Hozená rukavice profesorky Strunecké aneb jak dál s očkováním

Diskuse o očkování, zejména o povinnosti očkovat nejmenší děti a s tím souvisejících otázkách bezpečnosti vakcín a možných nežádoucích účinků očkování, se přesunuje z internetových debat a pediatrických ordinací na půdu zákonodárců.

Jedním z impulsů k nedávnému kulatému stolu pořádanému Výborem pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla kontroverzní e-kniha prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. „Očkování – otázky a odpovědi“, zaslaná autorkou vybraným poslancům.
Smyslem padesátistránkové publikace, určené kromě poslanců také rodičům a pediatrům, je podle profesorky Strunecké „výzva k rozumnému a zodpovědnému přehodnocení benefitů a rizik současného způsobu očkování“. Autorka je profesorkou fyziologie, řadu let působila na katedře fyziologie a vývojové biologie Přírodovědecké fakulty UK, kde se intenzivně věnovala vědecké a pedagogické práci. Publikovala mimo jiné na téma toxicity hliníku ve vakcínách. Veřejnosti je známa především svým kritickým postojem nejen k očkování, ale také k farmakoterapii a „toxiny zatížené“ výživě, o čemž vydala několik populárně naučných knih. Výše uvedená publikace vyšla v souvislosti s projednávanou novelou zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v březnu tohoto roku a s nálezy Ústavního soudu ČR ve věci očkování. Z novely zákona, jak shrnuje autorka v úvodu publikace, „vyplývají vysoké pokuty pro provozovatele dětských kolektivních zařízení, organizátory dětských akcí i pediatry, kteří neprovedou povinné očkování a neohlásí rodiče, kteří ho odmítají“.

O čem je dále publikace?

Ve své knize prof. Strunecká vysvětluje okolnosti nedávné demonstrace rodičů proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování a důvod sepsání otevřeného dopisu ministru zdravotnictví ČR Svatopluku Němečkovi. Odvolává se také na petici spolku Rosalio, kterou k 25. 3. podepsalo téměř 17 tisíc občanů. V dopise ministrovi rodiče vyzývají k zavedení možnosti svobodné volby alternativního očkování, zrušení zákazu přijímat neočkované děti do kolektivu, zrušení navrhovaných sankcí či uplatnění přísné kontroly nad vakcinology a dovozci vakcín s vyloučením střetu zájmů. V odborné části publikace se pak autorka věnuje vybraným otázkám očkování ve vztahu k příčinám současných epidemií (spalničky), zpochybňuje některé současné trendy a strategie v očkování (černý kašel) a vyzývá k přehodnocení bezpečnosti vakcín, jako jsou hexavakcína či MMR vakcína, především vzhledem k potenciální vazbě těchto vakcín na poškození nervového systému očkovaných dětí a rozvoje autismu či autoimunitního onemocnění.

Otevřít racionální diskusi

Dubnový parlamentní seminář reflektoval uvedené události s cílem otevřít racionální diskusi o očkování. Vedle zástupců vakcinologů, veřejného zdravotnictví a dětských lékařů tak dostali slovo i kritici současného systému očkování včetně profesorky Strunecké. Podle místopředsedkyně výboru pro zdravotnictví Mgr. Soni Markové, pod jejíž záštitou se akce konala, by se měl parlament stát platformou pro potřebnou diskusi o očkování a odpovědět na související otázky, které pálí rodiče, pediatry a vlastně celou společnost. „Neočekáváme, že se na základě tohoto semináře změní zákon o ochraně veřejného zdraví, ale věříme, že dojde k vyjasnění některých postojů a vzejdou odtud podněty, kterými se bude dále na půdě ministerstva zdravotnictví či poslanecké sněmovny zabývat vznikající pracovní komise pro očkování,“ uvedla poslankyně.

Léčebná péče a veřejné zdraví

„Návrh na složení pracovní skupiny pro očkování již byl předán Ministru zdravotnictví ČR. Součástí této skupiny by měli být zástupci relevantních odborných společností, zákonodárců, zdravotních pojišťoven i veřejnosti,“ informoval hlavní hygienik ČR MUDr. Vladimír Valenta, Ph. D. Dodal, že věří v tuto spolupráci i tomu, že bude dostatek prostoru pro vzájemné vysvětlení si názorů na očkování. Současně v souvislosti s klesající proočkovaností zdůraznil význam veřejného zdraví a kolektivní imunity: „Systém veřejného zdraví je v posledních letech velmi upozaděn a oslaben. Větší pozornost je věnována péči o zdraví jedince. Člověk má však odpovědnost i vůči ostatním,“ připomenul hlavní hygienik. Dále informoval o potřebě zdravotně-politických nástrojů, jakým je evropský projekt podpory zdraví a blahobytu „Zdraví 2020“. Snahou veřejného zdravotnictví je vytvořit udržitelný systém realizace záměrů provakcinační strategie s cílem udržet proočkovanost populace včetně dobrovolného očkování. Strategie je součástí připravovaného národního provakcinačního akčního plánu.

