Lékárník není prodavač ani hokynář, ale zdravotník

Lékárník a farmaceutický asistent jsou především zdravotničtí pracovníci. Tomu proto odpovídají znalosti, dovednosti a schopnosti. Většina lidí si totiž myslí, že jen prodávají léky.

Lékárník je odborníkem, který má široké a komplexní znalosti získané náročným studiem na farmaceutické fakultě. Farmaceutičtí asistenti (dříve také farmaceutičtí laboranti) studují v současné době svůj obor na vyšších odborných zdravotnických školách. Tyto odborné znalosti se kromě léčivých přípravků týkají i problematiky doplňků stravy a potravin používaných ke zvláštní výživě, lékárník a asistent jsou tudíž ti, kteří mohou pacientům nebo klientům vysvětlit co, kdy a v jaké situaci je vhodné použít. Musí se proto dostatečně orientovat v oblasti zdravého životního stylu a souvisejících témat, aby byli připraveni uvést na pravou míru různé zaručené rady a další informace, které pacienti rádi vyhledávají na internetu bohužel často bez schopnosti posoudit jejich pravdivost či reálný základ.

Pečlivost a přesnost

Při své práci musí být lékárník i farmaceutický asistent pečliví a přesní. Platí to především u poskytování lékárenské péče, pod kterou si lze nejčastěji představit výdej léčivých přípravků podle lékařského předpisu, kdy lékárník plní funkci posledního kontrolního článku v lékovém řetězci. Jednak musí být schopen pacientovi srozumitelnou formou – spíše v jednoduchých bodech – zopakovat (a v ideálním případě i písemně poznamenat) pokyny lékaře a další informace k užívání léku, přičemž musí zdůraznit smysl a přínos léčby, čímž se podpoří její compliance.

Správně prováděná dispenzace plní také kontrolní funkci – lékárník může napomoct odhalit možná rizika nevhodných kombinací léčiv předepsaných různými lékaři či vzájemné nežádoucí ovlivňování léčiv a potravy. Proto je také velmi důležitá komunikace s lékaři a dalšími zdravotníky. Pacient by měl být chápán jako rovnocenný partner.

Pečliví a přesní musí být lékárník a farmaceutický asistent rovněž při přípravě individuálních přípravků, což je taková ta alchymie, která se odehrává v zázemí lékárny. I v této oblasti se prosazují novinky, při přípravě se využívají léčivé látky, které dříve nebyly dostupné. Lékárny, zejména pak nemocniční, často zajišťují i přípravu náročných lékových forem, jako jsou cytostatika a parenterální výživa. Je zřejmé, že tady se chyba neomlouvá, proto musí být příslušní pracovníci náležitě proškoleni a musí mít dostatečný praktický zácvik v uvedených činnostech.

Právník nebo prodavač?

Lékárník i farmaceutický asistent musí mít silné právní povědomí, poskytování lékárenské péče totiž upravuje zdravotnická legislativa a zákon o léčivech. Do zacházení s léčivými přípravky, zdravotnickými prostředky či doplňky stravy se promítají také evropské směrnice a nařízení. Lékárník se také musí dostatečně orientovat i v dalších předpisech – daňových, na ochranu spotřebitele či o regulaci reklamy. Jak všichni víme, neznalost zákona neomlouvá, ale naopak se silně pokutuje.

Byť lékárna není obchod, jak ji někdy nesprávně vnímají laici i někteří odborníci, společné však mají to, že pro ně platí ekonomické pravidla a do jisté míry i tržní princip. Je to dáno zejména tím, že odměna za odbornou práci lékárníka je navázaná na marži z vydaných léčivých přípravků. Tento zdroj příjmu lékáren neustále klesá s tím, jak se snižují úhrady a posléze i ceny běžně vydávaných léčivých přípravků. Náklady se naopak neustále zvyšují, ať už provozní nebo administrativní, takže ekonomické otázky jsou každodenním tématem a lékárník se v nich musí umět orientovat. Jednou z odpovědí na tyto trendy je rozšiřování sortimentu lékáren směrem k propagaci a prodeji neregulovaných výrobků (doplňky stravy, kosmetika, zdravá výživa). Byť se může zdát, že se lékárnám díky těmto aktivitám daří příjmy navyšovat, ve výsledku stěží nahradí výpadek plateb za výdej hrazených léčivých přípravků.

