Kompetence sestry k odběru krve

Mám jako všeobecná sestra kompetenci k odběrům žilní krve u dětských pacientů do tří let věku (včetně novorozenců)? Zaměstnavatel to po mně jako po odběrové sestře vyžaduje, nechci se ale dostat do rozporu se zákonem. V zákoně je uvedeno, že všeobecná sestra může vykonávat bez odborného dohledu na základě indikace lékaře činnosti při poskytování preventivní, diagnostické, léčebné, rehabilitační, neodkladné a dispenzární péče. Přitom zejména připravuje pacienty k diagnostickým a léčebným postupům, na základě indikace lékaře je provádí nebo při nich asistuje, zajišťuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich – zejména může podávat léčivé přípravky s výjimkou nitrožilních injekcí nebo infuzí u novorozenců a dětí do tří let a s výjimkou radiofarmak. Nevím, zda je to myšleno tak, že pouze nesmím nitrožilně aplikovat léčivé přípravky, ale odběr žilní krve provádět mohu, anebo zda k odběrům žilní krve u novorozenců a dětí do tří let věku nemám kompetence.
Při ověřování kompetencí, které má všeobecná sestra obecně, je nutné vycházet z vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška rozlišuje kompetence, které má všeobecná sestra bez odborného dohledu a bez indikace, dále pod odborným dohledem a konečně bez odborného dohledu na základě indikace lékaře. Mezi činnosti, které může všeobecná sestra vykonávat bez odborného dohledu na základě indikace lékaře, patří dle § 4 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky odběr biologického materiálu,

a to bez jakéhokoliv bližšího výslovného omezení v textu vyhlášky (ani věkem pacienta, ani invazivní, či neinvazivní metodou). Z textu by se tak na první pohled zdálo, že všeobecná sestra může provádět odběr krve bez odborného dohledu na základě indikace lékaře u novorozenců a dětí do tří let.

Vámi citované omezení „u novorozenců a dětí do tří let“ uvedené v § 4 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky se týká – dle výslovného textu vyhlášky – výhradně podávání léčivých přípravků, což není odběr krve. Ze znění vyhlášky by se tak i na druhý pohled skutečně jevilo, že všeobecná sestra může provést odběr krve i u novorozenců a dětí do tří let bez odborného dohledu na základě indikace lékaře.

Nicméně je nutné provést výklad i systematikou celého předpisu, kdy na ostatních místech citované vyhlášky je výslovně zmiňován úkon „odběry žilní a kapilární krve“ (tento úkon není vůbec uveden u všeobecné sestry), a to obvykle vedle kompetence neinvazivního odběru biologického materiálu toho kterého konkrétního pracovníka. Z této systematiky, a též z odborné vědecké literatury (Burda, Patrik, Šolcová, Lenka: Ošetřovatelská péče 2. díl: Pro obor ošetřovatel, 2016, str. 142), lze dovodit, že odběr krve je invazivní metodou odběru biologického materiálu. Z důvodu absence bližšího vymezení či omezení kompetence všeobecné sestry k odběru biologického materiálu v § 4 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky je nutno tuto kompetenci vykládat tak, že se vztahuje jak na invazivní odběr (odběr krve), tak na neinvazivní odběr, a to s ohledem na to, že na jiných místech vyhláška výslovně blíže rozlišuje kompetenci odběru biologického materiálu za použití invazivní, či neinvazivní metody.

Jestliže by tedy neměla mít všeobecná sestra kompetenci k odběru krve bez odborného dohledu na základě indikace lékaře u novorozenců a dětí do tří let, muselo by to plynout jak ze systematického, tak logického a gramatického výkladu citované vyhlášky. Na základě použití všech těchto výkladových metod však lze naopak nepochybně dospět k závěru, že všeobecná sestra uvedenou kompetenci má.

V této souvislosti je pouze nutno upozornit na stanovisko Ministerstva zdravotnictví publikované

na www.osetrovatelstvi.info/info/zdravotnicky-asistentnesmi-odebirat-venozni-krev/, dle něhož zdravotnický asistent může odebírat pouze kapilární krev, krev žilní ale nikoliv. Argumentace Ministerstva je přitom založena na výkladu, že „zdravotnický asistent nemůže podávat intravenózně léčivé přípravky, neměl by tedy ani porušovat integritu stěn žil; odběr biologického materiálu je omezen způsobem vyšetření.“ Stejná argumentace by však byla uplatnitelná též na všeobecnou sestru, když ani všeobecná sestra nemůže podávat intravenózně léčivé přípravky. Nicméně tato argumentace by byla v rozporu s výše uvedenou aplikací standardních výkladových metod, a proto pro účely právní jistoty doporučujeme ověřit naše závěry dotazem na Ministerstvo zdravotnictví, které bylo předkladatelem a zpracovatelem citované vyhlášky. O důvodech případných omezení a záměru zákonodárce v tomto konkrétním případě musí mít největší povědomí.

JUDr. Lenka Vlková, právník

Ohodnoťte tento článek!