Léčba testosteronem – možnosti a kontroverze

Mezinárodní konsenzuální konference o testosteronovém deficitu a jeho léčbě, která proběhla začátkem října v Praze, řešila několik klíčových otázek v této oblasti. Hlavním tématem bylo odpovědět na otázku, zda je léčba testosteronem bezpečná a účinná. Setkání organizovala Královská akademie v Londýně ve spolupráci s Mezinárodní společností pro studium stárnutí mužů (ISSAM).

Lékařské použití testosteronu se nedávno stalo vysoce kontroverzním tématem. Důvodem byly otázky týkající se případných neočekávaných rizik či naopak přínosů této léčby. Cílem konsenzuální konference bylo vyhodnotit základní vědecké poznatky a poskytnout jasná odborná vodítka pro lékaře, klinické odborníky a veřejnost. Akce se zúčastnilo osmnáct expertů z deseti zemí a čtyř kontinentů.

Témata a výstupy konference

Odborníci diskutovali o níže uvedených tématech, k nimž zaujali následující stanoviska:

1. Nedostatek testosteronu

(známý také jako hypogonadismus) je dobře popsaný zdravotní stav mající negativní dopady na sexuální funkce, mužskou touhu a celkový zdravotní stav. Je spojený rovněž se zvýšenou úmrtností.

2. Symptomy a příznaky nedostatku testosteronu nastávají z důvodu nedostatku hormonu. Americký Úřad pro kontrolu léků a potravin (FDA) doporučuje léčbu pouze mužům s velmi úzkým seznamem konkrétních základních příčin, i když pro doporučení neexistuje žádný vědecký základ. Léčba může pacientům s charakteristickými příznaky a znaky nízké hladiny testosteronu pomáhat bez ohledu na to, zda je příčina známá.
3. Nedostatek testosteronu je

globálním zdravotním problémem. Doprovází ho obezita, diabetes, metabolický syndrom a snížená kostní minerální denzita. Tato data byla prezentována z různých regionů celého světa. 4. Léčba testosteronem je efektivní, racionální a založená na důkazech. Testosteronová léčba byla podrobena důkladnému studiu a její přínosy byly vědecky prokázány. Například léčba testosteronem u vhodně vybraných pacientů výrazně zlepšila sexuální touhu a funkci, zvýšila svalovou hmotu, snížila tělesný tuk a zlepšila hustotu kostí. Z těchto poznatků vyplývá, že léčba může také pozitivně ovlivňovat náladu a kvalitu života.

5. Neexistuje univerzální testosteronová koncentrace,

která bude spolehlivě fungovat u každého muže. Nelze tedy říci, u kterých mužů bude léčba fungovat, i když lékařská doporučení poskytují podle výsledků krevních testů na testosteron vodítko pro to, kdo je vhodným kandidátem pro léčbu. Skupina odborníků se shodla, že řada biologických faktorů může ovlivnit způsob, jakým tělo reaguje na existující koncentrace testosteronu, např. různým počtem opakování sekvence CAG na genu androgenního receptoru, stejně tak jako může ovlivnit koncentraci molekul vazebného globulinu pro pohlavní hormon. Individualizace léčby je tedy z tohoto hlediska důležitá.