Diskuse ano, ale objektivní

Diskusi o očkování vítá i předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph. D., který však zdůraznil, že debata musí být objektivní a přinášet fakta namísto emocí a pochybných informací z internetu. Profesor Prymula uvedl, že je ochoten diskutovat o dobrovolnosti očkování, avšak současně připomenul, že uzákoněnou povinnost očkování má 12 evropských zemí. Kriticky se vymezil vůči tzv. novodobým mesiášům, kteří šíří konspirační a zavádějící teorie o očkování a mezi nimiž jsou bohužel i odborníci.
Jeho příspěvek pak směřoval především proti některým informacím uvedeným v publikaci prof. Strunecké. „Tato kniha nevychází z vědeckých poznatků ani z oponentury, jsou v ní uvedeny zavádějící informace a celkově vyznívá demagogicky,“ zlobil se vakcinolog. Podrobněji se pak vyjádřil k vybraným sporným a nesprávným závěrům uvedeným v knize a konfrontoval je s konsensem odborných společností. Současně profesor Prymula reagoval na požadavky rodičů, které jsou součástí otevřeného dopisu ministrovi zdravotnictví. Konstatoval, že diskuse s rodičem nemůže být bezbřehá. „Diskutovat můžeme o volbě penta- či hexavakcíny, očkovacím schématu 2x 1 versus 3x 1, nikoli však o individuálních odstupech jednotlivých dávek vakcíny či celém individuálním schématu. Očkovat nelze zcela libovolně. Při příliš dlouhém intervalu mezi dávkami by se nenavodila dostatečná imunita, zejména u neživých vakcín. Dále není možné očkovat vakcínami, které u nás nejsou schválené. Pediatr také nemá nekonečně času pro diskusi s každým rodičem. Navíc snaha zasytit odborníka neustále se opakujícími dotazy vede k určité otrávenosti, zejména jde-li o informace z pochybných zdrojů,“ řekl Roman Prymula.

Ohrožená eradikace

Na druhé straně prof. Prymula uznal oprávněný požadavek rodičů očkovaného dítěte na odškodnění za nežádoucí účinky způsobené vakcínou a konstatoval, že fond pro odškodnění u nás zatím bohužel nemáme. Připomenul také, že žádné očkování nefunguje stoprocentně, a stejně jako hlavní hygienik vyzdvihl význam kolektivní imunity, která poskytuje ochranu jak neočkovaným, tak očkovaným jedincům, u nichž není navozena dostatečná postvakcinační imunita. V souvislosti s možnými nežádoucími účinky vakcín pak konstatoval: „Nikdy jsme netvrdili, že očkování je stoprocentně bezpečné! Uvědomme si však, že díky očkování byly vymýceny pravé neštovice, takže jsme mohli proti nim přestat očkovat. V brzké době může být vymýcena i dětská obrna. Současný trend snižování proočkovanosti však ohrožuje její eradikaci.“

Hlásit nežádoucí účinky!

