Korekce zraku pomocí kontaktních čoček

TRENDY V OFTALMOLOGII

Mnohým lidem s refrakční vadou usnadňují život kontaktní čočky. V dnešní době je jejich používání velmi bezpečné a pohodlné. Ale nebylo to tak vždycky, kontaktní čočky představovaly riziko pro oko (především pro rohovku) a jejich používání, včetně péče, nebylo rozhodně snadné.

Zpočátku byly kontaktní čočky určeny k medicínským indikacím, hlavně ke krytí přední plochy oka a korekcím afakie po operacích šedého zákalu. U nás je obecně známa až poslední, bezpochyby nejvýznamnější etapa historie kontaktních čoček. Etapa měkkých kontaktních čoček.
Historie kontaktních čoček je však mnohem delší.

Vývoj kontaktních čoček

První matematické modely, ve kterých můžeme sledovat snahu o korekci refrakčních vad přiložením nějakého optického systému na oko, pocházejí od Leonarda da Vinciho z počátku 16. století. Této problematice se věnovali později další velmi významní vědci jako R. Descartes v 17. století, T. Young na počátku 19. století se svým „hydrodiascopem“ a hlavně J. F. Herschel, který v první polovině 19. století popsal první představu čočky vytlačené z gelu a přiložené na oko. I když od tohoto modelu k moderním kontaktním čočkám byla ještě dlouhá cesta, byl to nepochybně začátek, od kterého se odvíjí moderní historie kontaktologie.
První skutečně použitelné kontaktní čočky, jejichž použití bylo publikováno, pocházejí z Německa od E. Ficka z roku 1888. Používaly se čočky skleněné, foukané nebo lité, případně broušené, a to ke krytí rohovky, ke korekci irregulárního astigmatismu, keratokonu nebo vysoké krátkozrakosti. Na počátku 20. století převládal tento typ použití, hlavním výrobcem byla firma Carl Zeiss z Jeny, která vyráběla kvalitní skleněné kontaktní čočky v různých typech i velikostech.
Skutečnou novodobou kontaktologii uvádí až vstup lehkých akrylátů do hry. Tím hlavním je polymetylmetakrylát (PMMA), známý jako plexisklo, který umožnil výrobu kvalitních korneálních čoček, jež byly snášeny na oku po řadu hodin. To se odehrávalo v poválečných letech 20. století, kolem roku 1948. Největší rozvoj a rozšíření kontaktních čoček však přinesl rok 1961, kdy profesor Otto Wichterle zveřejnil svůj objev měkkých kontaktních čoček z hydrofilního gelu HEMA (poly-hydroxyetylmetakrylát). Tento objev umožnil výrobu zcela nových typů kontaktních čoček, dobře tolerovaných, velmi dobrých optických vlastností, s možností širokého využití.
Na dlouhá léta se tak HEMA stal hlavním materiálem pro výrobu kontaktních čoček a v různé podobě kopolymerů je základem čoček mnoha výrobců. Teprve Wichterleho vynález dovolil masové rozšíření kontaktních čoček s jednoduchou aplikací i péčí a hlavně s dostupnou cenou.

