Léčba inzulinem by měla být včasná a individualizovaná

Inzulinová léčba diabetu byla námětem dvou přednášek podporovaných společností Eli Lilly, které zazněly na kongresu ambulantní diabetologie. Kongres se konal v Poděbradech 3.–5. listopadu.

První příspěvek s názvem Klasika v zahájení inzulinoterapie přednesl MUDr. Jiří Jón z diabetologické ambulance interního oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze. Zamyslel se v něm nad otázkou optimálního načasování pro zahájení inzulinoterapie, překážkami ze strany lékaře a pacienta, benefity včasného zahájení léčby inzulinem a potřebou individualizace léčby diabetu mellitu.

Neoddalovat zahájení inzulinoterapie

Inzulinoterapie (IT) prodělala obrovský vývoj. V současnosti je k dispozici několik typů inzulinu v různých koncentracích, na trhu se objevily biosimilární inzuliny. Zahájit IT není podle MUDr. Jóna zcela jednoduché, lékaři ji mnohdy oddalují a pacienti z ní mají obavy – často v důsledku různých dezinformací a mýtů. Mezi hlavní příčiny oddalování IT patří obavy pacienta z hypoglykemických příhod, hmotnostního přírůstku a nutnosti selfmonitoringu, strach z injekční aplikace, časové náročnosti léčby či snížení kvality života.

Léčba bazálním inzulinem se přitom doporučuje již od časných stadií diabetu, neboť odpovídá fyziologické povaze onemocnění a zpomaluje proces vyčerpávání beta buněk. Časná efektivní IT zlepšuje prognózu pacienta a snižuje riziko rozvoje diabetických komplikací. Nejčastější indikací k terapii inzulinem je neuspokojivá kompenzace diabetu při stávající léčbě neinzulinovými antidiabetiky.

Inzulin glargin 100 vs. 300

V souvislosti s větším portfoliem inzulinů přednášející vyzdvihl potřebu individualizace léčby diabetu s přihlédnutím ke kompenzaci diabetu, výskytu hypoglykemií, postprandiální glykemii, hmotnosti pacienta apod. „Inzulin je třeba volit podle potřeb konkrétních pacientů. Hlavně se musíme ptát, co chceme pomocí bazálního inzulinu ovlivnit,“ uvedl MUDr. Jón. Dále se zaměřil na srovnání účinků jednotlivých koncentrací inzulinu glarginu (100 IU/ml vs. 300 IU/ml) z pohledu ovlivnění noční glukoneogeneze, glykemie nalačno a výskytu hypoglykemií. „Na porovnání účinků těchto dvou inzulinů se zaměřovaly studie EDITION 1, 2, 3. Z výsledků vyplynulo, že účinnost obou koncentrací je srovnatelná, stejně jako výskyt nočních hypoglykemií. Je ovšem třeba si uvědomit, že uvedené dvě koncentrace nejsou bioekvivalentní,“ upozornil Jiří Jón.

Kde perorální antidiabetika nestačí

Efekt nasazení bazálního inzulinu u jednoho ze svých pacientů demonstroval přednášející na kazuistice. Pacient léčený kombinací metforminu a gliklazidu se dostavil do ambulance s hodnotami glykemie nalačno 10–12 mmol/l a HbA1C 65 mmol/l. Zvýšení dávky metforminu a další modifikaci perorálních antidiabetik netoleroval, laboratorní parametry se ještě zhoršily. Po nasazení Abasaglaru (inzulin glargin 100 IU/ml) se hodnoty glykemie a glykovaného hemoglobinu vrátily do normálu. „V každodenní ambulantní praxi vidíme, že bazální inzulin je efektivní volbou a úspěšně sníží glykemii i glykovaný hemoglobin. Mnohdy však zahajujeme léčbu pozdě. Pacienta je vhodné informovat o možné léčbě inzulinem včas, samotnou inzulinoterapii je pak potřeba individualizovat, včetně titrace vhodné dávky. Nepostradatelným předpokladem léčebného úspěchu je spolupracující pacient provádějící selfmonitoring,“ uzavřel MUDr. Jón.

Bazální inzulin: méně hypoglykemií, nižší dávky

Ve druhém příspěvku – Strategická rozhodnutí o inzulinové léčbě: ranní ptáče, váhavý střelec a borec na konec – se společně s publikem zamýšlel nad otázkami zahájení inzulinoterapie u diabetu mellitu 2. typu doc. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph. D., z diabetologické ambulance 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Přednášející konstatoval, že lékaři zahajují inzulinoterapii podle svého uvážení a zkušeností v různých fázích rozvoje diabetu – někteří brzy s pomocí bazálního inzulinu (ranní ptáčata), jiní s léčbou inzulinem vyčkávají (váhavý střelec), další ji indikují až jako intenzifikovaný režim (borec na konec). Na otázku, zda zahajovat inzulinoterapii v co nejčasnějším stadiu onemocnění, odpověděl přednášející, že v souladu s dosavadními výsledky studií včasná léčba inzulinem neprodlouží život, ale zlepší jeho kvalitu. Ve prospěch časnější, agresivní léčby svědčí narůstající riziko komplikací diabetu, na druhé straně při agresivní léčbě vzrůstá riziko hypoglykemií, včetně závažných. Jak dále uvedl docent Prázný, z porovnání režimů inzulinoterapie vyplynulo, že bazální inzulin je sice méně efektivní než inzulin podávaný dvakrát denně, ale jeho aplikace je spojena s menším výskytem hypoglykemií, včetně těch závažných. Totéž platí pro srovnání bazálního inzulinu s intenzifikovaným režimem. Metaanalýza studií dále ukázala, že u pacientů, kteří přešli na bazální inzulin, stačila podstatně nižší dávka. Otázkou zůstává, nakolik je možné bazální inzulin titrovat při zachování stejné účinnosti.

Ohodnoťte tento článek!