Jak přednášet, psát články a uspět u atestace: Jak (ne)má vypadat přednáška II

Docentka Ivana Štětkářová.

Zatímco v předchozí části našeho seriálu v minulém čísle jsme se pokusili demonstrovat základní pravidla výstavby a technického zpracování odborné prezentace, v tomto pokračování se zaměříme na osobnost přednášejícího – od závazného kodexu oblékání až po formu přednesu a způsobu komunikace s posluchači. Vycházíme z workshopu v rámci loňského 27. českého a slovenského neurologického kongresu.

Doc. MUDr. Ivana Štětkářová, CSc., ve svém vystoupení upozornila na chyby, kterých by se měl v průběhu prezentace odborné přednášky její autor vyvarovat, především z psychologického pohledu. Pokud chce přednášející získat a udržet pozornost auditoria, musí zaujmout nejen svým verbálním, ale i neméně důležitým neverbálním projevem.

Osobnost řečníka

Spojení mezi osobností řečníka a celkovým vyzněním jeho prezentace je zcela zásadní. Máme totiž k dispozici jen jeden nevratný první dojem, který je určující. Jak docentka Štětkářová uvedla, mnozí z nás si neuvědomují, že řada zásadních sdělení probíhá také v neverbální podobě.

Již v úvodu přednášky by měl být stručně naznačen cíl odborného sdělení, a to tak, aby vzbudil pozornost a zájem o výsledné zhodnocení výzkumu, studie či projektu. Samozřejmostí by měl být i určitý dress code přednášejícího, tedy přiměřený oděv, odpovídající společenským normám odborné akce. Vyslechnutou přednášku si do budoucna posluchači zafixují (nebo naopak velmi rychle zapomenou) mnohdy nikoli na základě toho, zda obsahuje užitečné informace, ale prostě proto, že byla prezentována natolik nezáživně a nudně, že tím vlastně „pohřbila“ třeba i nové zajímavé poznatky z daného oboru.

Přednášející by tedy měl vždy působit nejen zasvěceně a spolehlivě, ale měl by také umět navázat kontakt s posluchači. Důležitý je už správný postoj – například nebýt nalepený na přednáškovém pultíku a něco si pro sebe číst… Eliminována by měla být i nevhodná gesta (časté sahání do obličeje, posouvání brýlí, ruce v kapse, strnulý pohled do jednoho místa, šermování rukama atd.). Ideální ovšem není ani naprosté vyloučení mimiky a gestikulace, navozující pocit „bezkrevné prezentace“.
Je také velký rozdíl v tom, zda se řečník postaví vzhledem k posluchačům nevhodně, nebo zda zaujme uvolněný postoj a bude s auditoriem komunikovat. Jeho projev musí být celkově kultivovaný, fundovaný, ale i sdělný (tj. nezakódovaný do úzké specializace).

Základní pravidla a nejčastější prohřešky

Pravidlo bábovky

Uplatňuje se zde známé pravidlo „bábovky“, jinými slovy – vyváženost obsahu a formy. Podstatné je také, aby forma byla přesně dána, a to i v čase – pokud přednášející například bude ignorovat časové omezení své přednášky, může se stát, že se mu podaří posluchače uspat.

Rovněž nekonečné pasáže, zpočátku třeba i s jistou dávkou humoru, mohou dovést přednášejícího až k nepřiměřené improvizaci, která se postupně změní v trýzeň posluchačů. Pak může dojít až ke značně dehonestující situaci, kdy předseda/moderátor sekce vypne řečníkovi mikrofon.

Délka a přednes

Není ani tak důležité, zda autor svou prezentaci čte, nebo přednáší zpaměti, podstatné je, že v obou případech musí jít o skutečný přednes, nikoli o uspěchané a bezvýrazné drmolení, v podstatě suplující čtení skript.

Doba kratší než 10 minut je opravdu „šibeniční“ a v takovém případě je čtení textu zárukou, že přednášející na nic nezapomene a maximálně se soustředí na předávané informace. Doba 10–15 minut umožňuje stručné sdělení na úzce vymezené téma, 20 minut až půl hodiny již nabízí prostor pro dobře zrežírovanou přednášku, která může objasnit i širší problém.

Slyšet, vidět, zapamatovat

Prezentace by měla být pochopitelná, praktická, zábavná i napínavá. Posluchači chtějí nejen slyšet, ale i vidět, což přispívá k utváření faktických souvislostí (prezentace dobrého schématu navíc přednášejícímu umožní omezit počet slov).

Je také známo, že při pouhém naslouchání si zapamatujeme zhruba 10 % sděleného obsahu; pokud však současně vidíme prezentované údaje, stoupne retence na 20 %. Na každý snímek je třeba dát posluchačům alespoň 2 minuty, na 20minutovou prezentaci je adekvátní připravit si 10 snímků.

Vycpávky

Při sestavování přednášek je velmi užitečné nahrát si vlastní projev nebo požádat někoho, aby ho vyslechl. Vedle potřebné časové stopáže si pak přednášející často uvědomí (nebo ho na to někdo upozorní) i používání „vycpávkových slov“ („jasně“, „prostě“, „jak jsem již uvedl“, „jakoby“…), která výrazně snižují (někdy až karikují) celkovou úroveň projevu.

Dotazy

V rámci přípravy je také nezbytné pamatovat na prostor pro dotazy, promyslet si, jaké mohou přijít a jak na ně budu odpovídat, připravit si určitou strategii (odkazy na odbornou literaturu, vlastní zkušenosti aj.). Stává se, že odborné sdělení je velmi dobře podáno, ale v diskusi přijde dotaz, na který přednášející neumí odpovědět a zkazí si tím celkový dojem ze své prezentace i její dopad.

Podstata úspěchu

Podle docentky Štětkářové je tedy základem úspěchu pečlivá příprava, důležité je zejména zamyslet se nad úvodem a závěrem přednášky a rozhodně si ji projít v domácím prostředí (tj. nahrát, změřit čas, případně požádat někoho o komentář a zpětnou vazbu).

Před samotnou přednáškou je pak dobré podívat se, jak je místnost velká, kde a jak bude řečník stát, představit si, jak bude mluvit s auditoriem, prohlédnout si vizuální pomůcky, zkontrolovat, zda funguje mikrofon a jestli je opravdu nahraná aktuální prezentace.

Zabijáci kvalitní přednášky

Při samotném vystoupení je pak třeba používat přirozená gesta a nepůsobit prkenně, zklidnit se, nemluvit příliš rychle, a když je třeba na něco položit důraz, udělat pauzu. Mluvit jasně, volně, zřetelně, v krátkých větách, správně přitom dýchat, přesně formulovat, dodržovat logickou stavbu a snažit se vystříhat výplňkových slov. Výhodou je mít v auditoriu přátele, s nimiž lze případně navázat oční kontakt poskytující určité zázemí.

V závěrečném shrnutí pak přednášející znovu zopakovala hlavní nešvary a za největší „zabijáky“ kvalitní přednášky označila tři přístupy: „mluvím, jak dlouho chci“, „není nad improvizaci“ a „nejlepší je ignorovat posluchače“.

Ohodnoťte tento článek!