6. Neexistuje vědecký podklad pro odepření terapie testosteronem mužům nad 65 let. Z přezkoumaných důkazů prezentovaných na zasedání vyplynulo, že muži starší 65 let v několika oblastech dobře reagují na léčbu testosteronem.
7. Důkazy neprokázaly zvýšené kardiovaskulární riziko spojené s léčbou testosteronem. Dvě nedávné studie, které vzbudily velký zájem médií, měly vážné nedostatky. Jedna špatně interpretovala data a vlastně tím prokázala méně kardiovaskulárních příhod u mužů léčených testosteronem než u těch neléčených. Druhá studie prokázala velmi nízký výskyt infarktu myokardu, ale neměla žádnou kontrolní skupinu. Více než sto dalších studií dokonce neprokazuje žádnou spojitost s kardiovaskulárními problémy. Ve skutečnosti nízká hladina testosteronu souvisí se zvýšenou mortalitou, výskytem onemocnění koronárních tepen a aterosklerózy. Několik studií u mužů s onemocněním srdce, které byly kontrolovány placebem, prokázaly významné přínosy léčby testosteronem.
8. Důkazy neprokazují zvýšené riziko rakoviny prostaty. Tato skutečnost znepokojovala lékaře přes sedmdesát let, i když byla založená jen na povrchních důkazech a neúplné znalosti příslušné biologie. Moderní vědecký výzkum neprokázal žádnou spojitost vysoké hladiny testosteronu s rizikem rakoviny prostaty. V průběhu posledních několika let řada studií prokázala, že terapie testosteronem může být bezpečně použita i u některých mužů s rakovinou prostaty, ačkoli toto zůstává stále kontroverzní.
9. Hlavní výzkumnou iniciativou je prozkoumat výhody terapie testosteronem u kardiometabolických nemocí. Nízké hladiny testosteronu souvisí se zvýšeným rizikem pozdějšího vzniku diabetu nebo metabolického syndromu, stavu, který predisponuje ke kardiovaskulárním problémům. Testosteronová terapie opakovaně prokázala pozitivní vliv na obezitu, regulaci krevního cukru a metabolického syndromu. Několik studií prokazuje pozitivní vliv na srdeční problémy. Všechny tyto důvody tvoří dostatečný základ pro to, aby země a výzkumné organizace zpracovaly jednu nebo více velkých studií, které by zkoumaly možnosti a přínos testosteronové terapie pro léčbu ve všech těchto oblastech.

Vyjádření expertů k přijatému konsenzu

Emeritní profesor univerzity Bar-Illan v Izraeli Bruno Lunenfeld má za sebou dlouhou a významnou kariéru jako badatel v oblasti hormonálního řízení a jeho práce s gonadotropiny přispěla k úspěchu vývoje umělého oplodnění. „Jako prezident Mezinárodní společnosti pro studium stárnutí mužů, která si klade za cíl umožnit mužům zdravé a důstojné stárnutí, nepochybuji o tom, že deficit testosteronu přispívá ke špatnému zdraví stárnoucích mužů. Je důležité, aby si toto nebezpečí uvědomila veřejnost a kolegové lékaři. I v našem pokročilém věku můžeme žít kvalitně a léčba nedostatku hormonu může významně přispět k celkovému zlepšení kvality života,“ uvedl prof. Lunenfeld na konferenci. K problematice se dále vyjádřil předseda konference, profesor Morgentaler z Harvard Medical School v Bostonu, který je pokládán za jednoho z průkopníků moderní éry v používání testosteronové terapie. Jeho výzkum je oceňován jako revoluční koncept zahrnující vztah testosteronu a rakoviny prostaty. „Testosteronová léčba byla v médiích nespravedlivě očerňovaná. Názor, který média jednou přijmou, lze jen těžce změnit. Mnohé kritiky spojené s terapií testosteronem jsou však nesprávné,“ upozornil. Endokrinolog a androlog působící na Westfálské Wilhelmově univerzitě v Münsteru prof. Zitzmann shrnul: „Může být obtížné, aby se tolik ‚alfa‘ jedinců na něčem shodlo. Přesto bylo velmi působivé, že jsme zaujali stejná stanoviska k tolika otázkám. Věřím, že jsme dosáhli bodu zvratu v lékařském povědomí o tom, co je prokázané a nezbytné, pokud jde o význam testosteronové nedostatečnosti a její léčby.“ Podle profesora Tonyho Foxe z King’s College London jsou dlouhodobě zkoumána zdravotní rizika substituční léčby u žen v reprodukčním a postreprodukčním věku, což je oprávněné. Nyní je však třeba zaměřit se také na specifické potřeby mužů.

Zleva prof. Tony Fox, prof. Bruno Lunenfeld, prof. Abraham Morgentaler a prof. Michael Zitzmann

Ohodnoťte tento článek!