Rodiče dětí, kteří se obávají možných nežádoucích účinků vakcinace u svých dětí nebo již mají (ať domnělou či potvrzenou) zkušenost s negativními důsledky očkování, se však dovolávají možnosti svobodně se rozhodnout, zda své dítě nechají naočkovat, bez toho, aby čelili následným sankcím. Mnozí zdůrazňují, že nejsou „odpírači“ očkování ani „hysterickými biomatkami“, jak bývají médii často označováni, chtějí však přehodnotit současný systém povinného očkování.
Jak je to vlastně s bezpečností vakcín? Ačkoli se řada hlášených nežádoucích účinků dávaných do souvislosti s předchozí vakcinací nakonec nepotvrdí jako následek vakcinace, existují případy, kdy regulační orgány tuto souvislost potvrdí. Například v roce 2011 doporučila Evropská léková agentura (EMA) změnu v SPC k vakcíně proti chřipce Pandemrix, s upozorněním na možné riziko rozvoje nar ko lepsie u dětí a dospívajících. Doporučení vzešlo z přezkoumání téměř tisíce případů narkolepsie u dětí do 15 let, které se vyskytly v souvislosti s předchozí vakcinací Pandemrixem. Jak uvedla MUDr. Veronika Tichá z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, v daném případě šlo zřejmě o souhru genetické dispozice a zevního spouštěče, kterým mohl být virový antigen vakcíny nebo použité adjuvans. MUDr. Tichá konstatovala, že některé nežádoucí účinky vakcín mohou mít pravděpodobně imunologický podklad a odkázala na řadu zmínek v literatuře o autoimunitní post vakcinační reakci, avšak současně na nedostatek epidemiologických dat. Apelovala také na důsledná hlášení všech podezřelých nežádoucích účinků Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) jak lékaři, tak rodiči. „Pro dlouhodobé sledování je velice důležitá farmakovigilance. Nežádoucí účinky jsou nepředvídatelné, vždy byly a budou a je třeba jim věnovat pozornost. Existuje zvýšené riziko rozvoje autoimunitního onemocnění u citlivých jedinců, jakými jsou například lidé s alergickým onemocněním v rodinné nebo osobní anamnéze či s předchozí reakcí na očkování. Vždy je nezbytné posoudit individuální riziko versus benefit vakcíny,“ upozornila neuroložka.

Neurologické následky infekcí

Na druhé straně MUDr. Tichá poukázala také na ochranu, kterou poskytují vakcíny před závažnými neurologickými komplikacemi infekčních nemocí. Zmiňme například hnisavé meningitidy, které mohou vzniknout následkem onemocnění hemofilovou, pneumokokovou či meningokokovou nákazou, klíšťovou encefalitidu či subakutní sklerotizující panencefalitidu coby komplikaci spalniček. K dispozici jsou data dokládající významný pokles těchto závažných komplikací u očkovaných jedinců. Z poslední doby je to zejména pokles invazivních hemofilových onemocnění po zavedení rutinního očkování proti Haemophilus influenzae b. Naopak s aktuálním poklesem proočkovanosti proti pneumokokům výskyt invazivních pneumokokových onemocnění mírně stoupá.

Komunikace s rodiči je náročná

Příspěvky do diskuse přinesly také předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Ilona Hulleová a předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP MUDr. Alena Šebková. Obě konstatovaly, že komunikace s rodiči je stále náročnější nejen na čas, ale i na edukaci a trpělivost lékaře. Rodiče dnes mají více informací, ale zároveň přicházejí i s neadekvátními požadavky na očkování a zatěžují lékaře stále se opakujícími dotazy. Současně odbornice vyzdvihly potřebu kontinuálního vzdělávání pediatrů v oblasti vakcinologie (je organizováno pediatrickými společnostmi), snahu dětských lékařů předejít střetům s rodiči v zájmu zdraví dítěte, jakož i potřebu zmírnit diskrepance panující mezi odborníky například v diskusi nad nežádoucími účinky. „Nedělejme z očkování strašáka,“ prohlásila MUDr. Šebková, „vakcíny nemůžeme vinit ze všeho. Je zde řada dalších vlivů, které se mohou podílet na vzniku onemocnění dávaných do souvislosti s vakcinací – například pozdní věk matky či umělé oplodnění.“

Systém očkování vs. osobní příběh

Poslední část semináře patřila zástupcům rodičů. Osobní, emočně nabité příběhy, s nimiž se rodiče obracejí na občanské sdružení Rosalio, prezentovala jeho předsedkyně Martina Suchánková. Jak ale vzápětí poznamenala MUDr. Šebková, nad očkováním nelze diskutovat na základě kazuistik. V další části pak MUDr. Magda Zálešáková a MUDr. Jana Gandalovičová otevřely kontroverzní otázku souvislosti vakcinace a vzniku autismu a přednesly konkrétní požadavky a návrhy na změny v očkovací strategii. „Dané podněty budou projednávány v pracovní skupině pro očkování,“ přislíbila poslankyně Soňa Marková. V závěrečném shrnutí také konstatovala, že stát musí převzít odpovědnost za nežádoucí účinky vakcinace a odškodňovat postižené rodiny z prostředků k tomu zřízeného fondu.

Účastníci parlamentního semináře
Do diskuse přispěla i bývalá ministryně zdravotnictví MUDr. Milada Emmerová

Ohodnoťte tento článek!