Nebudu přehánět, když napíšu, že drtivá většina lékárníků by uvítala, kdyby se nemusela tolik zajímat o ekonomickou stránku provozu lékárny a mohla více času věnovat poskytování praktické lékárenské péče či osvětovým kampaním v oblasti podpory zdraví. Tyto činnosti by však musely být adekvátně odměněny, s čím dnes obecně nepočítá ani stát, ani žádná ze zdravotních pojišťoven. Výkony lékárníka se zatím prosadily pouze v oblasti nemocničního lékárenství a klinické farmacie. Určitou inspirací nám může být zahraničí, kde existují předepisující či očkující lékárníci (Spojené království, Irsko, některé kantony Švýcarska). Je to otázka citlivého nastavení a otevřené komunikace mezi jednotlivými aktéry.

Technologie ale i empatie

Z technických znalostí lékárníka nelze opomenout orientaci

v oblasti IT. Dnes bez funkční výpočetní techniky a internetového připojení neotevřete ráno lékárnu. Před 20-25 lety se předávala data z receptů pojišťovnám v elektronické podobě dobrovolně a za drobnou úplatu z jejich strany. Dnes je to pro nás povinnost a musíme tak činit zdarma. Lékárenský program umí nejen vést skladové hospodářství a evidenci všech pohybů léčivých přípravků, ale musí zvládat komunikaci s různými registry (registr pojištěnců), posílat hlášení o výdejích a přistupovat do centrálního úložiště elektronických receptů (SÚKL), provádět elektronickou evidenci tržeb (EET) nebo přijímat elektronické dodací listy. V roce 2019 pak přibyde povinnost ověřovat pravost každého jednotlivého balení vydávaného léčivého přípravku, opět samozřejmě on-line. Lékárník se tedy musí nutně kamarádit s technikou a nejlépe i se svým IT technikem – jakýkoli problém s počítačem je třeba vyřešit rychle a ideálně telefonickou konzultací. Lékárník a farmaceutický asistent musí být milí a empatičtí. Do lékárny totiž většinou přichází člověk nemocný, který může mít špatnou náladu, trpět osamělostí či nějakým hendikepem. Nestačí tedy, aby měl lékárník dobré komunikační schopnosti a uměl naslouchat, musí se navíc umět vcítit do potřeb a očekávání pacienta, naladit se s ním, byť jen na chvíli, na stejnou vlnu. Jeho pozornost se nemůže upírat výhradně na vysvětlení správného použití léku, lékárník a farmaceutický asistent mohou pomoct také vlídným slovem, radou či projevem pochopení. To znamená, že musí být také tak trochu psychology. Lékárník musí být nezdolným optimistou. Bez toho by snad v dnešní době ani nemohl svoji profesi vykonávat.

Z výčtu uvedených vlastností a dovedností je zřejmé, že všechny z nich se dají (a musí) rozvíjet v průběhu profesní praxe, mnohé z nich si lze osvojit studiem, s jinými některými předpoklady se člověk musí narodit, ale žádná z uvedených vlastností není samozřejmostí. Možná proto nás vždy zamrzí, když nás někdo považuje za pouhé prodavače či hokynáře. Je to vidět i teď, v předvolebním období, z prohlášení politiků napříč politickým spektrem, kteří mají často velmi zjednodušené a populistické představy o zdravotnictví obecně. Vnímají totiž lékárenství jako snadný cíl pro realizování okamžitých úsporných opatření (bez domýšlení důsledků, kterým je pak například nedostupnost celých skupin léčivých přípravků). Co však ve veřejné diskuzi zatím chybí, je zamyšlení nad možným využitím a zhodnocením potenciálu lidí v této složce zdravotního systému.

O autorovi| Mgr. Irena Kiliková, vedoucí farmaceut, Lékárna AGEL Ostrava

Irena Kiliková

Ohodnoťte tento článek!