Dělení čoček

Pro orientaci ve světě kontaktologie musíme kontaktní čočky dělit do různých skupin. Dělit je můžeme podle několika hledisek, některá jsou důležitá pro výrobce, jiná pro prodejce nebo pro uživatele. Podle velikosti dělíme čočky na nejmenší korneální, které překrývají jen část rohovky a jsou v průměru menší než 10 mm. Jsou to tvrdé nebo RGP (rigid gas permeable) čočky. Větší a nejrozšířenější kontaktní čočky jsou sklerokorneální, které kryjí celou plochu rohovky a přesahují na skléru, jsou to obvykle měkké čočky o průměru do 15 mm. Největší sklerální čočky se dnes používají již jen výjimečně pro speciální účely, dříve to byly skleněné čočky.
Podle materiálu rozeznáváme čočky tvrdé, dříve čočky skleněné, obvykle sklerální, později vyrobené z PMMA, s omezenou snášenlivostí, ale přesto již dobře použitelné na několik hodin. Tyto čočky byly ve velikosti korneální. Dnes se již nepoužívají pro nízkou toleranci, vysoké riziko komplikací a zastaralost koncepce. RGP kontaktní čočky jsou většinou korneální, výjimečně sklerokorneální. Používají se většinou pro vyšší astigmatismus a irregularity. Měkké kontaktní čočky se obvykle používají jako sklerokorneální. Pro snadnou a levnou výrobu jsou nejdostupnější a nejrozšířenější skupinou kontaktních čoček. Zahrnují celou škálu čoček z různých měkkých materiálů od klasické Wichterleho HEMA s různým stupněm hydratace a ve formě různých kopolymerů přes silikonhydrogelové čočky až po čočky silikonové.
Materiály pro výrobu kontaktních čoček jsou velmi různorodé, neustále se vyvíjejí, zlepšují se jejich vlastnosti pro výrobní možnosti, ale především pro zdraví oka. Ve vývoji se zohledňují vlastnosti materiálů vzhledem k průniku kyslíku, tuhosti a pružnosti materiálu a jeho následnému chování na povrchu oka. Důležité jsou také lubrikační a frikční vlastnosti materiálu, které určují pohyb čočky na oku. Hydrofilita čočky se u mnoha typů kontaktních čoček přizpůsobuje úpravami povrchu, zlepšuje se tak výrazně snášenlivost.
Jednoduché, přehledné dělení podle skupin materiálů, přihlížející k současnému stavu a rozšíření jednotlivých skupin, je následující: • tvrdé nepropustné (sklo, polymetylmetakrylát – PMMA), • tvrdé plynopropustné (RGP

materiály), • měkké silikonové, • hydrogelové standardní (2-hydroxyetylmetakrylát – HEMA, 40 % H2O), • hydrogelové výšebobtnavé, • hybridní (silikonhydrogelové). Závěrem jmenovaný silikonhydrogel přinesl v posledním desetiletí velký rozmach kontaktologie. Spojení vlastností hydrogelu, ve smyslu vysoké snášenlivosti na oku a silikonu, tedy průniku kyslíku, umožnily vznik velmi kvalitních čoček, ale vzhledem k vyšší tuhosti materiálu může být jejich použití limitováno. Do popředí se tak začínají opět dostávat hydrogelové čočky s vysokou hydratací. Kontaktní čočky dělíme také podle doby použití jednoho páru. RGP čočky jsou vzhledem k povaze materiálu určeny k dlouhodobému použití v řádu měsíců až roků. Měkké kontaktní čočky jsou konvenční, klasické konvenční čočky jsou určeny k celoročnímu používání, týká se to hydrogelových s nízkou hydratací, nesou vysoké riziko znečištění bílkovinnými a lipidovými usazeninami a tím i vyšší riziko komplikací, materiál se může časem také degradovat a ztrácí optickou kvalitu. Modernější konvenční čočky se používají 3 měsíce.
Čočky pro plánovanou výměnu jsou určeny pro častou výměnu po čtyřech nebo lépe po dvou týdnech. Tento způsob je výrazně bezpečnější, na čočkách se nestačí vytvořit usazeniny, plísně, bakteriální kolonie, a tak se riziko vzniku komplikací minimalizuje. V této skupině preferujeme kratší interval výměny. Ze zdravotního hlediska, ale i pro pohodlí uživatelů, jsou nejlepší čočky jednodenní (disposable). Po každém použití se čočky zahodí, odpadá péče, riziko znečištění a vždy se na oko nasazuje nová čočka.

