Léky: Německo před Evropským soudem

Políček německé legislativě uštědřil Evropský soudní dvůr. Rozporoval totiž závěry Zemského soudu v Düsseldorfu a řekl, že německé předpisy regulující prodej a cenu léčiv brání volnému trhu.

Až před Soudním dvorem EU v Lucemburku se ocitl spor mezi německým sdružením hájícím zájmy osob trpících Parkinsonovou nemocí a německou asociací pro potírání nekalé soutěže. Sdružení pro své pacienty získalo od nizozemské zásilkové lékárny DocMorris bonusy, pokud budou přípravky určené na léčbu Parkinsonovy choroby nakupovat právě u ní. V Německu na rozdíl od jiných zemí již není zásilkový prodej léčiv na předpis zakázán. Asociace se však v Německu obrátila na soudní instance s tím, že tento bonusový systém porušuje německou právní úpravu, která stanovuje jednotné ceny léčiv vydávané lékárnami na základě lékařské preskripce. Zemský soud v Düsseldorfu zakázal, aby sdružení hájící pacienty dále využívalo zmíněný bonusový systém. Sdružení se odvolalo k vrchnímu zemskému soudu, který se ovšem obrátil až na Evropský soudní dvůr s dotazem, zda jsou jednotné ceny léků na předpis slučitelné s volným pohybem zboží.

Evropský soudní dvůr odpověděl, že německé předpisy v této oblasti podporující jednotné ceny v lékárnách představují neodůvodněnou překážku volného pohybu zboží. Soudci se domnívají, že toto opatření (fungující v SRN) negativně postihuje lékárny v zahraničí. Podle jejich názoru je někdy zásilkový prodej jedinou možností, jak vstoupit na německý trh. Cenová soutěž představuje pro zásilkové lékárny důležitější parametr hospodářské soutěže než pro ty tradiční. I když se soudci na evropské úrovni domnívají, že omezení volného pohybu zboží v rámci EU lze někdy odůvodnit ochranou zdraví a života občanů, dotčené německé předpisy „se nejeví jako způsobilé k dosažení těchto cílů“, uvádí se v tiskové zprávě soudního dvora.

Zatímco německé zdravotní pojišťovny jednotné ceny určitých léčiv podporují, evropští soudci naopak spatřují výhody „intenzivnější“ cenové soutěže mezi lékárnami s tím, že v oblastech s nízkým počtem lékáren by se jejich síť mohla rozšiřovat, protože vlastníci by si zde mohli účtovat vyšší ceny (a mít větší zisk i přes menší počet obyvatelstva).

Ačkoli soudci v Lucemburku vyslovili názor, že „tradiční“ lékárny se nemusejí konkurence obávat, protože pacienti jsou zvyklí u nich požadovat také poradenské služby, a silnější soutěž by je mohla motivovat k rozvoji činností ve veřejném zájmu, německá lékařská komora i svaz německých lékáren zaujaly k jejich rozsudku ostře kritické stanovisko. Podle prezidenta komory Franka Ulricha Montgomeryho by evropské instance neměly takto zásadně zasahovat do národních systémů zdravotnictví (do jejich vlastního způsobu regulace kvality i nákladů). „Je to špatná zpráva pro 155 tisíc zaměstnanců (německých – pozn. red.) lékáren,“ shodl se Montgomery s představitelem svazu lékáren Fritzem Beckerem.

Z rozhodnutí mohou podle nich profitovat zahraniční dodavatelé léčiv, ale německé zdravotnictví postihnou negativní důsledky (cenovou soutěž v oblasti léků na recept označili za destruktivní). K záporným dopadům přiřadili také riziko snížení počtu zaměstnanců v (tradičních) lékárnách i samotných lékáren a tím i snížení kvality péče o pacienty. Jak komora, tak lékárny nyní spoléhají na zákonodárce, že se s tímto problémem vypořádají k prospěchu německého zdravotnictví. Diskutuje se rovněž o možnosti zakázat zásilkový prodej přípravků na recept. Komora uvádí, že ve třech čtvrtinách zemí EU tento zákaz platí.

Ohodnoťte tento článek!