podle jeho sdělení je resekce jediným terapeutickým výkonem významně prodlužujícím přežití. To dále prodlužuje radikální resekce následovaná adjuvantní radioterapií a léčba pacienta ve vysokoobjemovém centru. Naproti tomu paliativní léčba a léčba pacienta mimo centrum nemají vliv na delší přežívání nemocných.

Léčba nespecifických střevních zánětů

Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., z Klinického centra Iscare předsedal bloku zaměřenému na idiopatické střevní záněty (IBD). Ve svém příspěvku se zaměřil na problémy spojené s diagnostikou a léčbou perianálních komplikací, které se vyskytují asi u 30–50 % pacientů s Crohnovou chorobou. V diagnostice perianálních lézí se vedle klinického vyšetření uplatňují magnetická rezonance a endosonografie, z léčebných postupů je možno dle indikace volit biologickou terapii, imunosupresiva, případně antimikrobiální léčbu a specifické chirurgické přístupy.
MUDr. Zuzana Šerclová z Ústřední vojenské nemocnice ve svém příspěvku shrnula některé zásady prevence pooperačních komplikací u Crohnovy nemoci. Podle ní IBD vyžadují nejen specializovaný přístup v rámci vysokoobjemového centra a výběr vhodné techniky, ale také správné načasování výkonu a správnou předoperační medikaci. Mesalazin, azathioprin a methotrexát neovlivňují výskyt postoperačních komplikací, kortikosteroidy biologická terapie a kombinovaná imunoterapie riziko těchto komplikací zvyšují. Dalším nepříznivým faktorem zvyšujícím riziko pooperačních komplikací operací je malnutrice.
Podle profesora Špičáka je problémem i to, že řada pacientů s IBD je léčena nedostatečně. Biologická léčba, kterou je u těchto onemocnění třeba podávat dlouhodobě, někdy i celoživotně, je dostupná jen části nemocných, navíc má řadu vedlejších účinků. Na druhé straně jsou někteří pacienti léčeni nadměrně, kdy kromě biologické terapie nadbytečně užívají další preparáty. V neposlední řadě se pak Česká republika potýká s nedostatkem zkušených chirurgů schopných provádět tyto superspecializované výkony.

Hepatologické novinky

Dva přednáškové bloky (pod vedením prof. Petra Hůlka z ČR a prof. Marka Hartleba z Polska) se věnovaly novinkám v léčbě jaterních chorob. Čeští přednášející se zaměřili na některé aspekty endoskopické léčby, mj. na roli endoskopie u portální hypertenze, bezpečnost UDCA v těhotenství či využití Danišova stentu v terapii ezofageálního varikózního krvácení.
Prof. Alexander Dechene z Německa následně referoval o „pro a proti“ elastografie coby moderní techniky pro vyšetření jaterní tkáně. Výhodou této metody je její neinvazivnost, reprodukovatelnost, snadná diagnostika cirhózy, možnost prediktivního hodnocení jaterních komplikací a kvantifikace steatózy, nevýhodou pak relativně nízká použitelnost (u 80 % pacientů) nebo nedostatečná rozlišovací schopnost fibrózy a zánětu.

Epidemiologická data z východu

Přednášející z Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Ruské federace mimo jiné přinesli epidemiologická data ze svých zemí. „Konfrontace s problémy východních zemí je pro nás inspirující,“ uvádí k tomu profesor Špičák. „Velmi zajímavé jsou například údaje o výskytu některých chorob, ať už se jedná o nádorová nebo infekční onemocnění.“ Na kongresu byla prezentována data o výskytu rotavirové infekce ve střední Asii (R. Latipov a kol., Uzbekistán), výskytu nealkoholové jaterní steatózy (NAFLD) na klinice v Biškeku (S. I. Umarova, Kyrgyzstán) a prevalenci jaterních chorob v ruské metropoli (prof. M. V. Maevskaya a kol., Ruská federace).
První tým sledoval možný výskyt rotavirové gastroenteritidy na více než 20 tisících dětí do 5 let věku na území Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Kazachstánu v letech 2007–2009. Rotaviry byly identifikovány u 26 % z celkového počtu sledovaných a měly za následek úmrtí téměř 900 dětí. Rotaviry jsou v dané věkové skupině a daném regionu ročně příčinou 12,5 tisíce hospitalizací a 1700 úmrtí. Podle autorů studie by rotavirová vakcína pomohla snížit dětskou morbiditu a mortalitu.
V Biškeku zjistili, že více než třetina pacientů, kteří ve sledované době navštívili vybrané zdravotnické zařízení, trpěla NAFLD. Z toho 75 % mělo steatózu, 20 % steatohepatitidu a 4 % jaterní cirhózu. Jako nejčastější rizikový faktor byla určena nadváha a obezita.
Výzkumníci z Ruska, kteří vyšetřili 5 tisíc obyvatel Moskvy, zjistili pomocí dotazníkového šetření a laboratorních vyšetření, že 30 % z nich má abnormální jaterní testy. Nejčastější příčinou byly NAFLD, alkoholické poškození jater a HCV-infekce.

Live endoscopy

Součástí sympozia byly také přednášky týkající se endoskopických výkonů a několik živých přenosů ze sálů. Perorální endoskopickou myotomii provedl doc. MUDr. Jan Martínek, Ph. D., z pražského IKEM, a sice pomocí metody POEM, kterou lze podle profesora Špičáka v považovat za současnou vlakovou loď endoskopie. Dále byla představena řada standardních i inovativních endoskopických metod pod koordinací MUDr. Tomáše Hucla, Ph. D.
„Endoskopie je metoda, která se neustále rozvíjí a integruje do sebe další vyšetřovací a léčebné postupy. Naším cílem je moci efektivně a bez histologie stanovit stupeň a prognózu patologického procesu a zahájit tak včas léčbu,“ uzavřel prezident kongresu. V průběhu sympozia byla udělena cena za nejlepší prezentovaný poster. Porota ve složení doc. Jan Kotrlík a prof. Libor Vítek ocenila práci „Gas-jet liver dissection: benefits and limitations“, jejíž výsledky přijel do Prahy prezentovat Denys Skoryi z Ukrajiny.

Prof. Milan Lukáš.
Prof. José Ramón Armengol Miró.
Prof. Julius Špičák.
Prof. Joachim Mössner.

Ohodnoťte tento článek!