Režimy nošení

Nejběžnější je denní režim nošení, velmi jednoduše řečeno ráno nasadit, večer vyjmout. U moderních čoček by při správné aplikaci mělo být pohodlné, bezpečné a bezproblémové nošení i více než 18–20 hodin denně.
Flexibilní režim je v zásadě denní, ale pokud používáme kvalitní čočky doporučené i pro nošení přes noc, můžeme v nich občas i 1–2 noci přespat bez rizika.
Prodloužený režim představuje variantu, kdy se čočky nosí bez vyjmutí 1 týden (tzn. 7 dnů a 6 nocí), po vyjmutí tyto čočky již nedoporučujeme znovu nasadit. Sice odpadá péče o čočky a užívání je pohodlné, může se ale zvyšovat riziko vzniku komplikací.
Kontinuální režim nošení znamená nošení jeden měsíc bez vyjmutí, týká se jen vybraných typů čoček a vyžaduje každodenní sebekontrolu.
Speciální režim nošení představuje u nás zatím nepoužívaná metoda tzv. orthokeratologie. U této metody se individuálně vyrobené RGP čočky nasazují na noc a cíleným tlakem mění tvar povrchu rohovky a tím kompenzují krátkozrakost i astigmatismus na několik hodin, takže přes den je možno být bez korekce. Tato metoda má však mnohá úskalí.

Použití kontaktních čoček

Materiály kontaktních čoček mají mnoho velmi dobrých vlastností, které můžeme využít. Jejich dobré optické parametry je předurčují ke korekci refrakčních vad. Bobtnavost materiálů umožňuje čočku nasytit roztokem, který se může na oku postupně uvolňovat. Možnost barvit čočku přináší kosmetické čočky. Čočky se také mohou používat jako kryt nemocné rohovky po úrazech, operacích i při některých onemocněních.
Nejčastěji známe čočky jako korekční pomůcku. Oproti brýlím neomezují zorné pole, nepřekáží mechanicky, nezamlžují se a umožňují korigovat i větší rozdíly v refrakci mezi očima. Kontaktní čočky mohou korigovat i vysoké refrakční vady, astigmatismus i presbyopii.
Barevné kontaktní čočky mohou zvýrazňovat vlastní barvu očí, nebo ji dokonce měnit, ale kosmetické čočky mohou i zakrývat poškozené, kosmeticky nevýhodné oko a tak výrazně zlepšit handicap.

Aplikace kontaktních čoček

Kontaktní čočky se dnes staly velmi snadno dostupným zbožím a každý je může nosit bez jakéhokoli omezení. Tento stav vede k pocitu, že je to vlastně velmi jednoduché a není potřeba žádné další péče. To je pocit však mylný a nebezpečný.
Přestože jsou čočky velmi bezpečným prostředkem ke korekci refrakčních vad, pokud se nesprávně používají, mohou způsobit celou řadu komplikací, které mohou vážně poškodit oko.
První aplikaci musí předcházet vyšetření kontaktologem (oftalmolog nebo optometrista), při němž je stanovená hodnota refrakční vady, vyšetřen přední segment oka, slzný film a pomocné orgány oka. Na základě těchto zjištění a potřeb klienta je vybrána kontaktní čočka. Po výběru je čočka vyzkoušena a překontrolována již na oku, zkontrolována kvalita vidění, pohyb čočky na oku. Pak odborník provede zácvik v nasazování a vyjímání čočky, je vysvětleno jak o čočky pečovat a stanoven kalendář pravidelných kontrol, které jsou napřed nutné v kratších intervalech, později stačí jednou až dvakrát za rok.
Výběr čočky a zácvik pod vedením odborníka jsou základem bezpečného užívání kontaktních čoček, jedině správně vybraná a správně užívaná čočka je bezpečná. Stejně tak jsou pro bezpečnost nezbytné pravidelné kontroly.
Prodej čoček bez vyšetření, bez zácviku, vysvětlení možných komplikací a jejich počátečních projevů a konečně bez následných kontrol je nebezpečný, může vést k vážným komplikacím a poškození oka.
Naopak při dodržování všech zásad bezpečného nošení a při absolvování kontrolních vyšetření jsou kontaktní čočky velmi bezpečnou variantou korekce refrakčních vad.

O autorovi| MUDr. Pavel Rezek, CSc., oční oddělení Oblastní nemocnice Kolín

Obr. 1 Mechanické čištění povrchu kontaktní čočky
Obr. 2 Kontaktní čočka obráceně – naruby
Obr. 3 Správně orientovaná kontaktní čočka

Ohodnoťte tento článek!