Hidradenitis suppurativa – nová naděje pro pacienty

Jedním z témat, na něž se zaměřily Pracovní dny Koloproktologické sekce České chirurgické společnosti ČLS JEP, byla purulentní perianální hidradenitida. Přednáškový blok podpořený společností Abbvie hledal odpověď na otázky, který obor má léčit onemocnění a nakolik může být pacientům prospěšná biologická léčba.

Hidradenitis suppurativa je choroba známá přes 150 let pod řadou názvů, mimo jiné například jako acne inversa.
Etiologie není dosud objasněna. „Pro chirurgy představuje onemocnění vždy trápení, neboť otevřou absces či píštěl, myslí si, že uspěli, ale problém přesto není vyřešen,“ konstatoval v úvodu prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc., garant odborného programu pracovních dnů.

Komplikace a recidivy jsou časté

Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické kožní onemocnění, které se projevuje tvorbou zánětlivých ložisek v různých lokalizacích (perianální, axilární, sakrální, inguinální, submamární…), především v oblasti s výskytem potních žláz apokrinního typu. Pro HS je typický dlouhodobý průběh provázený tvorbou bolestivých uzlů a abscesů, jež často splývají, šíří se do okolí a mohou vést až k tvorbě secernujících píštělí a vzácně i ke vzniku nádoru. Onemocnění není infekční, bakteriální infekce nasedá až sekundárně.
Při diferenciální diagnostice je třeba zohlednit vedle anamnézy k typickému vzhledu a lokalizaci onemocnění, dlouhotrvajícímu postižení a progresi lézí a zejména vyloučit sekundární etiologii onemocnění (např. zánětlivé střevní onemocnění, pyoderma ganrenosum, apod.)

„Choroba je stálou výzvou v léčení. Na jejím řešení se podílí více odborností – vedle dermatologa a chirurga je například urolog, gynekolog či mikrobiolog.
V terapii se podle tíže a rozsahu onemocnění uplatňují lokální a systémová antibiotika, retinoidy, imunosuprese, přičemž dominantní je chirurgická léčba. Sanace abscesů či píštělí a chirurgické plastické výkony však samy o sobě nestačí. Po ošetření abscesů se bohužel udává až stoprocentní recidiva,“ upozornil prof. Hoch. Novou nadějí pro pacienty s purulentní hidradenitidou je podle něj biologická léčba. „Vzhledem k tomu, že postižení je zřejmě výsledkem dysregulace imunitního systému, mohla by biologická léčba být pro některé pacienty s hidradenitidou řešením, podobně, jako je tomu u pacientů s psoriázou,“ doplnil Jiří Hoch.

Léčbu má zahájit dermatolog

„Iniciální stadia hidradenitidy by měl léčit zkušený dermatolog. Včasná diagnostika a léčba může zabránit propuknutí nemoci v plné síle,“ řekl MUDr. Lukáš Frajer z Chirurgické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze. „Bohužel u mnoha pacientů zůstává choroba dlouho nerozpoznána a špatně léčený pacient se tak dostává do sociální izolace, neboť onemocnění je stigmatizující, bolestivé, léze často zapáchají, protože z nich vytéká tekutina,“ dodal MUDr. Frajer.

Podobné zkušenosti má MUDr.
Alena Machovcová, Ph. D., MBA z Dermatovenerologického oddělení FN Motol. Podle ní celkově dochází u pacientů s hidradenitis suppurativa ke snížené kvalitě života, onemocnění bývá provázeno depresemi, únavou, dlouhodobě pacienta diskvalifikuje.
„Z pohledu patofyziologie se jedná o systémové zánětlivé onemocnění s vysokou hladinou prozánětlivých cytokinů. Vysoké bývají i hladiny CRP, leukocytů, sedimentace, ale neznáme žádný specifický marker onemocnění,“ vysvětlila MUDr. Machovcová. Jak dále připomenula, typické pro HS jsou komorbidity dalších systémových onemocnění, jako je Crohnova choroba, metabolický syndrom či spondylartritida. U pacientů s idiopatickými střevními záněty se udává 9x vyšší riziko vzniku HS, přičemž čtvrtina pacientů s IBD má současně hidradenitidu.

Adalimumab – první schválené biologikum

Nadějí pro pacienty se středně těžkou až těžkou HS by podle ní mohla být biologická léčba. Prvním biologikem schváleným v této indikaci je adalimumab. Bezpečnost a slibný efekt ve srovnání s placebem potvrdila fáze III klinické studie PIONEER I a II. „Adalimumab se podává ve vyšším dávkování podobně jako u ulcerózní kolitidy, a to v dávkách 160 mg (den 0), 80 mg (15. den), 40 mg (od 29. dne od nasazení), a to 1x týdně. Lék je indikován u pacientů, kteří neodpovídají na tříměsíční terapii antibiotiky, nebo je léčba netolerovaná. Při léčbě adalimumabem musí dojít k poklesu počtu zánětlivých abscesů o 25 procent po 12 týdnech od zahájení léčby, aby bylo možné v léčbě pokračovat,“ vysvětlila MUDr. Machovcová.

Z dalších biologik se v dané indikaci zatím zkoušely infliximab, etanercept a ustekinumab, dosud je však k dispozici relativně málo dat na obecné závěry. „Ze zkušeností z našeho pracoviště zatím vyplývá, že léčba adalimumabem vede u řady pacientů ke stabilizaci stavu a umožňuje chirurgické ošetření u pacientů s hidradenitis suppurativa. Po vysazení může dojít k recidivě a lze tedy očekávat, že biologickou léčbu bude třeba podávat dlouhodobě, ne-li doživotně,“ domnívá se Alena Machovcová. Mnoho otázek kolem léčby však ještě není zodpovězeno a bude třeba vyčkat výsledků dalších studií.

Jiří Hoch byl garantem programu

Hidradenitis suppurativa – nová naděje pro pacienty
Ohodnoťte tento článek!
3 (60%) 2 hlas/ů